Ako osobe s tlakom maximálne 120/80, väčšinou 90/60 mi nikdy zima nebola, hmm.
Horsano-jako né celkově zima,ale studené nohy a zadel..😊..I vlastně ruce,co jsem si tak vzpomněla…Ale to jsem měla 55-60-65 kilo/při 171cm../20-40 let😊(teď mám o 30let a 30kilo víc)😇
děvčata,zeptám se..nedávno mně měřili na nějakém vyšetření a mám 167 !!. Je to možné,že bych se už takhle zmenšila? O 4 cm?
Ono v našem regionu zrovna o slušnou práci nezavadíš, takže velká výhra, mám radost 🙂
S tím problém nemám, lidí v mém oboru je žalostně málo a s nabídkama se firmy předhánějí, chodí mi nějaká v podstatě každý týden. Ale většina je automotive a tam prostě ty HO nefrčí. Jinak já mám ještě výhodu, že bydlíme na strategickém místě - do LBC 40 km, do MB 30 km, do Phy na ČM 45 minut, takže ani regionem nejsem nijak moc zásadně omezená.
HelaS: právě si maluju svojí novou domácí kancelář, máme v našem obr domě jednu nevyužitou pěknou velkou místnost s kuchyňskou linkou, tak tam se zabydlím. Hlavním kouskem nábytku bude lenoška, kde si budu rovnat záda po dlouhém sezení u PC. 👍 A když se tam nebudu natahovat já, tak věřím, že madam vořechová jí nenechá dlouho prázdnou 😉
Odpověď na příspěvek uživatele Bobca z 28.05.2024, 07:33:39
Myslím, že to možné je docela dobře. Ono jen jak člověk “mění” výšku během dne, prý se sesedají plotýnky - cítím to v autě. Ráno jsem nějaká jakoby vyšší, našteluju si zpětný zrcátko a odpoledne do něj nevidím, protože jsem o dost níž. Je to zajímavý.
Práce 40 nebo 30 km mi teda osobně jako omezení přijde… 😀 Ale já jsem rozmazlená, no. Zase nemám HO, takže nemůžu sedět doma, tak mi práce pod 10 km daleko dává větší smysl.
Odpověď na příspěvek uživatele Buggyra z 28.05.2024, 08:30:06
Roli hraje samozřejmě spousta proměnných, já práci v okruhu 10 km opravdu neseženu 🙂 teda rozhodně ne takovou, kterou bych byla ochotna akceptovat (obor, peníze).
Mno, já jsem zase díky cvičení, a hlavně shození velkého stresu z ramen byla u dr.o 2cm vyšší než před 2 lety 🙂 Za mě je to tím stresem, člověk se podvědomě choulí do sebe, aspoň tedy já.
Saga - Seriál Yellowstone mám skouklý, i 1883 a 1923, čekám na poslední část páté série Yell a druhou sérii 1923… 🙂Všechny tři seriály jsou parádní, za mě nejvíc 1923 - Helen Mirren a Harrison Ford jsou úžasní!
Roli hraje samozřejmě spousta proměnných, já práci v okruhu 10 km opravdu neseženu 🙂 teda rozhodně ne takovou, kterou bych byla ochotna akceptovat (obor, peníze).
Vidíte, já mám 60 km, HO zatím 2x týdně 😀A teď nebudu říkat, kolik času strávím na cestě do kanclu 😀
Vidíte, já mám 60 km, HO zatím 2x týdně 😀A teď nebudu říkat, kolik času strávím na cestě do kanclu 😀
No na cestě strávíte hodinu až dvě. Podle toho, kudy se táhnete 🙂 Buď máte průměrku 60 (dálnice) a nebo průměrku 30 (vesnice) a nebo něco mezi 😀 Krát dva pochopitelně.
To se pak čas na koňouchy hledá těžko, no. Když chce člověk ještě na poštu nebo nakoupit, tak prostě 12 h v pr. ani nemrkne.
Já jsem se rozhodla přizpůsobit volbu zaměstnání koním, resp. tomu, abych na ně měla čas, abych měla volného času, kolik potřebuji, na všechno vlastně. Takže buď zaměstnání s volnou pracovní dobou a nebo za barákem. Tak mám kombinaci obého 🙂 Mám tu nějaký Kernzeit, kdy se očekává, že jsem na telefonu, ale to okolo nikoho nezajímá, když mám práci hotovou.
Zase je fakt, že kdybych měla koně v ustájení, byla by to úplně jiná píseň 🙂 Já mám koně jako druhou práci (jako to dítě), takže mám jiné časové perspektivy.
Co se týče opouštění práce, já jsem vždy volila zaměstnání tak, aby mi při koních vyhovovalo, a co je to za práci, jsem nikdá tolik neřešila. Kdybych měla dělat hajzlbabku a takhle slušně by mě to živilo, tak vybíhám pro toaleťák 😀
Je krásně vidět, že každý to má jinak a podle toho se zařizuje. A tak to má být 👍
Pro mě koně nikdy nebyli a nejsou prioritou, přišla jsem k nim až v pozdním věku, tak to asi ani jinak být nemůže, člověk už má ten život nějak “rozjetý”. Ale pomáhají mi k tomu si uvědomit, že life/work balance je sakra důležitý a že je potřeba si na (nejen) ně ten čas umět udělat.
Odpověď na příspěvek uživatele efe z 28.05.2024, 14:16:15
Já vlastně ani nevím, jestli jsou koně moje priorita. Ale vždycky si mně stejně nakonec stáhli. Prioritou je pro mně spíš zvíře jako takové - čili můj pes, teď poděděná kočka, kvůli který už nikdy (nebo aspoň dokud bude žít 😀) neodjedu v zimě na dýl jak víkend, jelikož jí někdo musí topit, páč už je stará, no a aby kůň měl všechno, odježdění do toho nepočítám, neb má úplně boží prales k žití a tam se vypohybuje dost. Ale je to moje největší vášeň a dává mi v životě totální balanc a psychickou vzpruhu. Pak beru svůj obor tak trochu jako poslání, trochu fušuju d divadla a celkem dost cestuju. A v neposlední řadě rodina a péče o přátelské vztahy. Je toho dost, ale je to tak dobře a potřeba.
