Třetí víčko

Třeba, že to čtvrté vnouče vidělo babičku, jak to vyrypuje? Nebo druhou babičku?😉 ještě jsem zapomněla dodat: pokud tam není silný vliv otce. U nás i kdyby mamka nad myší ječela, taťka by nám vysvětlil, že myš je milé zvířátko s hezkýma očkama. I když babča řekla tu blbinu se slepým střevem, taťka vysvětlil, že ze semínek to prostě není. Mamka ani babča slepé střevo od 20let neměly, ale ze semínek to jistě nebylo, je to nejspíš nějak dědičné. Všechny děti a vnoučata si ty její hrůzy už rozebrali: dvojčata😏migrénu, žlučník, cukrovku, revma…tak já čekám právě na to střevo, protože dvojčata už mě s jistotou nepostihnou😜

Tak Niki, alespoň to máte vánočně hezké👍 U nás jen mrzne a svítí slunko, takže žádná námraza se nekoná😕 Koukaje na Nikouška: kde je ten Viktor, kam šel? (před chvílí ještě seděl před barákem na sluníčku) Kam by šel, beztak žere granule v garáži…😏 Odpovídá Tom. Všichni přes ty svátky vypadáme stejně🙄

Myslíš ty flekaté, mramorované nohy? To je spíš špatný oběh, než chladová alergie, to mám taky. Ráno když jdu na obchůzku, nahoře jsem navlečená, ale dole jen teplé legíny, tak mám ty nohy taky přemrzlé, ale mě to neva.

Přesně tak jak popisuje lesnizinka byla u mne (pravděpodobně) vypěstována fobie na cokoliv mrňavého nepatřičně se poflakujícího v jakékoliv potravě. Máti i babička svorně podléhaly panice i když jsem jako malý kluk baštil obyčejného melouna. To se však neomezovalo jen na melouna ale pro představu i třeba na papriková, jablečná, jadérka, podezřívavě hleděli i na rybíz, maliny, angrešt a už vůbec nemluvím o peckách z třešní, oliv, mandarinek, pomerančů atd. V případě že v polévce náhodou zbyl zapomenutý pepř nebo ještě hůře nové koření byl to pomalu důvod k rodinné poradě a neprodlenému nákupu takových těch malilinkatých klícek na koření nezbytné při vaření. Prostě můj apendix byl zřejmě považován za jeden z nejdůležitějších orgánů v těle zasluhující mimořádnou péči a ohledy. Co na tom že jde o ubohý rudimentální zbytek daleko onačejšího zařízení. Zdůrazňuji že obě to byly ženy moudré, vzdělané a obvykle racionálně uvažující, možná však měly neblahou zkušenost o které jsem se nikdy nedozvěděl. Bezpečí mého slepáku však v každém případě vítězilo. V tom žijete dvacet let a najednou převezme péči o vás devatenáctiletá treperenda milující kromě vás i oříšky v jakékoliv podobě a je schopna, s trochou nadsázky, je nacpat i do již výše zmíněné polévky protože co kdyby ta polévka byla náhodou lepší. Nějaký slepák jí rozhodně starosti nedělá. Co hůř, snaha o pokusy přetrvává dodnes, páč nedávno mně bylo vnucováno jako jídlo cosi co se zcela bezostyšně ale trefně zove humus. Ještě že mám argument, můj slepák je totiž stále na svém místě na rozdíl od jejího 🙂 

…ale tak všeobecně se varovalo před polykání pecek…z melounu jím dodnes a maminka chroupala jablka a hrušky běžně s jadřinci, ale co má problemy se střevy, tak nesmí, ja ty jablka a hrušky vcetně jadrinců až do 40 let, kdy jsem chytla na ně alergii…o jadrech ořechů nebo mandlí jsem to tedy neslyšela nikdy….

😄😄👍 To jste trefně popsal rodinu mého muže a následně nás dva😛 Humus nehrozí😉 má alergii na sezam😏 (a piniová semínka) U nás to vypadá tak že: já miluju semínka křupající v melounu. On mi je ze svého vyškrabuje na talíř, ať si je vyjím. Protože je mlsná huba, vezme si z mé oříškové čokolády, ale ořechy ožmoulá a strká mi je, ať si je dojím😏

Zajímavé, že domácí marokánky, které celá rodina včetně mě dělá k Vánocům a je to jen směs ořechů, semínek, sušeného a kandovaného ovoce…na ty se vrhá a ořechy ani semínka mu v nich nevadí😉

Jako děcka nás taky taťka učil, že jadérka jsou zdravá, takže se jí. Dost pochybuju, že i bez těchto fám, co jsme tu vzpomněli, dnešní děcka nějaké jadérko sní, protože zpovykané matky jsou schopné najít na NETu dalších tisíc důvodů, proč se to sníst nesmí. A všímáte si, kolik lidí je poslední dobou po operaci slepého střeva? Za nás to byla hodně vyjímečná záležitost, teď o někom takovém slyším snad co týden😲

Zdravím Canko, tak začínám tak trochu koketovat s během….který jsem v životě nedělala a z duše nesnáším, jenomže jsem zjistila, že skrzeva tu svou rychlochůzi jsem schopná i popoběhnout….zatím jsem si objednala a jdu si vyzvednout boty a krokoměr….s ostatním zatím počkám až jak mi to půjde….

Když bude mamka ječet nad myší, ječí i děti. 

Nemyslím. Naše máma ječela nad myší a měla regulérní arachnofobii, ale se sestrou jsme to nezdědily. Sestra neječí ani neomdlívá, já navíc zvířátka miluji. I ta osminohá.

Jo, jo Stelli, určitě to tady starší generace taky zná.

Přesně tak. Já si ještě pamatuji, že zánět slepého střeva mi udělá i polknutá žvýkačka (přesněji řečeno, že mi ho zalepí). A škvor mi vleze do ucha a procvakne bubínek.

jadérka jsou zdravá, takže se jí.

Co si pamatuji, tak jablka i hrušky jsem vždycky jedla tak, že mi z nich zbude jenom “šťopka”. A slepé střevo stále mám.

. .u nás jakbysmet…mamca šílená ze všeho co jsem milovala…hadi, brouci, žáby, vše myšoidní…

Tak hrušky bych dokázal i pochopit, ovšem jablka v žádném případě.  A když třeba děláte štrůdl nebo jablka v županu tak jádřince také neřešíte? U nás se tedy jablka zbavují jádřinců i když se servírují třeba jako dezert po obědě nebo jako mňamka během dne a to úplně běžně, bez násilí z mé strany. Je fakt že jádřince se také nevyhodí páč přijdou želvám nebo je stačí sebrat pes který si to dožvýká. Tedy mimo Gera, to byl zlatý retrívr a ten je polykal rovnou, on měl totiž zuby jen na ozdobu a šetřil si je na důležitější akce než bylo jakékoliv jídlo.

kometa:

Jo, jo Stelli, určitě to tady starší generace taky zná.

Přesně tak. Já si ještě pamatuji, že zánět slepého střeva mi udělá i polknutá žvýkačka (přesněji řečeno, že mi ho zalepí). A škvor mi vleze do ucha a procvakne bubínek.

..ten škvor a zvýkačka se u nás také tradovalo…žvýkačky jsem polykala často a slepak pořád bez úhony…

Tak to je úplná pravda a totéž platí u jídla.To,že doma někdo něco nejí nebo to nevaří neznamená,že to nebudou jíst děti.Obzvláště v dnešní době.Jen jeden příklad.Našeho syna ve 3 letech kousl pes.Prokousl mu paži,měl tam 8 stehů šitých bez umrtvení,pak mu to hnisalo,musel na čištění a přesto se psů nebojí.

U nás tradovalo, že se nesmí ujídat syrový mák, vyrostl by v žaludku 🙂.

A žvýkačku bych nikdy nespolkla, to mi vštípili dokonale🙂)

U nás to bylo tak, že když matka považovala nějaké jídlo za nevhodné nepřicházelo v úvahu aby si dítě prosazovalo výjimku. Je to prostě rodina od rodiny, co je lepší nechci posuzovat. Na mně a mou sestru však zanechala výchova rodičů docela významné stopy. Příhoda se psem je sice intenzivní ale jednorázová záležitost jejíž následky trvaly omezenou dobu. Navíc ve třech letech si synek možná ani pořádně neuvědomil co se přihodilo. To se nedá srovnávat s cca dvacetiletým důsledným opakováním co lze a co nelze. Myslíte že se pletu?

J5:

U nás to bylo tak, že když matka považovala nějaké jídlo za nevhodné nepřicházelo v úvahu aby si dítě prosazovalo výjimku. Je to prostě rodina od rodiny, co je lepší nechci posuzovat. Na mně a mou sestru však zanechala výchova rodičů docela významné stopy. Příhoda se psem je sice intenzivní ale jednorázová záležitost jejíž následky trvaly omezenou dobu. Navíc ve třech letech si synek možná ani pořádně neuvědomil co se přihodilo. To se nedá srovnávat s cca dvacetiletým důsledným opakováním co lze a co nelze. Myslíte že se pletu?

Nevím jestli se pletete.Výchova,přístup k dětem byly a budou vždy idividuální a rozdílné.Někde se prosazuje jen názor hlavy rodiny,někde se učí děti jednat samostatně a získávat své zkušenosti.Myslím si,že se to nedá paušalizovat.

🤣Na mák si také vzpomínám. Mívali jsme hned vedle makové pole. Dnes s odstupem času ale nevím zda rodiče netoužili po tom mít doma zhulené dítě a nebo naopak toužili aby na tom políčku něco zbylo.

S individuálním přístupem souhlasím. Ovšem nechat děti samostatně získávat zkušenosti pro mne znamená rezignovat na jakoukoliv výchovu. Vím že je to dnes propagovaný způsob jak z dětí udělat nevycválané jedince se kterýma se dá jen těžko vyjít, bez úcty ke všemu co se zrovna nevylíhlo v jejich hlavě. Ovšem to je jen můj pohled na celý problém který nemusí být správný. Mrzí mne však dnes tak běžný úkaz na maminku s batoletem na vycházce a pohledem upřeným do telefonu, nechávající své dítě samostatně sbírat zkušenosti. Ono totiž hrozí že se zkušeností sebere i méně žádoucí věci. Prostě moje máti chodila na procházku se mnou nikoliv s telefonem a pusa se ani jednomu nezastavila, vždy měla co říct a já na co se zeptat. Myslím to samozřejmě obrazně páč v době mých procházek s maminkou byly telefony vzdálená budoucnost.

Já jsem jako malá nikdy nebyla nucená do jídla…už vůbec ne takové to “dokud to nedojíš…” nebyla jsem nucená jíst jídlo, které mi nechutnalo…jako malá jsem ku příkladu a mimo jiné vůbec nejedla špenát a květák, které dnes sním normálně, i když to nevyhledávám, protože mi to stále nechutná, tak mi to nikdo nenutil. Mamka teda vždycky trvala na tom, abych určité jídlo ochutnala a až pak se rozhodla jestli ju nebo ne, ne že jen od pohledu řeknu “fuj to nejím”

Stejně tak jsem to měla já u svých dětí…já to teda povýšila ještě na vyšší rovinu, neboť jsem si jako děcko taky pamatovala, že bylo jídlo, které mi moc nejelo…no tak jsem vařila třeba dvě varianty jídla a dvě přílohy, tak aby si každý mohl vybrat dle libosti….samozřejmě že ne vždycky. 

Teda nikdy jsem nepodporovala nějaké tláskání, jakože alternativa k nechtěnému obědu je tatranka a podobně.

Je mi hodně proti srsti systém, dobré chutnání a bez povídání, protože já byla zvyklá a následně jsem to taky praktikovala, že jsme u stolu konverzovali…že u jídla nebylo hrobové ticho, naopak byla to příležitost, kdy se sešla rodina u stolu….a pak teda to dojídání, kdybych měla nechat jedno jediný sousto, protože už prostě nemůžu, tak ho nechám a stejně tak děcka….můj manžel je zase vychován právě v systému, že se musí dojídat, tak mi kolikrát “vyčítá”, že se přejedl, že jsem mu toho nandala moc a já mu vždycky říkám, že to měl nechat, že by se to dojedlo třeba k večeři a on že to nejde, že je naučenej, že všechno z talíře se musí sníst.

Dodnes je mi hodně nepříjemná situace, když jdu s nějakými přáteli na večeři a při jídle je ticho…