Měla jsem po babičce takové ty klasické co se zavazovaly za krk a okolo pasu a nosila jsem je coby podstatně mladší,ale už nejsou a jiný už jsem si nepořídila.
Varaxi moc gratuluji,přeji hodné miminko,zdraví a pevné nervy.Nebojte bude hůř,ale na to člověk zapomene.V zápalu radostí,starostí probdělých nocí,strachu a často i zoufalství léta utíkají,děti vyrostou a přijdou jiné starosti a najednou člověk zjistí ,jak platí to staré,známé: Malé děti malé starosti,velké děti velké starosti.😀
Teď si užívejte a vychovávejte toho malého človíčka.Vždy jsem říkala,že výchova dětí a psů je na stejných pravidlech.Nastavit meze a být důsledný.Mladší syn to rád říkal,že je maminka vychovávala jako psy,ale teď když má své děti,tak mně dal za pravdu.A já mu říkám,že to asi bylo dobře.Domů se vracíte skoro denně,máte rodiny,pracujete…
Mám velkou radost,že to psaní tolika lidem oživilo vzpomínky na krásné dětství a nepostradatelné,milé a utěšující babičky.
acher:Měla jsem po babičce takové ty klasické co se zavazovaly za krk a okolo pasu a nosila jsem je coby podstatně mladší,ale už nejsou a jiný už jsem si nepořídila.
Tak jsem koukala a ještě jich v šuplíku pár mám!
Nejkrásnější je oranžová, s vyšitou rybou a kočkou, ta se nosí jen na Vánoce. Jako.., je opravdu šik !🤣
Varaxi, sepsala jste to moc hezky. Popsala jste nejen ty radosti, ale i ty starosti.
Ono se bohužel spouta věcí kolem miminek idealizuje. Všude se na nás valí obrázek toho šťastného, usměvavého miminka a že k tomu stačí dělat a používat to a tamto a k obrázku toho šťastného miminka samozřejmě patří i obrázek té spokojené a vyrovnané maminky. No a do toho vám ještě napíšou, jak je to či ono období pro matku to nejšťastnější atd atd. No a pak přijde realita… problémy s kojením, ano i ty prdíky a k tomu se přidají nějaké zdravotní komplikace, nevyspání, stres. to všechno na psychice moc nepřidá a tak se stane, že si maminka do toho polštáře pobrečí. Prostě ne každý den svítí slunce, někdy je zataženo, ale když to slunce nakonec vyjde, tak je to paráda.
Ano my “zasloužilé” matky si pamatujeme, jak byl porod těžký, pamatujeme si tu bolest, pamatujeme si ty problémy kolem miminka, ale už je to jen vzpomínka, která je dobrá k tomu, aby té další čerstvé mamině mohly říct, že nemusí mít strach, že není neschopná matka, že spousta z nás si něčím podobným prošla a že bude líp.
Moc gratuluju k miminku a nebojte, pro vaše děťátko budete ta nejlepší máma na světě… ❤️
Doron:To je taky překrásný. Já teda zástěry nosím , ale už mi docházejí, mám je ještě po babičce..
Já nemám ani jednu. Zkoušela jsem je nosit ještě na první mateřské, ty vepředu propinaci na knoflíky, ale bylo to nepohodlné, vždycky mně ten poslední knoflik uletěl i s kouskem látky. 😂 Jinak takové ty zavazovaci přes hlavu se stále prodávají, šijí to většinou nějaké domácí švadlenky. Mně přijde pohodlnější triko s elastaky.
Gratuluju moc. 🍀♥️
Jinak u mě bylo šestinedělí vždycky hrozný, a to mám děti tři. 😊 Ale nechci strašit, to krásné vás ještě čeká. Děti úžasně život obohacují, neumím si vůbec představit, že bych je neměla. Dceru to čeká už zhruba za týden a těhotenství si taky moc pochvaluje.
balu:To jako vaše dospělé dítě vám přivede domů štěně k vašemu stávajícímu psovi, aniž by to s vámi předem probralo a získalo váš souhlas? Tak to je hustý…
To je dobré dítě.🙂
líbí se mi termín “štěkanátko” 😂.👍
odbočím..Acher..není to náhodou váš pesan?ten první?ukládám si pěkné fotky z diskusí-dávám si je na plochu🙂..něco jsem hledala ve fotkách,a našla jsem podobnou Lejdy..čuvačku,co jsem hlídala v Olomouci..
Je to ještě veselé ?
Jo,jo ten vysmátý je náš Alan,ale teď zrovna vysmátý není,jelikož po procházce chrápe jak zabitý na chodbě.Se má,já musím vařit.
acher:Jo,jo ten vysmátý je náš Alan,ale teď zrovna vysmátý není,jelikož po procházce chrápe jak zabitý na chodbě.Se má,já musím vařit.
No tak to Gina to má obráceně… doteď asistovala při vaření a na prochajdu půjdeme odpolko nebo spíš teda k večeru neb mám v plánu ještě nějakej větší úklid a po prochajdě už by se mi do toho nechtělo.
Teda myslela jsem, že na prochajdu ani nepůjdem neboť měla přijet dcera se psem a to by se vyřádili na zahradě bez mého přispění, ale teď psala, že nedorazí, že je nemocná, tak na prochajdu musíme. Včeara jsme nebyli, celej den pršelo.
😉
🙂
My chodíme na procházku 2x denně ráno a večer,jednou tak na hodinku a jednou jen krátkou venčící,podle toho jak mám směny v práci.Někdy s ním na krátkou chodí i manžel.A pokud mám volno tak i na delší.Minulou neděli jsme potkali lidi s takovou špicoidní fenkou,no to se vylítali,že se pak ty dva kiláky vlekl za mnou a doma se nažral a padl.Pokud prší,to se mu moc nechce,ale alespoń kousek jdeme.Zítra mám volno,tak ráno zase vyrazíme kousek dál,pokud nám do toho nevleze třeba hlídání vnoučat,to se nikdy neví.
🙂
Já dřív chodila se psy taky ráno a večer a délky dle toho, jestli jsem měla šichtu a nebo volno. Vlastně dneska vůbec nechápu, že jsem vstala v pět ráno a teadá se psy do lesa. Dneska mám problém vstávat v 7:15h když jdu do práce. Běžně usínám tak ve tři ráno, tak jsem po ránu spíše taková nepoužitelná.. nsprosto bez elánu a k něčemu se dokopat je děs.