Ja som na pretekoch zase poníky obdivovala, sedeli na nich fakt mikrodeti, boli dvaja nejakí mixnutí, jedna kobylka odniekiaľ z reťaze vykúpená, ale iste tam bol welshík v nich, to frčalo ako raketa, skákali ako malí bohovia, jedno dieťa malo 5 rokov, išlo 4 súťaže, z toho dve potom na obrovskom valachovi, ktorí vraj kedysi chodil vysoké parkúry, kôň mal podľa mňa astmu, ale nič dramatické a to keď som videla, že decku končili nohy tam, kde bočnica...prvý skok ho heglo celkom dosť na kohútik, ale trénuje ju mamka, no bola to úžasná podívaná, malá vyhrala čo sa dalo a ešte dostala od organizátorov obrovského plyšového medveďa a obrovskú bonboniéru :)))
Keď sa potom mamy-trénerky pýtali, či sa nebojí, že sa malej niečo stane, tak opáčila, že nie, že má ešte dve deti do rezervy :D :D :D
Tie kone, čo išli súťaže pre jazdecké školy, ach, to boli niektorí strašné hajtry, no išli pod tými deťmi úžasne, síce ako roboti, ale...išli, deti zbierali skúsenosti a bolo to fajn.
Taková matka aspoň nevychová úzkostné a neustále se hroutící dítě. Nějak nám ve škole přibývají všemožné fobie.
Nedávno na závodech taky dívčina upadla z poníka. Bylo to za posledním skokem a když k ní doběhla zdravotnice s matkou, tak její první otázka (ještě seděla na zemi) byla - Projela jsem to celé?"
Tak to jo, takové mikroděti u nás na sranda závodech na louce teda nejezdí, ale na závodech pro dětičky, kam jezdím, tam takové děti na takových obrech také jezdí. Na koních z JK, které pod dětmi chodí denně, a závody jsou pro ně spíš odpočinková záležitost :-) Kolikrát jsou ti obr koně hodnější než ti malí hajzlíci poníci, ti často dítě povozí po celém parkuru a matka si to pak odlovuje u východu (no, jako včera naši holčičku) :-D
To říká i naše trenérka. Pro děti vytrénované z poníků (odvážejících a shazujících) je přestup na velkého koně za odměnu.
no jako jo, do vody ji prostě asi nikdy nedostanu no.
Taky jsme měli takového valacha. Nakonec jsme ho do jednoho rybníka (jednoho jediného) dostali po karpy - tu fotografii máme zarámovanou :-D Také se naučil chodit přes jeden brod, jeden jediný.
Když jsme ho věnovali místní turistické stáji, tak si ho přebírali s tím, že jsme asi blbci, a že oni už ho přes vodu chodit naučí. Nenaučili :-D
Flóra nemá rada vodu, ani dážď, proste, vlkho je bre ňu bleee.
Do vody vlezie, ale keďeže viem, že ju nemá rada, nenútila som ju už potom, jarky radšej skákala, keď bola pod sedlom, no do potoka vošla, aj do nádrže, ale cítila som, že je napätá a že tam nechce byť, takže som ju tam dlho nenechávala, načo.
Sprchovanie znáša ok, na rozdiel od Garona, ktorý hrôzu v podobe vody z hadice nikdy neprekonal, ale tak stádo chodí piť z rieky, aj som ho predtým občas videla piť z potoka, ktorý bol v strašnej strži, v lese...
Derbent na druhej strane mi v nádrži v podstate odplával...to som ešte nikdy v živote nevidela, aby sa koňovi tak strašne páčilo plávanie-bol navoľno a dával si teda dobré dĺžky, to som sa až bála..
Kdybych neměla fotky jak si s ní plavu ve vodě tak bychom taky řekla ok... No... Možná si někoho zaplatím... Ani ze země (když už sem skončila dole tak sem ji chtěla dostat alwspoň k tomu břehu, ať nemyslí že vyhrála... No odtáhla mě za otěže 🙈🙉) to nešlo.
Tak já se právě vrátila z té vopičárny venku do chládku svojí pracovní kanceláře, ve zděné části budovy, otočené na sever, kde normálně klepu kosu a i v létě tu jsem v punčochách a ještě včera se zapnutým topítkem na nohy. Teď se málem tisknu ke zdi, jak jsem zvenčí rozpálená. Uf.
Byla jsem u koníka s veterinářkou, koník už skoro měsíc kulhá, a tak jako divně, jednou jóó, jednou nééé, jednou ták, jednou onák. Asi artroza nás dohnala, předpokládám. Protože absces se nepotvrdil. Jako kopyto prasklé měl, krev z toho tekla, ale to je zdá se zahojené (dokonce do toho vetka zaryla diagnostické kleště a neudělala do toho kopyta ještě větší díru, což mě překvapilo - ale hlavně z toho netekla krev). No a tak dám ještě tři týdny klidu a uvidím, jestli se do závodů to kulhání ještě zlepší.
Vetka prohlásila, že se jí zdá, že ho bolí spěnka a né kopyto (udělala jakože ohybovku nějakou). Tak proto si myslím, že artroza. Předloni u jediného abscesu, který jsem u našich koní zažila, se tahle noha rentgenovala (absces byl na jiné), protože na ni překvapivě kulhal. A vetka říkala, že na jeho věk vypadá ten nález překvapivě čistě. Takže třeba je to něco podobného. A třeba je artroza v karpu nebo lokti a ta spěnka bolí, protože nějaká kompenzace (i když, co by tam bolelo, že). Spousta teorií a nic z toho, dokud se do té nohy nepodíváme, stejně nic nezvíme. Ale peníze, žejo.
A když nic, tak před závody budu mít nějakou kačku snad v ruce, tak bych nechala udělat pořádnou diagnostiku. A pak se uvidí.
Kdybych neměla fotky jak si s ní plavu ve vodě tak bychom taky řekla ok... No... Možná si někoho zaplatím... Ani ze země (když už sem skončila dole tak sem ji chtěla dostat alwspoň k tomu břehu, ať nemyslí že vyhrála... No odtáhla mě za otěže 🙈🙉) to nešlo.
To predsa nie je o výhre, či prehre, ona vie, prečo tam nechce ísť, prečo ju nútiť?
Prečo sa skôr nezamyslieť nad príčinou?
Aj ja viem svoju dostať do rieky, ale prečo by som to robila, keď viem, že tam nechce a je tam napätá a nervózna a nie je to pre ňu príjemný zážitok?
Iba jeden jediný raz som prinútila koňa vliezť do rybníka, prepadli sme sa do vody tak, že kobyle trčala z vody hlava, niekto tam vybagroval jamu...ona to vedela, ja som bola krava, ktorá chcela vojsť s kobylou do rybníka a ignorovala to, čo mi chce povedať
Odpověď na příspěvek uživatele Horsana z 22.06.2023, 17:27:39
v tomhle případě, jednoduše jen nechce.
Dané místo je běžně používané ostatními koňmi z naší stáje právě na brodění. Voda je čistá a průzračná, vstup mírný, a asi 20 minut před námi tam byli dva jiní lidé z naší stáje s koňmi.
Totéž mi dělala i u menších potůčků či větších kaluží. Ale ve chvíli, kdy přejdeme jednou, tak podruhé už projde v pohodě.
Mno jo, Horsano, máte životní poučení. To já než nutím koně lézt do vody, tak samozřejmě ověřím, že je terén bezpečný. A já lezu s koňmi do vody proto, aby tam uměli vlézt, když to bude potřeba. Už se to párkrát vyplatilo. A jsou situace, kdy potřebuji, aby ten kůň prostě fungoval, a nevymýšlel si svoje řešení (dobře, řekněme, aby mi věřil, že ho nenacpu někam, kde ho něco sní), takže na to jednoduše trénuji.
A mechanismus "zakonči lekci úspěchem" je standardní učební postup u koní (u všeho), ačkoli je pravda, že pokud se lekce fakty nedaří, za úspěch klidně prohlásím i to, že mi kůň předvede nějaký jemu notoricky známý cvik, který s lekcí nemá nic společného. Kůň by z toho měl vyjít s pocitem, že když nakonec člověku vyhoví, dostaví se příjemno (odměna, třeba ve formě konce lekce). Což je za mě obsaženo v parafrázi "aby nakonec nevyhrál" - akorát to chce trochu toho citu, kde má kůň hranice, na to Lenacia zjevně v určitých situacích bude muset ještě přijít, a být chytřejší. Neznamená to z mého pohledu vykašlat se na vodu, pouze vymyslet, jak koni vysvětlím, že splnit pokyn je fajn :-)
Taktéž nelezu do míst, kde nevím, jaký je terén pod hladinou. Nicméně mám koně silného, mladého (7 let) a celkem sebeuvědomělého a i když je boží, sem tam mi nadhodí situaci, kdy si ověří, jestli stále nastavuju pravidla hry já. A posledně to udělal právě u potoka, ve kterém stál již jiný kůň ze stáda a břeh byl zpevněný (normálně na ruce tok projde, pod sedlem do něj vleze 100 x a právě jednou zkusí, že ne). To byla zase jednou hysterie. Dám pauzu - pobídnu, tohle jsem zopakovala parkrát. Najednou si miláček uvědomil, že na břehu stojí strom a že když mě na něj z boku natlačí, tak pobízet můžu jen z půlky a pros ěho tam nedonutím. Vzhledem k tomu, že záměrně vytvořil nebezpenou situaci, nezbylo mi nic jiného, než sahnout po násilí - bohužel. A tam už jsme se samozřejmě dohodli - samozřejmě, jen co jsem ho do toku donutila vlézt, začal se pást, jakoby nic, stres 0 0 prd.
Mám to taktéž jako Buggyra, přes brodění potoka nejede vlka, terén otestuji, dám čas na rozkoukání, ale přejít prostě musí, ten můj kousek kdybych jednou povolila, tak už to nepřejde nikdy nebo začnu kolem všech bubáků chodit pěšky. Halt je maldej a pořád má ještě potřebu si upevňovat hranice.
Moje Madam byla hysterická z tekoucí vody a to tak, že buď nechtěla přes potok jít vůbec, couvala, oči vypoulené, nozdry jak díry, nebo (pokud třeba před ní přešli koně ze stáda) tak skočila (máme tu potoky cca metr široké, spíše potůčky) a to tak že do výšky a ještě si přitáhla nohy pod sebe, aby jí to náhodou nekouslo.
Tak jsem vzala holínky, dlouhé vodítko a ňamky a šla si do toho potoka stoupnout, po chvíli, kdy kobyla skákala na dlouhém vodítku ze strany na stranu, usoudila, že když to nežere nohy mě, tak snad ani jí a vešla za mnou. Ovace, pochvala, ňamky a potoky již nejsou problém🙂 jako občas se zeptá jestli musí přes, ale je to spíš takové aby řeč nestála 😄 Na našem slavném putování kolem Kocáby jsme tuto brodily asi 20x, leckdy to měla po bříško a no problema.
Ale vloni jsme dojely k Berounce, vstup do řeky pozvolný písčitý, další tři koně se tam ráchali s rozkoší, ona vyděšená z toho množství vody se odmítala přiblížit na metr od vody. Nenutila jsem jí, viděla tak velkou řeku poprvé v životě a nejspíš i naposled, ta cesta tam není nic moc, tak proč to hrotit. A neberu to, že vyhrála, beru to jakože nemá ráda vodu, dokáže se kvůli mě zapřít, ale tady to nebylo nutné, tak jsem to po ní nechtěla. A necítila jsem to jako prohru, sama vodu nemám ráda, nemusím se koupat ani v těch pařácích, tak jí chápu.
Tak taky mi někdy koně někam nechtěli, protože se tam necítili komfortně, a já zase neviděla tu situaci tak kriticky, abych je tam cpala. Rybník na výletě, který přesně už nejspíš v životě neuvidíme, nebudu riskovat. A taky už se mi koně otočili z pár nevinně vypadajících cest v lese... Když v tom nespatřuji nějaký problém do budoucna, tak to taky nehrotím. Pokud se začnu naopak věnovat řešení nějaké drobnosti v situaci, kdy nemám jistotu, že to dotáhnu, tak si problém do budoucna můžu taky pěkně vyrobit.
Tak taky mi někdy koně někam nechtěli, protože se tam necítili komfortně, a já zase neviděla tu situaci tak kriticky, abych je tam cpala. Rybník na výletě, který přesně už nejspíš v životě neuvidíme, nebudu riskovat. A taky už se mi koně otočili z pár nevinně vypadajících cest v lese... Když v tom nespatřuji nějaký problém do budoucna, tak to taky nehrotím. Pokud se začnu naopak věnovat řešení nějaké drobnosti v situaci, kdy nemám jistotu, že to dotáhnu, tak si problém do budoucna můžu taky pěkně vyrobit.
Jo, jenže takhle nějak to mám na mysli. Pouze překonání překážky v terénu a jede se dál.
Když jsme stály
i na rozbahněném břehu potoka, kde s ekůň evidentně bál, tak jsem také slezla.
Když to bylo zkusmo "tak a teď nebudu poslouchat", prostě pubertální výlet, nechám projevit názor, ale ve svém postoji jsem nekompromisní.
Jinak také do vody necpu, když nechce, tak nechce, ale jako překonání překážky v terénu to prostě beru jako základ koňského vzdělání.....ais tak jako překonání příkopu.
Bavím se teď o strouze/potůčku, nikoli o brodění Labe.
Jano, myslím, že s vámi ve všem souhlasím :-) Já jen k dovysvětlení, že koně jakože nelámu pokaždé, když projeví nechuť k nějaké činnosti, jak mohlo vyznít z předchozí mojí reakce.
Dokonce jsem začala zařazovat po přečtení jednoho článku v Jezdectví i vyjížďky "jdi kam sám chceš" - a je to prča 😄
