Třetí víčko

Děkuji. Focení s koněm bylo v plánu, ale všichni mi celou dobu tvrdili, že jen ze země, že na koně mě nepustí... A pak jsme tam přišli a paní co to měla na starosti se rovnou zeptlala jesli si budu chtít i vylézt nahoru. Když jsem se usadila, tak se jen ujistila jestli jezdím, že to tak vypadá. A pak už jen chodila za námi, ale koně jsem si štelovala sama podle instrukcí fotografa... Nabízela mi i louku na poklusání a nacválání, ale to už jsem si bez helmy a sedla a navíc ne úplně střizlivá netroufla. Hodně ocenila výběr šatů, že jsem první u který ty šaty na koni vypadaj fakt dobře, že u klasických se spodničkama to na koni vypadá spíš blbě. A jsem teda ráda, že ty šaty nebyly jen půjčený, tohle bych si s nima asi netroufla. Navíc teda docela uvažuju, že je přibalím do kufru na Madeiru a spácháme pár fotek na pláži...

Fikovnice:

Niki, já jsem vyloženě změnila místo. Ale hodně obecně řečeno: Spíš to nejde a dře, než že by to šlo a nedřelo…😟

Fíkovnice, říkejte si “Dělám, co mě živí!!”

Náplň práce vám dali ? To se snad musí. Aspoň rámcovou. A pak už je na vás, abyste si práci vymyslela, když nedají konkrétní. 

Lepší když si můžete práci vymyslet, než aby ji na vás navalili tolik, že byste to tahala domů a dodělávala po večerech.

Raduš,mě po těch rehabkách nebolí ta operovaná noha....kyčle,kříže,zdravé koleno….Ale dnes bylo poslední,dojdu si zítra pro zprávu pro doktora…Přečetla jsem si zprávu z rezonanace zdravé nohy....nezdá se mi,že by tam něco bylo,takže mi není jasné,co mě tam může prostě bolet..Ale nechám to na doktorovi..Jen bych nechtěla,aby mi do toho kolena píchal nějaké injekce..U toho operovaného to bude potřeba,tak jedině ta..za 1280..

Bobčo, kdybys (někdy) potřebovala, pošli mi zprávu do SZ a čemu bys event. nerozuměla, tak dovysvětlím (budu-li tomu rozumět já).😉

Orionko, to říká jedna moje kamarádka. Do práce se nechodí za zábavou, ale vydělávat na živobytí. Pak jsme se o tom bavily víc a do hloubky a ona pochopila, že pro mě je zaměstnání v životě hodně důležité. Kdybych měla rodinu a tisíc koníčků, tak asi práci tak moc řešit nebudu. Mě strašně, ani nevíte jak, mrzí, že práce, která mě naplňovala, bavila a asi jsem ji těch 30 let dělala dobře, tak jednak není náležitě finančně ohodnocena a druhak tam byly ty šikanózní projevy. Jiná moje kamarádka na současnou situaci říká:"Vidíš, ukazuje se, že volové jsou všude a že sis nepomohla!" Jenže tady to aspoň není cíleně na moji osobu. Teda doufám…😀

Dokonce tam pracuje exkolegyně sestřenice a když jsem si jen mírně postěžovala, že mi nikdo neřekl a neukázal to a ono a tamto, tak se začala upřímně smát…s dovětkem:"Jo jo, tak to je tu naprosto normální!" Mně to normální nepřijde a ani si snad nezasloužím první plat. Kdoví jak to všechno bude… Ale dnes jsem obdržela NTB (na HO)!!!!👍 Na druhou stranu na HO nemůžu v žádném případě odejít, pokud nebudu aspoň základně obeznámena se svými povinnostmi a jak na ně… Ale i tak mě ten noťas potěšil.😉

Jukněte, jestli v něm nejsou nějaké hry !

Holky, hlásím, že naše kuřice po 10 dnech vylezly na zahrádku! Konečně😄, když tam přijdete, tak už si tam povídají, jsou schované pod tavolou, ale jsou venku. Do kurníku už přes dvorek ťapou taky hezky, skoro samy! Tak máme radost!

 Do práce se nechodí za zábavou, ale vydělávat na živobytí.

Ale zase na druhou stranu trávíme v zaměstnání třetinu života, tak by tam člověk neměl chodit s nechutí nebo dokonce s odporem. Jako jedna naše bývalá kolegyně. Já mám štěstí, že se u nás kolektiv hodně povedl. Je to moje sedmé zaměstnání v životě, tak už mám nějaké srovnání. Scházíme se dokonce i o prázdninách - na přelomu července a srpna, je to letitá tradice. Posedíme, popijeme, pojíme, pokecáme.

Vždy může být hůř.

Kdo přebírá, přebere.

Kdo chce moc, nemá nic.

Nemůžeme být rádi za to, co máme? 

žiju,mám rozlítané😊…dám to i sem..nevím,kde jsem toho pesánka viděla a čí je,ale už ho mám 2 dny na ploše

Taky si myslím🙂

Saga:

Holky, hlásím, že naše kuřice po 10 dnech vylezly na zahrádku! Konečně😄, když tam přijdete, tak už si tam povídají, jsou schované pod tavolou, ale jsou venku. Do kurníku už přes dvorek ťapou taky hezky, skoro samy! Tak máme radost!

😛👍 A pak, že blbé😉 Nakonec to přece jen holky zvládly. Mamka byla včera na návštěvě u sestřenice a bavily se ještě s další návštěvou o slepicích. Ti druzí je mají zavřené v malém výběhu, celé opelichané a že babička na vajíčka řekla, že od takových hnusných slepic je nechce😏

Když jsem mamce k narozkám koupila ta kurníková dvířka, to bylo frflání, že na co, že ona je nepotřebuje a stejně tam chodí a bla, bla. Onehdá na koupání mi říká: a je to dobré ta dvířka, nemusím tam letět, když jsme někde dýl a vrátíme se až potmě, totéž ráno, když tu mám děcka a spí do 11h…Sem ti to ale říkala😎

Dneska jsme byly s mamkou na nákupech. Včera vlastně jsme s mužem slavili jeho narozky(někdo tu psal, že taky😀) takže jsme dělali takřka houby(já jsem jen něco málo vyplela) a čuměli na tenis😉

A zapomněla jsem: včera nás obešla bouřka, spadly 3mm, poznat to není nikde😟

orionka-2:

Jukněte, jestli v něm nejsou nějaké hry !

😂👍

Nooo, první, co mi řekli při předávání, bylo:"Nesmíte se ani přihlásit na jiný mail než je naší instituce, nesmíte na internet…"…což nevím, zda jde v NTB nějak nastavit. Každopádně já jej zatím nezkoušela ani spustit, ptž je prý potřeba identifikační karta, kterou mi k tomu zatím nedali. Tak se holt uvidí, jak se to bude všechno dál vyvíjet.😉

Bobca:

žiju,mám rozlítané😊…dám to i sem..nevím,kde jsem toho pesánka viděla a čí je,ale už ho mám 2 dny na ploše

Je krásnej!!!👍

Já též…

Já si zase neumím představit, že bych chodila do práce, kde…nevím, jak to mám napsat…kde není pohodová a přátelská atmosféra. Já toho v životě vystřídala dost a měla jsem vždycky na kolegy štěstí. 

Ono jasně člověk pracuje…nebo tedy alespoň já, protože musím vydělávat peníze…a i když to zrovna není práce snů, tak ten kolektiv hodně ovlivní s jakou chutí do práce chodím.

Kdykoliv se potkám s nějakým bývalým kolegou, tak máme radost, že se vidíme. Se svými bývalými kolegy ze současné práce se snažíme alespoň 2x do roka sejít, posedět, pokecat. Prostě s kolegů se postupem času stali kamarádi a stále jsme v kontaktu. 

Teď už to možná není takové, protože už jsem starší paní a mám tam hodně mladý kluky, tak samozřejmě zájmy a smysl pro humor a tak je odlišný…kamarádi už z nás nebudou, ale máme velmi přátelské vztahy a kolegyni mám ve svém věku, tak s tou si rozumím hodně.

Vlastně mám štěstí celej život na dobré kolektivy…i na škole, scházíme se pravidelně jak se základkou, tak se střední a je to vždycky super…je mi třeba smutno z toho, že často slýchám od mladých lidí, že spolužáky fakt vidět nemusí, že by ani na žádnej sraz nešli, že to byl děs ty lidi ve třídě…já na školní léta vzpomínám velmi ráda.

Fíkovnice, kéž by nastala nějaká změna a bylo to v práci přátelštější.  Moc bych ti to přála.

Moc moc Ti děkuju. 🌼 Víš, já jsem strašná konzerva a tady k tomu kroku jsem se odhodlávala fakt dlouho (je to první změna zaměstnání). Jsem asi podobná Tobě - také mi hodně záleží na kolektivu, na lidech, na vztazích… Ale i na tom, aby mě ta práce bavila. Aspoň trochu…🤔 No a tady já vlastně ani nevím, jaký je kolektiv. Paní, s níž sedím v pracovně, je extrémně introvertní (tím, že jsme na webu, na jakém jsme, tak ještě uvádím, že dle jejích slov přímo nesnáší zvířata; tím se i zužuje okruh témat, o nichž by se s ní dalo event. povídat). Ten začátek byl obzvlášť tristní - sedět a de fakto prosit a žebrat, aby mě někdo zaučil. To se o trošku zlepšilo, ale zdůrazňuji, že opravdu jen o trochu. Psala jsem opakovaně i o financích…tak na ty si zde fakt nelze stěžovat. Je to těžké dilema. Minulá práce mě nejen bavila, ale i naplňovala a dávala smysl mému životu. Byly tam ale ta neopominutelná “ALE”. Já teď nechci říkat, že věci budou přesně tak či onak. V podstatě jsem zaujala vyčkávací postoj. Ono také bez zaučení a aspoň počátečního vedení člověk nemůže odvádět výkony, jaké by asi zaměstnavatel chtěl. Takže…třeba to za mě rozhodne právě ten zaměstnavatel. Dobré je na tom to, že kdyby se tak stalo, nebudu si rvát vlasy jaká že se to udála tragédie. Takže zde vlastně opakovaně píšu: Uvidí se… A ještě jednou děkuji za podporu.