Třetí víčko

balu:

Jen malá poznámka k tomu “nesnáším děti” - z těch dětí vyrostou dospělí lidé a trvá to jen dvacet let. Pak už jste s potomky parťáci, přátelé, i když jste rodiče a děti. A to dětství strašně rychle uteče a je to jen malý časový úsek v kontextu celého života.

V tomto máte pravdu… člověk si vychová dvě dospělé bytosti s podobným smyslem pro humor a s pokrevním poutem. Já bych řekla, že se ani nemusí čekat do dospělisti… už s pubescentem to docela jde. Ale ta fáze před tím je pro některé … teda pro mě ani… očistec. Svoje děti miluju, položila bych za ně život… to je věc jedna, věc druhá je, žd musím dělat i věci, které mě nebaví s musím se jim věnovat, což bylo pro mě těžký, protože jsem neměla čas na to být sama, neměla jsem si jsk pořádně dobít baterky. A pak teda nevím jak to mají ostatní matky, ale já si připadala jak pes uvázanej u boudy… ať chce člověk kamkoliv jít, tak nemůžu říct “si jedu, čau, si tady přemýšlejte sami”, ale buď ty děti musím sbalit sebou a nebo sehnat hlídání…

Jsem ráda, že to mám za sebou.

Spíš se teď pořád setkávám z dotazy, jestli už je ze mě babička a když říkám, že není a ani nebude, že dcera děti nechce, tak mě pak všichni litujou. Ono spousta ženských nepochopí, že některá ženská netouží po tom být matkou a nebo babičkou.

To samozřejmě nemění nic na tom, že bych byla ta nej babička na světě. A připravená na babičkovství jsem byla.. zasadila jsem ovocný stromy a koupila fenu plemene vyhlášeného  jako “dětská chůva” ale to nemění nic na tom, že mi žádný biologický babičkovský hodiny netikaj.

Mě taky netikaly….. a pak se narodila Bětule a byla jsem v háji 😀

Jako…já vím, že při dospívání, když se s ,,dítětem" dá normálně bavit jako s člověkem, už je to dobré. Ale při představě péče o dítě, než bych se do tohohle stavu dostala, se mi svírá žaludek jako z toho porodu. V životě člověka to není až tolik let…pokud třeba neumře v 50ti, jako můj taťka. Já prostě chci žít jen svůj život, ne za nikoho jiného. Jsem sobecká? Asi ano a je mi to naprosto jedno. Je to můj život a mám jen jeden, tak si s ním hodlám naložit dle svého uvážení.

kometa:

(Oubytě jsou snad gangréna, ne? Neví někdo?)

Oubytě alias souchotě - to je tuberkulóza. Kdy člověk celkově ubývá a schází. 

Gangréna je sněť  - kdy nám odpadají okrajové části těla.  Může být suchá - u prasat to třeba dělá červenka, u lidí lepra. Nebo vlhká - to jsou např. omrzliny, kdy hrozí šíření infekce dál a řeší se včasnou amputací., než dojde k sepsi.

Díky. No právě, z toho, že ubývá, jsem vydedukovala, že gangréna 😀 nějaké to malomocenství bych tomu třeba řekla. Už čtu, že malomocenství je lepra, jojo. Tak to jsem si představila při oubytích.

Ta tubera ale dává větší smysl, pokud nastoupí nějaký čerstvý imigrant s bezpříznakovou 😀

Jen malá poznámka k tomu “nesnáším děti” - z těch dětí vyrostou dospělí lidé a trvá to jen dvacet let.

Nechci řešit smradlavý plíny a usoplenýho usmrkance ani měsíc, natož rok. 

Čekat na samostatnost koule na noze dvacet let, no tak to už vůbec. 

Co dalšího tam máte?

To je ten náš 33letý ponýšek. To je starej veterán, toho hned tak něco nerozhodí. Vlastně jediný, kdo měl s křídly problém, byl ten podsední černý zapřažený shetland, tak jsem ta křídla pověsila na vrata, u kterých byl přivázaný, když se čistilo a strojilo, a než se nastrojili, tak z nich začal obírat pírka 😀 Takže ten strach neměl teda dlouhého trvání.

lesnizinka: ta křídla si holčina vyráběla sama, ona je umělkyně, takže jí to nedělalo problém, to vymyslet a zkonstruovat 🙂 A docela tu cestu pak ta křídla i vydržela, dokonce se i klusalo…

Aluška:

Mě taky netikaly….. a pak se narodila Bětule a byla jsem v háji 😀

Hele to já nerozporuju a věřím ti…já bych svoje vnouče milovala, ale mimina a malý děti mě nebaví…minimálně do věku, kdy děcko zládá komunikaci, člověče nezlob se, prší a ještě lépe žolíky….

Jinak jsem vlastně ráda, že vnouče nemám, já na to nějak nemám kapacity, temperament, mám toho životně naloženo nějak moc…moc na mě. 

A to snad ani nemá nic společnýho s dětmi, ono úplně stačí, když mi mladý přivezli na hlídání psa…a ausík není takovej povaleč jako moji medvědi. On je hodnej, žádnej akční magor, ale přeci jen nějakou činnost vyžaduje…když si ho mladý druhej den odváželi, tak jsem byla ráda, protože jsem byla fakty vyšťavená. A s dítětem je to ještě horší. 

No na druhou stranu, když by to trochu povyrostlo, tak bych měla s kým pařit na herní konzoli a možná by se mi i povedlo vyhrát.😎  Tak když se to vezme kolem a kolem, tak takový vnouče vlastně není k zahození😀

Nejlepší je si děti půjčovat, pak vám nic nechybí 🙂 A zažijete je jen v té komunikativní a pracovní náladě, tj. nikoli protivné, unavené, otrávené apod. Navíc moc malé děti k nám nemůžou, z povahy jezdeckých aktivit, takže těm se naprosto vyhnu 🙂 Já bych tedy s dětmi vůbec nemusela pracovat, díky pěkně, ale na ty poníky nic jiného posadit nemůžeme, takže bohužel, moc není na výběr…

Naše děti mám ráda, jsou chytré a už jsem si je vychovala k obrazu svému, takže dělají, co mají, nestěžují si, umějí konstruktivně přemýšlet a hledat řešení samy a vykazují již po výcviku jakous samostatnost ve svém konání 🙂

Taky jste byla pro své rodiče koule na noze? 

balu:

Taky jste byla pro své rodiče koule na noze? 

Ano.

Taky proto jsem jedináček.

Víte jak tu často píšeme novým zájemcům o štěně, že pořizovací cena je vlastně to nejmenší v celkových nákladech na psa? Tak stejně je to s porodem. Taky je to v celém kontextu marginálie. A bát se porodu? To já úplně nechápu. 

S dítětem žijete svůj život, jen bohatší.

Často se stane, že jeden člověk nepochopí, co ten druhý má v hlavě. Vůbec si z toho nic nedělejte, balu, já takové lidi potkávám pořád.

Třeba já nepochopím arachnofobii v našich zeměpisných šířkách. Nevcítím se do toho člověka tak, abych byla schopná to pojmout. Nemusíte se o to snažit 🙂 Jen se tím nenechte rozčilovat. Prostě beru, že někdo z pavouků má hrůzu, nepřesvědčuji ho ani se mu nesměji, chápu, že to tak může mít. Ani nepotřebuji slyšet jeho argumenty, protože je mi jasné, že jemu bude vadit to, co mně nikdy nevadilo, to dá rozum. 🙂

Co když zrovna já bych žila s dítětem svůj život, jen chudší.

Vážně jste to tak pociťovala? Že jste koule na noze svých rodičů? Jestli ano, tak je mi vás líto. 

Nemůžu napsat, že vás chápu, ale respektuji váš názor. 

Tak ve mně potřebu šišlání nevyvolávají mimina lidská a tím méně zvířecí. Kolikrát když tu od některých čtu, jak písemně šišlají, tak mi to přijde strašné. Na své děti jsem nešišlala. 

Tak jsem vysadila česnek a mám ho z krku(podstatně rychlej než to děcko😜) Myslela jsem, že to ani do svátků nedám, ale dneska sluníčko, tak jsem se hecnula. Za hodinu bylo po… a to bylo keců kolem toho😛

Třeba toto, když si představím. Dvouleté dítě na krku. Co s ním? Pooblékat(s řevem) holiny, protože pole je mokré. Bude se mi motat u práce, bude mi to šlapat, protože bude chtít pomáhat. Celá akce místo hodiny zabere tři. Doma první vyumývat zablácené dítě, jeho holiny a valit vařit oběd, protože se mi to celé posunulo, díky tomu ,,pomocníkovi". Posadíte ho k nějaké stavebnici, ono řve, že má hlad. Těžko ho přesvědčíte, že musí počkat. Takže mu vrazíte do ruky nějakou sušenku a pustíte mu debilovinu na noťasu, ať je klid. Všechno to, co bych z principu nikdy nechtěla dělat👎 Ale mám nakoukáno, že to takto vždycky skončí. U prvního dítěte jsou ještě ty ideály, pak to jde do kopru a člověk chce mít hlavně klid. Takže to všechno přeskakuju a mám ten klid👍😉

balu:

Tak ve mně potřebu šišlání nevyvolávají mimina lidská a tím méně zvířecí. Kolikrát když tu od některých čtu, jak písemně šišlají, tak mi to přijde strašné. Na své děti jsem nešišlala. 

Ze mě by ste se osypala, to čtete ode mě, protože já šišlu pořád. Na muže, na každé zvíře, co potkám, na svoje zvířata komplet. Kdysi jsem to psala. Já když jsem náhodou, protože jsme třeba byli mezi lidma na své psy promluvila normálně, tak byli vyděšení, že něco provedli, že se něco děje, protože na ně panička nemluví ,,normálně"😛

Aluška:

Mě taky netikaly….. a pak se narodila Bětule a byla jsem v háji 😀

Samozřejmě mně 😀 😀, práce chvatná málo platná 😀

balu:

Vážně jste to tak pociťovala? Že jste koule na noze svých rodičů? Jestli ano, tak je mi vás líto. 

Nemůžu napsat, že vás chápu, ale respektuji váš názor. 

Nepociťovala, já jsem nad tím nějak nepřemýšlela. Došlo mi to až ve věku, kdy jsem trochu rozum brala 🙂 Že jsem nebyla plánovaná a fakt jsem se nehodila a když už jsem byla, tak se nedalo holt nic dělat a nějak to se mnou doklepali, abych k něčemu byla.