Třetí víčko

Přesně moje řeč. V poslední době je jakýsi trend dávat na Vánoce obálky s penězi, to já zásadně nedělám.

eva:

Dnes je totiž “kult dítěte", hodně se podřizuje dětem…vidím to u jedněch našich vnoučat ( ze strany snachy a její matky😏) a vůbec s tím nesouhlasím…jsem ráda, že moje děti vyrostly ještě v normální době, alespoň tedy z mého pohledu…My jsme jezdili s mužem a dětmi na dovolené a výlety prostě jen tak, dnes se vyhledává, kam jet, aby se tam děti nenudily, aby tam měly vyžití a byly tam hlavně pro ně herničky a pod…to mě děsně vytáčí…o mobilech a dětech vylézajících z auta před školou ani nemluvím…tato doba se mi prostě nelíbí…vzpomínám na své dětství, ikdyž ne taky úplně idylické, ale určitě klidnější..Svoje vnoučata miluju, jsem s nimi ráda, s dětmi mám hezký vztah, ale člověk musí opravdu nastavit určitá pravidla a přes ty nejít…rozdat se pro děti není úplně nejlepší nápad, protože to neocení, naopak to mohou zneužít…to samé platí o penězích - čím víc se dává, neznamená to vždy, že tím lépe…mockrát si vzpomenu na moji mamku a omlouvám se jí v duchu, protože zažívám někdy podobné situace, které jsme jí tenkrát se sestrou , byť neúmyslně, připravily…

Přesně, mluvíte mi z duše a popisujete i moje dětství.  A to je právě i důvod, proč jsem tak strašně, opravdu strašně moc ráda, že děti nemám. Já bych tuto dobu s dětma nedala. Nesnáším všechno to, co vidím kolem: líné tlusté dětičky, přilepené na síti(kde to asi vidí😉) šílím z vození dětí 500m ke škole a asi milion dalších věcí, které stačí, že vidím u příbuzných a nechtěla bych to zažívat u sebe. Vidím, že můj brácha se celkem snaží, vychovává, děcka mají mantinely atd, ale taky jim dá se říct všechno podřizuje. Nedělá věci pro sebe, ale jen tak, jak to vyhovuje děckám. Za mého dětství dělala děcka to, co bylo potřeba. Teď se všechno dělá tak. aby to vyhovovalo potřebám děcek. 

eva:

No jo…já to taky nedělám, ale když vidím, kolik mají hraček a blbostí, tak bych to nejraději dělat začala. Já vnoučatům k narozeninám dávám už jen třeba knihu a k tomu dám rodičům pro ně peníze, na botičky a tak… mladšímu synovi se peníze hodí, ten ani nic jiného nechce, dokončuje přístavbu půdy, tak peníze potřebuje. Vím, je to blbé, ale než kupovat blbiny, tohle mi přijde praktičtější.

Taky hodně kupuju knížky, my jsme taková hodně knižní rodina, čteme hodně. A já taky moc ráda knížky dostávám. 🙂

Sarah01:

Přesně moje řeč. V poslední době je jakýsi trend dávat na Vánoce obálky s penězi, to já zásadně nedělám.

A to vybíráte a sháníte dárky? 😲Já dávala obálky vždycky, svým synovcům a neteřím, protože nějak nevím nic o přáních a potřebách dětí, to jde mimo mě. Takže malým za to kupují rodiče, větší dostali obálku a koupili si, co chtěli. Mezi náma dospělýma jsem tohle ,,vyměňování si obálek" zrušila úplně, nic si nedáváme. Mimochodem, stejně jako nakupování si hader, nesnáším odjakživa vybírání dárků. Nechci pak sledovat ty vyděšené či znechucené výrazy typu: bože, co já s tím….😜

Jdu chrnět, dobrou😀

lesnizinka:

Přesně, mluvíte mi z duše a popisujete i moje dětství.  A to je právě i důvod, proč jsem tak strašně, opravdu strašně moc ráda, že děti nemám. Já bych tuto dobu s dětma nedala. Nesnáším všechno to, co vidím kolem: líné tlusté dětičky, přilepené na síti(kde to asi vidí😉) šílím z vození dětí 500m ke škole a asi milion dalších věcí, které stačí, že vidím u příbuzných a nechtěla bych to zažívat u sebe. Vidím, že můj brácha se celkem snaží, vychovává, děcka mají mantinely atd, ale taky jim dá se říct všechno podřizuje. Nedělá věci pro sebe, ale jen tak, jak to vyhovuje děckám. Za mého dětství dělala děcka to, co bylo potřeba. Teď se všechno dělá tak. aby to vyhovovalo potřebám děcek. 

Když vy na tom vidíte jenom to hodně špatný. Asi to nejde dostatečně vysvětlit nebo přiblížit, ale třeba teď v létě, když se na zahradě v ohrádce batolila štěňátka a my s dětmi a vnoučaty seděli pod pergolou, povídali si, dcera maličkou kojila, druhá vnučka se cachtala v bazénku, to jsou pro mě moc krásné chvilky a myslím si, že toto je aspoň pro mě to pravé štěstí, prostě to tak cítím. A poslední víkend v září jsme byli celá rodina rozprášit manželův popel na místě, které měl rád. Měla jsem obavy, jestli se všichni sejdeme na místě úplně přesně, jestli bude pěkné počasí, jestli to děti zvládnou. Úplně zbytečně, bylo to moc krásné setkání a i kvůli manželovi jsem ráda. Teď už mě netíží, že nebude doma se mnou.

lesnizinka:

A to vybíráte a sháníte dárky? 😲Já dávala obálky vždycky, svým synovcům a neteřím, protože nějak nevím nic o přáních a potřebách dětí, to jde mimo mě. Takže malým za to kupují rodiče, větší dostali obálku a koupili si, co chtěli. Mezi náma dospělýma jsem tohle ,,vyměňování si obálek" zrušila úplně, nic si nedáváme. Mimochodem, stejně jako nakupování si hader, nesnáším odjakživa vybírání dárků. Nechci pak sledovat ty vyděšené či znechucené výrazy typu: bože, co já s tím….😜

Ano, kupuju dárky. Zeptám se, co by chtěli, a koupím buď přes internet nebo v obchodě. Širší rodině dárky nekupuju, jen dětem a vnoučatům, samozřejmě i mamce. Obálky nedávám nikdy.

My si už několikátý rok dáváme jenom takové symbolické dárky. Jeden rok ponožky, další rok svíčky, další rok čaje, atd., prostě na čem se dopředu domluvíme - jen tak, aby pod stromečkem, když se všichni sejdeme u mé mamky, něco každý našel. A vždycky je to legrace. Vánoce nedělají dárky, ale to, že se všichni sejdeme a je nám spolu dobře.

..nejsem žádná matka roku, nikdy jsem ani nemusela a nemusim cizí děti na rozdíl od štěňat, koťat a tak…ale nedokážu si představit, že bych dceru nikdy neměla, prostexto smysl měli, že ji mám…situace se opakuje s vnukem, sice žádná hlídací babička nejsem, ale když už ho občas mám, tak si ho moc užívám a čím je starší, tim si s ním užívám víc…pravda, kdyby mi osud dceru nedohrál asi bych se nijak nehroutila…

ptž mytí oken minulý týden způsobilo mé prochladnutí a následně začala horečka

A to jste se na ta okna nemohla vyprdnout?

Ronja s motejlem:

Nevzpomínám si, jestli to byla moje máma nebo sousedka, ale jedna z nich dala kočce místo misky s vodou misku s mlíkem s tím, že kočka vodu nepije (teď doufám, že to byla sousedka;)). Myslím, že jsem se tehdy ptala, kde a jak si ta kočka nadojí mlíko, když má teda žízeň. 

Jasný, že se to dělalo, vždyť i Popelka dávala kočičákovi mléčko. Ale přirozený to není, stejně jako pro nás, že to zvládáme, že nám to chutná a že to zvládne spousta těch zvířat, fajn. Můj pes z kravskýho snese jen kefír, líp určitě snášel výrobky z kozího mlíko. Hele ona veterinářka novou paničku asi poučí ne? 

Pardon, jestli tu přibudou další a další stejný/podobný příspěvky, mně to děsně trvá.

teda,konečně jsem se tím prokousala až sem…Vrátím se k tomu mléku..Já piju mléko denně,někdy to dělá i litr..Nikdy jsem neměla problém na WC,spíš bych uvítala,abych se někdy z něho potentočkovala..V kravíně se dávalo kočkám mléko i mlezivo,jinak se vozilo do vepřína selátkům..7let jsem “ošetřovala” mléko..přepouštěla z 5 kravínů do centrální mléčnice,přes chladicí zařízení šlo do “tanku”..a to ledové z tanku bylo prostě úžasné..4,5% tuku..Vařily jsme si z něho na snídani kakao..Kočky se na kravínech držely,že chytaly myši..Vždycky měly misky plné..A co se týče mléko koťatům?..v 60.-70tých letech se prd vědělo o nějaké laktóze,či co,kočky u nás doma dostávaly hlavně mléko..U nás byla mlékárna,kam se vozilo mléko v konvích,vylévalo do bazénu,a my děcka jsme chodili s konvičkou..cestou jsme upíjeli..Podmáslí v 10l bandasce jsem táhla domů-malá holka-kolem 10 mi bylo..se kupovalo pro prasata..Však taky měli přes 200kilo😲Koček jsme měli od 4 do 7 kousků..samozřejmě venkovní..Vozila jsem je v kočárku pro panenky..

A vodu si kočky nacházely ledakde..ta se jim do misky nedávala..Vím,že i z napaječky u slipek pily..a tady Micince chutnala na zahrádce z květináče..

dodatek…venkovní nejen,byly to všudybylky..ale jen do postele nesměly..🙂

Ahoj holky,

Raduš byl tady brácha 10 dní,bohužel musel odjet,protože jeho staré kočičce,kterou má doma v Londýně,se přitížilo😔Je to s ní zlé a brácha s ní chce samozřejmě být,protože mi psal,že už vidí?že je to konec😔

Jinak s dětma to mám Raduš přesně jako ty..nechci obětovat život někomu jinému..jak chlapovi,tak dětem..o tom,že nechci děti,jsem na 100% vědrla už cca v 15 letech….a to,že nehodlám podřizovat nebo obětovat svůj život chlapovi,jsem zjistila po 12 letech manželství…teď poslední 2 roky jsou moje nejšťastnější…je to skvělý a je to prostě život,jaký jsem chtěla..jen ještě dořešit sračky s bývalým,a pak budu úplně happy…já nemám asi fóbii,ale nesnesu,aby na mě jakékoliv dítě třeba šahalo..a nikdy jsem si žádné dítě nepochovala..prostě to tak mám a nechápu třeba zase ze svýho pohledu to,jak se některé ženy rozplývají nad kočárkama s dítětem..nebo nechápu to,jak prostě ženská žije jen pro děti…nežije pro sebe a pro svoje potřeby..ale zase chápu to,že jsme každý nějaký a že jako třeba někoho naplňuje starost o domácnost a muže(vlastně nechápu😂),tak někoho naplňuje prostě žít svůj život jen pro sebe a svoje potřeby..každopádně žijeme jen jednou a každý máme život takový,jaký si ho uděláme…stejně tak mě třeba některý ženský odsuzujou za to,že kdybych otěhotněla,že bych šla na potrat..ano šla..lepší než být pak někým,kým nechci a žít život,jaký nechci..nikdy 😇

Ale moje velmi dobrá vlastnost je,že mi je u prdele,co si o mě kdo myslí😂 

….já dávám mladým, staví a tak vsechnyvoenize jdou do stavby ..malému ale knížky a hry….

….knížky u nás v rodině vedou jako dárky. .. čteme všichni, tak si je pak vyměňujeme..