S dovolením se vám přidám do debaty. Před dvaceti lety jsem měla devítiletou kokršpanělku s cukrovkou. Strávila přes dva týdny na klinice, kde se jí snažili srovnat cukr, aby ji mohli operovat polycystické vaječníky, které té cukrovce dopomohly. Na canisinzulín nereagovala, tak zkoušeli humánní, pak zafungoval Humulin, přestal se posléze dovážet. Fenu jsem měla na dietě, 3× denně krůtí se strouhanou mrkví a oves. vločkami a před první dávkou jsem v moči měřila glukózu humánními papírky, podle výsledku upravovala dávku inzulínu. Fena se dožila patnácti let a až na odejmutí mléčné lišty ve čtrnácti byla zdravá a veselá. Ale na inzulínu až do konce. Teď už je to asi rutinní léčba, základ je vychytat správný inzulín, to asi mimo kliniku půjde špatně. Přeju úspěšnou léčbu a brzké uzdravení.
Hezký večer!
Já občas písnu o Fidovi v jiných vláknech, tak dám zase něco sem. Fido se jeví OK, snad jen nabral možná víc hmotnosti než by měl. Trochu mě znervózňuje, že občas žebrá o vodu, ale snažím se uklidnit, že je to tím suchým vzduchem v bytě…
No a dnes jsem se rozhodla mu po nějakém čase zase změřit glykémii a jsem poměrně v šoku! 3.7 - před chvílí, a to určitě nebyl nalačno!!! Mám až strach - je to nejnižší hodnota za dobu, co jej měřím.
No a na téma Fido a inzulínoterapie vznikly i verše:
Fido je člověk převtělený,
mám na to názor ucelený.
Bohužel už jednu věc pochopil,
že vpodvečer musí sebrat hodně sil.
By vydržel aspoň malou chviličku,
než do něj píchnu jehličku.
Fido je však dobrák od kosti,
od Ireny (to je kamarádka, která se mi v době mé nepřítomnosti o kočky stará; bohužel naposledy si od ní odmítal nechat dát injekci a dokonce naznačil výpad proti ní)
se zase rád doma pohostí.
Lantus mu dělá evidentně dobře,
Fido se zase tváří moudře.
Nepije a nemočí hektolitry vody,
zato mu stoupl mass index body. 😀
A to tak, že docela dost,
nevím, zda je to pro radost.