Kvuli špatnému ustájení teď často bojuji se svým koněm. Při procházce ode mě nedrží odstup, hodně se na mě tlačí. Někdy to zase vypadá, že by chtěl upláchnout pěkně daleko. Podle všeho za to může dřívější ustájení, kde se koni vyháněli do výběhu povykem a rozruchem. Jak získat přirozený respekt aniž by bylo nutné využít donucovacích přostředků? 
Když Vás nevidíme na videu, jak pracujete, tak těžko radit.
Takže obecně.
Začít úplně od začátku. Jsou k dispozici na internetu videa od trenérky jménem Vija, od Bořánka, od Clintona Andersona. Na Fb se teď objevuje často ta paní z Ranče Na příčnici, kde tyto konkrétní problémy mezi majitelem a koněm reší a vysvětluje na návodných videích, je to z mého pohledu celkem fajn. Takže šup kouknout na to a začít jako s mladým koněm prací ze země.
Pokud na to nebudete stačit, tak trenéra.
Jinak neznám Vás ani koně, ale podle toho, co popisujete, mám pocit, že za to nemůže jen tohle vyhánění do výběhu, ale dost možná tam byl problém s respektem už před tím a že jste třeba neměli zvládutou dokonale "mateřskou školku", jak ji popisuje Bořánek ve své předposlední knize (mimochodem ta je taky na Váš problém hodně dobrá). Jelikož kůň svého pána zná a moc dobře ví, co si ke komu smí a nesmí dovolit.
Tak držím palce :)
Tak to kvôli predošlému ustajneniu nebude, možno, ak sa tam diali aj iné veci, než vyháňanie do výbehu povykom, tak teoreticky...
Ale mala som podobný problém s kobylou, tú ale zdevastovali ľudia a jazdecká škola, keďže som ju poznala aj pred tým, než ju do ruky dostala pani trénerka, ktorá ju nenávidela, v tom čase kobyla nebola moja.
Po kúpe som jej dala čas, nech sa rozkuká, potom prechádzky na ruke s iným koňom, keď sme išli dve, zo zeme, či v sedle kobyla bola nervózna, ľakala sa bežných vecí, skrátka nebola vôbec v pohode a čo predvádzala na lonži, to bolo desivé. Predtým bežne na lonži vozila deti, bol to bezproblémový kôň, čo zviezol aj vrece zemiakov.
Zmenili sme ustajnenie, už bola vo väčšej skupine koní a dostali sme sa do štádia, kedy som s ňou nevyšla ani z dvora. Ak náhodou áno, zbesilo sa na mňa tlačila a neustále bola nervózna, vôbec ma nevnímala, nechcela sa ani pásť, iba sa vrátiť do stajne. Ona je veľká mohutná furioska, to keď sa na mňa natlačilo plecom, nebolo mi všetko jedno.
Dala som jej voľno a tak nejak sa zmierila s tým, že kôň je poničený a ja na jeho nápravu nemám sily, ani chuti.
O nejaký čas začala kamarátka domŕzať, že chce ísť ku koňom a že horsemanship a blabla, ja ako odporca týchto praktík som nechcela kobylu vystaviť ničomu takému, no nakoniec som jej ju zverila, keď mi predtým ukázala na inej kobyle, čo bude robiť.
Kobyla na lonži vykopávala tak, že som si iba zakrývala oči, no na konci bola fakt kľudnejšia. Kamoška mi ešte poradila, že ak ja zastanem, musí aj kôň a keď sa bude na mňa tlačiť, alebo ignorovať, aby som zastala a že ju mám zacúvať, kým nebude stáť, to sa zdalo, že kobyla chápala a rešpektovala to pomerne skoro.
Potom sme šli na kávu a tam sme sa bavili o mojej starej kobyle, ktorá uhynula a s ktorou zomrelo kus mňa...no a spýtala sa ma, či mám tú moju kobylu vôbec rada....a ja som musela po pravde odpovedať, že nie, že stále smútim za tou starou...No a kamoška mi povedala, že tá kobyla to vie. A že musím najprv niečo dať, aby som dostala. Toto bolo myslené v emočnej rovine a veru som si aj poplakala, predstavila som si, ako tá chudera kobyla išla prišla z miesta, kde ju neznášali a skoro ju predali na mäso na nové miesto, kde ju síce ľudia netrápia, ale ani ju nemajú radi...Vtedy som mala taký zvláštny vhľad do tej situácie a niečo vo mne sa prestavilo.
Na druhý deň som s kobylou mierne robila to zastavenie a cúvanie a na tretí deň som mala úplne iného koňa.
Odišla od koní, nelepila sa na mňa, dokonca klusala na lonži a odvtedy je to zase to spoľahlivé vozítko, ktoré chodí na ohlávke a je skutočne oázou pokoja, púšťala som ju aj na voľno sa pásť v teréne a tak ďalej. Už je staručká, dožije v pokoji u mňa :)
Takže, celý ten prirodzený rešpekt sa rodí v ľudskej hlave, ak sa tam neprestaví niečo, tak ťažká pomoc.
Ale to sú veci, o ktorých sa ťažko píše.
Jak tak čtu Váš příspěvek, Horsano, tak mi došlo, že jsem ve svém příspěvku byla dost krátkozraká, je pravdou, že se můžu i s vlatsním koněm dostat do stavu, kdy je pro mne neovladatelný, i když to pře dtím fungovalo. Čili tuto část beru zpět.
Za výčtem vzorů na práci ze země si ale stojím :)
A to Vaše: "Takže, celý ten prirodzený rešpekt sa rodí v ľudskej hlave, ak sa tam neprestaví niečo, tak ťažká pomoc." - to do kamene tesat, vlastně mám úplně stejnou zkušenost, můj kůň si se mnou taky na začátku vytíral prrr.....), ale vše se změnilo téměř ze dne na den, dkyž jsem procitla já a v hlavě mi uzrálo, že mě ten kůň prostě poslechne. Nebylo to odhodlání, ani agresivita, ale prostě to bylo daný, že tady šéfuju já...asi jsem se tak nějak přestala bát - jeho i sebe.
Tak ja som nemala kontakt s Flórou, než som si ju kúpila X rokov, ona vtedy nebola moja, dokonca som jazdila inú kobylu a kamoška Flóru, mali ale jedného majiteľa a vlastne sme sa starali o tie kone spolu. Fungovali na myšlienku, majiteľovi nie, ale to je obrk...
Fakt nedokážem spočítať, koľko rokov som Flóru ani len nevidela, no minimálne 3 roky. A viem, kto ju mal v rukách aj čo s ňou prevádzali, kedy už ľudí sťahovala zo sedla za nohu a ľahala si s nimi.
Tak som ju aj kúpila, za mäsovú cenu...
Absolútne nie je mojim zámerom koňovi šéfovať. Má to byť dobrovoľná spolupráca a má to baviť oboch. A človek musí mať v hlave upratané. Ale to sa ľahšie hovorí a píše, ako sa stane.
Jediné validné meradlo vzťahu je pre mňa to, čo urobí kôň vo voľnosti. A voľnosťou myslím aj fakt, že nemá na sebe ani ohlávku.
A tak po nejakom čase, asi po ďalších 3 rokoch sa prihlásil vtedy už bývalý majiteľ, že či môže ísť do terénu, veľmi som nechcela, ale zase som si povedala, že kobyla ho celý život nenávidí a že mu mooožno niečo vyvedie.
V tej dobe už sme nemali žiadny problém, vonku na ohlávke, na vazáku, no problem.
A tak prišiel, hneď pýtal uzdečku, že on na ohlávke nepôjde a tuším som jej dala uzdečku a išla po sedlo a kobyla sa natiahla po niečom a on ju hneď rycol v hube a tresol ju rukou po tvári.
Skoro som odpadla, aj som mu povedala, že nie je doma pri svojich hajtrách a že tu na to nie sme zvykutí a ani si na to zvykať nebudeme a že nech si rozmyslí, či niekam ide, lebo že vonku nedobrovoľne vystúpi. A on mi začal trepať niečo o rešpekte, no reku, o tom ty môžeš akurát tak snívať a blbo kecať.
Skrátim to, asi o hodinu sa vrátil, krívajúci a celý od blata, kobyla ho vyexpedovala zo sedla rovno do mláky, pričom prvý pokus usedel, no kobyla zaryla hlavou do zeme a naštiepila si rezák.
Škoda, že si nezlomil obe ruky.
Jediý dôvod, prečo som mu dovolila ísť na Flóre bol ten, že mal u nás kobylu, ktorá ešte nebola pripravená na terén, kde by sa cválalo atď. takže v snahe neborku pošetriť išiel na Flóre, lebo proste bol odhodlaný jazdiť v ten deň za každú cenu.
Každý to vnímáme jinak. U nás prostě ten vztah, že někdo rozhoduje, takový je a může to tak fungovat. Není to o žádném násilí, ale mám prostě velmi sevědomého silného koně, který není sprostý, ale jakmile o sobě zapochybuji, přebírá vedení. Je to vlastně celkem logické, jelikož je šlechtěný k tomu, aby při práci částečně přemýšlel a řešil práci po svém. Někdy dokonce záměrně zkusí, jestli opravdu něco nemusí, většinou to vyřeším po dobrém, ale občas se prostě musím prosadit bičem. Plus má stádo nad lidmi (a to hodně). A zároveň s ním trávím, jenom zlomek času, vždyť co to je 3x až 4x týdně na dvě až tři hodiny? Takže to takhle už nějaký ten rok a prostě se mi nedaří dostat dál.
Ale je to celé myslím celkem fér.
To, co popisujete, to už je nadstavba. To je právě to, že se kůň rozhodne Vás následovat, ale to už je nadstavba respektu, to je dle mého už partnerství. Někdy mě to mrzí, že to tak se svým koněm nemám, ale možná jsme spolu moc krátce, možná je to zase o nějakém mém přenastavení v hlavě.
Ale jsem ráda, že s koněm obecně fungujeme dobře, neodchází, když pro něj jdu ve výběhu, můžu ho jezdit na stájovce a nezdrhne se mnou, umí stát na povel a já nevím, kdesi cosi....tuhle mi kovář říkal, že je to nejvychovanější began, kterýho dělá :D
tak jsem jen měla potřeba to upřesnit, v čem je Vaše a moje výpověď rozdílná :)
JanaJanaJanaJana:
ale jakmile o sobě zapochybuji, přebírá vedení
A tak tomu zas rozumiem.
Mno, stádo, to má Garoník rovnako, ale všimla som si, že sa to občas mení.
A nejak sa mi nechcelo s ním na tom pracovať, keď boli vhodnejšie podmienky, lebo..no, to sa tiež ťažko vysvetľuje 
Pro mně je úplne top "Liberty dressage".
Nebo taky to, co mají kočí v lese se svými koňmi, to je častokrát pecka.
Jenže na to potřebujete buď nadání nebo koně se "psíů povahou anebo kombinaci obojího.
Anebo tak trochu nahradit koni stádo a fakt s ním celé dny makat a i když máte dva koně do party, tak prostě to jejich stádo doplňujete a ten kůň s vámi žije.
No, nemám ani jedno z těch tří výše uvedených věcí, ale říkám, pro mně je naprostý základ, že kůň na pastvině zvedne hlavu, když z dálky hvízdám a nejde zdekovat a že s emně nesnaží odstranit ze sedla při jízdě :D
Hmm, tú Liberty Dressage mám u seba v hlave ako cirkusové vystúpenie a to ja nemusím, ona tá spolupráca je často krát hodne potencovaná bičom a kadečím iným...
Stretávala som sa v živote prevažne s koňmi vyradenými, odpísanými, psychicky zničenými, chorými, čo ušli hrobárovi z lopaty a áno, s tými koňmi sme žili denno denne a áno, ten vzťah mal iné kvality, úplne, úplne iné.
Já tím Liberty Dressage myslím třeba naší Viju, ktera si myslím, že pod žádným nátlakem nepracuje a nedělá ani pamlskovou pozitivku.
Jinak je my úplně jasné, že je něco jiného, když je člověk s koněm denně. Halt my takove podmínky nemáme a chlap by ani nechtěl....a já to nijak nerozporuji, v koních mě podporuje, nevyčítá a nemá blbé řeči a našeho koně má rád...a to je až dost.
Jinak jsem si uvědomila, že to, co popisujete, mám se svým psem, tam taky netřeba slov, duševní napojení je maximální. Kde kdo mi říká, jak je ten pes vychovanej-a on se při tom rozhodl sám právě pro ono partnerství, které je nad respektem dle mého :D nikdy jsem ho nijak vyrazně necvičila a při tom umí vše a já se nikdy nemusela prosazovat.
Kdežto u koně jo :D
Také psy sme mávali a teraz už nie tak úplne :D