Také mi zůstalo příjmení po bývalém manželovi. Přiznám, že bych těžko nesla, aby se děti jmenovaly jinak než já. Sice velký autor praví “Co je po jméně, i pod jiným jménem bude růže vonět stejně”, ale já to tak mám. Přestože jsem děti vychovala v podstatě sama, jsem ráda, že si k otci zachovaly normální, dá se říci hezký vztah.
Mám mladou kolegyni, žije v partnerském vztahu, dítě se jmenuje po ní a já ji “přesvědčuju”, že by se měl otec v příjmení dítěte objevit. Obě příjmení jsou krátká, takže by ( podle mě 🙂) i hezky zněla. ( Rozhodně bych otce nedegradovala na 1 spermii. To dítě po něm má hlavně půlku genů )
Až na ty, které se znovu vdaly. A pak mám trochu problém, spárovat příjmení dítěte a matky. Ale takové případy jsou taky v menšině.
Na to mám historku. Je to dávno, ale třeba se tomu taky zasmějete ( i když dnes….nic podivného by na tom nebylo ) : Na rodičovské schůzce, rodiče v lavicích dětí, úča říká "Pane Pospíšile…Ale já jsem Polák…To nevadí, já budu mluvit pomalu, nějak si porozumíme…Ale já jsem Polák příjmením . Ha, ha, ha - docela jsme se tenkrát nasmály. Blbé, že ?
Když si i nevezme jméno nového manžela, může s ním mít děti, které budou mít jméno zase po něm. Takže polovina dětí s jedním jménem, polovina s jiným jménem…Za našeho dětství, byl rozvod naprosto vyjímečná situace. Měla jsem jen jednu spolužačku z rozvedené rodiny a byla za exota. Dneska: několik rozvodů, tatínků, dětí…takže ve jménech i tak chaos😏
Když si i nevezme jméno nového manžela, může s ním mít děti, které budou mít jméno zase po něm. Takže polovina dětí s jedním jménem, polovina s jiným jménem…Za našeho dětství, byl rozvod naprosto vyjímečná situace. Měla jsem jen jednu spolužačku z rozvedené rodiny a byla za exota. Dneska: několik rozvodů, tatínků, dětí…takže ve jménech i tak chaos😏
To pak je asi tak : Táto, běž si to tam vyřídit. Tvoje děti bijou moje děti a naše děti jim fandí.
Reni, toho Donutila jsem zachytila, že to má někdy jít…tak kouknu. Je to normoš detektivka, nebo zase nějací duchové a návraty do minulosti? Na to jsem fakt alergická🙄
Rázovitý…to sme, velmi. Přesně tak jsme i definovaní. Několikrát přes nás přešli Turci. Babička, taťkova mamka a její příbuzní nějaké rysy nesou, taťka byl hodně tmavý typ. Stejně jako příbuzní mého dědy z mamčiny strany. I já jsem sice od narození spíše světlovlasá, ale s tmavou pletí a lehce se opalující. Muž to vždycky uzavře: a pak se s tebou má někdo domluvit, když máš turecké předky😜
Jmenovalo se to “záhadné případy”-s tím Donutilem…To se mi líbilo,lehce mysteriózní..ten Lovec,dost neskutečné a jaksi zmatené(teda z mého pohledu)Lambora nechá Kolesárovou stát v lese,jde sám dál po zvuku,někdo ho sejme a v tom samém okamžiku chytne Kolesárovou za pusu Kříž..…Hospodský mlží,a ve finále mu začnou blikat oči,že ta “příšera” je on…No,uvidím v druhém díle…A Labyrity byly z mého pohledu dost drsné
K tomu dotazu Raduš..V čem je jiné být matkou a babičkou..Když má žena děti po té 20tce-nebo dřív..Má plné ruce práce,ještě všechno neví,je unavená,pokud nemá doma babičku na pohlídání..Chlap celé dny v práci(není to ale standartní situace)..Prostě honička..Potom do práce,děcko do jeslí,do školky,z práce naopak..a zase honička doma…Ale potom,až má její dítě potomka-její vnouče,je to úplně něco jiného!..Užívá si ho,má na něj spoustu času,a ten pocit,když za tebou doťapká,sedne ti na klín,obejme tě,dá ti pusu a řekne "babi,mám tě láda"..Já byla babičkou v 32 letech(vyvdala jsem 8+9 leté děti-to tu víte,pak 2 vlastní)..nevadilo mi,že jsou nevlastní..Užívala jsem si vnuka od narození..Sice byly zdravotní komplikace,jezdily jsme s dcerou po doktorech,ale..Vnučku po 4 letech.. Jezdila jsem si vnučku koupat k mladým přes týden-a mazlit se..Byli u nás teda každý víkend..Nadělalo to sice paseku pak s vlastními-vnuk byl o 7 let mladší,než můj syn a o 10 než dcera…A v dospělosti se to potentočkovalo úplně-ty dvojí děti(hlavně “dcera”,které jsem pomohla vlastně nejvíc)..Ale já se stáhla,nechávám je žít-do ničeho jim nekecám…A svoje vlastní vnučky jsem si neměla možnost užít-lituju toho dodnes..ale nejstarší vnučka za mnou jezdí na tajňačku už asi 2 roky..
A zase se v tom babrám😏 dnes to teda nesmažu..ale nebudu se k tomu už vracet..
Ha, tak jsem večer koukla na Donutila a…ne, tohle není nic pro mě. Na duchy a duchařinu nevěřím. Jóó…chtěly sme moc s mamkou, když umřel taťka, říkaly jsme si, že jestli to existuje, je ta možnost, taťka určitě za náma přijde, odešel moc rychle, nečekaně. A nic. Nikomu, ani bráchovi se nic nedělo, žádná znamení apod, jak se rádo vypráví. Přitom brácha dělal ve škole zkoušky a nemohl za ním do nemocnice ten poslední den, ale slíbil mu, že další den hned přijede. Taťka bohužel umřel do rána, už se neviděli. Takže ne, nevěřím.
Bobi, většina babiček v dnešní době ještě pracuje. Já to chápu, že je někdo z dětí ve 20, 30… uštvaný, bych to nechtěla ani omylem😉 Takže by ale asi měly mít až vnoučata?😜👍 Mělo by se to nějak vymyslet😉 Vlastně prd, ono už je to vymyšleno, některé maminky už si v podstatě, po 45, ta vnoučata rodí👍 Akorát doktorům se to nějak nelíbí😏Takže by se to mělo zlepšit tam, mít zdravé 50leté rodičky, které ty děti už opravdu chtějí a udělají si na ně čas😉
