Dobrý den, chtěla bych se zeptat, před 14 dny se nám narodila malá morčata, co jsem koukala na pohlaví, tak to jsou kluci. Kamarádka, by si je od nás rada za dva týdny vzala a já se chci zeptat, zda jejich soužití nebude problém, když jsou spolu od narození. Díky.
Dobrý den, chtěla bych se zeptat, před 14 dny se nám narodila malá morčata, co jsem koukala na pohlaví, tak to jsou kluci. Kamarádka, by si je od nás rada za dva týdny vzala a já se chci zeptat, zda jejich soužití nebude problém, když jsou spolu od narození. Díky.
Ahoj, máme spolu tři dospělé samce morčat podobného věku. Pohodové soužití je možné pouze za dvou podmínek. Jedna už byla řečena, a tou je nepřítomnost samic. Druhá podmínka je ale rovněž důležitá, a tou je nutnost většího a zejména hodně členitého prostoru. Oni spolu totiž skoro neustále hrají takové ty hry na to kdo má navrch a občas se to zvrtne v to, že se regulérně pohádají. Oni se nechtějí prát a vždy jeden z nich ustoupí a uteče z té situace. Problém je ale, když ten ustupující nemá kam utéct takovým způsobem, aby to ten druhý soupeř považoval za dostatečné. Pak hrozí, že se poperou do krve. Takže je potřeba hodně domečků a třeba nějaké patro, prostě rozčlenění toho prostoru, plus prostor na běhání v délce alespoň 1,2 metrů. Oni se proženou, různě na sebe cvakají zubama a když mají možnost si jít na chvíli z očí, tak se uklidní a zase jsou z nich nejlepší kamarádi, kteří si jen hrají. V těchto podmínkách se nám nikdy nepoprali do krve.
Ahoj, máme spolu tři dospělé samce morčat podobného věku. Pohodové soužití je možné pouze za dvou podmínek. Jedna už byla řečena, a tou je nepřítomnost samic. Druhá podmínka je ale rovněž důležitá, a tou je nutnost většího a zejména hodně členitého prostoru. Oni spolu totiž skoro neustále hrají takové ty hry na to kdo má navrch a občas se to zvrtne v to, že se regulérně pohádají. Oni se nechtějí prát a vždy jeden z nich ustoupí a uteče z té situace. Problém je ale, když ten ustupující nemá kam utéct takovým způsobem, aby to ten druhý soupeř považoval za dostatečné. Pak hrozí, že se poperou do krve. Takže je potřeba hodně domečků a třeba nějaké patro, prostě rozčlenění toho prostoru, plus prostor na běhání v délce alespoň 1,2 metrů. Oni se proženou, různě na sebe cvakají zubama a když mají možnost si jít na chvíli z očí, tak se uklidní a zase jsou z nich nejlepší kamarádi, kteří si jen hrají. V těchto podmínkách se nám nikdy nepoprali do krve.
Ahoj, máme spolu tři dospělé samce morčat podobného věku. Pohodové soužití je možné pouze za dvou podmínek. Jedna už byla řečena, a tou je nepřítomnost samic. Druhá podmínka je ale rovněž důležitá, a tou je nutnost většího a zejména hodně členitého prostoru. Oni spolu totiž skoro neustále hrají takové ty hry na to kdo má navrch a občas se to zvrtne v to, že se regulérně pohádají. Oni se nechtějí prát a vždy jeden z nich ustoupí a uteče z té situace. Problém je ale, když ten ustupující nemá kam utéct takovým způsobem, aby to ten druhý soupeř považoval za dostatečné. Pak hrozí, že se poperou do krve. Takže je potřeba hodně domečků a třeba nějaké patro, prostě rozčlenění toho prostoru, plus prostor na běhání v délce alespoň 1,2 metrů. Oni se proženou, různě na sebe cvakají zubama a když mají možnost si jít na chvíli z očí, tak se uklidní a zase jsou z nich nejlepší kamarádi, kteří si jen hrají. V těchto podmínkách se nám nikdy nepoprali do krve.
Ahoj, po čerstvé zkušenosti doplňuji svůj předchozí příspěvek (viz citace) o třetí podmínku, a to ustálenou skupinu morčecích samců už nelze rozdělovat. Respektive je třeba počítat s tím, že odděleného jedince už skupina nemusí přijmout zpátky. Běžně se ví, že nelze vrátit zpátky do skupiny samců samce, který byl vzat ze skupiny a použit na krytí samice, protože tu samici by z něho ostatní cítili a prali by se. Bohužel se nám stalo, že jeden kluk při manipulaci utekl a dva dny a dvě noci se zdržoval na dvoře pod buňkou s nářadím. Nešel nijak chytit. Teprve třetí den, když se po bouřce hrozně ochladilo, všude bylo mokro a foukal vítr, ho to přestalo bavit. Nechal se nalákat na papriku, chytit a odnést domů. Doma se ale happyend nekonal, protože ten dominantnější ze zbývajících samců, co zůstali doma, se k němu choval jako k cizímu a šel tvrdě proti němu. Uprchlík se naopak rozhodl vybojovat domov zpátky za každou cenu a nešlo je nijak uklidnit, nereagovali na žádné pamlsky, na nic. Oba to pojali jako boj na život a na smrt, takže jsme je museli rozdělit, už asi natrvalo. Jak jsem posílala tu fotku v předchozím příspěvku, tak se akorát zavřeli dvířka u té klece. Uprchlík je uvnitř a ostatní dva vně. A je klid, čuchají k sobě přes mříže a ani na sebe necvakají zubama. Berou to tak, že každý z nich má své jasně vymezené teritorium. Klec je prostorná, cca 1 metr dlouhá a 55 cm široká, ale i tak je to škoda. Naštěstí je uprchlík ten nejochočenější z nich, umí chodit i v postroji na vodítku, tak ho bere osmiletá dcera různě vypohybovat. Je to ten tříbarevný, je z kluků nejstarší, měli jsme ho jako prvního. Jeho sok je ten žlutý, ten je z kluků naopak nejmladší a do skupiny byl přidáván jako poslední. Tolik k nám. Dotaz na zadavatele: už jsou mimina u kamarádky? A je to v pohodě?
