To by bylo všechno v pohodě, kdyby se naše společnost nestávala velmi nárokovou.
Mně taky všechno strašně dlouho trvá, ale jsem s tím v pohodě. Od mámy jsem se odstěhovala během vejšky, jelikož nám to spolu už prostě nešlo a pak jsem se musela starat. Ale moje výhoda je, že jsem nikdy neměla vysoký nároky…teda kromě toho vejletu za hranice jednou za čas a že budu mít koně. Jednou 😀 Ale to je ta nemoc pošahanejch lidí z maštale.
Teď mám život plný hojnosti, až mám někdy strach, že to pomine, a mám pocit, že si to někdy ani nezasloužím. A to by můj život na zapadlý vsi se mnou málokdo měnil 😀
Jj, znám mladíka, kolem třicítky, který bydlí u rodičů, krátce po získání ŘP si půjčil a koupil drahé auto a jezdí každoročně na zahraniční dovolené, a teď před 4-5 lety si vzpomněl, že by chtěl bydlení, ale má na krku několik úvěrů a vlastní bydlení v Liberci je prostě nad jeho možnosti. To bylo pro něj velmi velmi nepříjemné překvapení. No a od té doby se to samozřejmě jen zhoršilo, takže předpokládám, že bude smrdět u rodičů ještě ve 40 a nebo si najde nějaký nájem ve vsi blíž Liberce a bude rád, že bude rád.
Třeba se bohatě ožení 🙂😀
Buggyra:Jj, znám mladíka, kolem třicítky, který bydlí u rodičů, krátce po získání ŘP si půjčil a koupil drahé auto a jezdí každoročně na zahraniční dovolené, a teď před 4-5 lety si vzpomněl, že by chtěl bydlení, ale má na krku několik úvěrů a vlastní bydlení v Liberci je prostě nad jeho možnosti. To bylo pro něj velmi velmi nepříjemné překvapení. No a od té doby se to samozřejmě jen zhoršilo, takže předpokládám, že bude smrdět u rodičů ještě ve 40 a nebo si najde nějaký nájem ve vsi blíž Liberce a bude rád, že bude rád.
U sousedů něco podobnýho…mladej hned po škole začal podnikat a ze všeho nejdřív si koupil novýho Chevroleta, musí přece prezentovat firmu, zadlužil barák rodičů i s pozemkama a až došlo na exekuci, tak ho rodičové vystěhovali, takže dnes ve 40 bydlí v podnájmu a splácí dluhy, který dosáhly více než 2 mil. Mám dojem, že snad splácí i alimenty. Se nedivím, že s ním žádná bejt nechce.
Ano, to je prostě ta generace, která odmalička má všechno a šetření jim nic neříká a pak se diví, že penízky se jim jako dospělým nesypou samy od sebe jako se jim sypaly od rodičů když byly děti.
Jezdím do práce vlakem a co tam vyslechnu od těhle kolem 30, to jsou fakt perly.
A když si představím, že tohle mě má živit v důchodu, tak to jdou na člověka mrákoty. 😀
Assil, to jste mi připomněla včerejší odchod z práce. Jdu po chodníku, na zádech batoh v ruce nákupní tašku. Proti mě jdou tři holky, tak 10-12 let, všechny tři čumí do mobilu, uhýbám se, jak to jen jde, stejně do mě ta jedna najede plnou vahou, se slovy uhni krávo (pravila ona) se začnou všechny tři hihňat a následně zase čumět do mobilu. Nechci, aby mě takovejhle materiál živil v důchodu, proto si na něj šetřím sama. Když bych tohle udělala jako malá já, kolemjdoucí by mi zpřerážel hnáty, dnes jsem se bála na to zařvat, neb bych se mohla taky dozvědět, že holčička se necítí být holčičkou, anébrž krabicí od bot, já jí svým křikem šikanuji a krátím na jejích právech. Je to fakt na budku!
Tenhle svět si vytváříte ve svy hlavě sama. Vaše chyba
Proč uhýbáte, pokud nejdete uprostřed chodníku? Pak mají ta děcka pocit, že jim uhne a musí uhnout každý. A proč jste se neozvala? Vám je přece úplně jedno, jak se kdo cítí, prostě se chová nevhodně ať je holka nebo krabice od bot.
Protože když se ozvete, snese se na vas sprška nadávek vyřvávaných na celou ulici od těhle roztomilých holčiček. Tohle už mám za sebou a celkem Sagu chápu.
Šla jsem vpravo, po kraji.
Assil, díky, asi tak nějak.
Když mám jít do konfliktu, s kýmkoliv, potřebuju v tom vidět nějaký smysl. Vychovávat cizí haranty na ulici? Proč bych to dělala? Nijak mi neublížila, za to já bych mohla ublížit jí. Jí se nic nestane, není plnoletá, já můžu jít sedět. Tohle nemám za potřebí.
assil:No to je to co já vidím kolem, mladí utrácejí za zábavu, pak se ve 30 proberou, zjistí, že nic nemají a začnou si stěžovat.
Fakt jak malý děti, který netuší, jak život funguje.
No a taky je pak ten fakt, že třeba v mojí generaci většina dělala od 18, dneska je to spíš od 28 a těch 10 let bez příjmů je taky prostě znát.
Tak já zas vidím, a to není v opozici vůči vám, jak mladí stále vyčkávají s mateřstvím/otcovstvím. Ještě si chceme užít toto a tamto, a ještě zrekonstruujeme podkroví, pak si zajedeme někam daleko…a najednou je holce 35 (jejímu partnerovi ještě o dost víc!) a nemůže otěhotnět. Píšu o případu v mé (pseudo)rodině. A i když jsme se rozešli de fakto ve zlém, tak toto jim teda nepřeju!
Jenže, Balu, fakt žijeme v divné době. Viz Sněhové vločky a “specifické nároky” studentstva. To fakt není normální!!! Teď jsem potkala správce kampusu a hned se mě ptal, jak jsem pořídila s poškozením auta. Tak říkám, že nijak… Ale že jsem vyhodila od zkoušky slečnu (a ta se proti vyhazovu nyní velmi nefér bouří)…a že už jsem přemýšlela i tímto směrem. Pak jsem to zavrhla. Každopádně správce mi říká:"Jestli Vy jste tu studentku nějak netrápila!" Tak na něj hledím…a on (potutelně):"To Vy nevíte, že dnes se nesmíte na studenta ani škaredě podívat? Oni jsou na prvním místě - jejich práva…" Bohužel to opravdu pozoruji. Jen pevně doufám, že to tak není všude…a zas na druhou stranu mezi studentstvem jsou velikánské interindividuální rozdíly. Mám třeba skupinu, kterou doslova miluju (i na to si musím ale dávat pozor!🤭) a když se mi teď jakási pravidelná studentka nedostavila do výuky (ač avizovala, že přijde), měla jsem o ni vyloženě strach… Druhá vlna mateřských pudů…😂
Tohle je ale každého svatý právo, toto nelze soudit.
Tak se budou muset smířit s tím, že nebudou mít všechno. Bohužel, život je takovej.
Jano, já přece nesoudím… To ani náhodou. Navíc zrovna já, kterou válcovaly mateřské pudy, až to hezké nebylo!!!
Ten případ, který popisuji, je dle mě spíš sobectvím (A NEDOMLUVOU) s partnerem. Myslím, že slečna dítě chtěla už dávno a že odklad provozoval on. Ano, je to jejich věc, ale asi i tím, že vím, co mateřské pudy dokážou, tak se umím vcítit.
Ale opravdu to neberte, že je soudím…i jsem psala, že je mi jich v tomto líto, resp., že jim to nepřeju.
Tak já si říkám, že reprodukční medicína dnes umí divy… Ale tím, že nejsme již nějakou dobu v žádném kontaktu, tak nevím, zda a co podnikají. To píšu proto, že kdyby se ty vztahy nepokazily, mohla jsem jim dát z této oblasti spoustu rad. U mě to sice nedopadlo, ale u mě ty důvody prostě byly hodně vážné, no.
Ah tak, pardon. No tohle je strašně nefér a znám takové případy z okolí.
No a pak znám holky a kluky, který se naštvaly a “sebraly koule do hrsti” a prostě odešly. Musí to bejt strašně strašně těžký z tohoto důvodu začít znova, obzvlášť po třicítce, ale všichni to překonaly, nového partnera našli a vypadají spokojeně….celá nová rodina, anebo i lidé po x letech.
K takovým lidem mám obdiv, chce to obrovskou mentální sílu.
No ano, souhlasím. Ono je to těžké - rozbroje v rodině udělala snoubenka; a její partner (= moje krev) je velmi velmi…jak to napsat, no prostě je samorost! Vždy jsem jej měla extrémně ráda, i přes vylomeniny, které dělal už v dospělém věku. Pak se cosi pokazilo, v našem vztahu. I kvůli té partnerce. Ale dle info, které mám, otálel a oddaloval on…
Nicméně fakt si říkám, že se jim ještě zadaří…ona ještě nemá kritický věk. Jen fakt nevím, nač čekal on - ono dnes je to s tou neplodností u mužů a žen přinejmenším 1:1.
Btw, moje životní láska konkrétně mně dělala to samé… Oddaloval, až to dopadlo, jak to dopadlo.😢
To je mi líto.
💝❤️