Ježiš, Žínko, jak já Vám rozumím, byli jsme pár dní pryč, to bylo tak krásný, ve městě 37 a my měli max 25 - to už jsme ale byli níž. Příroda nádherná, nachodili jsme se pěkně. Lidí bylo málo, takže jsme si zastavení dosyta užívali. Psékovi bylo dobře a měl taky radost, my se ták nablbl. A když jsme prošli okolo nějaký opuštěný chalupy, už jsem vymýšlela, co by bylo třeba tam udělat, aby se tam dobře bydlelo😁. Milý se smál, že na horách se mi líbí hlavně kvůli klimatu, tak jako jo, rozhodně to bylo příjemný🙂.
Přijeli jsme domu, ještě jsem nemluvila se sousedy, ale nějaká čina tu asi byla - angrešty polámaný, nějaký kvítí nepřežilo, pozor! nepřežily ani ty moje poslední brambory😅, ale rajčata dobrý - asi kvalitní úvaz🤭. Na procházce se psem taky nějaký polomy byly, taky jsme rovnou narazili na divočáka🙈, ufff.
A doma, doma bylo malý nadělení, nosila jsem věci z auta a koukám bobek na zemi, bobek támhle - bobek tady, bobky na oknech, nábytku, hlína z kytek rozházená…koupila jsem do malých oken síť na sucháč, ať to tu aspoň trochu větrá, no a buď se v jednom rohu odlepil nebo byl nějaký opeřenec urputný, prostě sem vlítnul, chůdě - snad se dostal ven, doufám, zatím jsem žádnou mrtvolku nenašla, ale generální úklid mě teprve čeká, odtáhnu i skříně.
Jsem docela grogy, moc jsem toho nenaspala, ale to se nedá nic dělat.
Bobčo, to koukám, jak rychle to u vás jde. Tak natrénováno už máte, tak snad to bude dobrý. Držím palce, ať to dáte jako to první koleno a hlavně ať jste brzy bez bolestí.
Co Fikovnice a nový pracovní proces? Daří se?
A nová smečka slepiček?
A Žínko, sluší Vám to.