O všem a o ničem :)

Malé koupací okénko🐎. Tohle je zrovna v místě, kde je málo vody, normálně to má malá Dáma tak, že jí kouká jen hlava, a velká po pupek, jenže ony se furt melou a couraji v tý vodě, Dáma už nám jednou zdrhla, páč se mi tam nějak zamotala vodítka a já musela všechno pustit, abych přežila situaci a malá vzala čáru😄.

P.S. nedoběhla daleko😄

Malé válecí okénko🙂

plná papula musí vždycky bejt 😀

No právě🙄jednostranné zaměření na trávu, chjo…to pak nevidim, neslyšim, vlastně se tady vůbec nevyskytuju😄

Já jsem hroznej policajt. Když makáme, kobyla nesmí žrát, ale stejně se sem tam uzobne. Ale naprosto jasně ví, co znamená NE a vždycky mně po očku pozoruje, jestli koukám. Vytáčí mě s tím do běla 😀 já to tak nesnášim!

Plná tlamka je základ! 😄

V chovu odkud mám Myš razí vrchní velitel heslo Kůň s udidlem nesmí žrát! Ne vždy se to ve stádě pažravých huculů daří dodržet 😂 nicméně když jsem si Myš osvojila, nějak jsme se ustálily na premise - žer si, ale dodržuj tempo - takže co si uškubne na vyjížďce za chůze je její, pokud nezastavuje. To nám oběma vyhovuje. A abych dodržela velitelovo pravidlo, zahodila jsem udidlo a jezdíme na sidepulu 😂 Myš se úžasně zdokonalila v ukusování chutných větviček v pohybu, zvládá už i v klusu.

Na konci každě vyjížďky máme “žrací okénko” - na poslední mezi pustíme otěže s povelem Papáme! Koně se chvíli pasou, už jsou na to tak zvyklí, že když Manžel Myši sundal holčinu v lese a vzal čáru domů, zůstal stát tady na žracím okénku, což bylo štěstí, neb za tou mezí je silnice, dosti frekventovaná.

Mám to hodně podobně, když má kobyla udidlo, tak je přepnutá v módu nežrat. Tohle nám funguje, ona celkově, když jí nasedlám, tak prostě ví, že to je něco jiného. Že tady jde jako fakt do tuhýho😄 a snaží se. Hodně s ní chodím ale po venku jen tak, na špagátku, a častokrát se mnou jde nějaký nekoňácký doprovod se kterým třebas vedu konverzaci a to se pak prostě člověk tak nesoustředí, což je chyba, protože ona to hned pozná a zkouší žrát. Když jdu s ní sama a soustředím se výhradně na ní a ne na to, co kde lítá, tak je to taky v pořádku, ale jak člověk vypne mozek, ona prostě ví. A šup a je to v tlamě😄. Nebo s sebou flákne s náležitým hekáním o zem (fotek ležící mrtvoly uprostřed no name lánu mám bambilion). Je ten typ koně, co neumí žrát za pochodu, stejně jako neumí za pochodu vyrábět bobky, ale na každou svojí činnost se musí pekelně soustředit😄. Proto mám nejraději holá, nezasetá pole, to jsem si letos fakt užívala, vezmete jí na pole, kde nic není a ten její výraz, ten je prostě k nezaplacení😄😄. Malá Dáma to má dávno vykoumaný, ta zvládne za pochodu všecko a vzhledem k tomu, že není jezdecká a nikdy nepozná udidlo, je mi to fuk a vůbec to neřeším, dokud drží tempo, tak ať si dělá co chce. Už se moc těším, až nám za barákem posečou tu smradlavou řepku. Hádejte proč😄?

na každou svojí činnost se musí pekelně soustředit  

Tak to znám, co se týče bobků, tak to je Madam Myš specialistka. Ona nekadí na cestě, musí si zajít mimo cestu do lesa a ještě né každé místo je hodno jejího bobku, takže bloumá po lese a hledá … Když najde, rozhlédne se do všech stran a pak koná. Běda ale pokud by se třeba zjevil nějaký člověk, zaštěkal pes apod., to je činnost bryskně ukončena a po vyhodnocení rizik začíná operace hledání vhodného místa nanovo 😀

A pokud jde o močení, neznám jiného koně, který na každé vyjížďce čůrá pravidelně na stejném místě - jenom jí 😀 dojdeme nad rokli, tam s odhodlaným výrazem dojde ke svému místečku a tam nakročí, nahrbí se a vypustí odpadní nádrž s řádným heknutím.

Někdy říkám, že nejedu na vyjížďku, ale venčit koně, aby se konečně v klidu vyčůrala a vykadila na svých oblíbených místech 😂

Taky s kobylama vůbec nic nedělám, s Dámou opravdu vůbec a s Knedlou jsem v pátek dala trénink, ale až v osm večer, tak to šlo. Já bolavá, sotva lezla a dejchala, a morgáně se ani nezapotilo! Takže jí přestávám šetřit. Už mám na cestě jezdeckou síťovku z DE, tak konečně začneme taky chodit ven, protože bez ní se to teda fakt nedá…

Minulý týden jsme zvládly aspoň ještě malou “vyjížďku” po dostihovce, šel s náma šlonzák z naší stáje s paničkou bez sedla. A že teda zaklušeme, ale musíme pomalu, když je bez toho sedla. To byl trénink pro Knedlu! Ona ho stíhala rychlým krokem, po přechodu do klusu se musela hoooodně krotit, podsadit, aby udržela to pomalý tempo, bylo to fakt super, zas něco jinýho, ale reagovala krásně, musela jsem jí fakt moc pochválit.

Bassrock, tak teda venčící hygiéénu vám ale celkem závidím i ta oblíbená záchodová místa😄. Já se totiž upřímně a na rovinu úplně děsím toho brát flekatou do civilizace, ona totiž kadí kudy chodí🙄, proto preferuji pole a louky před asfaltkou, protože její specializace je: vylézt ze stáje, přejít naší zahradu bez ztráty kytičky, přímo před zraky souseda číslo 1 se nahrbit, a vydatně mu pozalévat trávník přímo před venkovním posezením😄už je tam upe holej flek, pak přejít podél našeho plotu po asfaltce bez ztráty kytičky a u souseda číslo 2, uprostřed té asfaltky, si důležitě heknout a vyrobit tu největší hromadu v dějinách lidstva🙄! S tímhle tvorem prostě mezi lidi jít nechcete, protože je tohle schopná i několikrát náhodně zopakovat, jako chápu, nechce si svinit výběh, a služka to pak nemusí sbírat a vozit na hromadu, že jo😄, vlastně mi chce jenom ušetřit práci, ale upřímně, stopovat zrovna nás dvě zvládne i začátečník, nemusí to být vůbec Vinetou😄. A samozřejmě pokud je to fakt uprostřed vesmíru, naběhnu pak s lopatou a před sousedy to uklidím, nejsem prase a nechci, aby si u auta urvali nápravu😄. Malá Dáma, je prostě Dáma, ta jako správný hospodář donese všecko domů, jenom, když jsme venku moc dlouho, tak něco vypustí, ale vždycky se u toho tak vrtí, protože jí prostě není po chuti zvedat ocásek na veřejnosti! Není to žádná lehká děva, že jo!

Efe, Knedlička má palec nahoru! Ale obávám se, že jí tohle jméno vůbec nepřísluší, protože koně ve tvaru knedlíku, případně válce, mám aktuálně já, hluboce se za to stydím a vůbec se mi nechce to nějak řešit. Jako v tom hicu funí děsně, holt cob no, u té malé je to lepší, ta je taková akčnější, zvlášť teď, co se jí zahojila ta pusinka, viditelně ožila! Ale flekatá, ta je jak vyřazená parní lokomotiva, co jí došlo uhlí - funí a nejede😄!

Takže flekatá je vlastně takovej koňskej mops!! Ti taky jen funí a funí a funí… 🤭 (máme teď opět další čerstvý mopsí přírůstek)

Jo, tak to celkem sedí🤭, naposledy takhle funěla na jaře, ale to bylo pochopitelné, kdybych já běhala v jarním počasí, oblečená do zimního kožichu, funěla bych taky. Teď je to jen špek…a to je horší🙄. No, četla jsem, že takhle teplé počasí má být do půlky srpna, tak třeba se pak trochu ochladí…

“…furt všechno vážím jak kokot…”

😂😂😂👌

Vitajte v mojej kuchyni, konskej 😀

Inak leto je pre mňa no go, v byte pod strechou nehrozí oddych ani večer, spávam s ventilátorom 30 cm od tela, kone sú zalezené v hlbinách nepreniknuteľnej džungle, tam nepoleziem a po tme s nimi veľa neurobím, heh, čakám na ochladenie a jeseň.

Heh, jako já už jsem z té koňokuchyně kapánek trudnomyslná🙄. Protože do té doby, než přišla anabáze “zuby + kolika”, tak jsem prostě čapla jeden kyblík, do toho vysypala hrnek müsli, co si míchám, přidala minerálku, zalila vodou, ubrala tři polévkové lžíce pro malou, zbytek vykydla do žlabu velký a čus bus. Seno hnusný klackovitý pro velkou, jemný lístečkový pro malou. Kvůli zubům jsem musela koupit granulovaný seno, ale ouha, není granule jako granule a Dáma se rozhodla, že tohle teda jako fakt nee🙄. Tže dělám pořád to svoje müsli, do toho té velké přidávám ty granule, co je malá nechce a ta malá zas dostává spešl nášup, co mi tu nechala vetka, to zas ta velká nepotřebuje, že jo…Napřed jsem furt přidávala, aby se jí dobře kousalo, teď zas ubírám, protože už kouše dobře, ale zas kyne, že jo…Horsano, jak vlastně dlouho trvá, než se dáseň po trhání úplně vyhojí? Teď ve čtvrtek 25.7. už to bude pátý týden a já mám pocit, že ta kobylka žere jak prokopnutej buben, což nikdy nedělala, chudák asi nemohla, a já si na to pořád nemůžu zvyknout😏. Sekli jsme jí i jemnou trávu, aby se ji dobře kousalo, to už asi taky odbourám, páč už nemám pocit, že by to bylo třeba.

Mě to teplo nevadí, ale těm kobylám evidentně jo, tak se prostě přizpůsobuju jim.

Tak po extrakcii už tak o tri týždne je väčšinou všetko ok, pokiaľ sa nekýve ďalší zub, alebo ho nepoškodili pri extrakcii, ono závisí aj od použitej metódy a od stavu chrupu.

A to ja práve sa vo varení vyžívam, ja keby som nemala komu robiť kaše, asi by som sa cítila nenaplnená, alebo čo 😀 Ako, peňaženka by sa mi asi naplnila, ale…

bassrock:

Plná tlamka je základ! 😄

V chovu odkud mám Myš razí vrchní velitel heslo Kůň s udidlem nesmí žrát! Ne vždy se to ve stádě pažravých huculů daří dodržet 😂 nicméně když jsem si Myš osvojila, nějak jsme se ustálily na premise - žer si, ale dodržuj tempo - takže co si uškubne na vyjížďce za chůze je její, pokud nezastavuje. To nám oběma vyhovuje. A abych dodržela velitelovo pravidlo, zahodila jsem udidlo a jezdíme na sidepulu 😂 Myš se úžasně zdokonalila v ukusování chutných větviček v pohybu, zvládá už i v klusu.

Na konci každě vyjížďky máme “žrací okénko” - na poslední mezi pustíme otěže s povelem Papáme! Koně se chvíli pasou, už jsou na to tak zvyklí, že když Manžel Myši sundal holčinu v lese a vzal čáru domů, zůstal stát tady na žracím okénku, což bylo štěstí, neb za tou mezí je silnice, dosti frekventovaná.

Jen aby to Myš nedotáhla k dokonalosti 😄 Znala jsem jednu, co žrala i ve cvalu, “parádní pocit” když před člověkem ve svižném cvalu není ani hlava ani krk, prostě kohoutek a nic 😂 Ale tempo držela, to zas jo 😄

-Elvira-:

Jen aby to Myš nedotáhla k dokonalosti 😄 Znala jsem jednu, co žrala i ve cvalu, “parádní pocit” když před člověkem ve svižném cvalu není ani hlava ani krk, prostě kohoutek a nic 😂 Ale tempo držela, to zas jo 😄

Tak tohle Myši ukazovat nebudu … ona se blbosti učí strášně rychle 😂

-Elvira-:

Jen aby to Myš nedotáhla k dokonalosti 😄 Znala jsem jednu, co žrala i ve cvalu, “parádní pocit” když před člověkem ve svižném cvalu není ani hlava ani krk, prostě kohoutek a nic 😂 Ale tempo držela, to zas jo 😄

Kohoutek? Náš huculoid umí žrát v každém tempu za každého náklonu zemské osy a atmosférického tlaku a kohoutek nemá. Prostě sedíte na sedle a plujete krajinou, otěže se vám ztrácejí někde u kolen. A doufáte, že si o tu držku nezakopne.

My všechny koně naopak učíme velmi pečlivě, aby uměli žrát za jakékoli situace v jakémkoli místě pokud možno. U některých nežravců to je vážně výzva. Také se setkávám  s lidmi, kteří razí metodu “s udidlem se nežere”, tak ti pak holt stojí a čumí 🙂 My stavíme na popasení na konci každé louky, zejm. směrem k domovu, a někdy je to s neurozami plnokrevnými těžká zkouška, přimět je aspoň dvakrát si kousnout. Nám se hodí, když někdo spadne, aby se všechno na konci každé louky zastavilo. Nebo když rupne třmen či otěž, aby se to aspoň zamyslelo, že tady se někde přece něco dělá, a nepokračovalo to plavmo přes hlavní třídu 😀

…a to se pak prostě člověk tak nesoustředí, což je chyba, protože ona to hned pozná a zkouší žrát. Když jdu s ní sama a soustředím se výhradně na ní a ne na to, co kde lítá, tak je to taky v pořádku, ale jak člověk vypne mozek, ona prostě ví. A šup a je to v tlamě😄

To mě plnokrevník po očku pozoruje, jestli dávám pozor, a jak moje pozornost poleví (prohodím větu s doprovodem…) přestává žrát a vydává se na pochod!

Chci mít vaše (zejména cobí) problémy 😀

Obávám se, že cobí problémy se začnou příští týden prohlubovat😄, neboť jsem se dnes dozvěděla, že právě příští týden nám posečou za barákem 50 ha řepky, konečně😄! Ta až to uvidí, tak se jí děsem rozjedou fleky - pole - a na něm nic k jídlu, tohle si vychutnám😄! Na loukách už nám právě obrazila tráva, ne moc, ale minihorse už to blembá přes čumák a cobka se ráda ohne, že jo, a já mám pak celkem problém, jakože lonžuju lonžuju a když přijde kýžené uvolnění, tak mám co dělat, aby si ta stvůra neukousla i trs trávy. Lidi, co maj kruhovku/jízdárnu s jiným než travnatým povrchem, nevědí co maj, to říkám pořád, jak má člověk to zvíře zaujmout, když všude je tak zeleno😄?

Ale zase, abych na ty nenažrankyně jen nelála, tak musím říct, že jsme zase měly prima “arabské okénko”. Jako obvykle po koupeli v místním toku, ale naštěstí si to nechaly až domů. Já jsem totiž za přístřeškem pod dubem do stínu zaparkovala kolečko a hrábě. Bo jsme měli jít nasíct trávu na noc. A já na to zapomněla. Vedu flekatou, sundávám parelku a už slyším fíííí, prd prd a 300 z místa🙄, malou jsem málem nestihla ani vysvlíknout a to samý. Si říkám, jste blbý, jakože po koupeli ve 40°C na sluníčku? Máte to zapotřebí? Pak mi to došlo. Ale holky, kdybyste viděly ty chody! Velká natřásala fleky i špeky a malá, ta snad plavala vzduchem. Takhle chodivé je vidím málokdy a jasněže jsem tam to kolečko chvíli nechala, abych se mohla kochat🤪. Pak když jsem s ním odjela pryč, tak za mnou ani nechtěly přijít, když se paktuju s tak nebezpečnou věcí😄, ale dlouho tam ještě běhaly a hrály si spolu. Koupel sice přišla asi vniveč, ale to divadlo za to stálo.