Vidím to podobně jako vy všichni.
Tenhle půlroční příběh se velmi v krátkosti vine tak, že moje kobyla přišla atotální říje, stádo rozhašený…ona všude měla nějaký dva nápadníky, tady jsou 3 valaši - rok a půl starý hříbě, druhej totální mimoň a třetí před ní utíká. Jinak samé kobyly. A ona všude chodila třeba se dvěma valachama. Takže jsme stádo rozdělili, aby nedošlo k úrazu, takhle byli měsíc. Pak se zase spojili, teď měsíc klid, kůň pod sedlem pořád psycho.
No a předevčírem ta díra v noze. Rozdělovat je už moc nejde, prostor je velký, ale balík se dá dát jen v určité části do určitého místa, dál už za současných podmínek se nedostane technika. Moje kobyla občas někoho honila, ale jinak nebyla zlá, ale je to s ní i jezdecky, ona vyhoví, ale musí vidět, že vede někdo, kdo to má v paži. Prostě i já pod sedlem se musím neustále prosazovat, je prostě taková, ne silou, ale prostě když si usmyslím, že půjde, tak se mnou prostě odejde a nediskutuji, pokud nevzniká bezpečnostní riziko.
Osobně mám taky obavu, že 300 kg živé váhy zdravého koně může pro starou kobylu dopadnout fatálně, i když je tvrdá. Ta rvačka proběhla, když tam nikdo zrovna nebyl, po ošetření byla kobyla v puštěna znova do stáda a hned do sebe šly zase.
Taky si myslím, že tohle je rozehrané, zraněná je stará a moje to ví a je rozhdonutá šéfovat. Osobně jsme tedy na straně majitelky druhého koně, vím, že by spojení stád nakonec nějak dopadlo a bylo by to nejrychlejší řešení, ale tohle je rozjetý vlak a má to smysl tak strašně riskovat? Já vím, že to jsou koně, že problémy řeší razantně a drsně a že se může stát kdykoli cokoli, ale šli byste tomu s vlastními koňmi takto naproti? Nebo jako ustajovatelé?
Nemluvě o tom, že to pak kazí i vztahy mezi majiteli.
