O všem a o ničem :)

Já jsem též znechucená….

Buggyra:

Já jsem též znechucená….

a pročpak??ven s tím😎

Sněhem 😀

ja často pozerám na yotube rôzne videá o turistoch, čo záhadne zmizli, alebo naoko absurdne blúdili a nakoniec umrzli a keď čítam komenty, tak sa celkom bavím, lebo vždy sa dosť veľa ľudí nájde, čo si myslia, že je za tým niečo paranormálne, ale stratiť orientáciu a zablúdiť a niekde si vylomiť krk je také ľahké, ako lusknúť prstami.

Písala som to sem vlani, ako som sa “stratila” v snehovej víchrici asi 300m od baráku. Z ničoho nič totálna tma, obrovský vietor, sneh vodorovne tak, že sa nedalo kráčať. Presne som vedela kde som, ale nedokázala som sa posúvať vpred. Aj svetlo som mala, bolo mi prd platné. Našťastie to trvalo asi 10 minút a bola som fakt kúsok od domu, viem si predstaviť, že v podobnom nečase v nejakom náročnejšom teréne sa človek stratí raz-dva.

Já znechucená nejsem, sníh je lepší než bláto a tady vedle Prahy ho zase tak často v takovém množství nemáme.

Myš se tváří spokojeně - konečně prý počasí bez much a nepotí se 😉 Na  ohonu, hřívě a rousech měla rampouchy a na vyjížďce lehounce cinkala - romantika skoro jak z Popelky 😀 Quacula má dlouhou zimní srst a rampoušky měla i na bocích a na bříšku, ta cinkala ještě víc 😀 A plnokrevnice, co jela s námi, měla bederku a znechucený výraz, se kterým sledovala ty dvě, jak se rochní ve sněhu 😄

Jo, plnokrevník, ten je spoko, ten by lítal v tom sněhu a válel se jako magor. Ale protože není napevno umrzlo, a on umí hnátama převorat výběh do podoby armádní granátové střelnice, tak ho do inkriminovaného prostoru nepouštíme. Možná jestli se v týdnu dostanu za světla ke koním, bych ho (je) mohla pustit do jednoho ze vzdálenějších výběhů 🙂

Ouha, to sú hnusné zážitky :/

No, ja som vedela kde som-si myslím, ale zneistil ma rad stromov, ktoré rástli pri  ceste a predtým tam neboli, to ma rozhodilo a nenašla som cestu potom už žiadnu, iba som zišla na sklad dreva-iný tam nie je, ale cesta tam nebola proste a tá, čo tam bola, neviedla nikam.

Detičky sú vystrúhané, uf.

Líška predné bez sedácie, maličký samozrejme v sedácii, lebo je to malý blb, ale pichnúť sa nechali ako profíci, ani brvou nemihli.

Kým som Líšku držala v ulička, keď bola ešte sjetá, tak kolegyňa s kolegom ulovili malého a dali mu ohlávku, tak sme sa po celej akcii ešte šli prejsť von, no, ehm, tak Darček sa rozhodne sám na vodítku chodiť nenaučil…ale tak ok, nevadí, na to máme čas.

Zajtra snáď už ideme do ustajnenia, k iným koňom, do výbehu, tak som zvedavá.

Líška je veľmi, veľmi múdra 🙂

Ale vedia sa detičky aj nasrať, keď  nie je po ich, hehe, malé jedovaté ponýšky :D

Co jste jim provedla, že se naštvali? Nedala jste jim poňuchňání? 🙂
Držím jim palce, ale říkám si - Vy jste zvyklá na dráty v noze, podvýživu, ohrožení života a podobně, dokáží Vás ti poňouši po profesionální stránce vůbec uspokojit? 
Tím jim nechci nic přivolávat, to ne. 

Ja som hysterický majiteľ.

Nie som schopná ich pichnúť, proste nič, musia kolegovia. 

Ale samozrejme očakávam čierne črevo, po tých parazitoch, alebo nejaké zranenie, no, som s tým zmierená, kone proste chorejú. A aj umierajú. Za posledný týždeň sme utratili 3 kone, z toho jednu žrebnú kobylu-zlomila si nohu a jednu 7 ročnú kobylku, ktorej praskol močový mechúr, nikto nevie prečo. 

Mno…aj taký je život s koňmi, smutný, až príšerný. Ale aj veľmi krásny , človek by mal užívať každého dňa, pretože naozaj nevieme, či nebude ten posledný.

A čo som im urobila, chudáčikom?

No, kým nevedeli, že majú nejaké potreby, tak čučali ako peny, teraz, keď zistili, že potrebujú napríklad mrkvu, tak občas sú netrpezliví, lebo už aj  Líška baští pamlsky, a Dar ju odháňa a tak vôbec.

Takže napríklad teraz ma Líška hryzla a dostala facku, oooo, chudiatko😀

Oooo, korektúry asi napravili detičkám čakry a toky energií, lebo Dar si dal nasadiť ohlávku a ani sa pri tom nezrútil 🥰

Musíte si užít, dokud to jsou miminka, protože to bude mít rychlý konec. Zanedlouho puberta a zkoušení vaší trpělivosti 🙂 Snad si vyhrají hlavně spolu. Je to úžasné, jak ta mladá nezkažená zvířátka nasávají všechny nové dovednosti a znalosti (a zlozvyky 😀), jak jsou zvědavá na každý podnět 🥰

Hucule nejak nemajú to, čo ľudia nazývajú pubertou a trpezlivosť nikdy neskúšali, rozhodne nie moju, čo sa naučia, si pamätajú navždy, obrovská výhoda tohto plemena, ale áno, tieto čistučké dušičky, s tými je radosť pracovať.

Dnes máme opäť termín prevozu do škôlky, kde už rozhodne nebudem každý deň, ale čo som chcela aby zvládli, zvládli, sú zlatí 🙂

To je na Vás strašně sympatické - že nemáte iluze a nemáte ani deziluze. Že zkrátka každý den vstanete a uděláte, co je třeba, ať je to banalita nebo něco extrémně náročného. A že každý další den vstanete a uděláte to zas. Já to vnímám jako něco strašně obdivuhodného, že ani po vší té době jste nerezignovala a pořád máte svoje zvířata a pořád do nich dokážete citově investovat. I když víte, co všechno se může pokazit. 
Proto bych nemohla být veterinářka já, nejen z těch objektivních důvodů, že nemám ten správný způsob myšlení a asi na to ani nejsem dost chytrá a soběstačná a rozhodná a všechno, ale hlavně bych za pár let vyhořela. 
Znám profi závodního řidiče, který nejezdí po silnicích, protože mezi ty idioty nevjede. Znám gynekoložku, která nemá vlastní děti, protože ví, co všechno se tam může pokazit a není ochotná to riskovat. 
A Vy víte, jste ze své pozice jaksi z definice obklopená idioty, ale stejně fungujete jako člověk, nenecháte se vlastními vědomostmi a zkušenostmi omezit a svázat, a to mi přijde vlastně až výjimečné. 

Mno tak je možné, že vaši trpělivost huculi nezkoušejí, ale mojí tedy ti, co jsem znala, zkoušeli v mládí notně 🙂 Třeba je to spíš tím,  že nejsem tolik trpělivá 😀

Terénní veterináři se setkávají víc s lidmi, než se zvířaty, a to by mě osobně tedy dovedlo asi do kriminálu.

Buggyro😄tak to dost sedí! Jednou jsem vedla rozhovor se svojí kamarádkou a povídala jsem jí právě o tom, jak je mi líto, že jsem se nikdy nestala veterinářkou a vystudovala VŠ jiného zaměření, kterým se notabene ani neživím, protože jsem se krátce po škole odklonila úplně někam jinam a dělám naprosto odlišnou profesi od mých studií. A ona mi na to pravila, že to je jenom dobře, protože kdybych já byla vet, musela bych nejprve odstranit majitele, zakopat ho do mělkýho hrobu a teprve pak jít ošetřovat zvířecího pacienta😄Že prostě nemůžu dělat s lidma, nikdy a nikde. Jako, tenkrát se mě to dost dotklo, teď vím, že měla pravdu a proto nedělám s lidma, nikdy a nikde a je mi hej!😄😄

Buggyra:

Terénní veterináři se setkávají víc s lidmi, než se zvířaty, a to by mě osobně tedy dovedlo asi do kriminálu.

Nejen terénní…

Varaxi- žiaľ sú dni, kedy nevstanem, heh.

A ani si nemyslím, že som obklopená idiotmi, rokmi som sa naučila obrovskej tolerancii k ľuďom a ich zvláštnostiam, občas sa nájde “chuj a la grande”, ale, ako ešte na ifaune písala Pipilota,  reál nie je ideál a má to tak každý, nielen klienti, ale aj veti.

V terénnej praxi som vôbec nemala pocit, že stretávam viac divných ľudí, práve naopak, majitelia boli veľmi zlatí.

Teraz už som vo veku, kedy ten pohár vidím skôr poloplný 🙂

Ale pracovať v malej praxi by som nemohla/nechcela, mäsožravce proste príšerne smrdia 😂 A grcajú!

Detičky včera nastúpili do prepravníka bez náznaku zaváhania a boli slávnostne vypustené do výbehu, ešte bez kolegov QH, ale myslím, že si dnes slniečko užijú aj bezo mňa 🙂