Štěně kouše a dělá loužičky

..oprava, kouzelný…

Období stracchu…  nevím jestli to nazvat přímo období strach a teď teda mluvím o mých pasteveckých holkách… bylo to spíš období, že každá podivnost se musela řešit. Holky pastevecký… koho, čeho by se bály…spíš takový období, že si ještě nebyly úplně jisté, neměly dost zkušeností, neodhadly přesně, co představuje nebezpečí a co ne a tak jsme byly podezřívavé s buď to řešily tak, že si zavelely k útoku, zpátky ni krok a nebo naopak udržovaly bezpečnou vzdálenost a pak jsem jim teda dopřála čas, aby si situaci vočíhly a pak jsme to spolu řešily.

U nás v parku, kam jsme chodily pravidelně začaly před vánoci rozmísťovat stánky… cestu, kterou šly x krát a nic tam nebylo a nejednou bouda… Jessi zásek chvilku pozorovala a pak jsme šly boudě vynadat a naplácat, že mi děsila pastevce.

Gina zase odmítala vstupovat do neznámých budov a snažila se sežrat důchodkyně s hůlkama, bruslaře, osamnělé houbaře, cyklisty, běžce, chodce…. a to už jí bylo přes rok. Tak mě to zas až tak nepřijde, mám psy, kteří dospívají později a i když to zvíře vypadá fyzicky jako velkej pes, tak je to furt ještě nezralá malina.

Jo jasně pejsovi vysvětlujeme, jsme mu oporou a myslím, že pokud má nějakou standardní nervovou soustavu, tak z toho nakonec vyroste. 
Já si nemyslím, že u starších štěňat a mlaďochů to není úplně a jen o strachu… spíš si nejsou jistí v kramflecích, když narazí na něco prapodivného. Ještě si neví rady co s tím.

myslím, že to je i daň za to, že nevyrůstají ve smečce
absence smečkového chování, absence psích vzorů, psího učení…

Pamatuji si jak tenkrát moje pubertální štěně haskoovčouna neskutečně vyštěkalo sněhuláka. Než jsem mu ukázala že je to jen slepený sníh. A to vyrůstal s neohroženým opravdu vyrovnaným křížencem malého pudla. 

Tak si myslím, že je to normální, je potřeba pořád objevovat nové. 

hmn:

myslím, že to je i daň za to, že nevyrůstají ve smečce
absence smečkového chování, absence psích vzorů, psího učení…

Tak doma se smečkou zkušenost nemám, ale ….. přijde mi, že u štěňat…a to je čistě můj soukromý laický názor je spousta věcí o nějakém instinktu a že nejde primárně o strach, ale o “obranu”, že štěněti instinkt velí dávat si na podezřelé věci majzla…že to, co na první pohled vypadá jako strach, je prostě jen opatrnost.

No a pak máme samozřejmě různé povahy…ono jasně, někdo se pak může bránit útokem, někdo útěkem, někdo to řeší pozorováním z “bezpečné” vzdálenosti, někdo preventivně dělá bububu.

Jako troufám si říct, že tohle už je vidět i na malých štěňatech…viděla jsem několik vrhů štěňat u chovatelů….někde s rodičovským párem, někde máma+babička+ třeba dvě psí tety, někde máma+babička+strejda…prostě štěňata vyrůstající s větším počtem dospělých psů, než jen s matkou a není vyjímkou, že i v rámci jednoho vrhu a bez ohledu na to, jak se chovají dospělí psi rozdíly jsou.  Některá štěňata se do všeho hrnou po hlavě, některá jsou opatrnější. Když štěňata něco hodně poleká, tak často taky reagují rozdílně…některá vyrazí do “útoku”, některá začnou zdrhat, některá si to musí promyslet….

A tak si myslím, že to funguje i nadále. Jessinka vyrůstala s Ginou, kterou jakýkoliv statický předmět, jakoliv podezřelý, nechával naprosto chladnou bez reakce…a stejně Jessi přistupovala k takovým věcem s vélikou rozvahou a nedůvěrou. A naopak Gina, která řešila každou osamělou osobu na místě, kde dle jejího neměla co dělat, tak to zase nechávalo chladnou Jessí. Pokud by se malá Jess měla řídit přístupem svojí starší spolubydly, tak si myslím, že by na stejné podněty měla reagovat podobně…tak jak to vidí u služebně staršího psa.

Opravdu mi přijde, že štěně se narodí s nějakou základní danou povahou a na základě této povahy potom “řeší” neobvyklé situace.  A záleží na tom jaké nasbírá zkušenosti…a neříkám, že v tom sbírání zkušeností nepomůže služebně starší vyrovnaný pes…psi, ale to sbírání zkušeností nějakou dobu trvá. 

Vždyť to víme všichni…socializace…někteří psi zvládají s klidem téměř vše, bez toho, aby je člověk se vším seznamoval, někteří se zase potřebují v určitých situacích, prostředích tzv. co nejvíce ochodit.

A pak na to má dle mého opravdu velký vliv dospělost…psychická…a klidně zase uvedu jako příklad Ginu.  Jako malá vše v klidu naprostý nic neřešící suverén, pak povyrostla a opravdu jí dostat do budovy kamkoliv, kde to neznala…problém jak prase, prostě nejdu a hotovo dvacet a teď opravdu nevím, jestli to byla strachová reakce na neznámo a nebo jen opatrnost, instinkt nechodit do cizího brlohu…a dneska je to dospělá dáma, která s klidem vejde suverénně kamkoliv…a není to nějaká moje kynologická zásluha, není to žádné napodobování jiného psa, prostě dospěla a z opatrného mlaďocha se stal zase naprostý suverén a opět na tom nemám z mého pohledu absolutně žádnou zásluhu.

Tak tady aktuální fotky mého psího vnoučka… byl na návštěvě, aby se seznámil s psími kamarády, se kterými se o víkendech procházkuje.

Ten vyrostl👍 je roztomilouš a na foto 6 umí dělat hrochy jako chrtidla🤣

Dublinbarzoj:

Ten vyrostl👍 je roztomilouš a na foto 6 umí dělat hrochy jako chrtidla🤣

V neděli přijedou mladý k nám, jenom se štěndem, staršího psa nechají doma, aby to na malýho nebyl tak velkej šrumec, až se bude seznamovat s mýma pejsama. Myslím, že Maťulkovi se bude moc líbit, protože je povahově jemnější, něžnější a hlavně…chce si hrát na naháněnou s hračkou…chce se o ní tahat…a to se líbí i Matýskovi, tak uvidíme.

A teda doufám, že nebude lejt.

tetrivek:

Pamatuji si jak tenkrát moje pubertální štěně haskoovčouna neskutečně vyštěkalo sněhuláka. Než jsem mu ukázala že je to jen slepený sníh. A to vyrůstal s neohroženým opravdu vyrovnaným křížencem malého pudla. 

Tak si myslím, že je to normální, je potřeba pořád objevovat nové. 

U nás minulý týden přistál na louce takový ten narozeninový balón, naplněný heliem nebo čím, náš měl tvar jedničky, asi někomu dole uletěl z nějaké narozeninové oslavy… 

Každopádně přistál na louce před barákem a začal pochodovat po cestě směrem k nám 😄 To se psi mohli pominout. Větší se odvážil až k němu a štěkal na něj zblízka, Dessynka štěkala jen z dálky. Balón jsem vzala, ať neuletí do lesa, že počkám až se vypustí úplně a půjde do trideneho odpadu, tak jsem ho zaparkovala v rohu obýváku. On se kinklal těstě nad zemí a jak byl průvan tak za ty tři dny co byl doma několikrát samovolne odešel přes několik místností až na dvůr. Dessynka na něj dva dny vrčela 😁

ten má ksichtík a barvu jako Mojenčina velkoláska husky kevin
by se z toho mimina zbláznila radostí

hmn:

ten má ksichtík a barvu jako Mojenčina velkoláska husky kevin
by se z toho mimina zbláznila radostí

No já jsem zvědavá na Ginu. Dceřina ausíka moc nemusí…teda ne že by na něj byla zlá, ale spíš mi přijde, že jí připadá otravnej…a moc hrrr… a ona je dáma a hrrr může být jen ona. Lapiňák se jeví trochu jinak, tak jsem zvědavá, jestli projeví Gina zájem o nějakou interakci.

Krásnej a má teda super tmavou hnědou barvu.

A my hajáme🙂

Tak dneska dorazili mladý se štěndem na seznamovací návštěvu. Matěj nezklamal, ten byl ze štěnda nadšenej, jen jsme ho museli trochu krotit, aby mlaďase moc nepodupal… buldozer jeden..Gina teda překvapila, na štěndo i zavrčela, když k ní lezlo. Přijde mi, že čím je starší, tím míň je tolerantní a háklivá na svůj osobní prostor. Když jezdili s mladým ausíkem, tak si nechala skákat po hlavě.  Teď dala nevoli jasně najevo… vrrrr, ke mně nelez, nech mě, já si hrát nebudu. Když si jí mladej nevšímal a hleděl si svýho, tak to ale chodila za ním. Chtělo by to víc času, aby se Árčí naučil s tou mojí bručounkou fungovat… no Mates by mohl vyprávět, že s Ginou není žádná zábava. Vlastně jediná její kámoška, se kterou si hrála, mazlila, honila se, tulila, byla paradoxně Jessinka a to do poslední chvíle a i když jsme chvilku potom dovezli Matese, tak nemá absolutně zájem resp. zcela vyjímečně a chvilku. 
No a pak jsme se jeli ještě ukázat k babičce..  k mojí mámě… a tam byl teda špunt naprosto fascinován andulkama.

Mamka z něj byla unešená, neboť lapiňák připomíná haskouna a pro mojí mámu byl top pes na světě haskounka mojí tety.
 

ty anče pouštíte (z tý naprosto nevyhovující klece) jak často a na jak dlouho ?

Klec mají otevřenou nonstop, zavíráme je pouze, když přijdu na návštěvu se psy. Proto taky ty bidýlka vně klece a na druhé straně místnosti mají ještě nainstalovaný větve z třešně. Do klece se chodí vlastně jen najíst a napít a teda ještě si tam zalezou, když jdou spát.  Jinak tráví čas venku.
Vím, že klec je nevhodná… ale u nás se ta vhodnost neřeší prioritně, nikdy jsme naše ptactvo, ať už to byly andulky a nebo korela , v kleci nezavírali.  Ve své podstatě, kdyby nebylo potřeba ptáky občas transportovat ke mně dom na hlídání, když je mamka pryč, tak bychom asi ani žádnou klec nepotřebovali.

Tuhle klec kdysi dostal můj syn i s korelou a zkraje jsem uvažovala o koupi jiné, ale ani korela tam vlastně nebydlela, tak jsem to neřešila a tak nějak nám ta klec v rodině zůstala.

A to se v době, kdy jsou ptáci puštění, v těch místnostech nevětrá? To bych nedala, já potřebuji čerstvý vzduch. A ještě by mi vadil nepořádek v těch místnostech - zrní, peří, trus,…

eště sou sítě na okna…

tak to pak jo 👍 

Jo, to máte pravdu. Tak tedy neuletí…