Děvčata…otevřu téma🙏…Papiňák versus pomalé táhnutí vývaru…Já osobně vařím vývar v papiňáku-je to rychlejší,a myslím,že se ty “vitamíny”nebo co udrží pod pokličkou taky(že se nevypaří)..hm??
Jó,vnučka “táhne” celou noc-i 9 hodin🙄
Nevyvaří, ale vysokou teplotou zničí.
I když pravda, to se týká hlavně vitamínu C a toho v mase stejně moc není.
Já teda vývary nedělám, ale čistě pocitově bych dala přednost pomalému táhnutí. Já prostě ty rychlé cesty nemám ráda. Ani u koní, ani při vaření (s výjimkou bifteku, ale ten stejně neumím, takže z hovězího dělám jenom tatarák🙂).
Kamarádky bývalý přítel dostával psotník, když zapomněla vytáhnout maso z mrazáku a před pečením ho strčila do mikrovlnky. Docela jsem ho chápala.
mikrovlnku,nebo dát do horké vody!!!😲..šílené..To já pokud zapomenu,vařím něco jiného..Dávám pomalu rozmrznout do ledničky,aby nevytekla šťáva..To nemám ráda.
Vidíš,takhle jsem o tom neuvažovala…To jsem plácla jen tak ty vitamíny,spíš jsem myslela ty “zdravé”věci ostatní..Já v tom papiňáku vařím taky jen mírně..na 1,jak to začne,stáhnu na 1..Mám barevná kolečka,zelené,žluté a červené,podle toho,co vařím,tak “vylezou” na pokličce..
První fotka je stínka narvaná v gumové rohoži.
Fotím mobilem s makro přídavným objektivem. A na volavku mám zase teleobjektiv. Jsou to trochu hračky, ale zase se to vejde do kapsy nebo do kabelčičky, prostě při ruce a ne že s sebou člověk vláčí fotobatoh a pak nevyfotí nic.
ju, totohle ještě nemám.
Vývar táhnu, hodiny, klidně celý den.
Tohle je moje dnešní dovolená.
Vy kucháte ještě s peřím??nebo to je nějaká pitva na zjištění příčin úmrtí??vidím i vajíčka..
Jinak bezva zábavná dovča..🤭
Já jsem tedy rozhodně vývarový typ! Nemusí to být nutně zrovna hovězí, i když ten mám nejraději, ale teď jak máme mrazák plný zesnulých opeřených soudružek a králíků, tak vývary u nás hodně jedou, hlavně slepičí (slepicím bylo v době porážky cca 2,5 roku), ale i z králičích kostí a tak. Máma dělá celoživotně v tlakáči a tak to naučila i mě. Tlakáč byl první hrnec “do výbavy”. Bez toho se nehnu, nedovedu si představit cmudit něco někde, byť na jedničku 9 hodin!!! Smrad v kuchyni, nechat zaplý sporák bez dozoru? Nikdy. Co spotřeba energie? Upřímně obdivuju, pokud tohle někdo dělá! Co se týče jídla, mám v poslední době pocit, že je všechno tak nějak “zkažený”, tím nemyslím, že bychom konzumovali potraviny pochybné, jakože nahnilé, plesnivé, divné, bo tak, ale prostě i věci, které si vypěstuju sama na zahradě, tak nemají takovou chuť, jako když jsem byla malá. I ty blbý slepice jsme dřív měli úplně normálně 5-7 let, nesly málo, ale nesly, pak se picly, šouply do tlakáče a byl vyprošťovák jedna báseň. Dneska nám nevydrží pomalu do třech let, a pak když se podívám, co mají uvnitř, tak hanba blít🤮. Čímž chci říct, že svět konzumní se v zadel obrací a tlakáčem a masem “za chvilku” toho asi už moc nezkazím😏. Čest všem, co to dělají poctivě, asi to tak má být, ale dostala jsem do vínku jen jeden život a nehodlám ho trávit v kuchyni. Tož tak.
přikláním se k těm slepicím kdysi(domácím)..byly žluťounké,vývar z nich se nedá srovnat s kupovanou"hubenou slepicí"z mrazáku z marketu..Máma kdysi lpěla na slepičím vývaru na vánoce,jela jsem schválně do Uničova(to jsem bydlela ještě 10km odsud)a to co jsem dovezla!!..ale musela být slepice👍
My jsme chovali 30-40 slepic,domácí vajíčka jezdil otec prodávat do Rýmařova 2x týdně..Byly krmené kopřivama,řepou,šrotem,pšenicí,plastin a konvit si pamatuju jako přísadu..žádné směsi.
Bodlinka:Tohle je moje dnešní dovolená.
Třetí fotka - to jsou nějaké hnusné plíce?
říkám-pitva😛..nějaké ztučnělé
Bobčo, zrovna poslední 4 slépky, co jsem porážela, tak byly žluťounké taky, teda ta jedna, největší a nejtěžší byla zasádlená až kam🙄. Mě spíš vadí ta “konzumnost” nebo jak to říct. Dyť si vemte, je to tak se vším, dříve se věci (auta, pračky, sekačky na trávu a miliarda dalších věcí) vyráběly tak, aby co nejdéle vydržely! Zručný chlap si leccos doma zvládl opravit sám. Kuřice jsme vždy brali z nějaké drůbežárny, vlastní chov jsme měli možná tak, když moje máma byla malá, ani já už to nepamatuju. Na odchov kuřátek nebyly podmínky a hlavně se s tím doma nechtěl nikdo matlat. Buď jsme pro ně někam zajeli, nebo směnili se sousedem nějaký dvorkový mix. Nikdo to nijak neřešil. Krmily se bramborama se šrotem a s kopřivama, ovozelem, pšenicí, klíčeným ječmenem, domácími zbytky, pastva, atd., takhle to dělal každý a nikoho to nešokovalo. Krmné směsi buď neexistovali, nebo spíš my o nich nevěděli. Slepice nesly jak děla a dožívaly se vysokého věku. Dneska se vyrobí slepice, aby měla první rok snášku jako blázen a pak to s ní jde do kopru. A opravit to nejde, stejně jako to auto, otevřete kapotu a tam máte dekl a bez diagnostiky se nehnete😏! Prostě ta životnost a kvalita všeobecně je celá nějaká pokažená. Asi proto volím ten tlakáč, tady už není co pokazit😄.
Ad zaměstnání ve státní správě - aktuálně ve státní správě pracuji, sice ne extra dlouhou dobu (3 roky a 10 měsíců říká LinkedIn🙂) a musím říct, že spokojená vůbec nejsem. Práce je buď opravdu hodně, že nestíhám a nevím co dřív nebo naopak není do čeho píchnout, ale to by byl ten nejmenší problém. Asi je to tak ve více oborech, že jsou někdy “hluchá” období. Jako horší vnímám nic moc kolektiv, strašné vybavení a prostředí - tj. staré socialistické kancly, pomalu se musíme doprošovat, abychom měli v kuchyňce aspoň funkční rychlovarnou konvici, v létě nesnesitelné horko, v zimě strašná kosa, apod., no a samozřejmě často nelogické a zdlouhavé postupy, což způsobuje názor veřejnosti, že si jen válíme šunky…. No a k zaškolení - to byla katastrofa. Přidělili mi paní, která mě měla zaučit, ale paní byla hodně nemluvná, sama od sebe mi téměř nic neřekla a když jsem se na něco ptala, odpověděla jednou větou, ale neřekla mi pět dalších souvislostí, které byly dost podstatné. Brzy jsem měla pocit, že jí vlastně otravuji. Tento problém vlastně řeším dosud, protože spoustu věcí je potřeba konzultovat s vedoucí, která ale věčně nemá čas, protože je zahlcena svou prací. Takže to tady pytlíkuju, jak se dá, ale je to náročné na psychiku. Musela jsem opravdu svým způsobem rezignovat a moc si ty pracovní věci nebrat, protože bych jinak asi skončila v blázinci. Samozřejmě stále jsme ujišťováni, že se kdykoli na cokoli můžeme zeptat, když nevíme, protože se samozřejmě jedná o složité věci atd. atd., ale realita je trochu jinde. A navíc já jakožto člověk, který přišel ze soukromé sféry a z jiného oboru, a vlastně nebyl nijak zaučen, se těžko budu ptát (když použiju zvířecí příměr) jak se dojí kráva, když nevím, že dává mléko 🙂 Poohlížím se jinde a doufám, že se brzy zadaří, protože tady vidím jen marnost….Zároveň mám ze změny velký strach, protože… no protože jsem prostě taková 😀 Takže soucítím s Fikovnicí a přeji jí, aby to v jejím případě dopadlo lépe.
Kocoura219 díky moc za Váš pohled! Dost to sedí a jsem ráda, že jste to napsala. Obávám se, že marnost je to správné slovo! Chápu, že toužíte po změně a zároveň se jí obáváte. Mám to totiž ouplně stejně!
Buggyro, nene😄! Tak mě když něco nedává smysl, tak je to tím pádem nesmysl a nesmyslama já nehodlám trávit život.
Když mně moudrá maminka vysvětlila v útlém dětství, že zaměstnání tu není od toho, aby mi dávalo smysl (je účetní… 🤪), ale od toho, aby sypalo mergle - a díky jí za to! Takže teď by mi v zásadě nevadilo 8 hodin kopat a zasypávat díru, kdyby mi za to slušně zaplatili 😂 Velká výhoda!
Stejně v tej práci musím trčet, stejně to nedělám “pro sebe”, ale pro prachy, tak mi může být jedno, čím se v té době zahazuju, pokud mě to nestojí zdraví (zdraví za žádný prachy nekoupíš).
No vidíte, mě lanaří veterináři, zubaři, ať si dodělám VŠ jejich obor a jdu jim pomáhat! To bych si krásně za prachy daňplatníků mohla vystudovat a pak se vrtnout někam, kde se točí skutečné peníze 🙂 Třeba na KVS (to by bylo ouplatečků!).
Mimochodem, našla jsem tady nedaleko paní, co je registrovaný prodejce syrového mléka ze dvora. Juch. Musím k ní zajet a zkusit mléko od krávy, jestli to pro mě vůbec bude chutné. Já porád básním o pořízení těch dexterek, tak abych za padesát tisíc neměla krávy na dívání (nebudu, nemáme vodu).
kometo, stínka taky není hmyz 🙂 chystám se založit si stínkárium, konečně budu mít chov něčeho pro slépky. Stínky mají výhodu, že jsou hodně vápenaté, slépky budou spokojené 🙂 Stínky jim jedou, to jsem si už ověřila. Kamarád má takové větší a krásné strakaté stínky, tak to budu mít v akva i vizuálně atraktivní.
Vývar tahám v pomalém hrnci, ono se to nějak udělá samo, to je výhoda. Šoupnu to tam večer a ráno to vypnu 🙂 Nebo to tam taky nechám ještě do odpoledne. Ono se tomu vlastně nemá co stát. Masíčko se pak úplně rozpadá. Musím si zase koupit kus krávy a něco s ním podniknout! Ale nejprv vyprázdnit mrazák, příští týden jdu vedoucovat na tábor a tam zase z táborové kuchyně dostanu vejslužky, že se mi to nebude mít kam vejít.
Co jsem to ještě chtěla… jo zarostlé zuby v prstech - já mám ještě v prstě zarostlý poslední kus trnu z ježovky. Památka na “dovolenou”. Ježovek tam byly mraky, koupací boty byly moudrá volba. Takže nohy byly v suchu, ale že jsem furt tahala nějaké mušle a ježovčí schránky a další poklady, sem tam jsem si na ježovku šáhla. No asi deset kousků jsem měla pod kůží. Dlaň mám jak po neštovicích 😀 Tak ještě ten poslední kousek v ohybu kloubu, možná ho tam nechám, když nezahnisá. Budu mít památku na móře 🙂
Máte moudrou maminku a s tímhle přístupem rozhodně jednodušší život než já🤪! Já Fíkovnici svým způsobem chápu, pokud něco dělám, ať už doma nebo v práci, prostě v tom nějaký smysl vidět potřebuju, což mi oproti vám značně ztěžuje situaci😄. Jako doma si prostě člověk dělá co chce a co nechce, nedělá, tady není o čem, ale co se týče práce, tak řekněme smysl konaného nebo naopak nekonaného, byl v mém případě vždy důvod k odchodu. Práci už jsem dlouho neměnila, ale když tak zabrouzdám minulostí, tak snad jen 2x jsem odešla kvůli konkrétnímu člověku, s kterým se to prostě nedalo. Jinak byl důvod vždy ten, že jsem právě postrádala smysl v tom, co dělám a nezastavila mě ani pěkná výplata, konkrétně takové bylo moje předchozí zaměstnání. Njn, tohle má každý nastavené jinak a každý musí po svém.
Add pomalý hrnec, tak na ten jsem úplně zapomněla, sice ho nemám ani zatím nechci, ale slyšela jsem na něj jen samou chválu, což by mohl být rozumný kompromis👍!
A jen blbá otázka, veterina přece dálkově studovat nejde, co třeba mysleli za školu? Jako aby to pak k něčemu bylo a člověk by jim mohl být k ruce? Náhodou to ale není špatná myšlenka?!
Pro mě byl důvod k odchodu vždy přístup vedení. Jak si to teď zpětně promítám, tak vlastně pokaždé, kdy jsem odcházela. Zpravidla vedení zaměstnance opravdu šikanovalo nebo potápělo a nebo neposkytovalo adekvátní podporu při procesních potížích. Tak s tím já mám docela problém, hlavně pokud se to týká nějakých kolegů, u kterých vím, že si to nezaslouží.
Já jinak vyjdu s každým 🙂 Nebo vyběhnu. Ale pro mě to není důvod k odchodu, zpravidla já vadím těm lidem víc, než oni mně. Holt mi na tom tak nesejde, nepotřebuji si v práci dělat kamarády a lidi umím úspěšně ignorovat. Pro mě by byla zlo jakákoli práce, kde bych musela přijít do kontaktu s lidmi zvenčí, tj. třeba práce na přepážce, na pokladně. Nedělá mi ani problém práce v týmu, ale v nějakém kolektivu lidí, kteří jsou stabilní (jakkoli osobnostně ne/kompatibilní). Když si na ně zvyknu, funguje to. Jen teda dost možná bych měla problém s lidmi nepříliš nadanými inteligencí, kde by tato jejich nevýhoda zasahovala do toho pracovního procesu a ještě ke všemu by byli zarputilí ve svých názorech. I s hloupým člověkem si dovedu pokecat, když je vstřícný, ale když je to hloupý fanatik, tak je zle. Kdyby si seděli u svého stolu a dělali si svoje, tak je to v pohodě, ale pokud bych na nich pracovně byla závislá, tak nevím nevím. A to by se ve státní sféře mohlo stát…
Já jsem ta dálková studia moc nelustrovala, tak nemám nejmenší tušení. Nechystám se si ještě k současnému zaměstnání a starosti o jezdecký oddíl hodit na krk vysokou, to bych nedala.