Messi nám stále roste. Miluje ovoce, zeleninu, hrabání a zahrabávání. Kouše, skáče, ale myslím, že už kontrolovaně, max když je přetažený. Mám pocit, že mám rozbitého australaka, všude jsem četla a slyšela, jaký je to super aktivní blázen, ale mě nepřipadá. Je teda fakt,že o starší dceři mi stále lidé říkali, jak je hyperaktivní a kdesi cosi, mě přišla jako normální zdravé dítě, pro mě byla strašně hodná, zato dvojčata, to je masakr, to i moje mamka říká “to jsem ještě neviděla”.
Bydlíme na samotě u lesa. Takže socializace na všechno je trochu horší, ale myslím, že to zvládáme dobře. Město, městské parky, dokonce byl i na nádraží a dobrý. Příští neděli začíná při školka, tak i socializace na psy bude lepší. Občas nějakého potkáme v lese, vesměs úžasní lidé se super psy, tak jsem ráda, ve městech je to horší. Psy, které zná víceméně ignoruje, kámoší se s kočkama, teď mu začnou odjíždět koťata do nových domovů.
U prvního psa se povídalo, že co se nenaučí do 1 roka, to už se nenaučí nikdy, tak jsem na něj celkem spěchala, ještě za jeho života jsem poznala, jaká je to blbost a když se narodila dcera, naučil se spousty nových věcí a byl nadšený.
Teď na stěně nespěchám, pomalu učím, pomalu učím výdrž, nic světoborného, ale snažím se, aby nás to bavilo. Trénujeme, hrajeme hry a prostě si užíváme. Manžel už je po infarktu dobrý, tak už můžu zase se psem trávit pár chvil o samotě. Když jsem měla stále za zadkem mé milované děti, bylo to o dost složitější, nedalo se krom procházek skoro nic, děti jsou strašně velká rušivka.
