Tak jsme se byli podívat zase na nějaké hříbě welsh part breda, co by mě mohlo unést. Už teď má metr padesát, takže je celkem šance, že by to mohl dát. Líbí se nám MOC, asi si ho necháme. Černý, vznosný, vlezeme na výstavu a mašli dostanem už ve vchodu, hádám. Jen teda krutě málo místa na sedlo (kohoutek končí 10 cm za úrovní loktu). Dvouletek, tak si říkám, že jak ho dostaneme z boxu a výběhu o nejdelší straně dvacet metrů, mohl by se ještě do těch čtyř, pěti, trochu natáhnout ve hřbetě…? Hm. Jinak na něj tu svou prtku asi nedostanu. Ale jinak se nám líbí moc, no.
Je to dilema. Taky protože stojí dvojnásobek toho, co to odstávče zrzek, co jsme si prohlíželi minule. To odstávče podle rodičů by mohlo vyrůst do takového nějakého honebního coba jako mají v Irsku, a to se mi moc líbí, dědeček plnokrevník, to se mi taky líbí. No kolik bude místa na hřbetě ví bůh, jeho tatínek teda taky žádný dlouhán není, mamka je spíš do teplokrevna, ta vypadá po hřbetě dobře. Tady ten dvouletek černý je spíš takový ten déčkový welsh, nohy lehce rousnaté, dědeček arab, tak je to na lehčí noze a teda když ho paní vedla z výběhu, tak víc ve vzduchu než na zemi. Jeho maminka je pěkná, v hřbetě délka ok, no tak snad doroste po ní, tatínka jsme neviděli…
Oboje hříbata jsem si mohla potlapkat, je fakt, že to odstávče umí stát přivázané a rutinovaně dává nohy a nechá si dělat všechno možné, v oddíle je čilý ruch, jsme tam viděli asi dvacítku dětí běhat okolo… Dvouletek docela plašan, nohy teda dává super, když ví, o co jde, ale čištění pro něj žádná rutina teda není, na cizí kouká jak péro z gauče, na dvouleťáka mi přijde, že se mu nikdo moc nevěnuje. Hodně kouká, hodně se schovává před cizími lidmi, to odstávče bylo dost odrzlé. No ale lepší když se bojí než kdyby machroval, hádám. To taky přijde, jestli se u nás okouká, známe to 😀
