Jak se vám venčí?

Jinak já dnes venčila směr veterina a zpět. Odběr krve dopadl dobře, zánět není, ale stejně jsme si odnesli léky. V pondělí na kontrolu tak snad to bude dobré.

….já i když si říkám, že takový člověk je zřejmě nemocný na duši anebo pod vlivem, tohle špatně snáším a dost blbě se mi to hází za hlavu….dost dlouho to pak ještě  nosim v sobě

Zvyknete si. Myslela jsem si, že na některé věci si nezvyknu, ale jde to. Už jsem to tu psala. Jsem opravdu ohleduplný cyklista. Pouštím auta před sebe v jednosměrce, držím se u kraje, opravdu u kraje, svítím jak vánoční strom, pouštím chodce na přechodech, ukazuju rukama směr, na helmě mám blinkry…

A už nepočítám, kolik pohlaví padlo na mou hlavu, kolik druhů chovného dobytka a podobně. Přijela jsem z ciziny, kde se k cyklistovi nikdo takto nechoval. Ale Prahe je Prahe. Na začátku mě vždy polilo horko, když na mě řvali, bušilo srdce a tak… 

Ale zvyknete si… šlapu si v klidu dál, na zádech zase přilepenou tu pí-u… usmívám se a říkám si 🙂 tů mač testosteron aj tink.

Musím se pochlubit, můj odchov pejsek Arnie v 17 měsících zvládnul svoje první vyšší zkoušky JSR ve III. ceně. 😊

Dneska byla procházka jako víno. Šla jsem pastvinami, všude kravičky, sluníčko a nepotkala jsem ani živáčka. Jen jsem trochu zabloudila a muž musel jít pro dceru vyzvednout z  kroužku, protože já jsem to nestíhala. Ale myslím, že si na to už začínají zvykat, že se jim na té procházce občas zaběhnu 😂.

🍀

..velká gratulace

Sarah01:

Musím se pochlubit, můj odchov pejsek Arnie v 17 měsících zvládnul svoje první vyšší zkoušky JSR ve III. ceně. 😊

Ali, gratuluji…a kterej to je? Myslím barva…? Zelenej?

Ronjo, ano ta paní sama o sobě jest tou přilepenou hentou onou 😀 . Vidím to spíš na nějakej poctivej matroš, než na chorobu. 

Jaj, to musí potěšit, tohleto, že jo. Myslím, že jsou momenty, kdy pýcha není jedním z hříchů. Když je na co být pyšný, tak člověk pyšnej být má. Jak Vy, tak majitel. takovýhle výběr nového majitele potěší!

Fikovnice:

Ali, gratuluji…a kterej to je? Myslím barva…? Zelenej?

Hnědej. Byl už jako štěňátko nejtmavší a hodně zvídavej, odbíhal od misky.

Zrzavci:

Jaj, to musí potěšit, tohleto, že jo. Myslím, že jsou momenty, kdy pýcha není jedním z hříchů. Když je na co být pyšný, tak člověk pyšnej být má. Jak Vy, tak majitel. takovýhle výběr nového majitele potěší!

No, vzhledem k tomu, že jsem jich měla 11, tak ti majitelé jsou takoví různorodí. Z jedněch lidí jsem neměla dobrej pocit a dodneška jsem se ho nezbavila, můžu jen doufat, že fenka se má dobře, když mi byli doporučeni. A další fenečka, která odjela do Polska, a má teprve po prvním hárání, je už vykastrovaná. 😕 Bohužel všechny jsem si nechat nemohla, tak na ně v duchu pořád myslím a přeju jim jen to nejlepší a doufám, že kdyby to ti lidé nezvládali, dají mně vědět.

Ronja s motejlem:

Ano, myslím, že paní asi něco s psychikou mít bude. A nechci se jí v tomhle směru vysmívat.

 Ale to byla chvíle, kdy je Vám prostě krásně, užíváte si to a najednou PLESK BUMPRÁSK a je to úplně jinak. Žila jsem v Praze, tak tam to člověka zas tak nepřekvapí a zvykne si na ledacos, ale tady v mým malým ráji…dám si ten čaj.

Děkuju za reakci.

Ronjo, zdravím!

Já jak psala, že mám fakt hodně nechutných a vyloženě zlých zkušeností, tak jedna z nich je trochu i úsměvná. V podchodě na nádru v Brně se na mě nalepily Cikánky a jaly se mi krást tašku. To jsem záhy odhalila, ony ji nadzdvihávaly, takže najednou byla nějaká lehčí…tak jsem se prudce otočila a vypadlo ze mě něco nečekaného, a to:"Co si to dovoluješ, ty pí..?!!!" A pro jistotu jsem to ještě 2x fest hlasitě zopakovala!🤣

Cikánky z toho byly tak paf, že málem z těch schodů spadly. Já se pak trochu třásla (představila jsem si, co vše v kabelce nosím a oč jsem mohla přijít). 

Je mi jasné, že ne každý umí zareagovat typem Jak se do lesa volá, tak se z něho ozývá. Myslím, že kdyby se mi stalo to, co Vám, tak by ale pí.. létaly vzduchem. Ono já se někdy nezdám…😛 To samozřejmě není rada, jen můj zážitek. A byl takový i proto, že toto etnikum 2x okradlo moji starou a invalidní matku a nadávali jí právě do dámského přirození, když na ně křičela, ať jí peněženku vrátí.👎

Já bych zrovna takto reagovat neuměla. Já jsem schopná zřejmě spíš už dát ránu, než se pohádat. Nějak mi to tou hubou nejde, no…

Jedna východně původová spolupracovnice v gastroprovozu si na mě kdysi vypěstovala nějakou pifku (její kolegyně to nechápaly). A asi jsem ji zrovna nějakou (nikoli na ni mířenou) poznámkou dožrala a ona dotyčná začala s výlevem, ve kterém jsem zaslechla cosi ve smyslu “ťa zmaluju, že ťa vlastní máma něspozná”, tak jsem jí do toho skočila větou “to si můžeš zkusit” u čehož jsem se patřičně nakročila. A tak jsem dotyčnou výřečnou vyvedla z konceptu, že oněměla a následně s hudrováním opustila místnost...

Jednou jsem měla incident s pánem, co vypadal jako Martin Maxa. Byl na psí louce v parku s překážkami, vodil tam po kladině své minipsy a řval na nás ostatní, ať si koukáme odvolat svoje čokly. (Ta louka je vymezený výběh pro volné pobíhání psů.)

Došla jsme k němu, vysvětlila, že je to veřejný plácek pro všechny psy a pokud by nás požádal slušně, na chvíli si psy zavoláme, ať si dají oni v klidu překážky. Řval dál, pak se otočil a odcházel. Řekla jsem něco o jeho neschopnosti vést normální dialog…

Otočil se, vrátil se ke mně, naklonil se nade mě několik centimetrů jako by se chystal k polibku, zvedl zaťatou pěst a vdechl mi do obličeje: “nebýt tady kolem lidi, tak tě…  …ty totiž musíš být UČITELKA!”

A jste?🙂

Ona naštěstí většina takových agresorů končí u slovního napadání. Ale dopředu se to nepozná, že jo.

Už ne. Nastoupila jsem kdysi jako angličtinářka na záskok na tři týdny, zdržela jsem se tři roky. Byla to výběrová škola s motivovanými dětmi, byla radost s nimi pracovat. 🙂