Lesnížínko, ano jsou, nadobro! Stejně tak jako další drobná hospodářská zvířata, která jsem za svůj život měla - brojlery, kachny, husy, morčata, prase,…Já si nepřipadám v posledních cca 2 letech jen tak trochu vyhořelá, ale spíš úplně👎. Vůbec vlastně nechápu, co se stalo, když se nic nestalo, nikdo mi nic nedělá, nikdo mi neubližuje a přesto něco, pro co jsem dřív dýchala, mi úplně přestalo dávat smysl. Nechápu. Chovatelství jsem vždycky milovala, nebrala jsem to jako zdroj obživy, mě to bavilo, a to že jsem měla “zadarmo” maso, vejce, aj. byl jen prima bonus, důležité bylo to, že mne to baví. A tohle všechno je prostě fuč😢, nevím, kam se to ztratilo? Slepičky jsem pořídila hlavně kvůli mámě, ona je v důchodu, baví se tím, má na ně spoustu času, díky mě mraky statkových krmiv zadarmo, tže nás to v podstatě vůbec nic nestojí a stará se o ně hlavně ona, já se starám jen o jejich ubikace, o žaludky ne. Kdyby to záleželo jenom na mě, nekupovala bych je. Ale jsou to fakt ťulpasky, právě že staré už nemáme, ty dostaly jednosměrnou letenku do mrazáku, tže ty mladé jsou lehce ztracené, ale ony se naučí. My jsme dřív brali mladší kuřice, tak těm to šlo rychleji, tyhle už byly vážně velké i při koupi, co chvíli ponesou, tže se nelze divit, že když nic jiného nepoznali, holt to teďka trvá.
Naprosto Vás chápu, co se týče zahrady! Kdybych se měla starat ještě o tu, tak mě v současné chvíli asi klepne. Mě prostě tak nějak přestalo bavit, se pořád o všechno starat, nevím, jak to jinak říct. Třeba práce s koňmi mě baví pořád a jsem ráda, že je mám, ale práci kolem nich (hnoje, krmení, sečení, oprava ohrad) se mi začíná také dost silně zajídat a já nevím, co s tím mám dělat? Vlastní koně mám doma 17 let a už začínám být prostě nějaká unavená, zároveň ony jsou to jediné, co mě drží při životě. A teď babo raď!
Myslela jsem si, že tím, že ukončím chov zvířat za účelem užitku a nechám si jen ta pro radost (koně a kocour), že se něco změní, zlepší. Nestalo se však vůbec nic. Tak já vám nevím, nějak tu chybu v Matrixu nemůžu najít?
Omlouvám se za ten psycho výlev, ale mám obavy, že i tohle do chovatelství a pěstitelství prostě patří, že člověk občas přehodnocuje smysl toho všeho.
