O všem a o ničem :)

Ženy děkuji! Pro mě jsou v poslední době tyhle okamžiky velmi důležité. Nikdy jsem nebyla soutěživý typ, nemám to v sobě, tu chuť vyhrávat, přesto jsem na SŠ a pak na VŠ chodila do JK, než jsem si koupila vlastní koně a cca do těch 25 let mě to i bavilo. Měla jsem fůru času, neměla svého koně a závody byly taky silný zážitek, ne že ne. Naučila jsem se tam mnohé věci, ke kterým se logicky člověk doma sám nedostane, ale pak jak se mi překlenula třicítka, tak mě tenhle závodní svět úplně přestal lákat. Chvíli jsem dělala koně pro film a show, to mě bavilo asi ze všeho nejvíc, ale neklaplo to s trenérem a pak už jsem jen byla sama s koňmi doma a zjistila jsem, že nejvíc šťastná jsem, ne na drezúrním obdélníku, ale právě v přírodě, kde mi to velké nádherné zvíře dá pocítit tu svobodu, kterou v sobě má a můžeme si to spolu užít. Že ona ví, že mi věří, spolupracuje naprosto dobrovolně, protože když jsem s koněm na louce, co má tři hektary, má spoustu možností odejít a přesto to neudělá (nebojte, nikoho neohrožuji koněm na volno, chodím tam, kam lidé zásadně nechodí, protože blbý terén, v civilizaci máme vodítko). Do sedla se těším, ale častokrát si říkám, že kdybych už nikdy na hřbet nesedla, bylo mi to šumák. A mini? To je kategorie sama pro sebe. Po dvou letech s minihorsem trvám na tom, že na tuhle malou střelu má být zbroják😄😄!

že nejvíc šťastná jsem, ne na drezúrním obdélníku, ale právě v přírodě, kde mi to velké nádherné zvíře dá pocítit tu svobodu, kterou v sobě má a můžeme si to spolu užít. Že ona ví, že mi věří, spolupracuje naprosto dobrovolně, protože když jsem s koněm na louce, co má tři hektary, má spoustu možností odejít a přesto to neudělá

tohle, tohle je pro mě nejvíc. Je to sice v menším měřítku, páč s čoklema, ale ano, přesně takhle to mám, vnímám a cítím, je pro mě nejvíc, když jsme všichni na jedný vlně, je nám všem stejně dobře, psi prostě jen tak přijdou a já vím, že jsou se mnou rádi a dobrovolně a jsme “smečka” nebo stádo, to je fučík, prostě patříme k sobě a oni “vysílají” a já přijímám. A nic víc není potřeba.Jen svoboda a volnost. Tohle nenahradí nic, vůbec nic. těším se na to, až si člověk bude moct sednout a jen tak být, čučet na ně, a nic víc nechtít, protože dostávám tak moc. Je to dar, umět si to takhle uvědomit.

Quash - jak jste psala o starém koníkovi a nespecifickém zhoršení potíží…Když jsem měla kobylku cca v podobném věku, jako je ten Váš, měla už taky kupu problémů (artroza, Cushing, IR,..) a až do té doby byla furt více méně “zdravej kůň” a pak, když už jí táhlo na třicet, tak se všechno velmi pomalu a plíživě začalo zhoršovat. Jako u lidí, mozek by chtěl, ale tělo už odporovalo, ze začátku jsem to hodně řešila s vet a dalšími specialisty, dělali jsme všechno možné, ale k věku není léku, to zvíře prostě fyzicky odcházelo. Takhle to trvalo dva roky, než jsme došly s kobylkou až na konec. Tím tak vůbec neříkám, že tak to bude i Vás, ani Vás nechci naštvat nebo vystresovat, jen mi ten Váš text až příliš nápadně připomněl to, co jsem cca před 5ti lety sama prožívala. Nejste v tom sama a je to velmi těžké. 27 let, to už je věk! Ať se staroušek drží!

Zrzavci  - a však jen klidně zasahujte do thématu! A ehm to menší měřítko…no…mám tak trochu obavy, aby Vaši pejsi neměli podobnou KVH jako můj minihorse😄!

Ale jinak si samozřejmě rozumíme😉. S velkou kobylou jsme se na sebe naladily mnohem dříve a rychleji, a fungujeme jinak, než já a mini. Mini má volnost pouze, když jdeme všechny tři, protože má velmi silný stádový pud a od velké se nehne, když jsme samy dvě, nechávám raději vodítko, byť prověšené.

Buggyro, ale kolobrnda se přece třepe taky? Když budu mít v jedné ruce řidítko a v druhé vodítko, kam dám mobil? Je na to nějaký stojánek třeba, na řidítka? A nebude se to klepat celý, když tak koloběžka má otřesy? Já se v těchhle věcech vůbec nevyznám, elektro - antitalent🙄

aby Vaši pejsi neměli podobnou KVH jako můj minihorse

😀 minimálně Taliprdnice asi jo. Máme kolem sebe koníky hodně, ale takhle maličkýho ne. A myslím, že by Tali byla překvapená setkáním s tak silnou osobností 😀 Jehehééé, bych se smála, trošku si to představuju.

Ona je Tali - stejně jako Vaše mini - taky taková specifická, ale tam je to v současnosti spíš už opačně, že když jdu s ní sama, tak si tu naši společnou procházku taky užívá,  je vnímavější k tomu, že jsme jen spolu. Když jdou všichni tři, má tendence být víc nezávislá. Ale tak s tou nezávislostí k nám už přišla.

Zrzavci, tak to Vám musím napsat, co se mi stalo loni na podzim! Jako pejskařka to určitě oceníte! Jdu s mini z vycházky už domů. Jde hezky na vodítku u nohy přesně jako pes. Jdu po silnici, na poli nad silnicí byla skupinka lidí a sbírali brambory. Vidím, že jedna paní se oddělila a jde nám jakoby na proti. Když nás dojde asi na 20 metrů, zastaví, ztuhne, kouká, nic neříká, tak jí pozdravím a ona, jestli může blíž, já že může. No a tak z ní vypadlo, že má moc ráda vlkodavy, a že jak mě viděla z dálky, s tím vlkodavem😄, jak mi jde pěkně u nohy, že se na něj jde podívat a pohladit si ho, akorát, že to není vlkodav, njn…😄to se tak někdy stane. Ale tak jsme si hezky popovídaly, paní si poprvé v životě pohladila minikoně a celkově to bylo příjemné👍!

Sago, nene, musíte telefonu dělat stabilizátor svojí rukou 😀 Na kolobrndě to pak míň drncá, tak je potřeba méně stabilizace pro foťák. Pokud mini umí běžet vedle kolobrndy na prověšeném vodítku, tak si to vodítko přehoďte na pár metrů přes ruku a můžete fotit 😀 Případně můžete i při běhu natáčet a pak z toho videa fotky vystříhnout ze záběrů, které budou podle vašeho měřítka koukatelné (vidíte, co za fotky sem dávám já, takové dojmovky, protože moje kalkulačka nic jiného neumí a já taky ne) - každá fotka dobrá! 🙂

a že jak mě viděla z dálky, s tím vlkodavem😄, jak mi jde pěkně u nohy, že se na něj jde podívat a pohladit si ho, akorát, že to není vlkodav, njn…

😀 😀 😀 😀 😀 pomoooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooct!

takhle asi 😀

Případně můžete i při běhu natáčet a pak z toho videa fotky vystříhnout ze záběrů,

abyste se měla na co dívat na nemocničním lůžku 😀

To sedí!😄😄😄

Pane Bože, málem jsem se počůrala!😄Přesně takhle to vypadalo!

Koloběžka má akorát jednu nevýhodu, je silniční. Kdežto já s mini lítám hlavně v terénu, tam zas koloběžka nemůže. Právě chci zkusit nějakou silničku 150 třídy, kde projede jeden traktor za rok, ale je mi jasný, že tam to bude hodně drncat, aby to pak nebyly záběry jak z centra pro léčbu Parkinsona😄 A taky to musí přežít můj firemní mobil, jiný nemám😄Zatím mám pocit, že mi chybí minimálně jedna ruka😄

Foťte za běhu, o co jde 🙂 bude jedna koukatelná fotka na třicet rozmazaných, kolik myslíte fotek jsem vyfotila, než jsem chytla něco takového..

Foťte za běhu, o co jde

Mno……..taky ten pokus může dopadnout takto 😀 😀 

https://zrzavec.com.cz/wp-content/uploads/2024/03/20240308_155937.mp4

a to jsem prosím šla pěšky, neběžela natož na kolobce 😀

Saga- lesy pod Kojšovskou hoľou stoja za prd, už teraz, ale je tam bezzásahové územie, teda, je bezzásahové na papieri, v skutočnosti sa tam tiež ťaží, jedna dolina je vybrakovaná, iste, aj po polome, tam sa občas preženie tiež orkán, no holiny už zarastajú, sú tam pekné mladé smreky, majú už cez meter a ako teraz zver má potravy dostatok, tento rok som si všimla, že neohrýzli vôbec nič, ani semenáčiky, čo vyrástli samé. Ale to je chata Ždiar, kam chodím- tomu hovorím hory, vlastnú chatu mám v Slovenskom Krase, to už je NP a tam, úplne výnimočne, sa takmer neťaží, akurát sú všade po lesoch v euroobaloch rozvešané papiere, že zber parožia je krádež, njn, veď som ani nič nenašla, lebo mi to všetko vyzbierali, toho roku nemám šťastie.

Bola som už tam i tam , v horách, aj na planinách a prd 🙄

Kone vo voľnosti a ja - často premýšľam, kde by som mentálne bola, keby dievčina, ktorá ma prvá vzala ku koňom (a mala so mnou božskú trpezlivosť), nemala s kobylou taký vzťah, že ju pásla na voľno uprostred rušného areálu našej alma mater. Ku koňom som sa dostala až keď som mala 18 a to rovno do špecifického prostredia zvierat, ktoré boli pre každého iba smetie, odpad, posledná zastávka namiesto bitúnka, či miestnej ZOO.

 Ale pri nich som sa naučila veľa o vďačnosti, tej konskej, alebo celkovo zvieracej, lebo som sa starala aj o školské psy a neskôr útulkové. Tá vďačnosť v podstate nemá hraníc a tie zvieratá veľmi rýchlo pochopia, kto ich vytiahol zo sračiek, či už mentálne, alebo fyzicky, pravda, svoju úlohu zohrávajú aj akési sympatie.

Preto často vôbec nereagujem, keď tu čítam, že tréner a blabla, ťažko sa mi reaguje, keď som videla a zažila veci, ktoré niekomu nebudú dopriate nikdy, kedy sa staráte o nejakú trojnohú mrcinu, ktorá potom pookreje, začne vyzerať ako kôň a vy si sadnete, cvaknete o ohlávku vodítko a idete do lesa, bez toho, aby ste si budovali vzťah na jazdiarni, v kruhovke, bez toho, aby vám do toho kecal cudzí človek (tréner, mno…málo vyvolených, pramálo…), proste kôň vie, vy viete a všetko funguje. Často sme jazdili tak, že kamoška šla predo mnou a sedela na  holej kobyle obrátene, ku mne čelom, aby sme mohli spolu kecať za jazdy. Na tej istej kobyle mohla jazdiť úplne bez ničoho, na kruhoch, na osmičkách, v teréne, hocikde. Príprava a tréning? Nuž, bola s tou kobylou. Investovala-ale nie do trénera, ale investovala svoj čas a energiu. A nejakú tú emóciu.

Lenže to sme boli mlaď, ten čas a energiu a emócie v tej najčistejšej podobe sme mali, priam sme nimi prekypovali. A tiež sme vedeli, že zvieratá potrebujú aj nažrať a aby ich nič nebolelo, ideálne.

Teraz je pre väčšinu ľudí najľahšie si zaplatiť trénera. Na hodinu. Mno…čo ja viem. Asi je to fajn, ak je tréner normálny, ale nemyslím si, že to je cesta k tomu, čo popisuje Saga.

Asi je to fajn pre jazdenie, ale to je pre mňa, čo sa života pri koňoch týka, tá najpovrchnejšia vrstva. 

Quash - zdravím, nech Dědek neblbne, 28 rokov, to je mladík vo veku Florišky! 

Aha, teraz čítam, že má 27, to je nič! 

Ak bolí bolí, fakt pomôže firocoxib, kúpte mu Previcox pre psy, tú najvyššiu silu a najväčšie balenie, dáva sa iba ¼-½ tablety, funguje výborne a nemá takmer žiadne negatívne účinky na GIT, atď.

Flóru čaká trhanie zubov, stále to odkladám, lebo je mi z toho mdlo už teraz…

Teraz tu mám dve extra super špeciál mrciny od nášho Národného producenta koní…Gazely vo veku 27 a 28 rokov, ani nemám foto pri príchode, lebo jednak nebolo isté, či to prežijú, druhak som mala amok, ale to už pominulo, no. Lipicanka je boľavá (a strašne nesympatická, toto plemeno je pre mňa také zvláštne, hlavne ak im začnú vyliezať tie teleskopické oči z hlavy a bojí sa to vedra, z ktorého žerie…), ale shagya, ktorá na tom bola aj výživne oveľa horšie, to je iná káva, tej sa synapsy prepojili skoro okamžite. Vedro-daj! A daj ďalšie! Študenti? No nech sa páči, tu mám krk, bude za to jablko? A vedro nedáš? Pozri, hrabem!

A tak, no.

Súcitím s každým majiteľom starého koňa, nie je jednoduché byť s nimi až do konca. Po Hurke si ale hovorím, že díky za každé nové ráno a že jeden odíde a druhý už kdesi čaká.

Kobyla je Dahoman X-15, má nejaké detičky aj v ČR, tak ak by ste nááhodou o nich vedeli, foto poteší, u nás zdá sa na ňu skákal hlavne Makram B.

😂😂😂😂👌

Hele a co zkusit s minískem canicross - teda vlastně hippocross? Jakože sedák na běhání a minísek hezky potáhne. Já to teď provozuju se slečnou vořechovou a je to bezva, zvíř se krásně unaví. Předpokládá to jistou ovladatelnost, ale zrovna u miníska by šly přidělat normálně dlouhý otěže. 

Jé, Horsano, tohle do kamene tesat 😀 já nemám úplně takovou zkušenost jako Vy 😀 ale to isté, co píšete, jsme i uvědomila při poslední změně ustájení. Předchozí stáj top - plná péče, 30 km od baráku, no chodila jsem si jen vozit zadek. V současní stáji - ad a je to do 10ti km - kousíček!!! 🙂 ad b, jsem tam skoro denně nebo minimálně 5x týdně. A jak je tma, je to trochu pustina, nikde nikdo, nechci riskovat a nejezdím po tmě sama ven, čili že si teď krmím především já, koně vždycky opucnu, vodrbu, hodím mu kýbl a šoupnu ho zpátky do výběhu. A světe div se, ten jeho přístup ke mně se fakt velmi výrazně změnil. To, co píšete, že lidi hledají na jízdárně atp. - dělala jsem to taky - tak prostě přišlo samo, stačilo jediné. Jen tak být 😀 Najednou vůdčí kobyla, co má k dispozici seno a sladkou jarní trávu, chodí sama od sebe k východu z výběhu hned jak mě zmerčí nebo chodí na hvízdnutí od napajedla. Neskutečný. A při tom stačilo tak málo. Dokonce se mi občas podaří ji i ve volnosti vodit bez vodítka - ale připouštím, pomáhám si pamlskama.

Horsano, tak s těmi lesy jste mě celkem dostala! Já myslela, že tak bídné je to jen u nás. Letos jsme tu měli hodně těžkého sněhu, pak povodně, pak vichr, tže co v předchozích letech nezvládl kůrovec, dokonala příroda sama. Některá místa, kam jsem chtěla vzít mladou, už neexistují. Hrozně špatně tohle snáším, ale co nadělám? Já tu Vaši zem vůbec neznám, jsem děsná ostuda, že si musím takhle všechno gůglit😔.

No, a co se týče trenéra a práce s koňmi vůbec? Za sebe mohu říct, že jsem potkala pouze jednoho trenéra s velkým T, a byl to právě ten pán, co jsem kdesi výše psala, že už mu táhne na 80 let. Byla to stará škola, jezdil military, ctil pravidla, ale něco v sobě měl. Dnes by se honosně nazýval horseman. Neskutečně jsme si sedli a strašně mě mrzí, že jsme se nepotkali dříve a já se toho od něj nemohla více naučit. Koně ho měli rádi, tak nějak sami od sebe, byl spravedlivý a bral je jako partnery, když něco nešlo, snažil se tomu přijít na kloub. Častokrát jsme rozebírali i nekoňská témata, kde ale paradoxně byl zakopán pes. A to prosím pěkně za 250 kč i s cestou, za hodinu, která většinou byla mnohem delší než hodina. Tohle už dneska nikdo nedělá a mě bylo ctí s ním spolupracovat.

Určitě je trenér, nebo jakákoliv jiná dohlížející osoba, dobrý třeba u dětí, jejich rodiče jsou nekoňáci a “jen” děťátku plní přání a není jisté, že letos jsou to koně a příští rok třeba hra na kytaru. Určitě je nutný tam, kde někdo chce dosáhnout sportovních úspěchů nebo se i sám zlepšovat, a neví jak. Rozhodně bych to nezatracovala, ale zároveň ani nedávala jako mantru. Já jsem sice byla poprvé u lesáckých koní od nějakých 4 let, ale pak dlouho dlouho nic a pak až v 16ti a pod trenerém až ve 22 letech. Teď vlastně taky zatím investuji hlavně čas a energii, mám to štěstí, že si to můžu dovolit. Koně mám doma a i když s nimi třeba přes zimu nepracuji, neznamená to, že nic nedělají, komunikujeme spolu denně, a odněkud někam, chodíme taky každý den.

Tohle je ale obsáhlé téma, ale děsně mě to baví😉!

Já myslím, že zimní pauza není vůbec na škodu. Vemte si, že pólo koně nebo u nás koně ze Staromáku ji mají naprosto běžně. 

Osobně s tím taky v posledním roce velmi koketuji, prostě dát koni úplně volno prosinec - únor, když je ta největší tma a slota, i když celkově přes rok dělá prd. Maximálně jít občas na procházku na vodítku. Mně totiž točí do vrtule to neustálý se honění,a bych si ukradla pro sebe alespoň kousek světla. To je vopruz.