My jsme naprosto nekomunistická rodina. Nikdo nebyl v KSČ. Moje máma teda vím, že byla v ROH, pamatuju si, jak do tý knížečky lepila známky za zaplacené příspěvky a i tak si myslím, že to bylo spíš kvůlivá nějakým těm rekreacím.
My byli chudá rodina, takže nám nesebrali komančové pole, továrny, ani jinej majetek. Vlastně jediný, co jsem jako sítě já vnímala bylo, že jsem nesměla nikde říkat, že posloucháme Hlas Ameriky a že jsem nesměla nikde vykládat, co si doma dospělí povídaj o politice.
Na průmyslovku jsem se dostala i bez toho, aby mamka byla v KSČ.
No a co se pionýra týče, tak jasně sem tam si na sebe navlíct kroj, protože pionýrské shromáždění, ale do klasickýho pionýra jsem nikdy nechodila. .. hrála jsem házenou, chodila do chovatelskýho kroužku a psk asi od pátý nebo šestý třídy na koně.
Tak je fakt, že spousta věcí nebyla k sehnání, rifle jsem měla jen díky tomu, že dědečkův brácha bydlel ve Francii a tak jednou za rok jsme od něj obrželi nějakou tu valutu do tuzexu. Pamatuju si, že kolikrát jsme místo toaleťáku museli vzít za vděk zmuchlanýma novinama, ale.
díky tomu, že jsem vyrostla za komančů, tak se mi splnil můj sen o koních a mohla si to dovolit i moje maminka samoživitelka neboť to stálo 40,- KČS ročně a to jsem byla každej den u koní a každej den v sedle. Nevím, kolik taková sranda stojí dneska, ale zadáčo to asi nebude.
Jako myslím, že obecně, co se sportování dětí týče, tak to bylo určitě finančně dostupnější, než dneska.
Nebudu tady komunisty obhajovat a tvrdit, že nic špatnýho nedělali, nejsem padlá na hlavu, ale zároveň nebudu říkat, že všechno stálo za h…
