Když jsem chodívala na pastvu s kozama, také jsem se jednou nemohla dopočítat. Pásl se s nimi srnec. A to jsem tam byla já i pes.
Srnky se tuším střílí do Silvestra. Ale nevím, jestli to nepletu s něčím jiným.
A pak se řekne, že bylo daleko méně psychických poruch a bezdomovců, no jasně, když to bylo pozavírané po vesnicích po chlívkách… A mladá se “měla postarat” o takovou nálož, no to je teda pecka, ale ona se asi i starala, protože kdo jiný se o tu rodinu asi staral než to otce kleplo, ten určitě vařil a dělal svačiny do školy, to se vsadím.
uf, nějak mi z toho není volno, když na to pomyslím
Já mám v životě takové štěstí, děkuju osudu.
Orionka:Srnky se tuším střílí do Silvestra. Ale nevím, jestli to nepletu s něčím jiným.
Jojo, teď je rozhodně povoleno je střílet. Jenže já mám v plánu naháňku, a ono už není co nahánět, protože u výběhu se už nezdržují. Zřejmě světelný den využívají k pastvě co to jde a přicházejí se k nám vyvalovat až v noci na přežvykování a ohryzávání kytek a balíků se senem.
Ale oves z místa, kde se stravuje kůň, taky není vyžraný. A ten srnky rády. Takže spíš asi teď prostě vůbec nechodí.
svině jedny zrzavý.
POZOR, POZOR!! SLYŠIM ŠÉCKO!
😀
Ahoj holky,
Raduš neboooooj..chvíli mi to trvá,ale pak to vždycky přelouskám😂Přiznám se jen,že většinu příspěvků,kde se řeší děti,tak přeskakuji😂A teď mám čas písnout v pohodě,protože sedím v masážním křesle na pedikúře😂
Já teda mám srnky taky ráda. Jsou to krásná zvířata..hrozně se mi líbí jejich oči..stejně tak prostě kozí oči(Boženka má opravdu krásné)…i koňský..i kočičí😂😂Prostě zvířecí oči….jinak holky Boženka má teď nějaké extra mazlivé období…vždycky byla strašnř mazlivá..na to,že je to koza prostě,tak je jak pejsek…no ale poslední týden to přešlo do extrému,kdy mi fakt nedá pokoj😂Je to samozřejmě krásný,ale teda když vás furt zastavuje u nějaké práce,kdy do vás furt žďuchá hlavou a pak vám položí hlavu do klína na třeba 20 minut a drbej,tak to se nedělá moc dobře😂Včera jsem třeba myslela,kolik udělám práce a ani prd…u všeho byla ta kozí asistentka😀No a známá v práci,co má taky kozy,tak mě straší,že to vypadá,že už cítí svůj konec a tak se takhle mazlí….tak jsem jí ubezpečila,že to určitě ne,že Boženka je ve výborné kondici a je jí teprve 12 let…bude jí 13 let v únoru..a ona mi říká:,, Ty vole Niky,kozy se dožívají 10-14 let😂Tak jí říkám,že ne moje koza,že ta tady bude do 20 let😂
Zrzavci:svině jedny zrzavý.
POZOR, POZOR!! SLYŠIM ŠÉCKO!
😀
😄😄😄
Buggyra:A pak se řekne, že bylo daleko méně psychických poruch a bezdomovců, no jasně, když to bylo pozavírané po vesnicích po chlívkách… A mladá se “měla postarat” o takovou nálož, no to je teda pecka, ale ona se asi i starala, protože kdo jiný se o tu rodinu asi staral než to otce kleplo, ten určitě vařil a dělal svačiny do školy, to se vsadím.
uf, nějak mi z toho není volno, když na to pomyslím
Já mám v životě takové štěstí, děkuju osudu.
Tata věčně stál ve dveřích, kouřil cigaretu a chlemtal lahváč. Tlustý, odporný slizoun fakt, byl mi hnusný i jako děcku, které nic nevědělo. Obcházela jsem ho širokým obloukem. Zrovna nedávno tchán hledal nějaké fotky a tento soused tam byl - hrál s nima v dechovce. Se mi to všechno připomnělo. Barák polorozpadlý, nedělal vůbec nic. Ano, i já jsem měla úžasné dětsví, jen takovéto věci mi ten idylický pohled trochu kazí🙄
Nééé, to nééé Niki, nestraš😲 Božka je třeba jen v kozím přechodu a cloumají s ní hormony😉 Nikdy jsem to u takových zvířat nezažila, ale asi je na nich poznat, že začali stárnout, tak jak u všech ostatních.
Tak musím přiznat, že kozí oči mě spíš trochu děsí, vypadá jak čert, ale i je to srandovní..takové divné oči. Jen hezkýma bych to teda nenazvala😉 (Božence to neříkej😛)
Dneska sem musela dočistit záhon po buxusech, které mi vykopal brigádník a dosadila jsem tam náhradu(japonské brsleny, které jsem si dala zakořenit) Teda pár, ještě mám sadit cca polovinu. A taky mi chybí cca 10 japonských azalek, které tam taky vyhynuly, skoro hned po výsadbě(je to na střídačku) Musím kouknout, jestli je nějak zvládnu namnožit, nebo je dokoupím. Což se mi popravdě nechce, je to drahá záležitost. Původně to vypadalo takhle(teda ne původně, tu fotku ve svém compu nemám, po tom, co housenky sežraly buxusy - to jsou ta suchá košťata mezi) A nechtějte to vidět dneska👎😛
Ono když se matka omlouvá dítěti za to, že je mu potřeba utřít nos, tak na to už není co říct.
Taky jsem někde slyšela názor, že by se člověk měl miminka zeptat, jestli mu může vyměnit plínku…nebo alespoň mu to při vyměňování oznámit…Kam ten svět proboha spěje, co se to děje?😲 Kdyby se to stalo mně, tak bych řekla: víš, co? Tak si hlídejte a přebalujte sami, tohohle já se účastnit nebudu..🤔
To je příprava na nočník 😁 Už?Jestě ne? Vtip samořejmě, chápu jak to myslite, také jsem to slyšela. Ať si každej vychovavá dítě jak chce, dokud se to netýká mě. Mě se to začne týkat v momentě, kdy to nějakým způsobem ovlivňuje mé dítě, pak to řeším. Já mám štěstí, že děti nemám ráda, tak jsem na ně ošklivá, ony se mě bojej a je to vyřešený, a náš puberťák jeskynní je už jiná sorta.
Na druhou stranu, vy s dítětem nemluvíte, když ho přebalujete? Takové to “táák, teď vyměníme plinečku, abys byl v čistém, sundáme dupačky, áno, tak seš veliký, jejda, kdopak ti tam tolik načural? Táák, dáme čistou, zapneme, oblečeme dupačky, no vida, ty jsi hodný kluk, hotovo!”
Já mluvím. A pořád mu říkám, co se děje nebo dít bude. Teď jdeme k doktorovi, dá ti injekci, to zabolí a možná pak budeš mít teplotu, ale je to třeba, abys byl zdravý. A pořád mu představuju lidi. Jako ne paní prodavačku, ale lidi, se kterými bude interagovat. Jedeme k prarodičům, tak mu říkám: Tohle je babička Maruška, ta tě hlídala, když jsem byla nemocná. A tohle je babička Lenka, ta s námi letěla na Madeiru.
A takovéto Teď nastoupíme do tramvaje, jo?, to dělám pořád. Má 7 měsíců, odmlouvat mi nemůže, až začne, buďto přepracuju zvyk, nebo řeknu, že je to třeba. Ale já to nevnímám jako dotaz, jestli dítko souhlasí, spíš jestli rozumí. Dává mu to prostor pro dotaz, pro projevení nejistot.
Přesně..za nás se taky mluvilo pořád..na procházce “tohle je pejsek,tamhle je slepička”..Nemám nic proti kočárku,kde je dítě otočené dopředu,aby líp asi vidělo vše před sebou.,.A matka za ním-telefon v ruce..Já měla vždy děcko otočené k sobě..Nevím,asi mě to ani nenapadlo,asi abych na něj viděla,jestli třeba neblinká,nebo něco jiného..mluvila jsem s ním,(ne teda přímo s miminem,ale až už sedělo)ukazovala všechno dokola,i se zastavilo u něčeho,aby děcko vidělo tu onou situaci nebo věc..Tak samo,jak píše Varaxi..Tohle je babička..řekni “babi”..V Olomouci jsem vídávala spoustu mladých maminek dopoledne sedět na zahrádkách restaurací..povídaly si,děti si hráli v těch koutcích..budiž..Ale jsem si říkávala,kdy tomu dítěti vaří? je 11,a ony v klidu..Odpolko zase..Je asi fakt jiná doba..
Ježíš, co mluvit s dětmi, to je tak nějak samozřejmé, ale já si povídám i s chlupatcema🤣. No to je velikej bobík a tak krásně do křoví vykakanej, to se to bude uklízet nebo kocourovi: tebe bolí bříško, takhle poblinkaná sedačka, no teda……..
….vařila jsem si večer na druhý den, kdyz jsem věděla, že někam půjdeme….dcera si vařila do mrazáku a pak jen vytáhla na co byla chuť….
Tak s dětma nemluvím, ale kdybych měla, mluvila bych pořád, protože jsem užvaněná. Mluvím se všema zvířatama, co vidím či potkám, mluvím i na mravence, co mi přeběhne pod motyčkou, omlouvám se žížale, že jsem ji vykopala, nedejbože přesekla😢 Na včeličku, když sedí na kytce, co si chci utrhnout, nebo tam vlézt: ,,dodělej si to v klidu, neboj, já počkám"🙂 Někdo slovo nevypustí, jak je den dlouhý a taková matka+mobil, je pro dítě katastrofa👎 Nebo spíš, dokud nebyly mobily, i ty nemluvné se svýma dětma mluvily. Nad tím otočeným kočárkem se pozastavovala onehdá moje mamka. Ano, nechá dítě čumět, ať si čumí samo, to ho nějak zabaví. Jenže mluvit a spojovat si věci s názvy, ho to nenaučí. Určitě i proto jsou ty děti opožděné. Moje švagrová je myslím dobrá matka, ale bohužel taky strašně málomluvná. Ono mluvit, vysvětlovat…není to stejné, jako ptát se na souhlas batolete.
Ale já to nevnímám jako dotaz, jestli dítko souhlasí, spíš jestli rozumí. Dává mu to prostor pro dotaz, pro projevení nejistot.
Jde o to, jak to vnímá dítě. Matka holt musí své dítě znát a vědět, co může čekat. Někdy platí “kdo se moc ptá, moc se dozví”. Klasika : Chceš k snídani kašičku? “Ano”. A pak misku s kaší odstrčí “nechci”. Taky jsem se syny pořád mluvila, dopadlo to tak, že si nějak zafixovali, že mluvit je fajn a nutné. Takže uč. ve školce si stěžovala : nesmí se dostat do mé blízkosti, jinak se nedostanu ke slovu a ještě mě opravuje, musí jít uprostřed řady dětí 🙂 - stejně se nenápadně prodral…. Doma pak bylo : “říkala, hele děti, krásná sýkorka a byla to pěnkava”.
Taky tak mluvím se psem a mluvila jsem se všemi psy.