Ano, jsem taky za rovnoprávnost, ale jsem doma, takže hospodyně jsem prostě já. Žiju si jak princezna, mám na co si vzpomenu(krom toho trenažeru, protože muž na to odmítá vlézt, bolely by ho ručičky😉 takže ten jsem zatím neukecala😏) A přes to, že třeba teď v zimě nemám do čeho píchnout a muž jen sedí u compu a řeší a řeší, přes to občas frflám, že je všechna starost o domácnost na mě😉 Můj muž nevím teda, jestli chtěl princeznu, protože si našel ,,holku"?!?😛 co se jí všichni kluci báli, nejraděj hrála s klukama fotbal a závodila ve sprintech, na strom vylezla nejrychlej a mluví jak dlaždič doteď. Já naprosto nesnáším ufňukané afektované hysterky, co se hroutí z každé kraviny - proto jsem nikdy neměla kamarádky, protože v tomto empatická být neumím. Když jsem někdy ve dvaceti uvažovala, že někdy asi budu mít to dítě (naštěstí se to nestalo😉) tak jsem měla hrůzu z toho, že to bude ukňouraná holčička. Když máti řekne, že neteř brečela, že dostala ve škole za 5 a je jí to líto…já jsem schovala žákajdu a zapřela bych všechno😉 Tak jen převrátím oči nad větou: ,,když ona je taková lítostivá". To jsem spíš teď, když už mě potkaly různé ,,rány osudu", ale jako dítě jsem byla tvrďák, nepamatuju si, že bych někdy brečela, pokud nám třeba neumřel pes. Ale nad odraným kolenem rozhodně nikdy, protože ,,kluci nepláčou"😉No a k věci: Tom si myslím, že má svých starostí dost, i s ukňouranýma holčičkama, co ve škole pořád něco řeší (učitelky😉) takže je rád, že to nemá ještě doma. To achich-ouvej😛
