Nastupování

Přesně jak to ukazoval ten Čechovský nebo který v nějakém tom YT videu: vysvětlím koni, že hýbat se má na můj povel a jen na můj povel a nikdy jinak. A vpravím mu to do mozkovny tak, že to bude na úrovni reflexu.

Já posílám B do přepraváku samotného, navedu ho na rampu, hodím mu vodítko na krk, a za ohlávku ho nasměruji do hengru. On si tam zajede, na konci má kýbl s dlabáním, tak se nasouká co nejvíc dopředu (chválabohu nemáme sedlovnu, takže spousta místa na to, dát kýbl s krmením pořádně dopředu, aby se i habán musel postavit pěkně celičký nahoru i se zadnicí) a já mohu pohodlně zavřít, protože zůstávám venku. Jak je zavřeno (štrajcpánou, závorou), už se nikam nechodí. - díky tomu nemám až tak zásadně dořešené, že se necouvá z vleku, dokud nedám pokyn. Protože B (nebo všichni naši koně) za sebou cítí tu závoru a necouvají přes ni. Přijde mi to jako úplně nejšikovnější, kolikrát jsem jela na závody jen sama s dvěma koňmi, a na nějaké dohadování ohledně nastupování pak nemám ani čas ani prostor ani náladu. Myšáčci ale nastupují a vystupují suprově, vlek “doma” je prostě bezva věc.

Tuhle musel B chudák nastupovat do cizího a celý se divil (málokdo má tak velký vlek jako já), kamže se to má soukat, ale napotřetí navedení na rampu už tam zaplul, a vůbec k mému údivu neměl snahu vycouvat, ačkoli tam ani neměl nic k zobání. Je to takový hodný kůň. (To jsem jela svým vlekem ke známé, kde jsem vyložila ze svého a naložila B do jejího a jely jsme na závody spolu. Na zp. cestě zase jsme dojely jejím vlekem k ní do stáje, já jsem B převedla do svého (tam skoro vecválal) a jeli jsme dom 🙂 )

Jak píšu, vyslání do hengru není problém naučit, ale to následné vycouvávání… To nevím, jak v rámci tréninku řešit. A kýbl nepomůže.

Naučiť cúvanie na hlasový povel? 

To ona umí.

to následné vycouvávání… To nevím, jak v rámci tréninku řešit.

Já osobně bych řešila přesně jak píši: trvat na tom, že couvání se smí, až když řeknu. Prostě to natrénovat do blba. Budeš tam nastupovat tak dlouho, dokud tam nezůstaneš stát do couvacího povelu, a pak jdeme hned na dlabanec do stáje, protože TO bylo správně. Máte chytré děvče, za tři dny bude profík 🙂

Nemusíte hned nacvičovat v hengru, abyste jí ho nezprotivila. Můžete jí připravit nějaké nepohodlné nácvikové místo - třeba úzký roh z plachet. Nebo dojít hrudí mezi barely a nevycouvat, dokud neřeknu. Dotknout se hrudí barelu nebo simulované štrajcpány a neodcouvat, dokud neřeknu. Vlézt předkem na něco, co nemá ráda, a neslézt směrem dozadu, dokud neřeknu 🙂

Jo taaak, chápu, zkusím. Díky 👍

efe:

Jak píšu, vyslání do hengru není problém naučit, ale to následné vycouvávání… To nevím, jak v rámci tréninku řešit. A kýbl nepomůže.

Kamarádka má třeba koně, který potřebuje vědět, že se z toho hengru dá vycouvat. Takže nastoupí, občas zase vycouvá, aby si to ověřil a pak znovu bez problému nastoupí a už stojí. Je mu šest a zatím vycestoval pětkrát?

kometa:

Kamarádka má třeba koně, který potřebuje vědět, že se z toho hengru dá vycouvat. Takže nastoupí, občas zase vycouvá, aby si to ověřil a pak znovu bez problému nastoupí a už stojí. Je mu šest a zatím vycestoval pětkrát?

jop, takého sme mali a bolo to nejaké pokazené cestovanie, pri nastupovaní 3-4 vošiel a vyšiel, potom sa mohol zavrieť vzadu. Ak sa zavrel príliš skoro, bol schopný vyraziť cez prepážku. A pri vystupovaní,  po otvorení rampy, okamžite vypadol. 

Ale u mladého, nepoškodeného koňa, to sa naučiť dá, ideálne s tým kýblikom. Vôjde, žerie, vycúva na povel, odmena. 

Arbora:

jop, takého sme mali a bolo to nejaké pokazené cestovanie, pri nastupovaní 3-4 vošiel a vyšiel, potom sa mohol zavrieť vzadu. Ak sa zavrel príliš skoro, bol schopný vyraziť cez prepážku. A pri vystupovaní,  po otvorení rampy, okamžite vypadol. 

Ale u mladého, nepoškodeného koňa, to sa naučiť dá, ideálne s tým kýblikom. Vôjde, žerie, vycúva na povel, odmena. 

Tenhle není “pokazený”. Kamarádka má vlastní přívěs, trénovala postupně a opakovaně na kyblík. Nejdřív jenom nastoupit, pobýt, nechat se vyčistit (mezitím požrat z kyblíku). Postupně zapřáhnout za auto a objet vesnici. Pak vyrazit někam dál. Mladší brácha bez problémů, starší potřebuje prostě ten pocit volby.

A oba vystupují v pohodě. Na povel.

Stojím u zadního štrajcpánu, vyšlu koně dovnitř. Mám delší vodítko, tušírku v ruce. Koně jsou naučení na ťukání na plec pro pokyn vpřed, na prsa vzad + ústní pokyn a pokyn stůj. Jakmile je kůň v ideální pozici a klidně stojí, zavírám zadní štrajcpán + pojistku, jdu ke koni, přepojím vodítko na přepravníkové vazáky. Vylezu předním výlezem, jdu dozadu zavřít rampu. 

A u vykládání naopak, otevřu si rampu. Přepojím si vodítko z vazáků, jdu od hlavy k zadku, povolím pojistku šjtracpánu. Štrajcpán otevírám pouze tehdy pokud je kůň v klidu a není netrpělivý. Kdyžtak si počkám, drbu ho, hladím a uklidnuju a jsem připravená použít pokyn vpřed (tušírka na plec), pokud má chuť rychle vystartovat ven dozadu. Otevřu štrajcpán, 5vteřin kůň ještě stojí v klidu a na hlasový pokyn couvání couve (popř. tah za ocas jako potvrzení že to myslím opravdu vážně) - tušírka je dlouhá, takže můžu upozornit koně, aby “nespadl”  při slezání na rampě i na druhé straně, než kde jsem. Hotovo. *

Rutina dělá profíky, takže 1x týdne nakládat objet kolem komína a za 2 měsíce máte profíka jak víno. Nefofrovat při nakládání, když naložím, klidně se chvíli pohodově vykecávat u přívěsu. Nefofrovat při vykládce - nechat klidně stát koně 10 min po dojezdu domů/cíle v hengru - někdě je to i nutnost (závody, než se postaví ohrádky apod). 

Nejsem zastánce kyblíkování - nakládka/vykládka je prostě nadstavba manipulace s koněm, při čištění nebo sedlání taky koně neuklidňuju kýblem. Při manipulaci s koněm si pouze potřebuju vyřešit komunikační signály, abysme si navzájem rozuměli, byli k sobě bezpeční a tím tedy ani nebyly v nervu. 

Zároveň, kdo neuvede, neumanipuluje koně ani na holé zemi, tak nejde očekávat žádné zázraky u bubáka jménem přívěs, který se hýbe, rachtá, je malý a tmavý.

*mám 1,5 koňák a malou arabku, kterou by mohlo napadnout se otočit čelem vzad a zaseknout se - proto vše řeším uvnitř. 2 koňáky jsou užší, tam nápady s otočkou moc nemůžou vznikat, takže je to trošku jednodušší při vysílání 🙂

Jakmile je kůň v ideální pozici a klidně stojí…

Toto je jasné, ale šlo mi o to, jak korigovat to, pokud klidně nestojí. Ale pochopila jsem to tak, že se bude nakládat tak dlouho, až klidně stát bude prostě. Samozřejmě ze začátku bude stačit vteřinka dvě, než dám pokyn k vycouvání. 

JJ trénovat - pokud už mi kůň tancuje při šahání na štrajcpán, tak prostě dám ruku pryč z něj a drbu zadek. Dřív nebo později kůň zjistí, že situace má progres když je v klidu (stojí).

Stejně tak, sitauce mám přizvednutý štrajcpán a už na mě doraží prdel, hned zasouvám aby “narazil” do šjtracpánu + požádám o krok vpředu, protože stejně s naraženým zadkem se blbě manipuluje se štrajcpánem. a čekám, drbkám, “slovně vysvětluju co chci” = berlička pro mě, abych zůstala v klidu 😀

A samozřejmě je to i o zkušenostech člověka - může se stát, že vznikne nějaká zbrklost, ale už to bylo oproti předchozím cvičením velký posun = tak určitě to beru jako + a chválím. Strašně moc záleží jaká je startovní pozice.

Mě kobyla při začátcích vycválavala ven ať při nakládce, tak vykládce. Takže jakýkoliv posun ke klidu bych chválen. A buď to během 30 min zvládla udělat hezky a mohlo se končit dřív a nebo jsme 30 min cvičili, zakončili tento vycvik jednoduchou prkotinou s přepravníkem a hotovo domů. Jakmile kobča pochopila, že vždycky přijede domů - ten úbytek stresu ze stěhování velmi pomohl k progresu cestování. Zimní treninky na to byly fajn - oživili štábní kultůru přes zimu a dodali klid, “vždy dojedu domů dnes nebo zítra” 😀

Avšak cizí osobou je do teď nenaložitelná. Pokud trošku do koně a jeho reakcí nevidí, umí si člověka pořádně namazat na chleba 😀

edit: jsem debil, blbě jsem si to přečetla. Tak ještě jednou 😀 Naložím, kůň stojí, nejdřív chci 5 vteřin a požádám o couvání ven (a tam si třeba nabaštit trávy jako odměny). V případě úspěchu prodlužuju dobu. Pokud je potíž, tak zůstávám u stejné doby a jakmile “neutorizovaně” kůň začíná couvat, dostává tušírkou ´tukanec vpřed. Ono to příjde 😀 (určitě naučit na zemi, že pokyn tušírkou může přijít zepředu od hlavy i od zadu, když je člověk u zadku a furt to znamená “krok vpřed”. No a na šjtrapcán začínám šahat, až mám plnou důveru v koně, že mi stojí v přívěsu bez šjtracpánu na požadovanou dobu. (Hádám že asi 30-40 vteřin stání stačí na akt zavření š.)  

Myslím, že startovací pozice je ok. Kobyla je naložitelná během cca 10 minut, ale musím být s ní vevnitř, tzn. že potřebuju vždy někoho k ruce, kdo by jí zavřel. Minule při odjezdu na závody mi kolegyně při ranním naložení práskla rampou tak, až kobyla chudák nadskočila leknutím a odpoledne se samozřejmě o to hůř nakládala, ale naložila. 

efe:

Myslím, že startovací pozice je ok. Kobyla je naložitelná během cca 10 minut, ale musím být s ní vevnitř, tzn. že potřebuju vždy někoho k ruce, kdo by jí zavřel. Minule při odjezdu na závody mi kolegyně při ranním naložení práskla rampou tak, až kobyla chudák nadskočila leknutím a odpoledne se samozřejmě o to hůř nakládala, ale naložila. 

doplnila jsem edit. Pro mě byla nutnost nakládat sama - protože se mi všichni báli cválající kobyly vzad😀 Eliminace spěchačů a blbých manipulací je při učení klíčová. A radši pokud jsem nasraná z praáce apod, radši ani toto netrénovat 😀 

Je to o tom koni před to sebevědomí a klid, že ho nic nesežere a vlastně může fungovat stejně jako na holé zemi.

A PS: jsme kousek od sebe, můžeme na to kouknout osobně 🙂

Trenujte, že pokyn na couvačku může od vás přijít i v půlce nakládání .

Nejsem žádný horseman a zkušenosti mám jenom z vlastních koní. Ale zdůraznil bych jedno - bavíme se tu o počtu “nácviků”. Ne jeden, ne deset. Na to je třeba se zaměřit - ne “hurá, je tam, jedem!”, ale naopak “nalezl, tak ven a zítra znova". Plus počítat s tím, že to co doma už vypadá že je OK může být v terénu, po únavě či ve stresu mnohem méně zažité.

Naši koně nastupují v 99% do 15 sekund - tedy tak, že stačí když jeden zavádí, vypouští jednoho koně vpřed, pak druhého, zavírá štrajcy, rampu (ev. i plachtu), přechází dopředu, přichytne vazáky a nabídne kyblíčky (ano, vždycky tam trošku máme, stačí sousto či dvě). Tedy druhý člověk v těch 99% vůbec potřeba není. Ale taky - každý z našich koní nastoupí ročně cca 100x.