Štěně kouše a dělá loužičky

…tož vítejte ve světě pejskařů….a bude hůř😀

Ono většina štěňátek jsou ten první měsíc nebo dva hodňoučký. 😀

Ne ne, vy kecáte, takovej slaďouš s nevinnným pohledem ….ten ublíženej pohled “já to nebylo, tady se na mě všechno hodí” 😄

To von umí zmeteček dokonale🤣🤣🤣 

Zrovna se vstává 😅 no nechtěla jsem psy v posteli. Člověk míní, život mění 😂

Střední část zahrady Diblovzdorná je. Zatím. Za 20 minut samoty měl první výkopové práce na tunel Blanka hotovy😁

Můžu mít začátečnický dotaz?

Jsme tu spolu 6 dnů. Už se rozkoukal a už i občas divočí 😁…vypadá to, že si fakt zvyknul. Po kočkách by ještě samým nadšením skákal, tak to musíme hlídat. Když cvicime, tak umí být krásně v klidu i když je od něj kočka 50cm daleko. Blbe je, když si chce hrát a nějaká z koček jde zrovna dolů…ale to jsem odbočila.

Od třetího dne spí sám, většinou vydrží celou noc. Když je unavený, tak je mu i jedno, že odcházím z místnosti kde má ohrádku, nebo na chodbu a zamykám za sebou dveře - tam dostává jídlo, trénujeme tam nějaké základy s klikrem a spí tam ( divočejší hry hrajeme venku, nebo mimo ohradku). Když to nevychytám, tak kolikrát kňučí už když jdu od ohradky dál, protože nejspíš nechce odpočívat, ale ani si sám nechce hrát. Nevydrží si nic moc dlouho kousat. Pár minut (občas vteřin) a už chce pozornost od nás.

Za jak dlouho jste při nácviku samoty a samostatnosti viděli u štěněte nějaké výsledky/zlepšení? Já vím, že je ještě malinký, ale říkám si, jestli na to nejdu špatně. A třeba ve chvíli, kdy si jen vynucuje pozornost knucenim a mlácením do ohradky tak úplně nevím co dělat. Snazim se to v tu chvíli ignorovat (a předcházet těmto situacím) a jdu za nim až když se trochu uklidní, ale neprijde mi, že by to mělo nějaký efekt. Jestli bude potom takovej bugr dělat i v práci tak bude problém. Tam bych měla jít 3.6. Na 4 hoďky. Pořád nevím jestli ho vzít s sebou nebo ho raději nechat doma. Vždycky spí přes den tak maximálně hodinu a půl v kuse a pak jdeme ven na venčení a když se vrátíme z venku je puštěný mimo ohrádku, když už je moc rozdováděný a neví co se sebou, jde se uklidnit do ohrádky, kde jsem chvilku s ním. V noci vydrží od cca půl 11 do půl 6 ráno bez venčení. V ohrádce se vyprazdňovat nechce, bere to už asi za svůj pelíšek. Upřímně si vůbec nedokážu představit tu ohrádku nemít 😅…strašně se mu líbí sisal na škrabadlech a furt by to škubal a nebo se snaží skákat na křesla…první 4 dny jsem byla fakt totálně vyfluslá, jak člověk musí mít oči i vzadu.
Jinak krabice, ruličky od toaleťáku na škubání a do toho nějaký kokina dostává v ohrádce, ale baví ho to chvilku. Líbí se mu dřevo. Koukala jsem na vřesový(?) kořen, ale nevím jestli na to není ještě moc malý.

Ha, to je zase sloh…pardon.

No nácvik samoty…takže moje zkušenost se sedmi odchovanými štěňaty…a musím říct, že z mého pohledu je to velmi individuální. Jedno štěně je salámista a vydrží samo bez nějakého nácviku, vezme si hračky a jde si s nimi samo hrát. Jiné dělá bugr i když jen odejdu na WC …takže tam chodí se mnou…do koupelny se mnou…pořád vyžaduje pozornost…

Mě se celkově nejvíc osvědčil nějakej zavedenej rituál-režim. Třeba ráno vyvenčíme se, pohrajeme si, po snídani  prochajda…celá tato procedúra, aby se mi vešla tak max do hodiny (nechci aby štěně bylo zvyklé, že se mu po ránu věnuju třeba 3 hodiny) a jde se ještě hajat/odpočívat a i když nikam neodejdu, tak ani nevyvíjím žádnou činnost a taky odpočívám. Vlastně, když to vezmu kolem a kolem, tak to psi takhle dělají i teď v dospělosti…i když jsem doma, tak proběhne nějaké to vyvenčení, případně prochajda, posnídáme…a pak si psi ještě zalezou (pokud teda nejdu vařit a nekouká z toho nějaký vyžebraný odřezek masa…to potom asistují)

Další moje zkušenost je, že se štěně lépe uklidní, když nemá moc podnětů…a podnět může být i jen to, že mě vidí nebo si vyzkouší, že když si houkne, tak ze mě vydudlá nějakou činnost…takže já třeba na tohle odpočívání , pokud má štěndo furt tendence blbnout, tak ho šoupnu klíďo na chodbu na pelech…nebo dělám, že spím nebo si sednu k počítači a třeba hodinu sedím u kompu..prostě aby bylo jasný, že se mnou po ranní činnosti nějakou dobu žádná zábava nebude. Sice nabídnu hračky, kartony, kosti, krabice atd. ale pasivně, já se neúčastním…

…no a samozřejmě postupně po chvilkách už učím, že odejdu…a protože dělám v práci denní, tak prostě odejdu ráno…třeba i na hoďku nakoupit, k mamině a tak…štěndo v takovém případě má omezený prostor…buď jen chodbu, popř. chodba a obývák, kde všechno potenciálně nebezpečné je přehrazené rozloženou ohrádkou…

A pak další věc…3.6. jdete do práce …to je ještě 8 dní a 8 dní v životě štěněte je docela dlouhý čas, to může být zase všechno trochu jinak.

Díky, jsem z toho trochu nervózní no…prvomajitel psa…nechci aby tu celou dobu prohysterčil, když ho nechám samotného ( naproti v baráku přesně takový pes je a je mi ho vždycky strašně líto…teď jak jsem doma tak ho slyším plakat i hodinu, dvě v kuse). Nějaký ten režim se snažím taky držet. Už jen proto, že jsem ráno po první procházce ještě v polospánku a nemám kapacitu na to s nim dvě hodiny blbnout. Takže vstavání, malinká procházka s venčením (cca 10 minut - on moc dlouho venku být zatim nechce 😅), nějaká klidnější hra, snídaně a samozábava, kdy si jdu ještě třeba na hoďku lehnout. On během toho většinou taky ještě usne. Tím, že spím ve stejne místnosti tak mu to ani moc nevadí. Ale občas to vyjde blbě že mu vadí i když jdu na záchod…ale mám pocit ze spíš proto, že se nudí. Protože když ho pustím z ohradky, tak je mu většinou jedno kde jsem a jde likvidovat skrabadlo, hledá kočky, kouše vetbedky, krade kočkám hračky a tak… 😅 občas si vzpomene že teda taky existuju a jde mě hledat, ale spíš já hlídám jeho, aby se nerozhodl třeba hodit bobek na koberec, jak se nám skoro stalo asi třetí den. 
Překvapilo mě, že se vůbec nebojí zvuků…bouřka, kavovar, mixer, vysavač…jako by nic🤷‍♀️. Před chvíli tady příšerně hřmělo a Jackouš šel spát 😅…

Venku projede motorka, nebo nejakej debul v autě nad limit a Jack sedí a kouká na mě, jestli ze mě vypadne nějaká mlska, protože jsem ho první dny strašně chválila, když byl v klidu kolem jezdících aut. 

a byl už  někdy sám ?? Jak dlouho??

Hele já se teda nepovažuju za žádnýho odborníka, ale to co popisujete mi přijde v jeho věku a délce bydlení s vámi, více méně na pohodu.

… a samozábava, kdy si jdu ještě třeba na hoďku lehnout. On během toho většinou taky ještě usne. Tím, že spím ve stejne místnosti tak mu to ani moc nevadí.

No a tady jsme teda jen krůček od toho překonat se a odejít třeba na hoďku na dvě z bytu..ideálně jestli je možnost sledovat kamerou štěndo…

Překvapilo mě, že se vůbec nebojí zvuků…bouřka, kavovar, mixer, vysavač…jako by nic🤷‍♀️. Před chvíli tady příšerně hřmělo a Jackouš šel spát 😅… Venku projede motorka, nebo nejakej debul v autě nad limit a Jack sedí a kouká na mě, jestli ze mě vypadne nějaká mlska, protože jsem ho první dny strašně chválila, když byl v klidu kolem jezdících aut.

Tak tohle je z mého pohledu vždycky výhoda…víme kolik psů a následně páníčků řeší bouřku. A když člověk není doma a začne bouřit a doma pes panikář…

A s tou prací…nevím jak pracujete…možná už to bylo někde psáno, ale já jsem baba sklerotická…pokud je to nějaká práce v kanclu třeba, tak už bych na to připravovala štěnítko doma, prostě sednu ke stolu a čtu, píšu, čučim do kompu a ty buď hodný, protože panička se ti teď věnovat nemůže…a začít třeba s půl hoďkou a prodlužovat…

“A třeba ve chvíli, kdy si jen vynucuje pozornost knucenim a mlácením do ohradky tak úplně nevím co dělat.”

Taky nejsem odborník a nikdy jsem štěně neměla, ale osobně bych volila mírné houknutí, dát lehce najevo nevoli. Jakmile toho štěně nechá, můžu dát zase lehoučce najevo spokojenost, počkám ještě chvíli, minutu, pět, různě, pak k němu “za odměnu” jdu nebo ho pustím, jdu na procházku, atd. Někdy ignorace jako výchovný počin nestačí.

No v bytě asi 5 minut, když jsem musela jít odnést něco do sklepa. To jsem mu rozhodila v ohradce par granulek ať hledá a asi si ani nevšiml že jsem pryč. Jinak v místnosti sám bývá když je unavený a jde spát. Jakmile má energii tak mlátí do ohradky i když jdu na záchod. I když dneska mi to přijde lepší. Úplně na dýl jsem se z bytu zatím neodvážila, protože když je vzhůru tak má problém i když jsem v kuchyni. Kameru budeme mít až v pondělí.  Právě nevím co dělat. Jestli ho prostě nechat chvíli vykňučet? To mi přijde kruté a bojim se aby to nerozvinulo nějaké strachy. Takže odcházím jen na minutu, dvě, když to zvládá a jdu zase zpátky. Několikrát denně, tam a zpátky a když to dává po bytě, tak na chodbu tam a zpátky.

Toto mi radila trenérka, když si vyloženě takto vynucuje pozornost. Ale přijde mi že to nemá moc efekt. On na mě jenom kouká a pak si jde kníkat třeba na druhou stranu ohrádky. Prý by měl couvnout když jdu na nej houknout, ale s ním to ani nehne a zůstane opřený o tu ohrádku v tu chvíli stejně 😅

keriton:

“A třeba ve chvíli, kdy si jen vynucuje pozornost knucenim a mlácením do ohradky tak úplně nevím co dělat.”

Taky nejsem odborník a nikdy jsem štěně neměla, ale osobně bych volila mírné houknutí, dát lehce najevo nevoli. Jakmile toho štěně nechá, můžu dát zase lehoučce najevo spokojenost, počkám ještě chvíli, minutu, pět, různě, pak k němu “za odměnu” jdu nebo ho pustím, jdu na procházku, atd. Někdy ignorace jako výchovný počin nestačí.

“A třeba ve chvíli, kdy si jen vynucuje pozornost knucenim a mlácením do ohradky tak úplně nevím co dělat.”

Já v podobných případech možná můžu vymýšlet a zkoušet, co by mohlo fungovat, ale v praxi to potom není moje řešení na jedničku s hvězdičkou, ale tak na 4- …a moje reakce je “ty moje zlatíčko, maminká už běžá….ty nechceš bejt samotinkej opuštěňoučkej…”

Ve své podstatě mám to štěstí, že na to naučit štěnítko nějaký režim a samotu, mám času habakuk, nejdřív moje dovča a následně přebírá starost o štěně můj syn, který je v invalidním důchodu. Když jsem měla berbery a děcka chodily do školy, tak jsem se štěňatama byla doma 3 měsíce. A potom byla doma sama jen těch pár hodin než děcka dorazila ze školy. Takže i když se snažím poradit, resp. předat zkušenosti, co mám s výchovou mých štěňat, tak je to ve své podstatě irelevantní, neboť nejsem v žádném časovém presu, jakože během 14ti dnů se to musí nějak zvládnout a pak tradá do práce.

Tenurri bude pracovat 4 hoďky…tak vždyť nic není dané, může zkusit vzít štěnítko do práce a když to nepůjde, tak prostě ty 4 hodiny, štěně, které bylo připravované na samotu, doma bez problémů vydrží…toť alespoň můj názor. A v dnešní době, kdy už je technika někde jinde než bývala a štěně se dá sledovat kamerou, tak to je úplná paráda, neboť člověk vidí, jak to štěndo snáší…

už jsem to psala mnohokrát - hned první den, co je štěně doma odcházím na 30 minut. Od unaveného vyvenčeného, nakrmeného štěníka. Je pro něj vše nové - zvyká si na nový režim, takže si tak nějak automaticky navykne, že jsou chvíle, kdy je sám. Všech 5 dosavadních štěňat nemělo žádnou potíž. Pár mlsků na pelíšek, stále stejná slova na rozloučenou a pryč. Ne za dveře (ví o vás a snaží se vás dovolat), ale na procházku… nebo k sousedce na kafe…

On je doma pořád v ohrádce? Nebo s ním normálně žijete?

Jinak nácvik samoty zahajte nejlépe ihned, jak popisuje Xerxová a další.

Ohrádka je nutnost, jsou tam kočky, jsou to škrabky štěkanátčích očiček.

Prostě ty intervaly návratu k psovi prodlužovat. Na, kousej něco, co nepíská (má bejt v klidu, ne předstírat lov), hlídej, přijdu. 
Řeknu to stejným tónem jako “jdu loupat brambory”. Při návratu úplně stejně trapně - čau pse. 
Nic víc. 
Nevracejte se, když kvičí. Leda že je čas venčení, vezmu, odnesu ven, čůrej, jde se domů. Protože neodměňuju kvičení. 

Zvyšování hlasu atp. můžete klidně vynechat. Takhle se začne  a v půl roce už jenom 1524859x řveme povel a nic, pes “hluchej”. 
 

mám to asi nastavené nějak jinak. Pes je zvíře smečkové a tedy je rádo v přítomnosti dalších psů (a nebo alespoň lidí). A tak mi přijde divné psa (notabene malé štěně) od sebe oddělovat. Žije v kontaktu s námi (všude může, nemáme zavřené komnaty) a tak nějak mimochodem za provozu se učí povely “uhni” ,  “nech ten smetáček”, “výměna” (smetáčky a bačkory tímto povelem směňuji za ňamku)… 

Ohrádku jsem schopna pochopit jako prostředek bezpečného prostoru v mé nepřítomnosti (taky náš štěník nemívá zpočátku, když je sám, přístupný obývák a první patro). Ale jinak mám oči na stopkách a hlídám a vychovávám a usměrňuju a nahrazuji činnost nežádoucí činností žádoucí (ne vždy to jde snadno a rychle - možná sisal bude celoživotním lákadlem)

Odchody a samota je něco jiného. O tom nediskutuju (změnit to nemůžu - do práce chodím).  A tedy neřeším, jestli třeba prvních pár minut prvních pár dní pláče. Ale protože má na pelíšku rozházené mlsky, má tam lákadla, která běžně nemá (krabice s mlskem, čerstvé lískové polínko…) tak nikdy dlouho neteskní. A brzy se těší, až se obujeme a objeví se na pelechu konečně ty piškotky…

Pouštíme ho pod dozorem i mimo ohrádku, do ohradky chodí odpočívat po hře, jídle, atd. Kočky přes den většinou spí na škrabadlech. Když je unaven tak u nich zvládne být i v klidu, ale musíme na nich mít 100% pozornost. Případně dáme kočky na vyšší místo a oni odtud pozorují. Ale mít nonstop otevřenou ohrádku nelze a počítám že ještě dlouho to možné nebude.

Tenurri
A třeba ve chvíli, kdy si jen vynucuje pozornost knucenim a mlácením do ohradky tak úplně nevím co dělat. Snazim se to v tu chvíli ignorovat (a předcházet těmto situacím) a jdu za nim až když se trochu uklidní, ale neprijde mi, že by to mělo nějaký efekt.
Protože když ho pustím z ohradky, tak je mu většinou jedno kde jsem a jde likvidovat skrabadlo, hledá kočky, kouše vetbedky, krade kočkám hračky a tak…
Ale přijde mi že to nemá moc efekt. On na mě jenom kouká a pak si jde kníkat třeba na druhou stranu ohrádky. Prý by měl couvnout když jdu na nej houknout, ale s ním to ani nehne a zůstane opřený o tu ohrádku v tu chvíli stejně

Psané slovo může vyznívat různě. Na mě z toho vašeho dýchá pocit, že štěně je v ohrádce hodně moc. Příliš moc? Proč by nemohl s paničkou na záchod, proč si nezkoumat škrabadla, krást hračky, hlodat další věci, je to štěně a patří to k jeho objevování domácího prostoru a zároveň určování pravidel od vás. 

Houkat na kníkající štěně v ohrádce, které chce být se svou novou smečkou, se kterou je teprve 6 dní? Ne, to se mi nelíbí vůbec, navíc co to je za povel či co? Může štěně vůbec pochopit, co po něm chcete??? Se vás tak max začne akorát bát. 

Zkuste štěně víc pouštět z ohrádky, víc s ním spolupracovat, víc ho učit na pravidla domácího prostředí. Převádět jeho pozornost z nechtěného na chtěné chování, klidně mu nechat ukrást kočičí hračky a začít učit tím pádem aport výměnou za jinou hračku atd. Zavíráním do ohrádky tohle nevyřešíte, teď máte prcka pár dní a je to to nej období, kdy ho do všeho zapojit.
Vaše štěně je zlaté, že vás nechá v noci vyspat, kníká přiměřeně (a asi oprávněně). V porovnání s mým novým útulkovým netvorem (pořízen jako štěně) máte hodnoučké psí stvořeníčko. Vzala bych prcka s sebou do práce, když máte tu možnost. Nové prostředí, kočky si doma odfrknou….