Odpověď na příspěvek uživatele Canka z 07.11.2024, 23:00:31
U nás srnky regulérně bydlí, teď na zimu zmizely, naštěstí, resp. asi ne, ale nevídám je, ani pozůstatky po jejich “konání”. Takže naháňka na srnčí gulášek už letos asi nebude. Nevím, jestli jsou ty mrchy hájené někdy, asi jo, tak musím pak počkat do léta, abychom je mohli zavraždit, ale to už snad dopadne, letos mě dopálily mrchy dost a dost.
Nejen, že se pasou s koňmi po výbězích, ale ještě odrbávají a ohlodávají stromky, kytky, nahlodávají balíky sena, trousí škrkavky a bobky, srnečci nám parůžky rozrývají plochy po výběhu, ničí elektrické pásky a vytahují pletivo, svině jedny zrzavý. Dokonce nejednou jsme srnku vyplašili, když se vyvalovala uvnitř přístřešku!!! A to my nemáme přístřešek tři stěny a střecha, ale přístřešek, kde se vchází krátkou uličkou a z ní teprve se musí uhnout do boxů a před ním je ještě zastřešená veranda, takže ta mrcha musela zalézt pěkně hluboko do temné jeskyně, aby se tam mohla rozvalit. To zůstává rozum stát pak už.
“Jen pro info, o vlivu genetiky jsem psala. Ale jak tím pak vysvětlíte, dvě děti stejných rodičů, naprosto rozdílné chování, prostě všechno? Když ty geny jsou namíchané zase jen z těch dvou?”
“Jen pro info, o vlivu genetiky jsem psala. Ale jak tím pak vysvětlíte, dvě děti stejných rodičů, naprosto rozdílné chování, prostě všechno? Když ty geny jsou namíchané zase jen z těch dvou?”
lesnížínko, to jako vážně…? 😲
Jejda, vím kam tím míříte. Samozřejmě, že člověk v sobě nese geny předků někdy od stvoření světa, ale nemyslím si, že ty ,,stopy" jsou schopné už hlavní rysy člověka ovlivňovat. Prostě: když dítě může po rodičích(obou, co ji mají) zdědit blbou chorobu, je to 50/50. Po jen jednom je to číslo nižší, po babči, mnohem nižší. Některé dědičné věci jdou jen po přímé linii, něco přeskočí generaci. Ano, to všechno vím, netřeba se v tom pitvat. Ale prostě podle základní poučky dědí dítě geny po svých rodičích.
Ono to ani jinak nejde, než že dědí geny po svých rodičích. Kde by se tam jiné geny vzaly 🙂 Jen ta genetická výbava těch rodičů je tak složitá a je tam těch informací tolik, že se může stát skoro cokoli. Třeba blány mezi prsty nebo ocásek - a to klidně celá rodina, kam až záznamy sahají, a nebo třeba až zpátky k nějakým obojživelníkům vystoupivším z moře na souš tam ty blány být nemusely 😀
Na druhou stranu souhlasím s žínkou, že pokud děti před 50 lety ve třech letech (plácnu) normálně chodily, tak není důvod, aby dnešní dítě ve třech letech normálně nechodilo. Normální dítě, které není opožděné, netrpí nějakou atrofií a podobně. Pokud je ten důvod to, že ho matka nechce nutit a unavovat a dívat se, jak občas spadne, a raději ho tahá všude v kočáru, tak to je samozřejmě relevantní důvod, ale není to známka vývoje lidstva, ale pouze to vypovídá o přístupu toho rodiče, genetika negenetika.
Dnes jsem od 5 vzhůru..tak jsem vylezla a čučím tu do počálu..Venku teď nula..nevím,jak ráno..Střecha domečku je namrzlá..
Reakce maminky na holčičku,co se nečeše,je hrozná..To je časem na ostříhání dohola.To se buduje “osobnost”☹️..Mám ve svém sousedství 3letou holčičku,která mluví vysokým,pisklavým, nepřirozeným hláskem,přesně podle nějaké postavičky z dětských videí,které sleduje na tabletu..
zkopírovala jsem z veselého okýnka,bo nevím,jestli tam všichni chodíte..Jen to není po řádcích,sjednotilo se mi to do textu.chtěla jsem to upravit,ale byly by tam asi velké mezery...Tak si poraďte..Je to pěkné..
"Češtinářský bonbónek" -Kdo to sepsal - klobouk dolů, (musel to být velmi dobrý češtinář, asi pedagog ! ) protože je zachován perfektně Erbenův styl. Přesně to sedne tak jak má, nikde nic nevyčnívá navíc, ani neschází - verš a rým - dávám za jedna z hvězdičkou !!! Málo je takových veršotepců anonymů, kteří by to tak precizně dali. A krom toho fakt: - absolutně výstižné
Polednice
Řehoní se dítko drze, učitelce v bledou líc, ať se jenom úča vzteká, ví, že vlastně nesmí nic! Učitelce v hlavě hučí, chvějí se jí kolena, když tu v umučené lebce bleskne veršík Erbena. "Pojď si proň, ty Polednice, pojď, vem si ho, upíra!" Když tu dveře ztichlé třídy, kostlivý hnát otvírá.... Pod plachetkou - však to známe - příšera se zjeví tu, dříve rozjívené děti náhle stojí v zákrytu . "Dej sem dítě!" zaburácí, "volala jsi, tady jsem!" "Volala jsem. Pročpak dítě? Víš co? Radši mě si vem! Ty si sbalíš děsné dítko - horší přijdou do školy - a mne za zmizení žáka odbor školství osolí. Mě si vezmi, Polednice, konečně tak najdu klid! Kolegyně potvrdí ti, jak je těžké takhle žít. Ať se kde chce co chce šustne, kdo je vinen ze všech zel? Kdo je volán jako pucflek? Zcela jistě učitel! Když si páťák místo džusu dá pořádný rumu lok, na koho se ukazuje? Zanedbal to PEDAGOG! Když se dívka zfetovaná vrhá z okna jako cvok, v ruce láhev od čikuli... kdo je vinen? PEDAGOG! Když mládenci skotačiví vhodí chodce v říční tok, kdopak za to zvěrstvo může? Jen a pouze PEDAGOG! Že děťátko v třetí třídě pohačá si druhý rok, kdopak mu měl IQ zvýšit? Kdo to nezvlád´? PEDAGOG! Tak to vidíš, Polednice, škoda mluvit, hanba klít, proto radši mě si vezmi, ať mám jednou pro vždy klid." Polednice hlavu skloní, slza z oka skane jí. Šeptá: "Nejsem kompetentní, zanech marných nadějí." Na pozdrav svým strašným hnátem učitelce zakývá, chápe už, proč pro tu ženu není příliš děsivá…
U nás srnky regulérně bydlí, teď na zimu zmizely, naštěstí, resp. asi ne, ale nevídám je, ani pozůstatky po jejich “konání”. Takže naháňka na srnčí gulášek už letos asi nebude. Nevím, jestli jsou ty mrchy hájené někdy, asi jo, tak musím pak počkat do léta, abychom je mohli zavraždit, ale to už snad dopadne, letos mě dopálily mrchy dost a dost.
Nejen, že se pasou s koňmi po výbězích, ale ještě odrbávají a ohlodávají stromky, kytky, nahlodávají balíky sena, trousí škrkavky a bobky, srnečci nám parůžky rozrývají plochy po výběhu, ničí elektrické pásky a vytahují pletivo, svině jedny zrzavý. Dokonce nejednou jsme srnku vyplašili, když se vyvalovala uvnitř přístřešku!!! A to my nemáme přístřešek tři stěny a střecha, ale přístřešek, kde se vchází krátkou uličkou a z ní teprve se musí uhnout do boxů a před ním je ještě zastřešená veranda, takže ta mrcha musela zalézt pěkně hluboko do temné jeskyně, aby se tam mohla rozvalit. To zůstává rozum stát pak už.
Bobi, báseň výborná, neznala jsem👍 U nás, když jsem přišla v 7h dolů, na meteo něco pod mínus 1, nečumla jsem poctivě, tuším -1,2 to bylo. No chudák ježek co večer přišel do misky😲 Teď mám strach, jestli se zvládnul někam zahrabat ještě😟 Na boudu se senem jsem dala dvířka, kdyby tam chtěly kočky. Stejně tam potvory nechodí a ježek to asi neumí😟 Tam by mu bylo dobře🙂
Niki, včera jsem si říkala, že chudák Nikča nemá šanci to tu přečíst (budu se muset mírnit v tom škrábání příspěvků😛) Já, narozdíl od toho satanáše Buggyry😜 mám srnečky ráda. Třeba sestřenka taky zuří, protože jí u neoploceného baráku úplně zlikvidovaly thůjový živý plot. Mě taky okousaly nové drahé mandle, co jsem vysadila ven, za plot. Ale můj problém, nedala jsem na ně pořádnou ochranu, respective se spoléhala, že je v křoví nenajdou a nedala žádnou👎 Dobře mi tak😉
A už je to tady…nečeše. Když já si vždycky na něco vzpomenu a musím to sem naškrábat😏 Měli sme sousedy, ta rodina na tehdejší poměry byla divná, na dnešní příšerná. Až v pozdní dospělosti jsem se dozvěděla, že otec dceru celý život, až do jeho smrti zneužíval. Lidi kolem to věděli(tušili) nikdo nic neudělal. Chce se mi blejt, velebnosti☹️ Ona se sebepoškozovala, tehdy, někdy v 80letech, měla doškrábané ruce, vyholila si vlasy až někam do poloviny hlavy(dnes by to byl módní trend) my jako děcka jsme neměly šajn proč, prostě sme mysleli, že je magor. Nejstarší bratr byl opravdu, neznali jsme diagnozu, byl zavřený vzadu na dvorku v takové zděné kobce s malým okýnkem, asi to byl dříve prasečí chlívek. Tam jen vydával skřeky, my se bály, když jsme to někdy slyšeli až na cestu. Prý mu tam jen nosili jídlo. Někdo tvrdil(asi přímí sousedé) že tam byl nahatý, bílý a tlustý. A druhý bratr byl taky divný, nebyl magor, nejspíš nějaký autista, v mém dětství už byl skoro dospělý, schovával se, nemluvil, ale mluvit uměl, žil někde na dvorku v boudě a tvořil si tam věci z elektřiny, která ho fascinovala, zajímala. Všude byly haldy drátů a různých elektrosoučástek. Po setmění sme ho potkávali s baterkou, jak si chodil elektrosoučástky vybírat na smeťák, který byl v každé dědině(spíš několik) A ten se nikdy nečesal. Matka umřela poměrně brzy. Když mi bylo cca 12, otce konečně trefil šlak. O rodinu se měla pak starat ta holka, ale nezvládala to, jak by mohla, bylo jí nějakých, cca 18. Toho z chlívku odvezli do nějakého ústavu, toho z elektrikou vykoupali, hlavu měl splstěnou a plnou vší, takže ho museli ostříhat dohola. On pak ty svoje vlasy, které vypadaly jako čepice z plsti, i jako čepici nosil, ukazoval, či spíše strašil s tím nás děcka😉
Odpověď na příspěvek uživatele Daja z 08.11.2024, 12:55:40
Taky ne. Škrkavky jsou hodně druhově specifické.
Přesněji řečeno, v hostiteli, na kterého nejsou zařízeni, se vyvine max larvička a i ta uhyne. Vývojový cyklus nedokončí.
Proto mě čílí hysterické výkřiky, jak jsou psi plní parazitů nebezpečných pro člověka. I kdyby se mu škrkavky procházely po nose, tak to nic neznamená.
Chtěla jsem tím říct, že když bude jeden reagovat na nějaký přístup “pozitivně”, že ten druhý, třeba sourozenec, bude reagovat jinak, třeba "negativně". Jen pro vysvětleni, myslim, ze jsme měly na mysli totéž. Rozvedla bych to, ale nema to cenu. Ono když se matka omlouvá dítěti za to, že je mu potřeba utřít nos, tak na to už není co říct.
K tomu mám ještě jeden postřeh : pořád se jich ptají! Matky malých dětiček. Přijde matka s kloučkem cca 3 roky na zastávku tramvaje : “ pojede mě tramvajkou? Ano? ” Odpovědí je kategorické “ne”. (Celkem normální u dítěte období prvního vzdoru) A začne miloučké přemlouvání, jak je tramvajka hezká a jak dělá cink….Na to už dítě reaguje tvrdším odporem a končí obrovským řevem, ten matka nevydrží a kopající a kroutící klouček je odnese kamsi za roh. Dál? Nevím, já odjela, oni ne. Proč se ho “slepice” - pardón - ptala.
Prý protože dítě, i když je malé, má právo na vlastní názor.
