Tak dávám zas nějaký update: Po domluvě s dr. je Fido již na dvou dávkách inzulínu denně. Ale je to logicky menší počet jednotek, než když měl dávku jednu; akt. 2x denně 5 UI Lantusu.
Ještě doplňuji: Něco přibral, myslím, že katabolismus se zastavil, když jej pohladím, cítím svaly. ALE: Víc mi polehává, nejvíc, když jde domů z venku. Dříve to nedělával, teď si ve výtahu lehne (dost pravidelně) na zem. Celá vyplašená jsem to dr. telefonovala, že mám strach z diab. neuropatie…a ta mi řekla, že prý je u koček vzácná. Že prý spíš půjde o problém s klouby. Ach jo… Při další prohlídce koukne i na toto.
Ad neuropatie. Od kolegyně vím, že u koček se projevuje spíš plantagrádním postojem a pohybem.
Ad neuropatie. Od kolegyně vím, že u koček se projevuje spíš plantagrádním postojem a pohybem.
Vím vím, vyhýbají se chůzi po prstech, někdy tlapky vybočují - prý to napodobuje chůzi medvěda.
Ale začíná mě to děsit. Včera nebo kdy jsem psala o tom, že klape drápy o vinylovou podlahu. A fakt pořád polehává. Bože, to je trápení.😢 Navíc mám tedy pocit, že L. 2x denně nefunguje vůbec (v těch nižších dávkách). Já byla pro navýšení té jedné dávky (chtěla jsem jít už na 10 UI), ale dr. nechtěla. A já se (prozatím) rozhodla ji poslouchat.
Odpověď na příspěvek uživatele Fikovnice z 09.09.2023, 19:22:29
Nevím, jak je to u koček, ale u lidí je lepší určitě víc dávek než jedna velká dávka, zvlášť když mívá kocourek takové výkyvy. Ta velká jednorázová dávka podle mě musí způsobit hypoglykemii.
Nevím, jak je to u koček, ale u lidí je lepší určitě víc dávek než jedna velká dávka, zvlášť když mívá kocourek takové výkyvy. Ta velká jednorázová dávka podle mě musí způsobit hypoglykemii.
Já Ti nevím. Já jej u té velké dávky měřívala v různé časy, klidně třeba ve 4h ráno a do hypo se nikdy nedostal…ani když jsem měřila v době, kdy měl být peak inzulínu v plazmě.
Je to možné. Je i možné, že jsem z jeho stavu už paranoidní - včera jsem měla pocit, že při sedu se mu zadní nohy rozjíždějí, to bylo teda na kluzké podlaze. Možná jej příliš pozoruji. Z toho se přijde pomazlit, když ležím, v pohodě vyskočí, přede a mazlí se a mazlí. Nevypadá, že by mu subjektivně bylo jakkoli zle…ale stejně cítím, že to dobré asi není.
Např. dnes už mu zas vypadávaly úplné trsy chlupů, jen při pohlazení.
Ach jo, to jsem netušila, že je tak složité nastavit léčbu. Snad pomůže rozdělení do 2 dávek a cukr mu nebude tak lítat.🙏
Já také ne…
Ono jde i o to, že dr. vše uzavřela jako diabetes. A tečka. A já mám v hlavě maglajz, jestli přece jen ten diabetes není sekundární. Konečně mi dr. poslala všechny výsledky, včetně res., kde píše, že jde o diabetes bez další přidružené nemoci. A já si pořád říkám, že ty dávky inz. už jsou tak vysoké, že nechápu, proč vlastně moc nefungují. Respektive jako by vždy chvíli fungovaly a pak zas propad.
Od dr. mám “přikázáno” jej nakrmit hlavní porcí 20min před aplikací inzulínu. Tj. teď je to á 12hod. Mezitím může jíst také, ale menší porce. Zatím preferuje buď syrové maso (rybu) nebo ty granule Vet Life. Dr. ale doporučuje, aby více přijímal kapsičky, resp. konzervy. Ty mám diabetické také, žere je, ale ne tak nadšeně jako granule.
Edit: Dr. chce, aby ještě zhubnul…ale to hubnutí předtím bylo na úkor svalů. Teď se mi zdá nasvalený relativně dobře.
Je to možné. Je i možné, že jsem z jeho stavu už paranoidní - včera jsem měla pocit, že při sedu se mu zadní nohy rozjíždějí, to bylo teda na kluzké podlaze. Možná jej příliš pozoruji. Z toho se přijde pomazlit, když ležím, v pohodě vyskočí, přede a mazlí se a mazlí. Nevypadá, že by mu subjektivně bylo jakkoli zle…ale stejně cítím, že to dobré asi není.
Např. dnes už mu zas vypadávaly úplné trsy chlupů, jen při pohlazení.
Jani doufám, že to brzy vychytáte a že se kočičák pak už bude cítit dobře. Drž se, musí to být psychicky náročné.
Jani doufám, že to brzy vychytáte a že se kočičák pak už bude cítit dobře. Drž se, musí to být psychicky náročné.
Jani, já zažila asi jedny z nejhorších prázdnin v životě. Strašně moc se toho pokakalo, včetně mojí práce… No a Fido a jeho nemoc…to je pro mě rána a hrůza, a vyčítám si, že on umí vycítit můj stres a bojím se, že jej na sebe přebírá. To už jsem tu psala vícekrát. Já nejsem ani trochu v pohodě a on to pozná.
Nevím, jak je to u koček, ale u lidí je lepší určitě víc dávek než jedna velká dávka, zvlášť když mívá kocourek takové výkyvy. Ta velká jednorázová dávka podle mě musí způsobit hypoglykemii.
Ještě jeden příspěvek: Dr. se také obává hypoglykémie. Třeba teď při změně dávkování inz. na 2x denně mě na to pořád upozorňovala, jak jej mám hlídat, jak hned zasáhnout, kdyby náhodou… Jenže za dobu, co mu měřím glykémii, jsem vlastně hypo nenaměřila ani jednou jedinkrát.
Jak jsem před pár dny psala, že měl hodnotu 7.7, tak mám pocit, že to byla chyba měření. Vybavuji si, že kapka krve nebyla moc velká a další dny měl hodnoty kolem 20 mmol/l.
Ještě edit: Strategie dr. je tedy dávat teď inz. 2x denně a řekla mi, že je přesvědčená, že tímto se mu stav upraví a postupně zase přejdeme na podávání 1x denně. Mně už bohužel nějak chybí to její přesvědčení, že to bude OK.
Jani, já zažila asi jedny z nejhorších prázdnin v životě. Strašně moc se toho pokakalo, včetně mojí práce… No a Fido a jeho nemoc…to je pro mě rána a hrůza, a vyčítám si, že on umí vycítit můj stres a bojím se, že jej na sebe přebírá. To už jsem tu psala vícekrát. Já nejsem ani trochu v pohodě a on to pozná.
A jinak moc děkuji za povzbuzení!💐
No přesně vím, o čem mluvíš. Já tohle období měla taky. Cítila jsem velkou úzkost, až ochromující strach z budoucnosti, nebojím se říct, že to až fyzicky bolelo, až jsem z toho někdy i popadala dech. A přesně, když mi tohle začalo, tak začaly ty problémy s Jessinkou. Takže do toho ještě stres doma kvůli holkám a reakcím manžela. Dodnes jsem přesvědčená, že to byl hlavní spouštěč. Jessinka na mě byla …jak to nazvat…empaticky napojená, stejně jako Sára, u ní jsem taky hodně musela kontrolovat moje psychické rozpoložení, protože každá moje nejistota, úlek, strach okamžitě přepnulo Sáru do bojového režimu a byla jak odjištěná zbraň připravena bránit mě před celým světem. Jsem o tom přesvědčená hlavně z toho důvodu, že když jsem se nakonec posbírala natolik, že jsem alespoň na zahradě, kde jsme nebyly “pod dozorem manžela”, byla v naprostém klidu a pohodě, tak během dvou dnů byl klid. Když jsem byla sama doma, tak jsem to taky dokázala a problém nebyl, holky byly v pohodě. Ale i když jsem si stokrát říkala, že se musím sebrat a fungovat takhle pořád, tak to prostě nešlo, hlavince jsem nedokázala poručit. Taky hlavně z toho důvodu jsem jessince našla nový domov, protože výhledově to nevypadalo, že to se mnou bude v krátkém časovém horizontu lepší a zavánělo to průšvihem. No a teď mám podobné období, ale naštěstí ani jeden ze psů to se mnou moc neprožívá. Gina moc velkej empatik není resp. tý bylo vždycky celkem buřt, co já mám v hlavě, ta si jede svojí a Mates, tak to je takovej rozesmátej troubelínek, toho člověk “opije rohlíkem”, u něj stačí pohodu předstírat.
Neříkám, že to nutně musí být i tvůj případ s kocourem, ale myslím, že u empatických zvířat se ten stres majitele na tom zvířeti projeví. O to víc ti držím palce nejenom s kocourkem, ale aby se ti ten život nějak porovnal a začal plynout v rámci možností na pohodu.❤️
No přesně vím, o čem mluvíš. Já tohle období měla taky. Cítila jsem velkou úzkost, až ochromující strach z budoucnosti, nebojím se říct, že to až fyzicky bolelo, až jsem z toho někdy i popadala dech. A přesně, když mi tohle začalo, tak začaly ty problémy s Jessinkou. Takže do toho ještě stres doma kvůli holkám a reakcím manžela. Dodnes jsem přesvědčená, že to byl hlavní spouštěč. Jessinka na mě byla …jak to nazvat…empaticky napojená, stejně jako Sára, u ní jsem taky hodně musela kontrolovat moje psychické rozpoložení, protože každá moje nejistota, úlek, strach okamžitě přepnulo Sáru do bojového režimu a byla jak odjištěná zbraň připravena bránit mě před celým světem. Jsem o tom přesvědčená hlavně z toho důvodu, že když jsem se nakonec posbírala natolik, že jsem alespoň na zahradě, kde jsme nebyly “pod dozorem manžela”, byla v naprostém klidu a pohodě, tak během dvou dnů byl klid. Když jsem byla sama doma, tak jsem to taky dokázala a problém nebyl, holky byly v pohodě. Ale i když jsem si stokrát říkala, že se musím sebrat a fungovat takhle pořád, tak to prostě nešlo, hlavince jsem nedokázala poručit. Taky hlavně z toho důvodu jsem jessince našla nový domov, protože výhledově to nevypadalo, že to se mnou bude v krátkém časovém horizontu lepší a zavánělo to průšvihem. No a teď mám podobné období, ale naštěstí ani jeden ze psů to se mnou moc neprožívá. Gina moc velkej empatik není resp. tý bylo vždycky celkem buřt, co já mám v hlavě, ta si jede svojí a Mates, tak to je takovej rozesmátej troubelínek, toho člověk “opije rohlíkem”, u něj stačí pohodu předstírat.
Neříkám, že to nutně musí být i tvůj případ s kocourem, ale myslím, že u empatických zvířat se ten stres majitele na tom zvířeti projeví. O to víc ti držím palce nejenom s kocourkem, ale aby se ti ten život nějak porovnal a začal plynout v rámci možností na pohodu.❤️
Jinak přátelé, že by??? Už bych to moc přála sobě a hlavně jemu - Fidýtkovi!💖🙏
Teď je to cca 4 nebo 5h od aplikace Lantusu (musela bych se podívat do zápisků) a AKTUÁLNÍ glymča 10.8!!! To je, když nepočítám těch 7.7 (a to byla spíše chyba měření), nejnižší hodnota snad za poslední měsíc i více! A to ještě dle dr. nebyl dosažen peak inzulínu v plazmě…
Navíc dnes není promočený celý záchod a zatím se nedožadoval vody! Prosím, kdo můžete a chcete, držte nám pěsti. Věřte, že celá situace je ubíjející na mnoha frontách - psychicky, fyzicky až po významné finance, které jsem zatím do Fidovy léčby vložila!
Odpověď na příspěvek uživatele Sardullah z 10.09.2023, 14:44:37
Ještě Jani: Na mě se toho sesypalo fakt strašlivě moc, problémy s prací (někteří odtud vědí, co se stalo), zhoršení mého zdraví, finanční těžkosti (a to opravdu velké, už si bohužel pravidelně půjčuji peníze…před blížící se výplatou), atd., tak já prostě, i když jsem měla celkem dost volných dní, tak já si přes toto léto vůbec neodpočala (přinejmenším psychicky ne). A jak píšeš, že jsi měla na sebe napojenou Sáru a Jessinku, tak Fido je na mě napojený tak, že jsem mj. přesvědčená, že má velmi slušnou slovní zásobu - co jsem jej naučila, aby porozuměl (stran nemoci např. už ví, co je “injekcička”, “Fido vydrží, Fido je statečný!” a už i ví, co znamená “Odebereme ouško!”). Ale HLAVNĚ: Když jsem fakt ležela jak mrtvola neschopná nějaké akce, tak prakticky vždy Fido přišel a lehl si na mě, obvykle na prsa, hleděl mi do obličeje, předl a svoji tvář přikládal na moji. Toto mi žádná z mých mnoha koček za můj život neudělala…takovéto přitulení tvář na tvář.💞
No a on je můj spojovník ještě s mámou…to jsem také opakovaně psala… Moje kamarádka, která se v době mé nepřítomnosti o kočky stará nejvíc, mi onehdá napsala:"Nevím, jestli je Fido převtělený člověk ;-), každopádně je to naprosto výjimečný kocour. Kuky a Elsa jsou moc hezcí i chytří…ale jsou to prostě “jen” kočky!"🙂😉
Mám extrémně nedobré zprávy. Dnes byla v práci vetka, která mi s Fidem pomáhala ze začátku jeho nemoci. Na moji info, že Fido stále polehává, mi řekla:"To je velmi zlé! Nevidím to dobře!" Takže jsem teď volala té naší dr. V podstatě sdílí názor mé kolegyně. Polehávání není na 99% způsobeno bolestmi, ale rozhasením jeho vnitřního prostředí. Opět zvyšujeme inzulín. Dr. stanovila strop na 14 U.I., teď jdeme na 12 U.I. (2x denně 6 U.I.). Záložně je plánován Caninsulín, anebo přidat do terapie nějaký PAD. Oficiální vetka chce do zítřka večera ještě vše promyslet. Pokud by se Caninsulín musel podávat 3x (nebo i vícekrát) denně, je to stejně nereálné.
Nezvládám to …
Kdyby sem náhodou zavítala Zofre, velmi bych uvítala jakékoli info. Respektive od kohokoli.
