Mno, po zážitku, kedy som prišla na kuriatka do lesa a ten tam nebol, teda, bol, ale na ležato, lebo ho proste cez týždeň, čo som tam nebola, zoťali, mi došlo, že ja sa nemám v lese čo báť, že to tie úbohé tvory by sa mali, ľudí.
Od tej doby neriešim medvede.
Jeleňov sa bojím stále, ale tie, na rozdiel od medveďov, fakt stretávam a keďže pri svojej fotopasci neprikrmujem, nevnadím, medveď sa ukázal iba raz a niekam sa ponáhľal a už ho viac nebolo, rysa sa báť nemusím a vlky som zatiaľ neulovila, ani nenašla pobytové znaky, uvidím, kam dám pascu v zime, na hrebienku ju nechcem nechať, lebo tam v zime vo výške 1050 metrov nad morom bude asi iba zima, zvieratá budú nižšie, ale ktovie, teraz ju tam nechám ešte, na ruju, hádam budú krásavci ručať rovno pred ňou 😀
Mládeži, nemáte představu, kde koupit gumovou tyčku ve velikosti 16,5 cm? Vyrábí se to vůbec někde? Mít velkohubýho koně je s udidlama fakt marast.
Hledala jsem, co to šlo, ale nenašla ☹️ Resp. našla jen ten vozatajský pelham, ten jste jistě našla také. Třeba by šlo uříznout pelham a nastrkat (zavařit) stihlové kroužky, pokud chcete protáčení…
Pro mě osobně by to bylo nejjednodušší řešení. Rozhodně lepší než se dohadovat s nějakým německým výrobcem na dlouhé lokte… Náš kovář uměl úžasné věci. Ten by mi to udidlo určitě vyrobil komplet a ta středová tyčka by byla provlíknutá hadicí (to byla ostatně naše první udidla na oslíky - smotaný drát protažený hadicí - kde by tenkrát tady byla k sehnání taková malá udidýlka…).
Zrzavci- jj, záznamy z fotopasce sem dám, len ešte ju nechám na mieste, predvčerom som pod skalami našla vlčie stopy, tak dúfam, že sa ukážu, sakra, už iba 20 metrov im treba prejsť a budem ich mať.
On to asi bol iba jeden vlk, ale nabetón vlk, to proste človek vidí, že to nie je pes a pekne sa aj prekrývali stopy; jelene zo skál úplne zmizli, no možno ručia inde, alebo už ich niekto picol, neviem, naposledy sa z údolia podo mnou strieľalo ako u Verdunu…tak snáď to neschytali vlky, alebo rys- ten btw žerie mačacie granule, hehe, som mu tam prednedávnom experimentálne nasypala.
Chystám sa na ruju do lesa aj dnes, je horúco, ale naposledy ručali úplne parádne, rada by som našla rujovisko a trošku ich pošmírovala 😀
Byla jsem jednou s kamarádkou myslivkyní na nějakém mistrovství v jelením troubení, tolik “zvracejících” chlapů do trubky jsem v životě neviděla.🤣
😂
No, ale tie zvuky, to je fakt masaker.
A inak volá hľadajúci jeleň, inak jeleň pri laniach, inak taký, čo vyzýva soka na súboj, atď. Zaujímavé, to je pre mňa pomerne čerstvá info, lebo ja som myslela, že to proste ryčia hocijako, hlavne, že sú počuť 😀
Odpověď na příspěvek uživatele Horsana z 13.09.2023, 15:26:31
Souhlasím, člověk to ví, pozná to. Já jsem kdysi myslela, že mi švihlo, když u Prahé na loukách vidím vlka! No a pak jsem zjistila, že mi nešvihlo. I když to nebyl vlk divoký, prostě to člověk hned z první pozná, není to pes. Bylo úžasný se zabořit do jeho kožichu. Teda do jejího.
Odpověď na příspěvek uživatele Zrzavci z 13.09.2023, 22:38:20
😲😲😲😲
Wow, mám zimomriavky a slzy v očiach, kráásne, závidím! Straašne závidím! ❤️
A dúfam, že možno raz…ako, už to má vývoj, roky som nachádzala iba trus, stopy sú pokrok, boli pomerne čerstvé, v takom jemnom blatíčku, v koľaji od traktora (samozrejme, ako inak), sranda bola, že tam boli aj líščie stopy a aj veveričie, veveričky zapli jesenný mód naplno, pchajú do seba semienka, jedna mi zhodila na hlavu konár a keď som ju podľa visiaceho chvosta našla na tom strome, tvárila sa, že ju nemám vyrušovať 😀
Odpověď na příspěvek uživatele Horsana z 14.09.2023, 10:02:41
Máte to tam u Vás mocinky pěkně zabydlený! Je teda pravda, že medvěda nezávidim, vůbec. Mně stačejí divoký prasata, z toho mám vítr, hlavně kvůli psům a nejvíc kvůli stařence, ona sice furt fordí svoje Fpřéééd, ale na naštvaný prase by neměla. Veverky máme taky, ale nejsou u nás takhle zločinecký.
Byl to krásnej pocit. Nechala jsem to na ní a bylo to hodně silný, dodnes si to pamatuju a že už je to let. Jestli Vám říká něco jméno Andrlovi - chovají vlky už dlouho, občas byli na nějaké debatě v TV, teď už tedy asi nechovají, už musí být hodně staří, ale bydleli jsme kousek od nich. Jednou jsem je potkala s kanadskou vlčicí, ale netušila jsem právě, že bydlí kousek od nás a pak si to nedala do souvislostí. Nicméně takhle v loukách jsem prostě vlka na volno nikdy nečekala, ani jsem si to tehdy nedala do souvislosti s nima, když jsem tam ten neviditelnej stín ve stařině zahlídla. Bylo to úžasný, asi i proto nějak, že když jsem ji pak ještě několikrát potkala, měly jsme k sobě z nějakýho důvodu blízko, důvěřovala mi. S Ešusem jsme ji jednou pomáhali hledat, když se lekla a vytrhla i s vodítkem, což ji vyděsilo ještě víc. A můj druhej ohaříček zase pomáhal, když jim vzalo čáru malý vlče. A když jsme u tý divočiny, tak první útulková vižlí babča měla taky mezdiruhový setkání 😀
To já před pár lety, na chatě v horách vždy v podvečer, slyšela to krásné magické vlčí vytí. Snažila jsem se odpovídat v naději,že se za plotem zjeví vlk. Po čase jsem zjistila,že asi 1km od nás mají v zamřížovaném kotci ČSV. Tak zase nic…. Dnes už tam ten ubožák není,nikdy se zřejmě nedostal ven.Ale ve veverky tam mám a pěkné drzé co už jsem od loňska bez psa. Kos ochočený tak,že si chodil na kuličky rybízu které jsem mu házela, jako slepice za něma běhal. Odvděčil se tak,že ožral celý keř černého rybízu. Odpustila jsem mu…hlad je hlad.
Odpověď na příspěvek uživatele Mi z 14.09.2023, 10:56:37
jako slepice za něma běhal.
🙂 já mám moc ráda, když se člověku trošku podaří stát součástí života v přírode. Takhle jsem si naučila v kempu sysly. Měla jsem takový spešl přivolání, zvuk jako dělají morčata -něco jako brrruuk, nebo jak to napsat. děti pak za mnou chodily a “Teto, vyvolej sysla!” 😀
