No pokud má šedivák nějakých 140 cm, tak je to úplně normální koník pro dospěláka, tže šup na něj, než se B zvetí! Moje IC má rovných 140 KVH, minulou sobotu jsem se na ní konečně nechala zvěčnit, abych vlastně viděla, jak vypadáme. Protože jí se sedlem už jsem si fotila loni, právě když jsme zkoušeli různá sedla, dečky a podbřišníky a vypadala hodně sexy, tak jsem se bála, že až na to vylezu já, zkazím veškerý dojem😄, nicméně mám z fotek velkou radost, dle mého názoru vypadáme souměrně a velká na ní nejsem. Měřím 170cm. Stejně jak psala Bassrock, mám ráda malé koně, jsou skladní, líp se na to leze, atd..Všechno, co je větší než těch 140 KVH už mě neba a potřebuju na nástup jeřáb a do sedla kyslíkovou masku, protože takhle vysoko už je řídkej vzduch😄! Vlastně žádný z mých koní nebyl větší než těch 140 cm. První poník, taky šedivák, měl 133 KVH, tam jsem byla trochu jako vosa na bonbonu, ale taky to šlo.
No, má nějakých 130-135. Já jsem na něj na hraně (163). Ale ještě to dává. Dával by to líp, kdyby měl těch 30 kg mínus. To za ty dva měsíce, co ho máme v zápůjčce, nedáme dolů. B má přes 165 a včera jak jsem ho vedla k vetce, tak jsem na něj vzhlédla, no hrozná žirafa… Taky chci do budoucna něco menšího pod sedlo. Vzhledem k tomu, kolik budu brzy vážit, bych ale raději něco kolem 150 výšky.
Tak to je jasný, že když tahá ještě svoje kila a pak ještě “cizí” kila, je to horší, ale pokud u toho člověk používá hlavu a nechce po tom zvířeti nic, na co nemá, a zároveň dokáže odhadnout, kdy už stačilo, neviděla bych to tak černě. Jak říkával můj trenér - už nejsi žádná dorostenka, tak snad víš, co máš dělat!😄Tak asi tak ňák😄!
Ha! Moje prepelice včera zniesli 5 vajec! 😍
Prepelíc, myslím sliepočiek nakoniec zostalo iba 6, 2 mi uleteli a už som ich nenašla, zvyšok boli kohútiky. K chovu som pristúpila existenciálne, teda, koho páli dobré bydlo, nech sa páči, tam je príroda (rozumej z jednej strany džungľoidná záhrada a z druhej step).
Niečo som rozdala, ostali dva kohúty, dve sliepky im nechcú podržať a znervózňuje to celý kŕdeľ, takže som včera obom kohútom zamávala a išla niečo robiť.
Jeden preletel do džungle, druhý sa kdesi motkal, motkal, potom ale jasne dával najavo, že vie, kde je doma (a kde má ženy) a že ho mám pustiť dnu. Nuž, pustila som, génius si zaslúžil, že áno.
Kopanie hriadok ma bolí, bolia ma akési neznáme svaly, či šľachy, ktoré smerujú od sedacích kostí ku kolenám, ale bolia ma tak, že občas chodím iba s oporou, sakra, keby aspoň kríže to boli, ale nie, sú to šľachy na pérdeli 🙄 No a celý deň tam behali hore dolu jašterice, samce , takže stále niečo šušťalo a tak. Keďže kopanie hriadok ma bolí, trvá mi to strašne dlho, potom ešte sadiť, že…no, proste, po 4 hodinách som neveriacky sledovala, ako dolu kopčekom schádza prepeličiak, až zišiel úplne dolu, rovno k mojej nohe a že on by mi teda ako pomohol s tými hriadkami.
Ako to zviera s mozgom veľkosti špendlíkovej hlavičky toto dokázalo, to netuším, každopádne, putoval domov, lebo uznajte, podal heroický výkon, pretože to je fakt džungľa a nuž…wow.
Včera sa stalo ešte to, že keď som bola v chate a mala som zavreté dvere, zrazu som počula, akoby na chatu niekto zvonku trieskal drevenou palicou. Divné údery dreva o drevo, fakt silné. Ale keďže som po príšernom týždni a môj mozog vyzerá ako ementál, nejak som to prešla s tým, že to asi vietor…kým som sa z boku chatky nepotkla o dosku, ktorú mystické zviera zubami a drápmi, ktoré je tam vidieť, vytiahlo preč.
Nie je to divné, dobýjať sa k prepeliciam, keď som dnu?
Mystické zviera samozrejme prikrmujem, včera som mu kúpila kuracie trupy, jeden som vyložila na taký veľký kameň, skoro pri plote susednej džungle a druhý som hodila rovno tam.
A kým som si naťahovala šľachy na prdeli kopaním, trup z kameňa zmizol.
Myslím, že mystické zviera ma trolí a vôbec sa mi to nepáči, asi mu nabudúce donesiem mäso z Tesca, muhehe.
OT: objednávala jsem trimerku na pátek, že bude ve čtvrtek a pátek pršet a kobyle změknou kopyta…protože jako šutr i střelka! Dnes ráno a dopo teda pršelo, trimerka úpěla, že takhle okudlanou střelku dlouho neudělala, za mě to bylo hezké…i já teda kudlám -přistruhuju v mezičase sama, ale jinak se držíme 5 týdnů s trimerkou.🙏 zaplať, že se sem přestěhovala a vdala…😇
Dobrý den. Prosím nevíte, zda ještě vychází časopis Jezdectví. Všude mají jen březnové číslo a nikdo nic neví. I na jejich stránkách je pouze číslo 3/24. Sháním ho pro dceru do zahraničí. Číslo 4 a 5, ale nikde není. Nebo ho vydávají už jen předplatitelům. Děkuji za odpovědi.
Buggyra:konik polski 🙂
no pro mě je poník všechno pod 145 🙂
A není to 148?🙂
kometa:A není to 148?🙂
je to možné 🙂 Já to vokem stejně nezměřím 😀
Saga: jak jako hnědá je nudná?? Tsssss. Za mě je tmavě hnědá nej 🥰
Jinak tento týden nás čeká první trénink s Nickem Zelenkou, tak snad si neuříznem ostudu. Myslím, že morgáně ani nedá celou hodinu, no anebo jsem prostě stále jen moc outlocitná, přeci jen už je jí pět… Uvidíme.
Jů, Nicka si všichni náramně pochvalují, to vám moc přeji 🙂 Budeš/te jistě spokojená! (pardon, hlava děravá, s kým si vy/tykám)
Já si chtěla pozvat Romču Hájkovou, ale pak jsem zjistila, že holčina, co se k nám teď s koníkem přistěhovala, trénuje s Nickem, tak jsem se vetřela ;)
Sakra pes, to jsem si zas dala😄, když já mám tak nějak ráda, když kůň hraje všema barvama. Prostě holt fanoušek apačůz a tinkerů, tam se na nějakou hnědou jako nehraje, nám to totiž jezdí na fleky😄! Akorát že…první kůň na kterém jsem smočila zadel, byl plňas (fujtajbl) a ještě k tomu hnědej, pak ČT, hnědý a pak už to jelo, hafling, poníci všech možných barev a tvarů, abych se vrátila k beganovi, nudně hnědýmu, že jo😄. Prostě život má být barevný! A víte jak mojí strakošce sluší třebas žůžová barvička, nebo zelenkavá? Och och, jak to všechno ladí, očičko plesá😄, už mlčím….
Gratulka ke trenérovi, dejte pak echo, ale věřím, že budete skvělé obě. Já pana Zelenku vůbec neznám, ale předpokládám, že to bude nějaká hvězda severu?
My prima jezdecký weekend, flekatá šlapala, poprvé jsem zkusila jinou trasu, ne les, ale po loukách, abych vyzkoušela, jak se bude chovat pod sedlem v otevřeném prostoru, zlatíčko, profík, až na tu lochnu rozrytou od prasat, kterou já jsem viděla pozdě a ona nějak asi vůbec, zahučela do ní předkama a málem jsme provedly salto mortale, nicméně můj skvělý ORX mě podržel přesně kde měl, nevystoupila jsem a ona se nakonec taky nezřítila. Také první setkání a to dokonce 2x s velkým lesáckým jeepem, co je širší než silnice, ani nehla uchem, sjezd ze dvou příkrých stráněk, ne dlouhých, max. 10 m, ale sešup jak prase, zvládla. Trajdala s náma i vodička s mini, ale ty se tak různě ztrácely v křoví a zase se objevovaly, velká to neřešila👍Jsem z toho každodenního harcování nějak uharcovaná, asik si dám dneska pauzu. A nebo ne?
Já teď “objevuji terén” s tarpanem, co nikdy nebyl v terénu sám, tak to je jak přes kopírák 🙂 Takové to “copak budeš dělat na té prudké stráňce” a “vylezeš přes ty kořeny?” a navíc ještě máme “jééé, bagr!”, každé jinak barevné trávy si všimne, každé divné větve, ptáčky a srnky známe všechny jménem. Pod nohy si ale kupodivu taky nekouká, protože musí monitorovat tygry. Že tomu tygrovi spadne přímo do nory, když lustruje, kde co lítá, to ho nějak netankuje…
Buggyro, nápodobně! A to my máme venku nachozené dobře 2 roky na ruce a něurékom kilometrů, ale prostě pod sedlem je to jiná, a když se ozve z podsedla fúfú a pak uíííí, je to jasný, bude sranda, protože ty tři medvědi už po nás jdou😄A to nám bude brzy 5 let, no nic no…😄
5 let, to je nic, to se ještě učí s rovnováhou, tak nemá roupy. Mezi pátým a šestým rokem obvykle přichází poslední fáze puberty, to teprve bývá sranda 🙂
Jsme jely s kamarádkou, a ona, že tady kolem toho baráku kluše, protože za barákem vyskakují na bránu tři vořeši, a ona chce být vždy co nejdřív pryč, aby se jí kůň nelekal. Než jsem se stačila nadechnout k námitkám, tak načutla koně a vyrazila. Tarpan vztyčil uši (!), řekl, že se určitě něco děje, když kůň před ním tak vystřelil, a jal se vzrušeně klusat taky, jako co bude. No a v tom vylítli ti psi a hup s řevem na plechovou bránu. Zpoza rohu. Tak si tarpan potvrdil, že se fakt něco děje, vyskočil a spočítal nohy, načež kůň před námi doteď jen čile klusající pod pobídkou došel k názoru, že se taky fakt něco děje, a sbalil pod holkou zadel (mezi koňmi probíhal neviditelný emoční ping pong) a už jsme letěly obě cvalem k nejbližší křižovatce s hlavní silnicí, vzdálenost od plechové brány k hranici křižovatky 30 metrů (30 metrů je fakt krátkých…). Ještě že má tarpan jemnou tlamičku, protože kůň kamarádky rozhodně né 😀 Tak jsem nakonec rozumbradu zastavila dřív, než ona to svoje tele. No ale příští čtvrthodinu šel poník jak na perkách, protože taková krize se nemůže odbýt jen tak, no a musely jsme kousek po té hlavní. Vrchol všeho byl, když v domečku u hlavní paní učitelka v důchodu rozhrnula záclony a zamávala na nás 🤣 Naštěstí nic nejelo. Jak jsme se blížily k sjezdu z hlavní, vidíme, že se z protisměru blíží motorkáři, tak kamarádka velí, že zase naklušeme, abychom na té silnici nesdíleli jeden prostor s nimi, protože její kůň by se rozhodopádně psychicky rozložil…a tentokrát jsem se vzmohla rázně k takovému odporu, že jsme to na tu vedlejší dotlačily rychlým krokem, protože další potvrzení bubáků (navíc na silnici) úplně pro další psychický vývoj toho koně nemůžu potřebovat 😀 No tak uf, ještě že je to valach, a bere věci tak nějak s nadhledem. Tenhle bude taky tak nějak hádám pětiletý… jop, podle eagri 2019.
Si pamatuju moji ex achalu jeste u predchozi majitelky. Jela si na ni z prochajdy (krokovky) jen tak po ceste mezi zahradkama (mela kone na konci jakesi ctvrti chatek a zahradek a jen par baracku) klidek pohoda. Na ceste klacek. Kobyla leva jak savle si ten klacek dokazala zamotat mezi predni nohy. Nez si toho vsimla najednou koukala a s kobylou stala v cizi zahrade za plotem uctyhodne vysky🤣 zlomek vteriny a holka neznamo jak udelala skok hodnej olympiady😁
Tak holky, co myslíte, sebrala jsem včera všecky síly a vyrazila s mini. Ale teda musím říct, že únava matriálu (toho mého), mi nějak dává na prdel. Kam jenom se ta energie vypařila? Dneska jsem jak přejetá parním válcem, nicméně mini si to užila a velká chrápala na boxe, úplně tam vytuhla, měla teď 4 dny po sobě furt nějaké aktivity, tak byla ráda, že nikam nemusí! Měli jsme setkání s jedním pejskařem, pejsek - voříšek chudák upe vyděšenej, napřed se jen třepal, pak se pochlapil, štěkal a útočil mini na zadní nohy (byl na vodítku) a mini jen zívla, zarostla do asfaltu a nic. Šikovná holčička❤️.
To je zase ten náš španěl uměleckej… Ten si pravidelně šlape po nohou a je schopný si zakopnout sám o sebe (nebo o trávu nebo o namalovanou čáru na silnici nebo taky si zamotat klacek mezi nohy a pak se kvůli němu přizabít). Naštěstí nemá, ehm neměl, potenciál k nějakým šemíkovským skokům, to bych na něm asi nechtěla jezdit 😀
Včera zase veselá vyjížďka s touhle kamarádkou, to bylo po cestě ptáčků a kočiček a popelnic a potkali jsme hromadu krajinek složenou mezi zahrádkami, no tak to byl konec pro oba koně, kamarádka musela slézt. 🤣