Třetí víčko

…koukni….dokonce pokud je to větší množství, tak u nás si i přijedou ….

No to je pravda, že jak bych to odnosila… Leda naložit do kufru auta. Jen fakt nevím, zda budu mít sílu zbavovat se knih. Vždyť já mám pořád ještě i plno mamčinýho oblečení. Snad kámošky mi pomůžou, sama to nedávám to vyhazovat - teď myslím, že psychicky to nedávám.

Uf Jani, staré hadry…promiň, ale v oblečení to není. Mamka po taťkovi nechávala oblečení celkem dlouho protože prostě…jí to nijak nezavazelo, barák je velký. Pak zjistila, že je to cítit plísní, protože ložnice jí vlhne a vyházela to. Po rodičích to všechno vyházela do měsíce, dopadlo by to stejně, protože barák zůstal opuštěný, netopí se tam, vlhne, všechno by akorát tak zplesnivělo a daly se do toho myši. Máš vzpomínky, fotky, hadry nosit nebudeš…

Já vím, i svoje oblečení si dlouho necháváme(teda já určitě🙄) i když ho dávno nenosíme a ani nebudem, protože jsme z něho třeba ,,vyrostly"😜 Zrovna v týdnu jsem si dávala do skříně nové, co jsem si koupila a hleděla na ta ramínka s hadry, co fakt určitě oblékat už nebudu, páč mi není dvacet a vážně by to bylo trapné, jen mi bylo líto dát to pryč, protože zachovalé. No ne, jen co bude ošklivo to sbalím a zavezu do kontejneru na šaty, nebudu plnit další skříň👎

Raduš, to je tak, že prostě každý jsme jiný. Můj rozum mi jasně říká vyhodit to, ale probírat se věcmi, v nichž mámu budu stále vidět, tak úplně jednoduché není. Alespoň pro mě ne.

….kamarád s jeho bratren teď likviduji pozůstalost po mamince z důvodu prodeje domu a vždy si musí vzít prášek a zvládá to jednou za týden….je to kruté…vzpomínky….a tak….

… já ti rozumím, jen typ na to, že knihy se bevyhodi hen tak a ještě někomu udělají radost, tedy ty ke kterým se člověk už nebude nikdy vracet….

Po sebevraždě tatínka jeho byt vyklidil manžel…. Vytřídili věci a co mohl přivezl k nám. Těch věcí jsem nebyla schopna se sedm let dotknout. Nakonec jsem je trochu protřídila, ale nějaké mi ještě leží v krabici na verandě a čekají tam na mě. A to už je to letos deset let. Nemyslím oblečení spíš osobní věci, drobnosti, fotky, prostě vzpomínky. 

Já tomu plně rozumím…

Mám v bytě věci po obou rodičích a to mi táta odešel už v roce 2005.

lesnizinka:

Mě přijde ale, že to se děje až teď. Za mého dětství jsem takto ,,rozmazlující" rodiče, třeba spolužáků, kamarádů nepoznala. Spíš naopak, někteří na děcka byli až přehnaně přísní. To zase pro mě, která si nenechala moc něco vnutit, bylo moc. Naši…nevím, neměli na nás až tolik času, lítalo se mezi zaměstnáním a prací na poli, vychovávali nás spíš prarodiče a babča byla jak ras😜Rozhodně nás nerozmazlovala a odporovat se jí nesmělo. Se mnou to měla ale těžké, to jo. Moje nejčastější,,ale naši nám to dovolili!", končilo její odpovědí: mě to nezajímá, teď vás hlídám já a budete dělat, co já řeknu(to mám po ní😛) Prarodičům jsme taky vykali. 

Ty jsi vykala prarodičům?

Mě vždy fascinovalo, že můj táta a jeho bratr museli vykat svým rodičům (co vím, tak na přání jejich matky = mojí babičky). Kdežto jejich sestra (moje teta) jim celý život tykala. Zvláštní…

Fikovnice:

Raduš, to je tak, že prostě každý jsme jiný. Můj rozum mi jasně říká vyhodit to, ale probírat se věcmi, v nichž mámu budu stále vidět, tak úplně jednoduché není. Alespoň pro mě ne.

Jani každý to máme opravdu jinak a myslím, že pokud to člověk nemusí řešit z toho fůvodu, že se mu to nevejde do bytu, tak je to každýho věc, když nemám sílu se něčeho zbavit, tak di to prostě nechám a fertig. Já třeba nemám problém zbavit se věcí po blízkém člověku, ale vím jaké to je, když člověk nemá psychickou sílu zbavit se nějakého předmětu, který mu někoho drahého připomíná… 

A knihy… teda ty, co mi zbyly doma po dceři, která nějaké konkrétní nechtěla, jsem postupně odnesla do knihobudky, třeba zase udělají radost někomu jinýmu. Ale tak to bylo jen pár tašek, ze svých bych nedala ani jednu…ale tak já jich nemám hromady, jen to co skutečně čtu… některé knihy po přečtení hned posílám dál, neboť je mi jasný, že už bych se k té knize nikdy nevrátila.

Ano, všichni jsme vykali, tady to v generaci rodičů bylo normální, oni svým rodičům onikali: ,,tatíčku říkali ste mě", tak my vnuci automaticky: babko, dědo vy. Ale tato generace už skoro vymřela a tím to končí. Tomovým rodičům, letos mají 80. vykám také, taky říkám mamko vy. Tom jim samozřejmě tyká. Já své mamce také samozřejmě říkám ,,mamko ty", Tom jí říká Kačko ty. 

U mě je problém, že se mi to právě do bytu už prakticky nevejde. A nemůžu se k té čistce dokopat… Ale jak jsem psala, oslovila jsem přátele s prosbou o pomoc s úklidem a tedy i vyklizení nepotřebných věcí a moc si přeji, aby vznikl i ten prostor pro přespání té mé starší blízké kamarádky. Bylo by to fajn pro ni a já věřím, že i pro mě.

Já myslím, že tchánovcům se dřív vykalo hodně a i v té naší generaci to tak ještě u mnoha lidí je, tudíž, že vykáš Tomovým rodičům, mě vlastně nepřekvapuje.😉

Nějakých pár věcí po rodičích, prarodičích si myslím nechá každý, na památku, o tom žádná. Ale oblečení, nošené…mi přijde takové…nechci nikoho urazit, ani mu ublížit, ale pro mě prostě ne. 

Tak ono to půjde pryč, ne, že ne. Já jen chtěla napsat, že to pro mě nebude jednoduché… Tak, jak jsme psaly o mateřství, i v tomto je každý člověk prostě trochu jiný.

lesnizinka:

Ano, všichni jsme vykali, tady to v generaci rodičů bylo normální, oni svým rodičům onikali: ,,tatíčku říkali ste mě", tak my vnuci automaticky: babko, dědo vy. Ale tato generace už skoro vymřela a tím to končí. Tomovým rodičům, letos mají 80. vykám také, taky říkám mamko vy. Tom jim samozřejmě tyká. Já své mamce také samozřejmě říkám ,,mamko ty", Tom jí říká Kačko ty. 

Vy říkáte tchýni mamko?

Ano. A jak jí mám říkat, paní vy? Prostě mamka ..…ová.  Ještě doplním, že oni mě znají jako 14leté dítě, kdy jsme s mužem začali chodit.  A teď si uvědomuju, že v nějakém filmu, kde tuším Žilková hrála snachu, taky říkala ,,maminko vy". Alespoň se mi zdá. No nevím, jestli si to pamatuju dobře🙄 Že by Svatba jako řemen? 

lesnizinka:

Ano. A jak jí mám říkat, paní vy? Prostě mamka ..…ová.  Ještě doplním, že oni mě znají jako 14leté dítě, kdy jsme s mužem začali chodit.  A teď si uvědomuju, že v nějakém filmu, kde tuším Žilková hrála snachu, taky říkala ,,maminko vy". Alespoň se mi zdá. No nevím, jestli si to pamatuju dobře🙄 Že by Svatba jako řemen? 

Aha, tak u nás jsme to nikdy neříkali, proto se tomu divím.

V tom filmu Žilková nehrála, tam hrála Janžurová. Žilková hrála ve filmu Když rozvod, tak rozvod. Ale jestli tam tchýni říkala maminko, to nevím.

A viděli jste film Mamas and Papas? Já na to narazila náhodou teď někdy…a celkem líbilo, nebo spíš dost zajímavé…i vzhledem k tomu, že jsme zde probírali naplněná i nenaplněná mateřství.