Třetí víčko

lesnizinka:

Je mi jasné, že když bude mít někdo např. neléčitelnou rakovinu, či nějakou jinou hnusnou potíž, jako třeba ty, nic jiného mu nezbude, i když pořád nějak nevím, proč na to má být ,,zvláštní" oddělení, centrum, chceš-li a neřeší to oddělení, kam tvoje nemoc spadá, ortopedie, neurologie atd. 

A výměna kyčle v dnešní době, když se dělá bez narkozy…to opravdu není neřešitelný problém neřkuli, že mu to rozmluvili ještě, kdy mu nebylo ani 80 a to byl naprosto čupr chlap. 

S tímhle tvrzením bych byla velmi opatrná. Tchán byl taky supr čupr, “jen” měl velké bolesti, tak ho zoperovali a pak to vzalo takový spád a konec, který bych nepřála nikomu… Do té doby zdravej chlap a bylo mu “jen” 71. Souvislost s operací kyčle průkazná.

lesnizinka:

Je mi jasné, že když bude mít někdo např. neléčitelnou rakovinu, či nějakou jinou hnusnou potíž, jako třeba ty, nic jiného mu nezbude, i když pořád nějak nevím, proč na to má být ,,zvláštní" oddělení, centrum, chceš-li a neřeší to oddělení, kam tvoje nemoc spadá, ortopedie, neurologie atd. 

A výměna kyčle v dnešní době, když se dělá bez narkozy…to opravdu není neřešitelný problém neřkuli, že mu to rozmluvili ještě, kdy mu nebylo ani 80 a to byl naprosto čupr chlap. 

Jinak výměny kloubů jsou poměrně těžké operace…bývají velké ztráty krve, dlouhá RHB.

A bez “narkózy”?😲

Ono spinál (epidurál) přece je umrtvení a o to jde. Navíc zdaleka ne každý je adept na spinál (třeba u mě by to vůbec nešlo). Fakt mi věř, že ty operace jsou řazeny mezi poměrně velké.

…kamarádka šla, ale už fakt nemohla skoro chodit, je jí po šedesatce, navíc onko pacient, bral si jo do parády onko - ortoped a nyní když je v klidu tak ji odoperoval…měla to v epiduralu, protože jednou z onko diagnoz je nádor mandle, takže vzhledem ke stavu krku, volili epidural, říkala, že kdyby to byla bývalá věděla, tak by do toho nešla, pro ni opravdu velká zátěž a říkala, že s druhou nohou už to doklepe….

Jo holky, vím co je to za operace, náhradu kyčle měla babča, děda, má strejda. Babča s dědou ještě v klasické narkóze, strejda epidurál. Paradoxně to ti dva dali mnohem rychlej a líp než strejda, děda dokonce se subdurálním hematomem, o kterém nikdo nevěděl. Nejdelší rehabilitace byla taky u nejmladšího strejdy, babča s dědou tehdy ještě ani nejeli do žádných lázní, rozchodili to s náma po kuchyni. Za pár týdnů jsme ani nevěděli, že měli operaci. Nejhorší byla výměna kolene u tety, krom různých komplikací, i nejdelší a nejtěžší hojení, takřka rok. Druhá teta, na výmeně kolene jako mnohem starší, rehabilitace tím pádem také trvala dlouho, ale pak byla naprosto spokojená a litovala, že na to nešla dřív a musela zažívat tolik bolestí, zbytečně. Takže vím o čem mluvím, zkušenosti s tím mám myslím dostatečné.

Efe samozřejmě, každá operace se může zkomplikovat, kor u starého člověka. Ale než být starý s bolestma, si myslím, že je lepší to risknout a být mrtvý. 

No a já zařídila tetě obě kolena bez čekacích lhůt…🤫

Po první operaci mi řekla ve špitále, že na druhé koleno ji už nikdo nedostane. Nakonec ji teda bolest dohnala, ale je to s rehabkou běh na plno měsíců, s poměrně velkými bolestmi a rizikem komplikací. Takže věřím, že Tvoje kámoška by napodruhé do toho už nešla.

Já se třeba operaci páteře vyhýbám jak čert kříži.

No to je právě to, že ten konec bohužel rozhodně nebyl hned….

Ono se to nezdá, ale výměna kolena je složitější a větší operace než kyčle.

….to se tí ani nedivím…

No…oni mi mj. řekli, že úspěch operace vidí na 50%. Druhých 50% - skončím na vozíku. Je to blbý…

….právě,

Mno já byla “jen” na ortopedické operaci halluxu a na druhý už mě taky nikdo nedostane, protože rekonvalescence do “normálna” trvala taky rok a chvílema jsem doma propadala panice, že už nikdy nebudu normálně chodit….

Teď nějak měla jít jedna známá, tak budu zvědavá jak dopadla, možná, že už i byla, musím zapátrat.

Však nepíšu nic jiného, jestli to teda nevyznělo jinak.

Jani, na operaci páteře bych asi nikdy nešla. Vím, se to kecá, když ji člověk nepotřebuje. Ale já vlastně netuším, jak je to u páteře s tím, potřebuje-nepotřebuje. U nás bylo hodně sousedů, lidí, co znám a každý říkal: doporučují mi operaci, ale já nevím, jestli mám či nemám jít. Polovina šla, polovina zatím ne. Bohužel, jedna paní na tom vozíku zůstala.

Bobi nezazdila jsem to, jen jsem nebyla doma a teď jsme to zakecaly😊 Obdivuju, jak ty u té telky vydržíš. Myslím, tolik dílů že zkoukneš. Já už bych to po druhém asi vzdala, mě to nějak nebaví tolik po sobě. No tedááá, ty jsi ještě i samaritánka😉👍 Oni holtera dávají v našitých kapsičkách?  Já vím, ono se to ušmudlá určitě, ale mamka ho dostávala ještě v nějaké té origoš. Tehdy to nebylo ještě tak běžné, už je to určitě víc, než 15let.

Kolik my nemáme spolužáků, raděj nebudu počítat(kecám, určitě bych si nevzpomněla🙄) Jeden spáchal sebevraždu, to nezapomenu. Jedna se po škole odstěhovala a umřela v Praze, ani nevíme na co, nestýkala se tu už s nikým. Ostatní byli dokonce mladší, o rok, o dva. Vyrůstali jsme spolu, kamarádka a můj kámoš, soused odvedle. Ona nádor na mozku, on slinivka. 

řádili jsme jak zamlada(teda někteří-včetně mě - 😛👍

efe:

S tímhle tvrzením bych byla velmi opatrná. Tchán byl taky supr čupr, “jen” měl velké bolesti, tak ho zoperovali a pak to vzalo takový spád a konec, který bych nepřála nikomu… Do té doby zdravej chlap a bylo mu “jen” 71. Souvislost s operací kyčle průkazná.

Efe, můžete napsat podrobněj, o co šlo? Nechci vás teda trápit, jestli o tom nechcete psát, nepište. Jen…víte, že medicínské téma mě zajímá, proto se ptám. Čím víc má člověk info, tím míň je pak překvapený, když se ho to začne týkat, nebo někoho z rodiny.  Mrtvice? 

Záleží, co přesně jí budou dělat. 

Měla vybočené palce.

Po asi půl roce od operace mu nebylo pořád moc dobře, jezdil na rehabky. Pak doma zkolaboval, volala jsem mu rychlou, ti ho pět minut rozdýchávali a oživovali (už když jsem mu volala tu rychlou, tak měl promodralé konečky prstů). Pak ležel ¾ roku (!!!) na ARO, nemohl sám dýchat, posadit se, otočit se. Doktoři nevěděli co mu je, podezření bylo mnoho, mj. i na miastenii gravis, ale nakonec vše vyloučili a uzavřeli, že neví. Tři měsíce ležel v LBC, pak tři měsíce v ČL - tam chytil toho nemocničního stafylokoka, to ho hodně zhoršilo, pak jsme ho nechali převézt do Střešovic, tam po dalších třech měsících dostal infarkt. Celou dobu mu fungovala hlava na 100%, domů nám ho nedali… Byly to strašný muka jak pro něj, tak pro celou rodinu. 

Problémy se srdcem, oběhem do té doby neměl? To první mi přišlo jako embolka, ale tu by přeléčili a dobrý. Nezpůsobila mu mrtvici? Ale to by ste snad věděli a píšete, že hlava fungovala. No, ne vždy je postižená, ale většinou tam něco je. Na infarkt či všeobecně ucpané žíly by také snad přišli. Bylo to ještě před covidem? Třeba holky doktorky něco napadne, mě jen ta embolka😟