Odpověď na příspěvek uživatele Tenurri z 13.06.2024, 10:31:01
Takové čekání je pro štěně příliš náročné, to chce opravdu radši akci. Hlod do hračky, přesměrovat, vyblbnout, proběhnout chumlem lidí, máte pořád prcka. Já včera postála u branky s 8měsíčním štěnětem asi 5 minut, než se zrůda pruhatá zorientovala, osondovala všechny zvuky ptáků, otáčel hlavinku jak satelit, co kde kdo jak proč. Až pak oční kontakt, a jakože vnímám? Plus mě napadá, že kraťandy mají (nebo mívaly) docela fajn srazy, neplánujete něco podobného? Setkání s podobně “postiženými” lidmi bývá to nej, co pro sebe člověk může udělat. 🙂
Zase se tady pomlouvaj hodná roztomilá štěňátka? 😄
Mně teda Malina jako štěně se takzvaně přetáčela, co chvíli. Zkoušela jsem ty pešky, míň akce, víc akce a prostě jsem na to většinou nepřišla, proč se to stalo. Jedině, kdy jsem si byla jistá, tak u školy, když jsme čekali na dceru. Čekání plus děti, co chodily kolem a které milovala, byl na ní těžkej kalibr. Co mi nakonec zabírá a zabíralo, je mluvení. “Tak Mali, teď počkáme na autobus. No já vím, dneska je to dlouhý, ale neboj..Tak dneska půjdeme tak a tak.…” U té školy mi to právě nešlo, tam to moc nevysvětluji, aby se dceři ve škole děti nesmály, že má hráblou mamku.
Doma, když se nemohla zastavit a konečně si odpočinout, tak mi na ní zabírá hraní na zobcovou flétnu.Říkáme tomu “uspávání démonů”. I když už to většinou není třeba, jednou za čas na to dojde.
Odpověď na příspěvek uživatele Trickyvoo z 13.06.2024, 23:43:57
No, já si s tím přetáčením a intenzitou vjemů/aktivity, co je moc a málo zatím moc nedokážu poradit. Respektive zatím nedokážu odhadnout ten zlatý střed 😀.
Taky na něj hodně mluvím a říkám mu, co se bude dít a tak…jestli to pomáhá zatím netuším. Tuto v neděli spolu budeme teprve měsíc.
(Až na naše babky, ty dávaly dětem odvar z makovic.) Jinak teda Megigátor těkanátko se uklidní tak, že ho zmačkám v náruči a uhladim a uspim. Zpívání moc nepomáhalo, v mém podání spíše naopak, ale kdo zpívá dovopravdy, nechť zpívá. Spi, štěňátko, spi, dobij baterky… abys mě pak mohlo zas dokousat, přervat vodítko, udělat řádnou ostudu na náměstí, na celej okres.
Odpověď na příspěvek uživatele megi-the-pes z 14.06.2024, 10:11:24
A já si pamatuju, jak jsem prvně viděla svýho prvního pejska, když dostal amoka a lítal v kruzích a ukrutně řval a voči měl vyšpulený jak letec při přetížení. Nikdá sem to neviděla, obávala sem se, že se mi vzteknul 😀 😀 😀
Když můj první velký knírač dostal amok tak jsem za ním řvala “Běž Artuši, běž!” a tleskala jsem u toho rukama. On si vždycky myslel, že jsem se zcvokla, zastavil a koukal na mě jestli jako míním takhle na veřejnosti vyvádět. Jemu to hrozně vadilo, dokonce mě chodil napomínat, abych se nesmála jako kobyla, ale jako kultivovaná dáma.
Odpověď na příspěvek uživatele Dafi z 14.06.2024, 10:43:56
Já miluju velké knírače, jsou naprosto úžasní. A měla jsem obrovské štěstí, že můj první pan pes byl právě velký černý knírač. Možná štěstí, že jsou nedocenění, jinak by plemeno šlo do kopru jako mnoho jiných “populárních” plemen. Manžel by chtěl malého, teď ale bohužel není vhodná doba. Bambule má zjištěnou cukrovku takže jeden pes a starosti nad hlavu. Moje naděje, ale pořád žije, že snad jednou ještě nějaký knírač bude. Miluju teda černé.
máme zelené, ale silné, tři metry… do rukojeti, co je posunovací, občas vezmu psa, co nás votravuje
Tak jsem Gině nechala u Tameru nechala vyrobit stopovačku (resp. tohle růžové vodítko - na konci máme ten posuvný systém, abych si to pěkně pověsila přes plece a pokud by nastala nějaká krizovka, tak nehrozí, že by mi vyklouzla…pěkně si mě potáhne za sebou v poloze ležícího střelce)…20 metrů, šňůra průměr 6mm a karabina pro velké psy, co sama zklapne a nemůže se otevřít….to budou srnky na louce koukat, jak jí to sluší.
A když už jsem objednávala, tak jsem vzala i Matýskovi vodítko 2m a nechala si tam dát taky karabinu pro velké psy.
Jako velká spokojenost, že mi vyšli vstříc a vyrobili dle mého požadavku…během dvou dnů jsem to měla doma…
Včera měl Jack 13 týdnů. Dnes jedeme konečně na třetí očkování, které měl dostat už ve středu, ale nedostal, protože měl trochu průjem. Dostali jsme odčervovák (což slupne z ruky jako pamlsek) a na 3 dny probiotika a druhý den hned ráno zase kadil cihličky 😅. Tak dnes to snad už konečně vyjde. Ve středu měl 8 kilo…jsem si říkala, že se už po schodech trošku pronáší.
Zatím má pořád jen jednu kulku, tak uvidíme dneska. S veterinou naštěstí problém nemá, jsou tam prý super mazlící tety co rozdávají ňaminky, tak snad mu to vydrží.
Jinak roste jako z vody. Zítra večer máme první lekci s trenerkou. V pátek měl nečekané “rande” s další kraťandou, tak si hezky hráli, než začal být po chvíli jak utrženej ze řetězu. Bylo horko tak jsme šli raději domů. Procházky zatim moc nepřeháníme. Nejdýl jsme venku tak hodinu a půl s tím, že dost zastavujeme a nikam nechvátáme. Rád si sedne a kouká na holuby (u nás se jich zdržuje dost).
Potřebujeme koupit novej postroj, jeho první mu je už těsný, tak jsem psala paní z MushGo co by doporučila, abychom to za měsíc zase neměnili. V prodejnách tu je docela tragickej výběr, navíc jak má úzký krk a široký hrudník, tak mu nic moc nesedí. Obojek používáme, ale když jdeme na nové místo, nebo za psím kámošem, mám raději postroj (netroufnu si ho Ve městě odepnout z vodítka mimo oplocenou plochu).
Zjistili jsme, že je dost nejistý z buldočků a mopslíků. Jak zachrčí, utíká se schovat (naštěstí se utíká schovat zamnou a ne někam do pryč). Jinak by si chtěl s každým hrát, tak pracujeme i na tom, že se za cizíma pejskama bez dovolení neběhá.
Je hodně kontaktní. Jakmile si sednu na zem, už ho mám na klíně 😁.
