No právě 🫣 holčička. Navíc já se “koňáckým” věcem snažím vyhýbat, ale prostě to nejde 😁 Koně mě pronasledují na každým rohu 😱 potvory.
😜tak já to beru, že jezdí na koni, tak to nebude ta ukňouraná fňukna. Na to mám těžkou alergii. Jak jsem psala, já jsem byla prakticky kluk, nikdy jsem asi jako dítě(ne mimino😛) nebrečela, to bylo pod mou úroveň, byla jsem drsná jak šmrglpapír😜 I když mi šly ve 4 letech řezat zahnisaný prst, prý jsem nebrečela, zato jsem sestřičkám tak strašně nadávala, že mamka myslela, že se propadne hanbou(to mi ostatně zůstalo) a všichni byly rádi, že se jim povedlo mě uspat😄 Neteř je právě fňukna, naštěstí už je jí 11. Ale jako děcku jsem se jí vyhýbala na 100 honů, protože bych to psychicky nedala😏 A nesnáším mamčino: když ona je taková citlivá, lítostivá….(po nás to ale nemá) Nó, tak ji v tom ještě podporuj a v 18 ji budou sundavat z Nuseláku👎
tak zrovna Coudas posílat na severní stranu Jizerek… 😉 Ale má Orionka pravdu, že u nás je řada lesů v pořádku. I v Lužkách se něco najde - ale ty kůrovec vzal na řadě míst taky dost…
Měl to být spíš vtip. Ale nevím, nevím. Bukové lesy za Hemrichem, pod Hemrichem, okolo Hemrichu jsou krásné celý rok.
O drsnost nejde, ale někoho mi připominá 🫣 Taky bych o sobě řekla, že jsem drsoň, a naše dítě prostě bolest nesnáší, jakoze jí to prostě fakt bolí a má ten práh asi nízko. Respektuju to, každej jsme jinej, ale vytáčí mě to. Je prostě po mojí mamce. Ta i krev nemohla vidět. Když mě kdysi kopnul kůb do hlavy, nebyla schopná mi to ani ošetřit, , tak jsem si jen omyla krev z líce a až doma jsem si to u zrcadla ošetřovala sama. Měla jsem koně jinde, nez jsme bydleli. Taťka byl nějak pryč. No a o arachnofobii radši psát nebudu, z toho jdu u dítěte do mdlob. Ale.podle mě, nechci nikoho obviňovat, to idélaly hodně babičky. Přenesly na ni svoje fobie, z bouřky, ze zvírat atd.
Odpověď na příspěvek uživatele lesnizinka z 19.11.2024, 11:07:19
Tak já tady toto znám. Sice jen z víkendů, ale ano. Chalupa je o dost výše, než kde bydlím. Zima a sníh tam bývají klidně až do dubna. Vrata nejdou otevřít. Autem mnohdy nešlo vůbec odjet od baráku. A to, když jsem tam jezdívala v pátek večer, tak jsem přijela třeba do plus jednoho stupně. Zatopila jsem v krbu a barák se vytopil až v neděli, když už jsem zase odjížděla. Jo, to jsem byla ještě otužilá, ptž ty noci při plus pěti stupních bývaly něco. Dnes už bych to nedala.
Měl to být spíš vtip. Ale nevím, nevím. Bukové lesy za Hemrichem, pod Hemrichem, okolo Hemrichu jsou krásné celý rok.
Asi bychom si měli tedy určit, co je severni strana Jizerek 😁 my sídlíme asi na té jižní, proto jsem brala to Polsko. Ale máte pravdu. Je naprosto peckovní na jaře, když bučiny začnou pouštět ty čistý zelený nový listy a do toho zasvítí sluníčko.
Asi bychom si měli tedy určit, co je severni strana Jizerek 😁 my sídlíme asi na té jižní, proto jsem brala to Polsko. Ale máte pravdu. Je naprosto peckovní na jaře, když bučiny začnou pouštět ty čistý zelený nový listy a do toho zasvítí sluníčko.
Pokud bereme severní část hor jako tu na sever od hlavního hřebene (Bukovec - Černá hora - Jizera - Holubník - Kančí vrch) … tak severní strana je ta k Hejnicím a Frýdlantu. Pokud správně určuju vaše koníky ( i toho lišáka jsme minule z auta pozorovali, jak silnici od pastvin k lesu přechází)… pak jste spíš na západní straně hor - ale k té severní máte blíž…
Odpověď na příspěvek uživatele Coudas z 19.11.2024, 12:15:14
To je i u nás, bučiny či smíšené, sem tam modřín, či borovice, kteréžto obojí miluju👍 Modřín na jaře je nádherný😍Já smrkové monokultury nesnáším. Možná proto, že jsem v takové jako pořádné, nikdy nebyla. U nás se začaly vysazovat poměrně pozdě(no naštěstí, už zase skončily) takže já jsem na prochajdách se psy, tady po našich lesích okolo narážela jen na ty smrkové, kdy jsou ještě ty stromky třeba 7 metrové, nacpané jeden na druhý, projít se tudy nedalo vůbec, byla to jen taková černá díra, hnusný neprostupný úsek, který se musel někudy obcházet👎
Ještě dopíšu: no tak po babičce bych fňukna být nemohla, moje babča byla jak žiletka. Vůbec si nepamatuju, že by mě litovala, když jsem si něco vyrobila. Dejme tomu kladivem po prstě…ještě bych dostala po hubě, kde jsem dědovi sebrala zase to kladivo😜 Tohle mám právě nejspíš po ní😀
Odpověď na příspěvek uživatele Xerxova z 19.11.2024, 12:23:34
Jo, máte pravdu. Teď to tu s manželem studujeme. My jsme severozápad, blíže Frýdlantu. Tak Hemrich bude sever, jasný. Já zas už brala Liberec do Lužických hor, a ne jih Jizerek, to bude tedy asi Bedřichov a spol.
Odpověď na příspěvek uživatele lesnizinka z 19.11.2024, 12:31:28
Já si zas ze Šumavy, oblast Hojsovy Stráže, pamatuji na ty vzrostlé staré stromy, co měly korunu hodně vysoko, a houby člověk hledal mezi těma kmenama, procházel se po mechu a pozoroval mraveniště, preskakoval potůčky a poseděl na pařezu vedle tůňky. Dodnes tomu říkám “šumavský les”. Houština byla vždycky asi čerstvě nasazená, nebo tedy ponechany mladé stromky.
Lesnizinko když ony obě babičky, moje mamka byla, tchyně je, jsou takový citlivější. Pravě když si dítě něco udělalo, tak tchyně hned šla utěšovat a… prostě babička. Jednou se mladá vysekala na koloběžce, kdyz jsme šly od manželovy tety. Teta neváhala zavolat tchyni, nez jsme dosly domů, že má dítě ubožák odřený kolena. Já jí to v ten moment trochu opucovala.od šutrů, řekla jí, ať dává pozor, a šly jsme dále, dítě přestalo brecet vcelku hned a vesele se odráželo smětem k domovu. Jen co jsme vesly do branky, už nám tchyně běžela naproti a nadechovala se… dítě začlo nabírat a tak jsem jen houkla ať ji nechá být a odešly jsme zaparkovat kolobrndu. Týden se mnou nemluvila ani klika u dveří
Moje tchýně je stejná a byl tak vychovávaný můj muž…taky je přecitlivělý, teda hlavně na sebe😉 Proto jsem strašně ráda, že děti nemáme, protože to by byly těžké boje. U nás se všechno přelilo slivkou a jelo se dál. Když jsem proletěla skleněnýma dveřma(dělali sme s bráchou kraviny) tak jsem byla pořezaná na několika místech, na čele, pod obočím, na tváři a pak na boku, na stehně. Prostě pořezaná, nevyhřezla mi střeva😛 To u nás zrovna byla známá a ta hned, že musím k doktorovi, když všude krev. Tak to já určitě😏 Naši věděli, že to nepůjde. Ale naproti bydlela porodní bába, naše hodná sousedka. Takže mi to všechno zamotýlkovala náplastěma😀 Mám jen malé jizvičky, kdo neví, nevšimnul by si. Brácha si na střední v tělocviku rozseknul čelo, musel hned na šití a dopadlo to tak, že má hlavu, jako by spadl pod kombajn🙄 Takovou tu tlustou vystouplou jizvu, ještě s těma stehama jak šprlata u žebříku👎
Jo, kdyby někoho zaráželo, že tu celý den sedím, tak jako-že marodím😉 Dneska🙂 Doufám, že teda jen dneska. Tcháni cestu zrušili, volali mi před chvílí, že jim volali, že nestíhají, auto není nachystané. Tak až zítra. Už se začínám nudit a bolí mě prdel😏 A štve mě to, protože mám práce neúrekom a nedělám nic🙄 Jenže doma potřebuju první ta okna umývat a to při nachlazení není zrovna ideální činnost. Venku je kosa, zataženo, fučí studený, takže tam taky nic, i když si říkám, že alespoň tu větev z vistárie na pergole, co mi tam zavazí bych vystříhat mohla. A vynést odpadky na kompost.
V Novohradkách jsme byli poprvé v 91. roce. Úžasná záležitost, ještě neobjevené. Ještě stál kostel v Pohoří, opuštěný Kapelník - úžasné koupání, žádní lidi, pohraničníci nebyli, nějací celníci na hranici dohlíželi, párkrát nás legitimovali “ co se tu pořád motáte kolem hranice? ” Užíváme si, že už můžem ". Moc bezvadná dovolená to byla.
V té době ze zničených Jizerek…..do úžasných lesů.
Asi bychom si měli tedy určit, co je severni strana Jizerek 😁 my sídlíme asi na té jižní, proto jsem brala to Polsko. Ale máte pravdu. Je naprosto peckovní na jaře, když bučiny začnou pouštět ty čistý zelený nový listy a do toho zasvítí sluníčko.
Já to beru hodně zjednodušeně : jižní Liberec, severní Hejnice, východní Jizerka, západní Loupežnický hrad, kopce a skály na západ od Oldřichovského sedla. I😉😃