Odpověď na příspěvek uživatele Fiona.Praha z 19.08.2024, 12:22:44
Taky netrénuju nasucho.
Na procházce v lese jsem si chtěla prohlídnout židovský hřbitov,uvázala jsem dva zkušené čekače a k nim briárdě. Čekali hezky tiše. Za minutu cítím jemný štouchnutí zezadu a Framík “ neboj neboj, už jsem tady s tebou , byly nějaký problémy s vodítkem ale rychle jsem to vyřešil”.
Mno, tak tam jsem se tedy nácviku trochu věnovat měla 🙂))).
Odpověď na příspěvek uživatele assil z 19.08.2024, 12:44:07
Mně se strašně líbí ty červený/zrzavý…nevím jak se té barvě správně říká 😀. Každopádně jsme toto plemeno nakonec vyřadili, protože 1) přítel nechtěl nic huňatého a 2) myslím si, že by v bytových podmínkách trpěl kvůli teplotám.
Odpověď na příspěvek uživatele Fiona.Praha z 19.08.2024, 12:22:44
Ano, i já to tak řeším. Prostě za provozu děláme to, co z provozu vyplyne. Tohle, tedy to uvázání , nebo odchod z domu bez psa v kteroukoliv denní dobu, a tak dál.
Odpověď na příspěvek uživatele megi-the-pes z 19.08.2024, 12:33:47
Nemyslím si, že až tak záleží na povaze psa. Vychovaný a vycvičený pes, splní mé přání/povel/žádost (říkejte si tomu, jak chcete). Obojek a vodítko je od první chvíle s námi součást běžného života, buď se jde na vodítku, nebo se čeká na vodítku nebo vodítko třeba 14 dní nevidí. Vodítko není na hraní, vodítko nahrazuje ruku, kterou dáte dítěti, když potřebujete jít rychleji nebo bezpečně přes přechod. Nebo udržet pesu na místě, aniž by se musela neustále slovně umravnostňovat. Je mi protivné neustále opakovat povel, který mají naučený na chvíli, to je radši uváži na vodítko k plotu.
Nevím, co máte za vodítko, ale protože i během odložení pes na vodítku je skoro neustále sleduji, nepřipadá v úvahu, že by některá vodítko překousla. A pokud by to fakt některá dokázala a ještě opakovaně, uvazovala bych ji v takových případech na kus řetízku. Je to součást povelu a chci, aby byla u plotu a tak tam prostě bude stát/sedět/ležet. Není to každý den několik hodin o samotě.
Odpověď na příspěvek uživatele Fiona.Praha z 19.08.2024, 13:08:01
Ale to máte naučený povel, však to říkám - pes to neumí sám od sebe a nenaučí se to pozorováním, musím ho naučit čekat. Opravdu naučit, ne že čeká chvíli.
Na povaze psa by záleželo, kdyby se odložení netrénovalo.
Pro mě je naučený povel to, že řeknu “čekej” a čeká, dokud já neřeknu, že se jde dělat něco jiného. Je jasné, že se to učí postupným prodlužováním a žádné opakování slov; povelů se nekoná.
Megi sežere cokoli, má velkou hubu. 🙂
Vodítko bylo dobré, ale pes cítil nebezpečí, tak šel…
Když psa naučím čekat, nepotřebuje už vodítko. (Ne doma, kde psa odkládám na gauč, když jsou u nás lidé. Před obchodem samozřejmě vodítko má, ale nejí ho, protože dnes už umí čekat opravdu.)
Ale prostě jsem to myslela tak, že odložení prostě nevyplyne ze situace, musí se naučit.
Nikdy nenechám uvázaného psa, co má náhubek. Někdo mi ho ukrade, což by udělal i s náhubkem, no, ale dokousat ho někdo může. I když… náhubek ještě stále v mnoha lidech vzbuzuje respekt, takže by mu třeba nechtěli ubližovat. Ještě to zvážím. Ale spíše ne.
Mě by vůbec nenapadlo, že to je ta lapina. Ten lapina? Bych si říkala - hmm, červenej husky. 😀 Prostě znám jenom lapinu od assil, to je černá lapina!
Já viděla znala taky jen černé lapiny a nikdy jsem neviděla lapinu štěně, opravdu připomíná vzhledem štěně huskyho … mini haskouna 😎 a co dcera říkala, tak si to lidi opravdu myslí. Já se přiznám, že bych ho nepovažovala za huskyho neboť proporce tomu neodpovídají, ale asi by mě napadl nějakej sibiřskej kříženeček.
Odpověď na příspěvek uživatele Doron z 19.08.2024, 17:42:07
Takový ovčákošpic, vlastní špicí hlava, ale na rozdíl od špice rády cvičí a trénují cokoliv.
Na volno, no teoreticky ano, prakticky jak to kdo zvládne nebo jak a co je mu putna. Mají fakt na naše poměry obrovský akční rádius, to ty laponské širé pláně, takže je potřeba naučit je udržovat se v dohledu a makat na tom od štěněte, někdo na to kašle a prostě jim dá gps. Protože že by jako zase zdrhali, to ne, oni pořád ví, kde jste, i když jsou kilometr daleko.
A je to poměrně mladé plemeno, takže pak se ještě někde míchají pracovní vlohy, které znamenají, že některé lapiny (můj pes například) jakmile vidí zvěř, tak chce pracovat, což znamená běžím za tím abych to mohl přihnat zpátky ke stádu. Takže pak prostě na pár minut zdrhnou, vrací se teda hned zpět, jinak samozřejmě při hnaní sobího stáda by jim to stádo zdrhlo taky, kdyby byli dlouho pryč.
A to ještě třeba můj pes se ani nevracel na místo odkud zdrhl, ale udělal odhad kam se s tím sobím stádem pohnu zatímco bude pryč, takže pak na mě čekal o kus dál s výrazem Kde seš, už tu sedím takovou dobu. 😀
Co tak sleduju, připadá mi to tak půl na půl, že půlka lapin už žádný zájem o zvěř nemá a půlka ještě jo, takže je to taková sázka do loterie.
Je možné, že máme po pátém měsíci další období strachu? Přijde mi, že se z ničeho nic začal zase bát “divných” věcí, co ještě před měsícem bylo ok a prošel kolem bez povšimnutí.
Potkali jsme v lesoparku slečnu, co seděla na zemi v reflexní vestě a pouštěla si hudbu (konal se tam nějaký běh, tak asi byla na kontrolním stanovišti) a Jack se zasekl a začal bafat. Slečna byla v pohodě, nakonec k ni šel a měl strašnou radost že to není nic nebezpečného a mazlil se jak blázen 😀. Někdy se zasekne a kouká na podezřelý koš, nebo na pytle s odpadky. Vždycky mu ukážu, že to je v pohodě, ale přijde mi, že jsme se zase vrátili do nějakého strachového období.