Dneska je první den mlhavo. Nijak moc, ale nesvítí slunko. Včera jsem byly na úřadu, nákupu a na hrobě bratránků a prarodičů, v rodišti taťky. Navštívili jsme strejdu, posledního žijícího taťky sourozence. Je mu 86, bolí ho kyčel, má slabé srdíčko(po dědovi) ale je naprosto čupr, však taky dělal něco po venku. Je vysoký, štíhlý…taky po dědovi. A hlavně mu neuvěřitelně funguje hlava. Má přehled, o všechno se zajímá, on ani vůbec nemluví jak starý člověk, prostě i v hlase má takovou jiskru ještě. No a je po dědovi taky velice inteligentní. Kvůli tomu, že děda byl odsouzený kulak, nemohl studovat a celý život jezdil s popelářským autem. Hezky jsme si pokecali, rozebrali politiku a byla jsem překvapená, že máme úplně stejné myšlení a hodnoty…asi je to dědičné😉 Jak jezdil tím popelářským, tak se o auta vždycky hodně zajímal, jezdí starým favoritem ještě doteď - po doktorech. Hned vyběhnul a vyptával se na moje elektroauto, všechno ho zajímalo. Už byla tma, jinak by sem ho vzala projet. Škoda, moc se mu líbilo.
Dneska další kolo, musíme zavést zase kytice na naše hroby..to je pořád dokola, byly sme tam minulý týden to všechno uklízet, teď se tam zase postupně naváží výzdoba.
Ano Niki, mamka taky není ,,matka roku". Jen já jsem ta poslední, co jí může něco vyčítat, protože jsem stejná. Ty si možná po taťkovi, tak to drhne ještě víc. A myslím, že i Bobča by k tomu měla co říct, kdyby o tom chtěla mluvit.
A myslím, že i Bobča by k tomu měla co říct, kdyby o tom chtěla mluvit.
Právě..napsala jsem litánii,ale radši jsem to smazala..Nebudu se v tom už babrat-ubližuje mi to..Jen bych Niki apelovala na to,abyste mamce nic nevyčítaly..Postaraly jste se samy,tak to nechte být..
Mě se to prostě blbě chápe s mým přístupem k dětem. Ale může se mi někdo alespoň pokusit vysvětlit, proč se rodiče nestarali, neřešili své vlastní děti a z vnoučat jsou mimo, jako by to byl největší dar z nebes? Neřkuli, že ty jejich děti tu ještě pořád jsou?
Ha…a mě něco teďka došlo😲 Mamka vždycky, když se s někým zastaví a hodí řeč ohledně vnoučat, tak jako: no alespoň od kluka jsem se nakonec vnoučat dočkala, už to vypadalo, že žádné mít nebudu. Niki - mamka má 4 děti a ještě nemá žádné vnouče, že?😲 Ani jsi nikdy nevzpomínala, že by fňukala že ještě nemá. Jak se k tomu vlastně staví ona? Nemusíš odpovídat veřejně(samozřejmě nemusíš vůbec😉) nebo když tak písni SZ🙂
Bobi dneska,když jsme to byli mamce oznámit to přestěhování,tak jsem bouchla…protože její reakce…no škoda mluvit…každopádně jsme se tam zhádali,ale ve finále to vyčistilo vzduch a trochu to už situaci uklidnilo..ale už se k tomu taky nebudu vracet…nechám to už být..
Raduš máma třeba moje rozhodnutí nemít děti naopak podporuje..že by do téhle doby děti už mít ani nechtěla..a nikdo z nás nemá děti..starší ségra chtěla,ale neměla k tomu vhodného chlapa..teď už sice má,ale už nechce,že je stará…brácha,tomu by to nevadilo mít jedno dítě,ale taky nemá vhodnou partnerku…a mladší nechce děti..asi jako já…takže asi tak🙂Akorát ona v sobě nemá to,co já..já mám k dětem vysloveně odpor..to ona ne😂Ale nechce je taky…
No ze mě babička nebude. Moje děti děti nechtějí..
Já děti nemusím a nijak se tím netajím, ale zároveň krev není boda, takže bych svoje vnouče milovala… až bychom se prokousali do fáze, kdy dítě zvládne hrát prší, člobrdo, z pohádky do pohádky, dostihy a sázky a žolíky, tak to je pohoděnda. Ale zároveň vnouče není nic po čem bych toužila.
Mrzí mě třeba přístup některých členů mojí rodiny, když zjistili, že moje dcera děti nechce “ no jo… další taková”. A nejvíc mě na tom všem štve dvojí metr.. můj syn tudíž chlap děti nechce a nikdo neřekne sni popel, moje dcera děti nechce, tak je divná, protože každá ženská musí chtít děti.
Tak mamka se s tím, že ode mě děti neuvidí smířila už dávno a dá se říct, že to taky u mě podporuje, protože vidí u mě tu nechuť a odpor k dětem, který s věkem spíš ještě roste. Takže ji ani nenapadne pronášet věty typu: aby jsi na stará kolena ještě nelitovala😉které někdy pronesou někteří vzdálení příbuzní, kteří mě tak dobře neznají😏
Odpověď na příspěvek uživatele Sardullah z 31.10.2024, 22:26:18
Aha, to jsem netušila Sardullah. O dceři, že máš dceru jsi vzpomínala, ale myslela jsem právě, že je normálně vdaná a má děti. Já jsem se s tímto nikdy nesetkala jako, že by někdo pronesl ,,další taková". Jasně, nejspíš by to neřekl mě, ale ani se to ke mě nedoneslo. Kdo mě zná, opravdu vidí, jak se dětí straním. Absolutně mě nezajímá si s nima hrát. Se psy jo, s dětma vůbec. To ,,krev není voda" jo, jo, to si mamka před jednácti rokama, co se narodila neteř taky myslela. Říkala věty typu: to bude ,,naše dítě", dítě naší rodiny😜 stejné geny, to bude jiné. Ne, absolutně to jiné není. Byli by mi naprosto lhostejní, kdyby to nebyly děcka mého bratra, o kterém vím, že je miluje a kdyby se jim nedejbože něco stalo, by ho to zlomilo(jako každého rodiče) Ale prostě je to o tom, že mi jde o bráchu, k nim nějak žádné zvláštní pouto necítím, prostě ne a nebudu nikomu nalhávat, že ano.
Jo a k tomu, že každá ženská musí chtít dítě dodám, že ta nechuť k dětem je vyloženě dědičná. Babča měla 4 děti, ale proto, že se to tedy vyžadovalo. Žádný vřelý vztah k nim neměla, ani k nám vnoučatům. Mamka děti ráda má, ale ta je určo po dědovi, ten taky měl. Moje sestřenky…tři z nich mají po jednom dítěti, v dost pozdním věku, protože žádný vztah k dětem neměly a dítě podle jejich slov mají taky jen proto, že se to očekávalo a chlap chtěl(a jinak by jim třeba utekl) Svoje děti mají rády, ale jiné je nazajímají. Jedna je svobodná a bezdětná. Jen jedna děti miluje a strašně chtěla, tam byl problém s chlapem, tak má taky jen jedno dítě.
Sardullah, to je logické, u ženy se předpokládá nějaký mateřský cit a pud. U muže tak moc ne, a mužům netikají biologické hodiny a mohou zplodit dítě i v poměrně pozdním věku, pokud změní názor, na rozdíl od žen.
Chápu, že někteří lidé nechtějí děti. Ale mám pocit, že je jich moc. I tady je poměrně dost žen, které děti nechtějí. A realizují si city, potřebu o někoho pečovat, na zvířatech. Já to beru, je to každého věc. Všem vám přeji, abyste nikdy nezalitovaly.
Odpověď na příspěvek uživatele balu z 31.10.2024, 23:15:05
Jenže je rozdíl, ty city absolutně nemít, ba mít k dětem takřka odpor(já se jich dobrovolně vůbec nedotknu) a je rozdíl laborovat nad tím, jestli je mít či nemít, kvůli politické situaci, kvůli planetě atd…Ano city a potřebu o někoho pečovat mám, ale to nemusí být prostě děti. Můžu pečovat o ta zvířata, o staré lidi, ba i o ty kytičky. O muže samozřejmě😉
A i mužům biologické hodiny tikají. Ne, nevisí nad nima Damoklův meč s termínem, ale i muže řídí hormony, což se ještě donedávna popíralo.
Sardullah já vaší dceru naprosto chàpu..já to ze svého okolí slyším stále..to nepochopení mého rozhodnutí. Ale oni by ty ženský,co mi to říkají(chlap se diví málo kdy) si měli uvědomit,že je to mohe tělo a můj život..a každý žijeme živit takový,jaký chceme..a i kdyby se to ode mě sebevíc očekávalo a zklamala jsem tím třeba všechny kolem sebe,tak budou prostě zklamaný…já totiž nekoukam na to,kdo si o mě co myslí…mám to jako Raduš..já se dìtěte snad ani nikdy nedotkla😂
Balu musím přiznat,že teda poslední dobou nárůst holek,co nechtějí děti,taky vnímám..ale na tom není nic špatného..a já třeba vím,že nikdy litovat nebudu..
Já svoje děti miluju, teda milovala i jako malé, ale teda ulevilo se mi, když se konečně dostaly do puberty…. do tý doby to byl takovej trochu vopruz. Jo klidně to přirovnám k border kolii… pořídím si borderu a budu jí milovat až za hrob, ale bude to vopruz, protože s ní budu muset dělat bambilion věcí, které mě nebaví. Navíc když byly děcka malá, tak jsem si připadala, jak uvázaná u boudy. Ale všechno nakonec dospělo k tomu, že jsem vychovala dva dospěláky s velmi podobným smyslem pro humor jako mám já, takže se spolu dost nařehtáme….jo jsou super.
Dneska mám takovej strach z budoucnosti, že bych do toho žádné dítě přivést nechtěla… možná jsem hystericky paranoidní.. ale svět se z mého pohledu řítí někam do zadele. Z zohoto pohledu jsem vlastně i ráda, že vnoučata nemám.
Já nikdy děti nemusela… už když jsem byla malé děcko jsem neměla ráda malé děti. Nejhorší vždycky bylo, když přišla návštěva s mými vrstevníky, že si jako my děti budeme hrát, tak to bylo fakt utrpení mladého Boháčka. Jó to když měla přijet teta s ovčandou, tak to jsem nemohla dospat, jak jsem se na ovčandu těšila.
Sranda… nedávno jsem se potkala někde na poště s kamarádkou z dětství, spolužačkou. A ona, že už žije dlouhodobě v CZ, nedaleko, a já, že se teda sčuchnem. Ona dlouho žila v zahraničí, v různých zemích, kam ji to zrovna zaválo… No a ona povídá, jasně, ale nemám moc času, jsem doma s dětma, dva a půl + deset měsíců. A já jsem říkala, jestli má teda hlídání. Tak, že ne. Tak jsem suše oznámila, že klidně se nakvartýruju na návštěvu k ní domů, ale že děti se mě nebudou dotýkat, že k nim mám stejný vztah jako si to pamatuje z dávných dob. A ona se smála a říkala, že zavře děti do chlívku 😀
Já dřívávějc, když ještě dítě přicházelo v úvahu, říkala lidem raději, že děti mít nemohu, a ještě jsem přidala povzdech. Lidé mě litovali a neměli blbý kecy, dokonce se často stalo, že od toho tématu rychle utekli. Bezva strategie 🙂
Máti taky nikdy neříkala, že doufá, že se dočká vnoučat 😀 Právě naopak, že jestli si pořídím dítě, ať nepočítám s tím, že mi ho bude hlídat a věnovat se mu, neřku-li nějak vychovávat. Babička byla milující matka i babička, věnovala se dětem v domácnosti fantasticky a vnoučatům také, psycholožka se kdysi ptala, jestli mě matka babičce věnovala a nebo mě babička matce ukradla 😀 Máti v tahu doby jako mladá měla v plánu dvě tři děti a těšila se na to, znala rodinný život ze svého dětství a moc se jí to líbilo. No a pak zůstala těhotná sama a nadále jako samoživka a přešlo ji to, tak jsem jedináček a ještě s takovou dost spartánskou výchovou 😀 Takže my to nepodědily, ale tak nějak se to během té jedné generace vypěstovalo 🙂
Je rozdíl vlastní a cizí děti. Z cizích taky nejsem nijak urvaná. Ale to vaše ve vás roste, je vaší součástí a i po porodu je to pořád kus vás. Do konce vašeho života.
Strach z budoucnosti - vždycky tu byl, ale vždycky nějak bude. Děti se rodily do mnohem horších podmínek a vyhlídek budoucnosti.
Holky, co blbnete? Vždyť je to jako pořídit si štěně! S tím rozdílem, že od cca 10. let se “to” venčí samo, vezme si odpolední svačinu a když se musíte zdržet, tak i nachystanou večeři. Mé děti se venčily samy podstatně dřív, ale to byla jiná doba. A jít do lesa s dětmi, byla stejná zábava, jako se psem. Jen každého učíte něco jiného.
Nechci vám zvrátit ani snad vyčítat vaše rozhodnutí, jen napsat, jak jsme to měly my.
Já si tak nějak myslím, že lidé by měli chtít mít děti, ale nijak mi nevadí a neuráží mě, když to tak není.
Mít děti je dřina a odpovědnost, pořizovat by si je měl jen ten, kdo je opravdu chce. Mám ve svém okolí muže, který děti v rodině vítá - ale převážně jen kluky. Dceru ani vnučku nemá a tak nějak netuší, jak se k děvčatům v rodině chovat. Ale pro děti, ani své vlastní, v podstatě není ochoten cokoli udělat. Nic je nenaučil, krom uvaření vajíček se o ně nikdy nijak nestaral, nepomáhal jim se školou, prostě nic. Děti jsou v jeho očích starostí matky… a hodnota samotných dětí je minimalizovaná na pokračovatele rodu. Když jsem se k němu do rodiny přivdala a nezměnila si jméno, málem ho štrejchlo.
Tak než takovej chlap, kterej tvrdí, že chce děti, radši takový, který je upřímně nechce.
