Třetí víčko

Sklopec

Ne ne, Niki, já se vůbec nebojím, že by zvířeně u tebe nebylo dobře, jen chyběl nějaký popisek, jak se teď kdo má, co dělá, co má nového atd😉A otrávená a protivná z horka jsem i já👎takže se jim vůbec nedivím. I když musím zaklepat: včera všude kolem popršelo a tu se malinko ochladilo, takže nebylo 30st, ale zataženo celý den a jen 27. Do toho nasr…mamka kvůli vnučce, co měla u sebe a Tom řešil něco z práce…no nasratá celá rodina😎Ještě, že alespoň kočice v poho. Vlastně houby v poho!😲Odpoledne za krbem krkání, já si na gauči čumím na tenis. Vybatolí se Viktorek a nadrapuje ho, že bude blít. Motá se v jídelně, točí se ke schodům do obyvču a snaží se vyblít. Říkám mu, že to vyblinká a bude dobře. Něco malinko vychrkal, ale pořád to s ním škubalo jako, že to ještě není všechno, couval ke schodům, postavil se o schodek níž zády ke mě pořád a blinkal, najednou se úplně bezvládně jak hadrová panenka sesunul až na zem, přes dva schody, myslela jsem, že se tím zadusil😲 Skočila jsem po něm, začala s ním třepat, plácat ho po zádíčkách…postavím ho a on si odejde jako by nic, že: co děláš, co mě mlátíš?!? Já vyděšená jak blázen…ale už to bylo dobré. Nevyblinkal, krom pár kapek skoro nic. 

Jo a konečně se mi povedla namotat struna do křoviňáku, nevěděla jsem jak, hledala na netu návody, všechno jiné hlavy, tak jsem šla do domku a v šupleti našla návod. Podle něho jsem viděla taky houby jen, kudy vytáhnout ty konce ven, které otvory jsou na to. Fungovalo to, takže jak bylo zatažené, zrovna jsem posekala celé pole, hlavně brambory, aby se mohly vyorat a zbytek jsem s tím ,,vyplela"😛

Jen krátce-nebudu se rozepisovat-většina holek tady můj život zná😇..Ve finále je jedno,kolik kdo má dětí,já děti mám “dvojí”(i vnoučata,pravnoučata)..a jako bych je neměla…Musela jsem si zvyknout,ale jsem ráda,že mají své životy,své rodiny..mají práci-kromě jednoho zetě..Mají kde bydlet…Ale už tolik nebrečím..dělám babičku vedle klukům..🥰Vlastní vnučka za mnou občas přijede “natajňačku”😉

Jestli je to na Bobču, určo odpoví sama, jen co já vím, tak ona jich udělala dost. Bohužel dotyční toho akorát zneužívají. 

ano,těch kroků bylo ažaž,ale donekonečna se ponižovat nehodlám…Je to složité..Nechci se tu rozepisovat,ubližuje mi to akorát-babrat se v tom..V noci,když nemůžu spát se mi to honí hlavou pořád dokola..Zdá se mi o nich..Mám je tu na nástěnce před sebou všechny na fotkách..Chtěla jsem je X-krát sundat a dát si tam fotky třeba těch zvířátek od vás tady…Mám tam Maxíka,pak Mikiho od dcery-už se nevrátil..Od Raduš Viktorka a  od snachy Huga-mopse(nedávno prošla zezadu kolem mě a ani nepozdravila)V takových chvílích trpím jak zvíře..Vlastně jsem se přestěhovala z Olmika sem,abych jim byla blíž…ale..prostě se “něco”stalo,a já už ty výčitky nezkousla..Stáhla jsem se…

Dnes jsem pozvaná ke garáži,kluci slaví narozeniny..Musím honem ušít dáreček-napadlo mě něco až večer..Bude se grilovat..Usmažím tvarohové kobližky-ty mají rádi..Možná upeču i pletýnky jako překvapení..😊

“anonyme”-nejde mi to otevřít👎

Hmm vypadá, že to funguje spíš jako nozdry, jen nevím, proč o tom není nikde zmínka😟 Ale přijde mi to….takové hnusné😏

U nás odporné vedro, jak včera, tak dnes od rána, už je tam 23st, na obchůzce asi zdechnu👎 Krom toho, že jsme byly včera s mamkou ve městě na nákupech, nedělala jsem nic moc. Oběd a večer jsem ještě obrala okurky, stříkla rostliny proti plísni a dosekala zbytek zeleniny křoviňákem - místo pletí😛Tom se mi smál, že taková blbost a jak potěší, že si nemyslel, že to pro mě bude tak skvělá hračka😉No a samozřejmě ani nekapnulo…a dle předpovědi už ani nekapne🙄ani to nebudu komentovat radši. 

Ráno spal Viktorek za barákem na lehátku a Gucci byla před vchodem - když jsem sešla dolů. Takže mám oba OK. Viktík včera jedl po dlouhé době maso. A zkusila jsem jim koupit zase nějaké nové kapsičky, na zkoušku, 30Kč jedna…ani neochutnali. Ještě, že jsem vzala jen tři🙄 (každá jiná příchuť, ale asi se to nesetká s nadšením, je to ,,paštika" a není tam želé😏

Zas nikdo nikde?!?😲 Bobeš, ty zase šiješ? A Nikiša teda nevím, co měla na víkend v plánu? Vzhledem k teplotě, se asi někde koupe😉 A zbytek, co máte za akce na víkend? My klasicky o víkendu nic, volno, klid😉 Koupat se nejedu, o víkendu by tam byl nával. 

Raduš..jako….já psala dnes v 7,43….jsi to nějak zasklila,hm?

Zasklila tebe? To bych já nikdy! 😇😉Asi jsme to zase psaly zároveň a ty jsi to poslala o fous dřív…mě už se to nezobrazilo, že je něco přede mnou😏 Neva hlavně, že žiješ a vlastně koukám, že nevíš, co dřív🙂 A s rodinou se Bobi netrap, vždyť ti tu všechny píšem, u každé je něco, teď mi Tom vyprávěl o kolegovi z práce…má tři sourozence a teď se začali hádat o dědictví🙄 Všechno OK, než mezi lidi vlezou spory o majetky, vidím to všude kolem sebe☹️ Byla bych za to, aby rodičové svoje majetky rozfofrovali, nebo odkázali třeba potřebným…ať se dospělé dětičky taky postarají a nečekají jen jak supi, co se bude rozdělovat. Ani h.vno by nedostali👎

….a teď poraď jak rozfofrovat barák se zahradou, kde celý život žiješ, miluješ a předpokládám, že zůstane v rodině, která má k němu alespoň nějaký vztah….

Barák a zahradu jsem si postavila a vybudovala a dřu na tom sama. Proč bych to měla darovat rodině, která tu nežije a vztah k němu nemá? Já jsem měla vztah k baráku, kde jsem se narodila a 30let s přestávkama žila. Když jsme dostavěli, obrečela jsem, že už tam bydlet nebudu, dokonce jsem se odmítnula přestěhovat a několikrát se tam alespoň na pár dní  vracela. Ale zvyknula jsem si tady a už mám vztah k tomuto domu, můj rodný bych klidně prodala(kdybych ho dědila já jako, že nebudu) až tu mamka nebude. Vymyslíme s mužem, kam dáma, prodáme, darujeme? náš barák a pozemky, až tu nebudem. Tedy dřív samozřejmě. Prodáme a zařídíme si za to poklidné stáří někde v domově třeba. Naštěstí dědice řešit nemusíme. 

To, co Evi píšeš, je břemeno, které hodila babča na mamku. Ty se o nás postaráš, tak dostaneš barák, ale nesmíš ho prodat, musí zůstat v rodině. První umřel taťka, takže mamka to chtěla vrátit. Ne, ne, postaráš se o nás, tedy i o barák atd. Takže jí zůstal starý, prakticky už neobyvatelný po bábě, se zahrádkou, humnem a polem, toho času už sadem, co tam vysadil brácha. Ten by se staral, ale odstěhoval se do Prahy a celé to má na bedech 72.letá mamka. Sama velký barák se zahrádkou. 

…no vidíš a u nás zase mám rodný dům z matčiny strany a vztah k němu mám veliký, je to celé moje dětstv a dospívání a vztah k němu má i moje dcera, která tam také trávila dětství a dospívaní a plánuje se svým přítelem, že v něm hudbu bydlet až mému vnukovi - jejich synovi nechají dům,který teď budují….  

Protože bydlíš na bytě. Nevím, jestli je tvůj, ale nepostavila jsi si ho, nenarodila se v něm, takže je naprosto normální, že vztah k němu je vlažný, není. Já jsem se narodila do babči domu, než jsme postavili, bydleli jsme u babči a přespávali u sousedky v domku, v 6 letech už jsme dostavěli barák, ale víc doma jsem byla stejně u babči, kde jsme byli, protože naši chodili na směny.

Tento jsem si postavila, respective plánovala s architektem,  byla u celé stavby, dělala si dozor. Ale co s ním bude, až my nebudem je mi naprosto šumák. 

Že si dcera plánuje, že dům postaví a pak nechá synovi…ten o něj stát nemusí, odstěhuje se někam do ciziny, dcera zůstane na baráku, zůstane jí barák po babině  a bude toho mít taky plné brýle. A je rozdíl být na to dva, nebo zůstat na všechno sama. Něco se naplánovat nedá, člověk míní…Respective: můžeš si naplánovat co ty uděláš se svým majetkem a nezatahovat do toho druhé lidi.

..byt je družstevní a získala jsem ho po rozvodu, když jsem do něj vstoupila prvně, věděla jsem, že to je ono….a předělávat jsem ho začala doslova od podlah…nábytek dílem po babičce s citem zresraurovaný, dílem na zakázku od truhláře….prostě moje srdcovka…mám takové bydlení, po kterém jsem léta toužila…jinak na chalupu jezdím a nedokážu si představit,že bych jezdila jinam….no tak zaprvé je dcera v tomto plně podporovana přítelem, plánuji toto oba dva a za druhé, pokud by ho jednou z nějakého důvodu prodala, tak já ji za to strašit chodit nebudu, ale ten dům má diky lokalitě, kde je a tím, že se do něj stále investuje v perfektním stavu a hlavně je k tomu spousta pozemků, které jdou pronajaté obrovskou hodnotu a je to taková pojistka, která ji jednou zajistí ať už se rozhodnou s přítelem prodat anebo v něm žít….no a vnuk, samozřejmě, může se to stát, ale zase bude mít diky tomu zajištění, ať už se rozhodne jakkoli…

…..teď na to koukám, píšeš tak, že jsem asi nepobral k čemu nám mít vlažný vztah..no ani k bytu ani k baráku…taky proč bych měla…

K bytu jsem myslela, že jsi si ho nepostavila, i když jak píšeš, jsi si ho přetvořila k obrazu svému.  Já jsem to všechno dávala jako příklad toho, že nemá cenu mít plány a už vůbec ne do nich zahrnovat jiné lidi, byť syna a muže. Protože tam je milion proměnných. U nás to bylo tak, že barák rodičů měl zdědit brácha a žít v něm šťastně až do smrti. A naši by šli po babči. Jenže taťka nečekaně umřel, brzo a pak se s bráchou po 12letech rozešla přítelkyně. A za ženou svého srdce odešel do Prahy a zůstane tam přes to, že ještě v 35letech tvrdil, že do města by v životě nešel😉 Prostě všechno naprosto jinak. A mamka na krku dva baráky, babčin je pro ni doslova danajský dar😕 

…to sice nepostavila, ale vzhledem k těm úpravám kdy jsem z 1 + 1 dělala 2 + kk jako by se stalo, navíc jsem po takov toužila celý život, jen kdyby ještě byl pavlačovy, ale to už bych chtěla moc….ale jo, stát se může cokoli, jsem realista…..ale zatím je scénář zhruba takový já jsem nastínila výše ….