- Příspěvek #209187
- Nahlásit
Darovala jsem krev jednou jedinkrát, a taky mi hezky poděkovali, když jsem slíbila, že už nepřijdu. 😂 Ale to bylo žilami, prostě na to nemám kubaturu. 😂😍
Já jako dítě jedla syrová játra. A dodnes miluji tatarák. Ale není to pro každého, no.
Tatarák je mňamka pro obě, ale se syrovými játry by mne poslala někam.
Darovala jsem krev jednou jedinkrát, a taky mi hezky poděkovali, když jsem slíbila, že už nepřijdu. 😂 Ale to bylo žilami, prostě na to nemám kubaturu. 😂😍
No někdy to fakt neteče.
Ale já mockrát nebyla, začala jsem chodit, až když člen rodiny dostal leukemii a já pochopila, jak moc je ta cizí krev potřeba.
Železo pro těhotné v libovolné formě by nemělo způsobovat problémy.
kometa:Já jako dítě jedla syrová játra. A dodnes miluji tatarák. Ale není to pro každého, no.
…když už syrová játra tak preferuju játrovou zavářku…musím se krotit aby do polívky něco zbylo…
Verun:…když už syrová játra tak preferuju játrovou zavářku…musím se krotit aby do polívky něco zbylo…
zavářka? Co to? Když nesnáším chuť (pachuť) jater (jakkoli upravených), jedla bych to? 🙂
zavářka je hmota na játrové knedlíčky. Taky ochutnávám a ujídám… a pak buď poctivě koulím knedlíčky, nebo častěji prostěrkuji hmotu přes ploché hrubé struhadlo položené přes hrnec a vytvořím játrové mininočky. Od pátku budou vnoučata, v neděli nás pak bude doma plný dům… tudíž si píšu koupit játra dvoje - jedny psovi na sušenky, druhé do polívky…
ehm, tak děkuji, játrové knedlíčky já ne-e 😀
Hele, dokopala jsem se vytahat nějaké fotky z foťáku 🙂 na fotkách vidíte pana chytrého, kterak se tváří ublíženě (kdybyste viděli jeho xicht…).
Normálně by mě to zranění ani nenapadlo fotit, ale vet si žádal poslat foto MMS. Ještě že už mám zase telefon, co umí fotit.
Omdlela jsem 🙈 chytla bych naprostý amok a kdybych nesehnala ihned veterináře, tak bych tam ležela s nožkama nahoře ještě teď (ne že by to bylo někomu v tý chvíli platný , ale prostě se znám) 🙈
Já už holt pár uražených zvířat viděla… jsem dost otrlá. Veterinář při šití vyprávěl, jak ti největší chlapi jako hora s nejdrsnějším vystupováním mu drželi koně, a když se kůň začal motat (pod sedací), tak zjistil, že to není koněm, ale o koně se opírá omldlévající panáček. A že to kolikrát musel došít s nějakýma holčičkama, co posbíral po stáji 😀
Tohle je pohodička….
No, tak mohol to mať aj nižšie, že áno, to je kopanec?
Pokiaľ nie je pod obväzom aj sponkový a korunkový kĺb, tak nemožno hovoriť o fixácii, je to proste iba krycí pastevný hybrid.
Nuž, odvážnemu šťastie praje, väčšinou.
že to není koněm, ale o koně se opírá omldlévající panáček. 😀
Taky znám. Když bylo třeba proříznout u telete absces, vždycky mi asistovala zootechnička. Chlapi se dopředu omlouvali, že to nedají.
A vyprávěla mi kolegyně veterinářka, jak asistovala při operaci psa. Majitel byl humánní doktor, chirurg, tak byl zvědav a chtěl to vidět. Taky se jim tam sesunul.🙂
Áno, práveže to mohol mať i nižšie (učím se slovensky 🙂), tákto pohodička. A áno, to je kopanec.
O fixácii sme sa nesnažili, resp. veterinár sa nesnažil, ja sa len opičím po ňom (na fotu moja práca, poväčšinou s kancelárskou izolepou). Koňovi na tom neide ohnúť karpus, a to nám stačí, čiže si nemôže ľahnúť (to “o” se stříškou nemám na klávesnici, musela jsem zkopírovat). Chudák malý.
(mně se ta slovenština fakt líbí!)
Do dnešného rána snáď ok, večer budem prevazovať, chci nechať ranu trochu vydýchať, pol hodiny či tak (odporučil vet), snáď si za tu chvilu nestihne lahnúť. (l s apostrofem taky klávesnice neumí) Nechám ho zatvoreného na spevnenom korale, kam za nim nemožu kámošovia a zkúsim nejako vymyslieť, aby si tú ranu nedrbal.
Dúfam, že šťastie sa nas podrží.
prosím nie, čítam to hlasom Babiša. 🤪
🤣 no jooo, tak né
Jdu si sem jen odložit nadšení po dalším tréninku. Od minulého tréninku před třemi týdny jsem na kobyle seděla jen dvakrát (velmi náročné pracovní období), ale ona je fakt neuvěřitelná a šlape jak profík. A dneska opět parádičky, který bych čekala o x lekcí dál. Jsem na ní fakt moc pyšná 🥰
Já jsem zase pyšná na tarpana! Už profesionálně zvládá otvírání a zavírání branky ze sedla (dělá to kravál, občas s ní musím do něj šťouchnout, aby uhnul zadkem…), trasy, které zná, už neřeší, neleká se, jde ze špice a nebo i sám. Můžu se na něm vézt, pospávat, a nebo fotit kámoše mobilem 😀 A naučila jsem se ho nasedlat tak, že po sundání sedla nemá pocuchané chlupy. Teď mi bude majitel doručovat na posledních 14 dní westernové sedlo, které mám na něj vyzkoušet, no tarpan bude asi řešit míň, než já 😂 Já ty w. hrušky fakt nemusím… Těším se, až ji budu mít při nějakém odlehčování vraženou do jater… Snad mu to sedlo nebude dlouhé a nebude se hošíček rozčilovat…. jiné na něj nemají, tak držím pěsti, aby mu bylo trochu pohodlné. On je zlatíčko, opravdu. Chodí přes prkenný mostek, kde je mezi prkny vidět dolů do potoka. Taky chodí profi po houpačce. Cválá velké kruhy. Chodí si pro práci, chňape po udidle, při sedlání stojí jako sloup, pase se na místě i když není uvázaný… A B ho z povzdálí pozoruje a říká si “kéž už jezdí jen na něm!” 😀