Jinak mně nejde o to, že by mě někdo vyřval, tydýt mi zkazí možná pět minut z procházky. U nás jsou tyhle cestičky nepřehledný, z kopce, zatáčky, takže na někam jinam si rady cením. Ale tady to bylo buď, nechat ho zabrzdit a možná přeleťet, smyknout, nebo třeba nechat srazit sebe či psa. I když třeba by to tak nebylo. A ač jsem to tak napsala, tak psa jsem do chroští neházela, přichytla jsem si ho a holt jsem šla tam, kam jsem šla. Na tohle by se hodil nějakej řádně naštvanej myslivec. Ale o to nejde.
