Ti lidé mají statut uprchlíků už čtvrtou generaci, to je jako by ho měli třeba sudetští Němci, které jsme v přibližné stejné době vysidlili . Popravdě si myslím, že už se s tím mohli smířit .
Možná by se smířili, nebo alespoň nebyli tak radikalizovaní, kdyby měli podmínky pro život jako Němci po odsunu. A ani ti se s tím nesmířili. Jezdili k nám na “svou” chalupu Němci, kteří byli v době odsunu dětmi spolu se svými potomky. Vyvolávalo to v nich všech vždy silné emoce.
No tak když jsme se už přenesli těmi rýmovačkami až sem - pak musím říci, že jako stará baba mám mnohem raději poezii veršovanou. Je jako hudba. Kdybych se dokázala ohnout až dolů, udělám to před M. Hilským za jeho překlady sonetů. Taky když nám ve škole doporučili přečíst Homéra v předkladu od O. Vaňorného, a když jsem to konečně v antiku sehnala a doma to otevřela… řekla jsem jen… NE NÉ 🙄
No ale z poctivosti jsem to začala číst a bylo to, jako když vás voda sebere na břehu a stáhne do proudu a unáší vás to kolébavě dál… přečetla jsem to nakonec jedním dechem. (Výňatek z kapitoly, kde loď obeplouvá Sirény, jsem nedávno použila na dveře naší účtárny, vosk do uší byl k dostání u mne zdarma.)
Mám všechny jeho knížky a dodnes vzpomínám na jeho semináře. Sraz venku. Cesta Prahou, vyprávění, objevování míst, která člověk stokrát minul bez povšimnutí, protože se bál jít dál.. nebo jen nevnímal (tenkrát ještě nebylo tolik plotů a zákazů vstupu). Třeba jsem seděla 372 metrů od Svatovítského chrámu U RYBNÍČKU S RÁKOSÍM A PRAMIČKOU. A tam jsme seděli pod obrovskou lípou, on nám četl a pak jsme si povídali.
Ale oni jsou dva Cílkové. Kterého máte ráda? Předpokládám, že jste myslela Václava…
Já jedním dechem třeba přečetla od Romana Cílka “Zabíjela, protože neuměla žít” (o O. Hepnarové).
