Manukový med obsahuje látku, ktorá ma antibakteriálne vlastnosti, preto sa používa s výbornými výsledkami na hojenie rán. Získava sa na NZ od včiel, ktoré opeľujú manukové kríky.
Podobné účinky má aj napríklad medovicový med. Akurát ten manukový sa dá kúpiť v lekárni priamo určený na hojenie rán, predpokladám, že bude sterilnejší, než nejaký random med od včelára.
Zrzavci:Brouček malej. ☹️
Jako ono mu dohromady nic jakoby na pohled není. Nekašle, je nažranej, spokojenej, nemá problém s krmením čehokoli, jen při čemkoli (je to nervák) bručí při dýchání, a když to přesáhne určitou mez, tak se to patro vyklopí a on musí ten vzduch protlačit nějak kolem toho patra při výdechu. Aspoň mu to neblokuje nadechování, ale “jen” ten výdech. Docela jsme i diskutovali, zda by byl někdo ochotný toho koně vůbec uspat, když vypadá v pohodě. No ale teď už vím, že by stačilo ho jen vzít na vodítko a zaklusat… Tak jako 6 dní a 23 hodin v týdnu mu nic nechybí. Neumím posoudit, jestli je to na uspání, no. Kdyby se chytnul aspoň za frňák a nenervoval tolik. Ale on je holt “jinej”, jednak rozumu úplně nejvíc nepobral a za druhé snadno vzrušivé plemeno samo o sobě a za třetí ještě on je specialista na ty nervy, tak blbá kombinace. A já si říkám, že třeba na podzim, až bude vlhčí vzduch a nižší teploty, třeba se to zlepší… akorát že celé léto před námi. Třeba pomůžou ty kortikoidy, to by bylo skvělé.
díky, o účincích manukového medu vím, jen ta změna na té ráně byla opravdu markantní, nicméně může to být kombinovaný efekt obého, bohužel u převazu, kdy stahoval vet moji konopku a dával manukáč, jsem nebyla, třeba ta rána už v té době vypadala taky líp, pak bych to uměla lépe posoudit… Každopádně by mě zajímal ten účinek kortikoidů aplikovaných zevně na ránu, jestli skutečně má takový efekt na granulační aktivitu tkáně… Chápu, že potlačuje zánět, a tím pádem asi třeba prokrvení, imunitní reakci, apod., třeba to je ono, asi to tímhle mechanismem má vliv i na ten růst tkáně.
Tohle je těžký.
Bubinka teď měla ke konci obtíže s dechem. A já jsem nejdřív měla jasně rozhodnuto. Ale náš veterinář ne. A je to člověk kterému věřím, naše zvířata zná a nikdy nejede na peněženku, ale na zvíře. Řekl mi, že ještě není čas. Že to může být v pondělí - byli jsme tam tuším tehdy ve středu?? a nebo taky za měsíc. Byla jsem hrozně vystíhovaná, brečela jsem kamarádce šíleným způsobem do telefonu, nechtěla jsem, aby se dusila, udusila, bála jsem se hrozně. Na druhou stranu jsem vnímala, že když nevím, tak asi ještě není čas, vždy jsem to věděla, že ten čas nastal. Jen jsem teď byla v koutě a neviděla z něj ven, strachy o tu mojí bábrdlínu. A kamarádka mi říkala, - jdi den po dni a když uvidíš, tak pak konej. Sedli jsme si doma s druhou půlí a on se mnou měl rozumnej rozhovor s totožným výsledkem a …….. jsem ráda, že tohle všechno proběhlo, protože Bubi prostě ještě měla svých přirozených 14 dní. Kdy když chtěla, šla ven jen na zahradu, nebo ven ze zahrady k sousedům, druhý den po návštěvě veteriny, na to se to nějak usadilo, ona začla dlabat slepice, kterou jsem jí nakoupila, vařila. A prostě to bylo jako s mojí mámou. Ta měla CHOPN - byla na tom stejně. Bubi si těch 14 dní žila, byla se smečkou, místo dlouhých procházek jsme spolu doma uklízely, já si s ní povídala, mazlila jsem ji, hrála s ní piškotkovanou - a když jsem ji viděla, jak nadšeně honí ty piškoty, hupne si na gauč, chrupe si tam, pak se jde slunit (a já ji pak musím hnát domů, aby právě nedejchala jak čtyři), byla jsem ráda, že jsem poslechla kamarádku a svýho muže. Jestli má koník 6 dní a 23 hodin dobrý žití a jednou za čas přijde komplikace. Tak to, myslím????, on vnímá jinak než vy. Ale těžko říct.
Jo, on to určitě neprožívá 😀 On je fakt jednoduššího rázu. On když se mu to děje, tak si myslí, že mu to někdo dělá, a zlobí se na všechny a všechno okolo. Ono mu nedochází, a bojím se, že nikdy nedojde, že kdyby se zastavil a uklidnil, tak mu to pomůže. Ale vidím, že je na sebe už trochu opatrnější. Aspoň něco.
No jak říkám, dohromady mu nic není. Jen teda ten vet byl dost bledej, když to pozoroval na vlastní oči, ten záchvat. No já u toho už neblednu, jen volám za tím rozumbradou, ať nešaškuje a uklidní se… marně…
My jsme museli-ještě dřív, než přišlo to dýchání, zcela změnit vítání, protože jednou za čas to s Bubi pak bouchlo. Prostě jsme tomu přizpůsobili jednání, okolí, nesměla se moc rozparádit, nebrala ohled na svůj věk, dařilo se nám to pak bez záchvatů držet až do konce. Bylo to prostě jako se staříčkovou no. Došla si jen na to zápražíčko a tam si pobyla. Na štreky do okolí to nebylo. Ono v tom hraje roli taky, to, že to přijde -nebo u nás teda- z ničehož nic, z aktivistky najednou pacient a člověka to zaskočí. Tak ať se daří, aby mu to aspoň trošku došlo, že se musí šetřit.
Holky, malá Dáma je doma🙂❤️! Přivezli jsme jí včera, ale ty dny byly tak turbulentní, že já jsem pak už úplně odpadla a nezvládla podat raport.
Tže diagnóza: Jednalo se o stoličku 308, kde zůstalo torzo mléčného zubu, ze spoda na to tlačil trvalý zub, který se pochopitelně neprořezal správně a celý se zdeformoval. A pak se tam vyrobila tlakem prasklina, kterou se tam dostávalo krmivo. A všechno to pěkně hnilo. Byla tam infekce a smrádeček. Tže byl odstaraněn zbytek mléčného zubu i zub trvalý (no, ono to ani nevypadá jako zub, foto přiložím). Rána vyčištěna. Silikonový implantát vložen nebyl, protože jamka prý není dostatečně hluboká na to, aby se tam udržel. ATB ani analgetika podána nebyla, nebylo to nutné. Mělo by se vyhojit přirozenou cestou. Malá může pastvu a granulované seno (které vůbec nechce ), normální seno ne cca 14 dní. No, takže jí nechávám na pastvě a večer do ni zkouším nacpat ty senné granule. Včera jsem je asi málo namočila, vůbec to nechtěla, dneska jí z toho zkusím udělat kejdu a uvidím. Moje müsli žere normálně. Ještě má založené a neprořezané 311 a 411. Bylo mi řečeno sledovat a neřešit, pokud se něco nebude dít, prostě moudráky no… Mezizubní prostory 307-306, 309-310, 409-401, sledovat a čistit. Byla nám doporučena zubní péče 2-3x ročně, což je to nejmenší.
Cesta z Brna proběhla v klidu, vítání bylo velké, hlavně ze strany té malé. Běžela za flekatou, čumáčky, řehtání, no znáte to. V Brně mě hned poznala po hlase a když jsem za ní přišla na box, nemohla jsem jí ani vyfotit, měla jsem jí furt u nohy jako psa, nechtěla se mě pustit❤️, do přepraváku naskočila v tu ránu a frčeli jsme. Tak teď už jen, at se jí ta rána vyhojí. Mám proplachovat hadicí, fakt jsem se včera snažila, ale nechtěla vůbec držet, furt kolem mě tancovala, já mokrá, pusénku měla mokrou víc zvenku než zevnitř🙄. Příští týden přijede moje paní zubařka na KO, tak snad to do té doby bude OK!
Foto zubů, to malé je mléčný, ta velká hrouda je trvalý.
V Brně na boxe, fakt nešlo jí vyfotit.
A s paní přepravkyní na cestě domů ❤️!
Normálně mě to rozslzelo😢..ale jako v dobrém..představila jsem si tu radost a to vítání😇..i doma jak se vítaly…z takových věcí jsem já naměkko😟..Hlavně že to dobře dopadlo👍
Holky, tak ten nahoře nejspíš zkouší, co všechno ještě vydržím😢! V sobotu odpoledne měla malá Dáma akutní koliku😢. Naštěstí jsem to chytla včas a po prodělání šoku a hysterického záchvatu (u mě) jsem vytáhla vetku z nějaká dětské akce i s děckem, prakticky do dvou hodin od zjištění prvních příznaků byla u mě a dělala, co šlo. Zachránily jsme jí, ale mě je z toho špatně ještě dnes. A úplně mám hrůzu z toho, aby se to neopakovalo. Jsem takový paranoik, že už se normálně bojím jít do výběhu, co tam zase najdu🙄. Já vím, jsem magor, ale to Brno mě dost vysálo (časově, emočně a hlavně finančně) a místo, aby bylo všechno zalité sluncem, tak tohle… A to ještě pořád nemáme hotová ta sena, jako už finišujem, ale je to dosti únavné, časově náročné, na flekatou nemám vůbec čas, protože se zabývám senem a Dámou. Ach jo…to je byznys todlecto…musela jsem si postěžovat…
Sago, posílám aspoň trošku pozitivna takhle na dálku. Držte se, všichni víme, jak jsou tyhle záležitosti náročné…
🌻🌼🌷🍀🍀🍀
Sago, držte se, malou pozorujte, ale nedejte na sobě nic znát, kolika mohla být ze stresu nebo z špatně zpracovaného krmení, jestli ji ta tlamka bolí…
Možná by se dala ta jamka po zubech lépe vyplachovat velkou stříkačkou? (možná s odvarem z heřmánku, řepíku nebo tak něco?)
A určitě jste s vetkou konzultovaly, jak žere, jestli žvýká, a tak. Snad to bylo stresem. Možná do těch kejdových senných granulí trochu sladového květu nebo otrub na ovonění?
Tak držím palce dál 🙂
My mezitím měli převaz a rána na noze na vnitřní straně je skoro zatažená, suchá, pěkná, rozlézá se nová kůže, radost pohledět, na vnější straně kloubu trochu vybujela granulace a je to tam stále živé, ale prý žádná tragédie, tam se to stahuje trochu pomaleji a při převazech to ještě krvácí. Obvaz odřel B na vnitřní “ostruze” karpálu, dalo se čekat, no, je to povrchové, zahojí se s sebou, při posledním převazu se více podložilo, tak uvidíme, jestli to mělo kýžený efekt na tu odřeninu. Příšte ji také nechám máznout nějakým tím hojivým mastným, ať to máme podchycené. Snad už příště ta nová tkáň na vnější straně bude uklidněná a nebude živá….
Buggyro vy nedáváte pod obvaz vrstvu vaty nebo něčeho podobnýho?
Mezitím se mi stačila po netu ozvat nějaká plnoletá zkušená jezdkyně, že by chtěla do oddílu, tak jediné, na čem může u nás hypoteticky v budoucnu jezdit, je právě B (pokud nebude chtít zapřahat, to pak máme na výběr 🙂), tak uvidím, po písmenkách je rozumná, snad se k nám dojde podívat a naše skromné zázemí bude považovat za dostatečné.
To by bylo fajn, kdybychom byly na B dvě, to by byl namakaný před zimou 🙂 A já bych si třeba někdy mohla zapřáhnout ty dvě černé koule. Majitelka černých koulí začala víc krmit, přes moje chabé námitky, a jediný, kdo z toho nepřibral, je tarpan, protože ten skoro denně chodí pod sedlo (teď dva dny nebyl! V sobotu se mi nechtělo, byla jsem nějaká jetá po min. týdnu, ani nevím, proč, a v neděli jsme tradičně od 6 do 8 byli na závodech, tralala - byla jsem druhá v trailu na ruce s poníčkem! Poníček šikovný, profesionál, já tu soutěž šla poprvé, byla jsem ráda, že jsem nespletla kurz, poník mě podržel, místy i zubama za rukáv, jak ho krkalo, že musí něco dělat 🤣).
Dodávka po výměně motoru dojela i na závody i zpět, takže zázrak, první letošní výjezd bez odtahu (to je dost… stálo to dohromady asi sto tisíc, ne mých, pochopitelně… celá dodávka před 2 lety stála stodvacet 🙄).
efe:Buggyro vy nedáváte pod obvaz vrstvu vaty nebo něčeho podobnýho?
No jasně, že dáváme 🙂
Pak právě nerozumím, že se odřel od obvazu? 🤔
Obvaz na noze sjíždí, v kloubu se to velké bago toho obvazu ohýbá a krabatí, kůň s tím chodí, žeáno. V boxe by se to třeba nedělo, nevím. Na vatě v místě ohybu končetiny jsou při převazu tvrdé varhánky, od toho se odře jako nic. Není to velká odřenina, nezapařuje se to, ale prostě na tom ostrém výstupku té kosti je odřený, no.
Myslím si osobně, že by doost pomohlo to podmáznout něčím mastným, aby obvaz trochu po té hraně prokluzoval 🙂 Ale pokud se to moc nerozleze, tak to budu řešit až bude zbytek nohy zavřený. Tadytu odřeninku máznu konopkou a nechám tak, za týden nebude.
Holky, děkuju! Já byla v sobotu večer už úplně na budku😢. Shodly jsme se s vetkou na tom, že příčinou nejspíš byl stres z kliniky a zákroku, odloučení od toho, co zná, bolest v hubě, na kterou nic nedostala, tže se jí žralo velmi špatně a senné granule, co jsem jí koupila naprosto odmítala, snědla jen mash, na který je zvyklá, ale toho bylo málo, pastva nedostatečná a seno nesměla (dle Brna). Plus bylo naprosto nechutné horko, lítaly tlaky jak blázen, v noci bouřka, no i mě bylo blbě…No, tže vetka mi poskytla svoje senné granule, které jí chutnají, zvedla jsem jí dávku mashe, který zná a seno vybírám to nejjemnější, co jsem schopná najít na půdě a ještě jí ho hodinu máčím a prostě ho krmím no. Takhle to zatím funguje + dnes dosušíme výběh a odvezeme seno, tže se z 2000m2, kde je kulový, dostaneme na 6000m2, sice tam je všechno na ježka, ale takhle malá kobylka si tam něco nakouše + sečeme večerní krmení do kolečka, kde se taky snažíme vybírat jemnější trávu a ne tu hrubou, 1,5 m vysokou a starou. Ještě jsem dostala entero pastu a na tři dny Meloxicam na bolest (ten koňský, ne kočičí, nemůžu si teď vzpomenout, jak se tomu nadává). Jako aplikace do huby je děs, strašně se o ní bojí, když se k ní blížím s čímkoliv v ruce, sevře pysky a jde okamžitě na zadní, takže je to dost kovbojka, ale musím vytrvat! Finančně jsem na dně, ale to je vám asi jasné, prakticky mám tuhle ludru doma momentálně 2,5x. Njn, co bych pro ta její kukadla neudělala. Ale ten strach mě pořád dusí, musím se ho nějak zbavit!