Odpověď na příspěvek uživatele Zrzavci z 07.02.2025, 09:59:51
Pravdepodobne úzka príbuzenská plemenitba, nejaký čas začiatkom 20. storočia mali iba troch plemenníkov. Úzka genetická základňa k tomu žiadne informácie o geneticky prenosných chorobách viedli k tomu, že časť populácie je chodiaca kasička pre veterinárov (A to nemyslím nijako zle voči vetom, skôr to plemeno je na tom tak mizerne).
wiki: There are four genetic disorders acknowledged by the industry that may affect horses of Friesian breeding: dwarfism, hydrocephalus, a tendency for aortic rupture, and megaesophagus. There are genetic tests for the first two conditions. The Friesian is also among several breeds that may develop equine polysaccharide storage myopathy.[9] Approximately 0.25% of Friesians are affected by dwarfism, which results in horses with a normal-sized head, a broader chest than normal, an abnormally long back and very short limbs. It is a recessive condition.[10][failed verification] Additionally, the breed has a higher-than-usual rate of digestive system disorders, and a greater tendency to have insect bite hypersensitivity.[11] Like other feathered draught breeds, they are prone to a skin condition called verrucous pastern dermatopathy and may be generally prone to having a compromised immune system.[12] Friesian mares have a very high 54% rate of retained placenta after foaling. Some normal-sized Friesians also have a propensity toward tendon and ligament laxity which may or may not be associated with dwarfism. The relatively small gene pool and inbreeding are thought to be factors behind most of these disorders.[11]
Kůň není pes. Vztah si pravděpodobně vytvoříte, ale nemusí to znamenat, že Vás kůň bude mít rád. A ani častější, dennodenní kontakt to nemusí zajistit.
Když jsem kdysi jezdívala třikrát týdně, měli mě koně celkem rádi, ale jabka a mrkev, co jsem s sebou nosívala, rozhodně radši. A úplně nejradši měli pána, co tam chodil jednou za dva týdny kosit nedopasky, opravovat ploty a vyvážet hnůj: nic po nich nechtěl.
Odpověď na příspěvek uživatele kometa z 09.02.2025, 07:49:01
děkuji za odpovědi,
no jako tuším,že to není jak u psa🙂
ale zase,když jsem se občas dostala někam ke koním-na chvilku-tam mě mrzelo,že je to bez toho vztahu,ale jak to tak čtu-tak jsem na to měla dost naivní laický pohled🙂🙂🙂
jsem si nějak naivně myslela,že třeba ošetřovatele a někoho koho vidí denně tak mají rádi…..
Odpověď na příspěvek uživatele Dafi z 09.02.2025, 08:38:57
Spíš mají rádi mňamky, které jim přináší.
Jako jo, vazbu na člověka mají třeba arabi nebo achaltekinci, ale i ta byla svým způsobem vytvářená uměle. Se psem je to prostě přirozenější - spolu lovíme, spolu konzumujeme kořist. Já chráním tebe, ty chráníš mě.
U koní to takhle nefunguje. Filmy ala Černý hřebec jsou pohádkou.
Ale vztah, kdy tomu koni věříte a on zase vám, ten existuje. Ale je to něco jiného než u psa, no. V krizi za vás život nepoloží. Pes ano.
Odpověď na příspěvek uživatele Dafi z 08.02.2025, 23:01:04
Ja som starú kobylu nevidela 2 roky, potom som si po ňu prišla a teras som s ňou denne náš vzťah sa nezmenil.
Ale zase kedysi som sa o svoje kone starala denne a za 20 rokov, čo ju poznám už si veľmi nemáme čo vysvetľovať.
Och, čo sa položenia života týka, nezabúdajme na kabardinské kone, ak sa vám podarí ten vzťah nadviazať, minimálne za vás bude bojovať - zažila som, ako Abrek tvrdo a cez ohradu napadol iného koňa, aby ma “ochránil”.
No…já když měla koně v ustájení, kam jsem jela 3x týdně, tak měla kobyla koně total nad člověkem, na vyjížďku šla, byla hodná, ale bylo na ní hodně znát, jaký má potěšení, když může být zase v klidu se svými.
Teď mám stáj cca 10 km, jsem tam téměř denně a krmím si. Jasně, dost to souvisí se žrádlem, ale ten vztah se hodně posunul ais tak o 10 levelů.
No a ono taky záleží na povaze koně, někteří jsou víc závislí na člověku, jiní ho ke své pohodě vlastně ani nepotřebují (např. ten můj a myslím, že většina koní, jak tu někdo řekl, kůň není pes).
Pak taky záleží na roční době, když je tráva, tak řadu koní práce nezajímá….no a taky záleží na typu ustájení, řada koní na zimním výběhu, kde je malý prostor a jenom seno, se vyloženě koní a práci vyhledávají…..nebo celkově na typu ustájení, pohodový pastevní kůň nepotřebuje člověka vidět a boxový kůň s pár hodinami strávenými ve výběhu bude opět člověka vyhledávat.
Kůň také vyhledává kontakt člověka, když ho třeba šikanuje stádo.
Není to s tím vztahem tak jednoduché a nezáleží jenom na tom, jak často chodíte.
Odpověď na příspěvek uživatele Dafi z 09.02.2025, 15:54:10
Přijde mi, že my lidi máme ke koni často intenzivnější vztah než kůň k nám…jako holka jsem chodila do jezdeckýho oddílu, byla jsem tam denně, denně u “svého” koně…ale když jsem třeba byla nemocná a týden se neukázala, tak koni bylo naprosto jedno, že se o něj postaral někdo jiný. Nikdy jsem si nevšimla, že by některý z koní byl nějak smutný z toho, že se kolem něho nemotá “jeho” človíček…i když možná existují i vyjímky.
Nikdy se mi nestalo, že bych po tom týdnu nemoci dorazila, šla pozdravit koně na pastvinu a že on by ke mně letěj jak blázen “no konečně jsi tady, mě už se stýskalo”, tak jako je to třeba u psa…spíš to bylo jakože “no ahoj…máš něco dobrýho?” A to byl boxový kůň, takže ta interakce se mnou byla intenzivnější a každodenní.
Osobně bych chtěla jezdit na více koních, dobrých školních, abych se jezdecky posunula. Tím že ale vlastním koně, zbývají mi peníze tak max na společné tréninky, na hodiny na školních koních prostě peníze nemám.
No a když se kouknu kolem sebe, jak je většina koní nevychovaných nebo lidmi pokažených….tak si budu radši zádel vozit na svým, on ten jezdecký sport je bez tak už sám o sobě nebezpečný dost, nepotřebuji si to kořenit a už na to nemám ani věk 🙂
Ale je fakt, že jsem si koně kupovala po20ti letech ježdění a pod zadkem jsem měla třeba nějakých 100 koní a každý mi něco dal…a pro nezkušeného jezdce je vždy lepší koně střídat.
Mně přijde, že koně nejde dělat ani tolik proto, aby nás měli rádi. Naší povinností je se o ně řádně postarat, když už jsme si je pořídili a někam odvezli, a pak spíš žít z té energie, kterou vyzařují. A pak se sem tam samozřejmě vynoří člověk a kůň, jejichž pouto je nadstandartní, ale většina koní bud emít při splnění všech svých welfare podmínek koně nad lidmi a je to tak dobře. Důležité je, abychom neznásilňovali jejich duši, když je vytrhneme z harmonie stáda. To znamená že když už chci s koněm pracovat, neměl by ideálně uvolněně bez vzpouzení se, neměl by ustupovat před uzdečkou a sedlem a nadstandardně rychle spěchat z vyjížďky atp.
Ještě teda jeden dotaz-takže je vlastně fuk,jestli jezdíte na jednom stejným koni,nebo to střídáte?
ptám se hodně zjednodušeně,kdybych to začala rozpitvávat,tak se do toho budu zamotávat,su hroznej slohovkář🙂
já si právě říkala,že než mít pokaždý jinýho koně nekde jinde,tak je lepší mít jednoho stejnýho…
a jo,jako jsem si říkala,že když budu chodit za tím stejným,tak si na mě zvykne…tak nic no…..🙂
Zvykne si, samozrejme. Keď budete na neho dobrá, sem tam vypadne mňamka, nebudete od neho nič chcieť, bude sa s vami cítiť príjemne. Ale asi nebude vrtieť chvostom, keď vás z diaľky uvidí a nebude ani v depke, keď zas odídete. Kone ľudí ku šťastiu nepotrebujú. A keď ich ešte prudíte s jazdením, veľmi bude záležať od toho, ako vám to ide a čo od nich chcete. Môj ex dostihák už je invalidný dôchodca, takže ja už som len sypač mrkvy. Vo výbehu aj dobehne. Pred ostatnými odchádza, sám málokedy kontaktuje ľudí. A to ma vidí raz za mesiac, plus-mínus. Verím tomu, že keby sme boli v dennom kontakte a chcela by som od neho tie hnusné veci ako sem tam ostrúhať kopýtka, odčerviť, alebo uloviť len tak, aby sa presunul z výbehu do výbehu, stránil by sa ma tak isto.
Pre jazdecké napredovanie je samozrejme veľmi dobre kone striedať, pretože žiadne zviera nefunguje rovnako.
