O všem a o ničem :)

No…možná je to klika jako prase. 😀 Ona ředa trimerů si to hlídá ve vlastním zájmu, ten časovej odstup, jelikož se pak míň nadřou.

A to si představte, že já jsem tak bohapustej nafrněnec, že i když mám koně ve stáji u trimerky s dobrým jménem, stejně jsem si nechala chlapíka, kterýho už mám od dob minulých.

Jsem děsná konzerva, co se odborníků na  koně týče, jakmile mám někoho ozkoušenýho, držím se ho zuby nehty a jsem absolutně neodbytná 😀

A odkud jste? Že byste se podělila?! 🙂

SZ

A někteří trimeři dokonce požadují zapojení majitele, drobné úpravy rašplí co 2 týdny, jinak některé problémy jsou neřešitelné …

efe:

Nezlobím. Je zrovna před korekturama po celkem dlouhý době (ach ti podkováři), úpravu už uháním měsíc… A jinak se prostě jen takhle debilitně postavila, protože kolem jízdárny byl zrovna ruch a bylo potřeba čumět na kde co. Jinak mám, co se týká kopyt, svědomí čisté ;) 

A co se týká napasování - problém u ní je ten, že má velmi dlouhý kohoutek a hned pod ním je velmi kulatá a zároveň krátká. Ano, je tam drobná nesymetrie mezi pravou a levou stranou, která může být od kopyt, která jsou před úpravou lehounce nesouměrná. 

…ten odkaz není jen podobná  fotka šimlíka,  šipkama si listujete dál…

Tak jsem slavnostně od 1.3. jako začla s kobylama něco dělat. V období prosinec-únor mám totální zimní útlum a jsem naprosto neschopná čehokoliv, tže s koňmi probíhá jen běžná denní rutina, nějaký srandičky ve volnosti a jináč na to dlabu. Díky brzkému nástupu jara, který mě osobně max. vyhovuje, jsem se do toho letos obula opravdu brzo, abych zjistila, že…Moje mini má asi nějaký super spalování, protože i přes nicnedělání se jí kondice celkem udržela, lehce zhubla, což jsem chtěla, nakluše, nacválá, pěkně na pobídku, do kopce mě vytahne, relativně jí stačím. Začla lehce pouštět chlup, ale pořád vypadá jako medvídek. IC? Tak to je humusák měsíce😠! Chlupy se z ní sypou takovým způsobem, že vylézt na TO zásadně odmítám, protože bych si musela vzít skafandr, svědí jí to a potí se jako prase, tže každé odpoledne tam na mě čeká bahenní koule. Z tohoto důvodu pracujeme zatím na ruce krok-klus, aby se co nejmíň zpotila, ale v sobotu jsme si daly túru a hlavně kopečky. Převážně krok, no heh, na vrcholu jednoho kopce jsem myslela, že mi tam ta zpocená koule chlupů exituje. Ta teda o kondici definitivně přišla. Nejradši bych jí oholila, aby mohla normálně začít pracovat, ale náš kraj nepatří mezi nejteplejší, mám obavy, že se ještě může ochladit a dekovat nechci. Tohle línací období je totální opruz prostě. No, beru to tak, že ona ze země pracuje ráda, špacíruje taky ráda a teď jsou ještě relativně holá pole, tak toho využiju holt takhle. Snad ty chlupy shodí rychle!

Koukám máte to tedy veselé… A jak budete pracovat, až budete moct pracovat? Máte nějaký plán? Trenéra? Podělíte se? Ráda si o tom popovídám 🙂 klidně SZ jestli nechcete veřejně.

Efe, můžeme klidně tady🙂.

No, během předchozích pár let jsem zjistila, že je někdy nejlepší žádný plány nemít, přestože jsem člověk, co plánuje rád a všechno. Udělám jenom takové malé soukromé historické okénko. Tuto neděli uběhly přesně dva roky, kdy jsem přišla o svojí koňskou lásku, prostě o životního koně, koně číslo jedna, však to znáte. A příští týden to budou dva roky, kdy mi doma přistály ty dvě příšerky, co tu o nich píšu. Všechno mělo být jinak, plán byl jiný, měly být spolu pěkně pohromadě, mladá se měla učit slušným způsobům od staré, no prostě naplánovaný to bylo hezky. Ale vesmír to tak nechtěl a tak se holky nikdy fyzicky nesetkaly. Mini měla být jenom jako společník, ale už při koupi mi majitelka řekla, ať s touhle variantou vůbec nepočítám, že to, že je malá, jí na hodnotě koně neubírá. Nevěřila jsem jí, měla však pravdu. S mini pracovat musím, jinak je totálně prudná a nejde s ní vydržet😛. Tže tu práci musím rozdělit spravedlivě mezi ně a já jsem jenom jedna, tže to bude zasejc makačka. Co se týče mini, tam je to jednoduché v tom, že na ní skoro nic nepotřebuju, stačí ohlávka a lano a jdeme běhat. V neděli jsme zkoušeli novou kolobrndu, co si koupila moje tříčtvrtka, a mini u toho nemohla chybět, vůbec se toho nebála a dopadlo to tak, že chtěla s koloběžkou soutěžit😄. Jenže! Kopýtka na asfaltu, to se mi jako vůbec nelíbí, tže začínám zvažovat minibotičky, pokud to vůbec existuje, ještě jsem se ani nekoukala, ale ušetřilo by mi to hodně sil, jede to samo a mini si může cválat u nohy jak pes, ale ne bosa na asfaltu. Tže to je malý plán pro mini. S IC bych ráda navázala tam, kde jsem loni v listopadu skončila. Musím jí znovu seznámit se všemi cajky, vylézt na TO, a prostě vyjet sama ven, což je přesně to, kde jsme loni skončily. Nemám jízdárnu ani kruhovku, ale paradoxem je, že je teď všude u nás spoustu popadaných stromů a větví, co mi slouží jako přírodní kavalety. Zatím na ruce, ale ráda bych zařadila i ze sedla. Kobyla neumí chodit rovně a nekouká si pod nohy, tže tohle zlepšit, přechody - udělat z nich rutinu, zastavit chápe, ale stát už moc ne a takových drobností, co jsem jí loni naučila je spoustu, ale nestihla jsem to zrutinovat, prostě udělat jí z ježdění všední záležitost, na kterou se ale bude těšit. IC dospívá až v šesti letech, teď jsou jí čtyři a pořád jde vidět, že je to takové přerostlé mimino, prostě telátko. Nechci spěchat, máme na to celý život. Dále mám vyhlédnutou takovou loučku (mého kamaráda), kde bych ráda zkusila jízdárničit a naučit jí aspoň Z. Mým cílem vlastně je, abych s ní na podzim zvládla plnohodnotnou vyjížďku, ideálně ve všech chodech a v členitém terénu tak, aby nás to obě bavilo. Jsem absolutně nesoutěživý typ, tže věci typu závody, jdou velkým obloukem mimo mě.

Co se týče trenéra, přemýšlela jsem o tom hodně. Ale zatím nevím. Pán, co mě trénoval léta páně 2012, tak tomu už táhne na 80 let, na závody jako rozhodčí pořád chodí, ale soukromě už netrénuje. S tím druhým (dělá trikové ježdění) jsem se nerozešla úplně v dobrém, no a pak je tu jeden ve vedlejší obci, jenže to je militarista a koně typu chladnokrevník prostě neuznává jako koně, a upřímně mi ani lidsky moc nesedí. Moje vetka mi nabídla svoji trenérku, zvažuju, že bych to využila, ale paní to má ke mně přes 30km, ještě jsem jí nekontaktovala a mám obavy, aby jí ta vzdálenost neodradila. Tohle je holt nevýhoda koní doma, někoho sem dostat je prostě potíž, evidentně nejsem lukrativní zákazník. Já sama se nikam nepřiblížím, nemám auto, hengr, ani oprávnění typu E. V tomhle směru je to vyřešený.

K těm plánům: ráno holky napsaly, že Bertík kulhá 😀 Tak toliko k mým plánům na závodní sezónu…

Edit - pokud to bude chtít někdo číst, tak naše výhry i prohry sem můžu postupně dávat, třeba to pomůže i někomu jinému!

Buggyro, navrhuji zapřáhnout pony páru a můžete fičet!😀

Btw, doufám, že to nebude nic vážného, kulhající kůň je prostě noční můra, ach jo, držím palce!

No uvidíme, nevím, jestli mu koukaly na nohy, nevím nic, jen tu kusou informaci. Takže až odpoledne zjistím víc (jestli třeba vůbec kulhá…).

Má už asi týden takovou nepěknou ránu zevnitř na pravé přední holeni, ale to se dobře hojí, splasklo a nemám o to strach. Navíc na pravé a kulal prý na levou. Před dvěma lety touhle dobou měl absces na zadní. Tak by mohl mít absces pro změnu na přední, abychom se zasmáli 🙂

No, na začátek dubna je objednaná vet na zuby, na endo toho chraptícího koně, tak v nejhorším by vzala i rentgen, no, co už. Patnáct nebo dvacet za návštěvu veta, to už není takový rozdíl… 🤣

“Patnáct nebo dvacet za návštěvu veta, to už není takový rozdíl”

Šmarjá, teď jsem si zase poprskala monitor😄 Šak peníze budou a my nebudem, to je v poho😄

Tak Vám budu držet dneska palce, třeba až tam přijede, uvidíte, že nic nevidíte a bude to dobré! Když jsem měla ještě starou koby, tak jsem taky každý den volala domů, jestli chodí a jak chodí…děsný psycho tohle, a zůstalo to ve mě pořád, vždycky když po práci pro holky jdu, koukám na to, jak chodí…to už je prostě nemoc.

Sago, co se týče trenéra, tak se to vyplatí i kdyby z dálky a jednou do měsíce/za 2 měsíce. Fakt. Můžete si nechat zadat domácí úkoly, tipy na práci. Osobně když na mně delší dobu nikdo nekoukne, tak cítím, jak s koněm drhne komunikace a jak potřebujeme “do poradny” 😀 ale já jsem blázen, já chci koně, co mi půjde na volný otěži, kterou budu mít na prstě jednoho malíčku a v druhý ruce budu popíjet kafíčko a ten kůň půjde na myšlenku 😀 a na ruce skoro nebudu potřebovat vodítko 😀

4xJana - máte vlastně pravdu a celkem jste mi připomněla, že takhle nějak podobně jsem to měla i tenkrát. Když jsem koupila mladýho valacha, tak obsedla a přijezdila kamarádka (zkušenější s licencí), já jsem si na to tenkrát netroufala. Pak jsem si zajistila toho pána, jak jsem psala výše. Napřed jezdil každý týden, pak 1x za 14 dní a pak, když zhodnotil, že to Z už přelezu, tak mě jezdil zkontrolovat 1x za měsíc, měla jsem úkolníček a když jsem nesplnila, bylo zle😊. Byla to tenkrát pro mě ta nejlepší škola a bylo to i velmi motivační, protože člověk se logicky chtěl pochlubit, kam se za ten měsíc posunul! Pak, když jsem přikoupila chlaďasku, tak ta mi nedala nikdy nic zadarmo a vlastně nebýt toho, co mě pan trenér naučil, kdo ví, kde bych teď byla?

A nejste blázen, mám obdobný cíl. A s chlaďaskou jsem ho dosáhla, nevím, jestli takovéhle souznění s koněm ještě zažiju, ona byla výjimečná osobnost. IC, co mám teď je také moc hodná, ale povahově úplně jiná, není průbojná, vždy čeká, co já, ale jinak věrná jako pes, volnou krajinou chodíme s vodítkem přes krk, někdy je potřeba připomenout a zkorigovat, ale stačí hlasovou pomůckou, nebo přitáhnout vodítko, když se zahledí do dáli na stádo srnek a začne “přemejšlet”😄. Loni se i ze sedla jevila, že bude jemná na pomůcky, na první obsedání + rozejití ve volné krajině mi stačilo jedno odpoledne. Ten AHA efekt, když pochopila holeň na rozejití byl famózní😉. Mladý koně jsou super, je radost s nima dělat.

Díky, že jste mě takhle namotivovala👍Lidská pamět je děsně selektivní a člověk zapomíná…

Mno, na krmení přišel po třech. Tak uvidíme, jestli se to bude lepšit nebo horšit. Kopyto mu nehřeje, nohu nateklou nemá, klidně se mohl někde uhodit nebo ho mohl jiný kopnout, deku jsem mu nesundavala, lopatku nezkoumala. Když jsem ho donutila podat druhou nohu, abych mu prošáhla šlachy, tak velmi velmi nerad tu nohu plně zatížil. Nášlap tam, zdá se, nemá. Pokud mu to vydrží přes víkend, zavolala bych př. týden někoho sono, rtg, před výplatou na to stejně nemám, na účtě 67 Kč.

Saga: máme podobné cíle 👍 Já si předběžně domluvila, že od dubna bych jednou měsíčně dojela za trenérkou, která mi vyhovuje a nechám nás zkouknout a dát si domácí úkoly. 

Ach jo, Buggyro, tak tohle mě vážně mrzí😢, přesně vím, jak bych se cítila já. Nášlap je prevít a nemusí být nic vidět. Jednou, když jsem přijela z práce, tak kobyla ve výběhu taky o třech. Protože já jsem plašan, nažhavila jsem drát, kovář přijel prakticky do hodiny (byla to klika, byl doma a bydlí 5 km ode mě), vzal palpační kleště a ve střelkové rýze to bylo AU. Na oko nebylo vidět nic, na poklepání rašplí na kopyto byl nulový projev, ale kleště to ukázaly. Kovář vydloubal dírku a hned se vyvalil bílý hnis, tak dloubal dál a furt to teklo. Nakonec vyrobil kráter jak do Macochy, ale kobyle se ihned ulevilo. Ještě jsem to propláchla Betadinou ve stříkačce a druhý den? Zdravej kůň! Máte-li možnost, zkušte třeba tohle. Jinak držím palce!

Mně takhle občas pajdala Madam, vždy to byl absces v kopytě, ač se to tak původně nejevilo. Zkuste zapařovák z kysanýho zelí, u nás to vždy pomohlo k vyvalení abscesu.