Venčení - pes na volno?

Já pouštím na volno psa a fenu, o kterých vím, že mně za zvěří nezdrhnou. Pes má vyšší lovecké zkoušky, na odvolání reaguje dobře i v případě, že mu srna proběhne před nosem. Další fenu venčím na stopovačce. Pokud pes nemá přivolání od zvěře, tak bych nepouštěla. Nejen že ohrozí zvěř nebo se můžou cítit ohrožení jiní lidi v lese, ale i jemu samotnému se může něco stát...může se v lese zranit, může ho srazit auto, když doběhne až k silnici, může se zaběhnout tak, že ho budete třeba hledat několik dní. To jsou reálné případy, o kterých osobně vím. 

Jak psala Sarah01. Mám-li psa ovladatelného, poslušného, kterého přivolám, zastavím a udržím ve svém okolí, je na něj spoleh, tak jde bezvodítkově. Mám-li psa, kterého nezastavím, nepřivolám, není na něj spolehnutí že je ovladatelný -a to nejen u zvěře, ale třeba i u jiných psů apod, tak dokud nedocílím toho, abychom se dobře domluvili, tak chodí na stopovačce. Nechci aby ublížil jiným, ani sobě.

Ono je otázka, čemu říkáte "pouštíte z vodítka, ať se proběhnou".

My měli feny naučené, že se chodí po cestě, případně pokud to bylo místo, kde mohla od cesty (posekaná louka, sad, kam měla dovoleno běhat si pro jablka), tak každopádně ten pes byl naučený, že když mu nedovolíme, tak tam nesmí. Proběhnout ve smyslu vylítat jsme pouštěli na venčící louce za sídlištěm, kde se dalo se psem řádit, ale v lese chodil pes, ač navolno, pochopitelně striktně po cestách nebo s námi v těsné blízkosti, a nikdy z dohledu. Žádné neorganizované lítání po lese nebo po poli se nekonalo.

Taže záleží na tom, jak máte vychovaného psa. Pokud je pes zvládnutý, může jít bez vodítka klidně u vaší nohy, a je to jako by vodítko měl. Nebo po cestě jako by vodítko měl. Ale pokud je nezvládnutý a hrozí, že vám zmizí z dohledu, bude obtěžovat lidi, zvířata, ohrožovat sebe (třeba tím, že vběhne na silnici nebo pod kombajn), tak ho logicky pustit nemůžete a musíte ho nejdřív vychovat a nebo pouštět jen na bezpečných místech (ohraničené plochy...).

Zatím nepouštím, chodí na stopovačce a učí se poslouchat. Je to dost šikovný spolupracující pes, tak pokud to půjde pořád takhle dobře, do podzima bysme mohli začít s odbouráváním stopovačky. Jak dlouho to ale potrvá do skutečnýho bytí na volno, si netroufám odhadnout.

Mám malého psa (jsemjakopomerain) pouštím v přehledném terénu. Fenka si mě hlídá ( nepustí mě dál jak na cca 4 m), chodí jen po cestě, neloví. V nepřehledném terénu, nebo tam kde je pohyb lidí dávám na flexinu. Máme svoje místa kde připínam vždycky, fenka už je zná, sama přichází ke mě a sedá si, čeká na připnutí. 

V lese oficiálně nesmí být vůbec bez vodítka. Ale to je permanentně porušováno. Třeba mnou 🙄 

ALE: já je pustím jen tak na 10-20 metrů od cesty, musím na ně neustále vidět. Znamená to, že si nemůžu jít jen tak na výlet a klábosit, protože mám neustále jedno oko na jednom psovi a druhé oko na druhém psovi. Musím být 100% pozorná po celou dobu pochodu. Stačí, že mi jedna zrychlí krok nebo začne mrskat nozdrami se vztyčenou hlavou a okamžitě přivolávám. Beru na chvíli na vodítko a pak zase pouštím. Na krku mají obě po celou dobu svítivě oranžový nákrčník (normálně koupený pro lidi za 60,00 korun v obchodě s pracovními oděvy, neb psí šátečky za 300,00 nebo vestičky za 800,00 mi přijdou poněkud drahé...); jednak je tak já lépe vidím a jednak se utěšuji, že případný myslivec by na ně nemířil, protože pak prostě nemůže říci, že si je spletl se srnou. 

Vynechání pozornosti mělo letos v zimě pro mě opravdu zlý následek (i když bez následků). Stačilo si odskočit na malou a nepřivázat je na tu chvilku. Klánovický lesík, malý kousek zeleně poblíž Prahy plný lidí, zvěře nijak moc. Stačilo si přidřepnout za malé borovice na minutu, za mnou dusot jak v Jumanji a černý pes byl ve vteřině pryč. Černý pes se jinak nechá od zvěře odvolat - pokud zareaguji hned. Jenže mně chybělo asi pět vteřin a během nich se černý pes vzdálil natolik, že už odvolání nefungovalo. Už se šeřilo, venku minus sedm pod nulou. Po několika nekonečných minutách volání, křiku a breku se na cestě objevili lidé. Říkali: "nechybí vám náhodou pes? Měl takovou oranžovou vestu jako tady ten hnědý. ...tak toho jsme viděli asi půl kilometru odsud, jak vedle železniční trati žene před sebou stádo divočáků..."

Černý pes se asi do dvou minut na to vrátil. Vypadal trochu jako Josef Abrhám, který ve filmu Kulový blesk právě přeskládal uhlí ze jednoho sklepa do druhého.

Měla jsem na sebe takový vztek, že kdybych ho převedla na energii, rozsvítím půl republiky.

...

= Nelze doufat, že "to bude snad v pohodě" když pro jednou trochu povolíme... důslednost, důslednost a zase důslednost. A procvičování a opakování a pozornost. Takhle to platí u nás. 

To blaho, to musel být šílený pohled, trať, černý pes a divočáci. Ještě že to dobře dopadlo.

Já psa na volno pouštěla, ale držel se na cestách v dohledné vzdálenosti, jednou, to mu byl asi rok mi utekl za obřím jelenem, volání, čekání, pláč, nakonec se vratil, od té doby zvěř nehnal, ale já měla oči pak všude a snažila jsem se tomu předcházet, když se mi něco nezdálo, vodítko nebo k noze 

Chodila jsem taky občas s Malinou na volno s tím, že když vycítím nebezpečí, dám jí na vodítko. Tak leda tak prd. Měla jsem cestu, která od pole byla oddělená plotem, občas v něm bylo přerušení. Chodili jsme tam chvílemi na volno a ona byla vzorná. Ten plot byl dvojitý a mezi nimi jsou keře. Malina jednou šla tím pásem a vypadalo to, že jí to baví. Ta mrcha ale mezi tím malovala plán, kde všude jsou průniky na otevřené pole. Jednou jsme takhle šly, prošla v klidu bez zvýšeného zájmu kolem průniku, já si chystala mega pozornost na další průnik a ta potvora to nejednou otočila, propálila kolem mě a tradá na to pole a lítala mi tam jako magor a až pomalu za obzor. Nic teda neprohnala, páč to, za čím se hnala, stálo kousek od mě a taky to koukalo, co tam dělá ten malej černej magor. Když přiběhla, zkusila, ještě kolem mě proběhnout, ale stůj jí zastavilo, připla jsem jí a v tom kousek ode mně vyšly vysmáty srnky, chvíli na nás čuměly a pak poklidným krokem šly ke vsi, kde asi bydlí nebo co.

No, pravda, ty nervy za to nestojí.

Znám případ GR, který běžel za zajícem přes dálnici, nepřežil. Pak další případ, kdy si šel GR sám na procházku, naštěstí ho odchytili měšťáci a majitelé si ho vyzvedli v záchytných kotcích.

Ta starší fena, kterou venčím na stopce, mi zdrhala za vodou. Stalo se to jednou v sobotu, kdy ve vedlejším revíru probíhal hon, což jsem zjistila, až jsem za ní běžela. Naštěstí ji ta střelba a řev honců jaksi vystrašil a ona už mně běžela naproti. Ale ten stres a strach už nechci nikdy zažít.

Bydlíme u lesa,kolem louky,pole.Všichni naši psi chodili na volno,ale ani jednoho nikdy nenapadlo za něčím vyrazit.Bohužel tomuto poslednímu se na 100% věřit nedá,takže na volno chodí jen tam kde mám přehled.V lese chodí na dlouhém vodítku.Sice vím,že když by vyrazil za něčím,tak se po 100,200m vrátí,ale pro dobré vztahy s místními myslivci,prostě neprovokuji.Nechodím do lesa ani k večeru,nechci zvěř plašit.Na druhou stranu zase  vím,že kdyby se stalo a pes za něčím utekl,tak mně ho nezastřelí.Rovněž nám nikdy třeba nezastřelili kočku.Prostě si myslím,že ohleduplnost má být i k potřebám ostatních.

Také učím přivolání od malička,také chodí štěňata na volno a u těch asi 15 psů to fungovalo.Jenže tenhle je  špatně motivovatelný.Venku si pamlsek nevezme,hračku už vůbec.Přesto,že doma lítá a neustále nosí kroužek a chce si hrát,venku si ho ani nevšimne.Vymýt mozeček se mu už vůbec nedá,má svůj názor.Také samozřejmě přesně ví kdy je na vodítku a také jak je dlouhé.nestane se,že by táhnul nebo vyrazil na vodítku a už vůbec ne,že by se nechal na konci vodítka strhnout.Můžu říci,že už jsme vyzkoušeli všechno možné,ale nedocílila jsem toho aby venku neustále nesledoval,co se kde hýbe.Už mně radili jedině EO,zatím jsem mu ho nepořídila.On je na jednu stranu na mně strašně závislý,ale na druhou stranu má neutuchající touhu jít se podívat,co že to tam běží.Přitom po vsi chodí na volno,nevšímá si lidí ani psů,nechá se přivolat,jelikož ví,že pak se na toho psa bude moci jít podívat a případně si pohrát.Což u zvěře venku možné není.

acher, nestavěj na přivolání

nauč toho psa "stůj", pes tak neztrácí kontrolu nad okolím a je to pro něj daleko jednodušší a přirozenější chování - je to také pastevec (pokud tedy hovoříme a slovenském čuvači)

hmn:

acher, nestavěj na přivolání

nauč toho psa "stůj", pes tak neztrácí kontrolu nad okolím a je to pro něj daleko jednodušší a přirozenější chování - je to také pastevec (pokud tedy hovoříme a slovenském čuvači)

I na tom pracujeme,ale sedni,sedá si sám,když ho něco zaujme,ale zatím mu nevěřím,že by nevyrazil než k němu doběhnu.Opět na 15m vodítku sedí kouká,ani se nehne,ale zatím jsem to nezkoušela bez vodítka.Ano je to čuvač.Třeba na kočky stačí říci ne,kočička a sice sleduje,ale neběží,ale největší problém jsou zajíci,lišky,to,co se mihne v trávě a pořádně nevidí co to je.I srnky, když vidí, už ví a sice sleduje,ale zas tolik ho to nevzrušuje.

To není pravda. Podle zákona pes musí být po vlivem, jak ten vliv kdo praktikuje, je jeho věc.

Já bych ten dotaz trochu diverzifikovala:

1) v parku - nepouštěla bych psa z vodítka, pokud nemám zvládnuto přivolání, případně chůzi u nohy

2) v lese - to samé jako v bodu 1 s tím, že mohu použít stopovačku (ta se může dost často v parku, kde se pohybují kola, psi, kočárky docela plést)

3) pole - pokud by nebyla doba kladení mláďat, bylo by posekáno a přehledno a nikde v dohledu žádná silnice, asi bych tam klidně psa pustila, i když přivolání není úplně 100% (ale funguje aspoň většinově za odměnu)  a pes nemá kondici tak, že by vydržel běžet za srnou a uhnat jí. Myslím, že je to dobré místo na trénink poslušnosti ve volnosti.

assil:

To není pravda. Podle zákona pes musí být po vlivem, jak ten vliv kdo praktikuje, je jeho věc.

🙄 Já jsem čerpala zde: (a pokud to neplatí - hurá !) 

Ustanovení § 21 odst. 3 zákona o myslivosti

Na vlastníky psů a koček se vztahuje ustanovení § 21 odst. 3 zákona o myslivosti, které jim bez výjimky zakazuje psy a kočky nechat volně pobíhat v honitbě. Pes i kočka musí být na vodítku. Možnost, aby se pes vzdálil z vlivu svého vůdce, a to jen přechodně, se týká jen psů loveckých, slepeckých, zdravotnických, vojenských a služebních.

Zákaz volného pohybu psů a koček se vztahuje i na účelové komunikace, které jsou honebními pozemky. Zákon volného pobíhání psů na silnicích procházejících honitbou je uveden v předpisech o silničním provozu a říká, že pes na nich musí být veden na vodítku.

zákon o myslivosti říká :

§ 10

Povinnosti vlastníků domácích a hospodářských zvířat a vlastníků pozemků

(1) Je zakázáno vlastníkům domácích zvířat, včetně zvířat ze zájmových chovů a zvířat z farmových chovů zvěře, nechat je volně pobíhat v honitbě mimo vliv svého majitele nebo vedoucího.

par.21 je prosím o valné hromadě honebního společenstva.....

takže to záleží, kdo jak vykládá "mimo vliv". Myslivci jako "na vodítku".

Thielli:

 Já jsem čerpala zde: (a pokud to neplatí - hurá !) 

Ustanovení § 21 odst. 3 zákona o myslivosti

Na vlastníky psů a koček se vztahuje ustanovení § 21 odst. 3 zákona o myslivosti, které jim bez výjimky zakazuje psy a kočky nechat volně pobíhat v honitbě. Pes i kočka musí být na vodítku. Možnost, aby se pes vzdálil z vlivu svého vůdce, a to jen přechodně, se týká jen psů loveckých, slepeckých, zdravotnických, vojenských a služebních.

Zákaz volného pohybu psů a koček se vztahuje i na účelové komunikace, které jsou honebními pozemky. Zákon volného pobíhání psů na silnicích procházejících honitbou je uveden v předpisech o silničním provozu a říká, že pes na nich musí být veden na vodítku.

nevím, odkud jste čerpala, ale pargraf 21 zákona o myslivosti hovoří o valných hromadách honebních společenství. Pragraf 10 pak vymezuje Povinnosti vlastníků domácích a hospodářských zvířat a vlastníků pozemků. A v něm se praví, že "Je zakázáno vlastníkům domácích zvířat, včetně zvířat ze zájmových chovů a zvířat z farmových chovů zvěře, nechat je volně pobíhat v honitbě mimo vliv svého majitele nebo vedoucího". Pod vlivem nutně neznamená vodítko, i když myslivci to tak intrpretují. Diskutujte však s myslivcem, má flintu :) Zastřelit toulavého psa v honitbě nemůže každý myslivec, toto oprávnění má dle paragrafu 14, odst. 1 e) pouze myslivecká stráž: "usmrcovat v honitbě toulavé psy, kteří mimo vliv svého vedoucího ve vzdálenosti větší než 200 m od nejbližší nemovitosti sloužící k bydlení pronásledují zvěř; pokud je tato nemovitost umístěna na oploceném pozemku, počítá se vzdálenost od jeho oplocení. Toto oprávnění se nevztahuje na psy ovčáckých a loveckých plemen, na psy slepecké, zdravotnické, záchranářské a služební; usmrcovat kočky potulující se v honitbě ve vzdálenosti větší než 200 m od nejbližší nemovitosti sloužící k bydlení; pokud je tato nemovitost umístěna na oploceném pozemku, počítá se vzdálenost od jeho oplocení"