Pořídím si oštěp a na konec přidělám paralyzér nebo buřta. Podle typu psa, co se na nás bude hnát. Takže dva oštěpy a přidělám si je na záda jak v “Krotitelé duchů”.
Jo jo, další novej kámoš v okolí. A to jsem šla jen kousek od baráku, jen vyhodit bobek a dom a byla jsem nas.aná.
Ne pověsím na ně pitbully, jeden se bude jmenovat Hodnej polda, druhej Zlej polda. Ku…
Ronja s motejlem:Thielli, jaký byl figurantský nácvik?
Proběhl na výbornou. Závěr je však konečná. 🙄
Vše jak podle knihy. Hra s hnědou, její pozornost, klik odměna, klik odměna. Pomalu se blíží Koudy figurant, hnědá se na něj podívá, Koudy zastavuje a stojí, hnědá pohled na mě klik odměna, pak ještě jednou, zase ho krásně zastavila pohledem a obrátila pozornost ke mně. Skvělé. Rozpouštíme kroužek, máváme si z dálky s tím, že příště se zase posuneme blíž. Necháme je odejít, jdou dom kolem našeho domu.
Po chvilce i my s hnědou jdeme domů. Hnědá se blíží k místu, kde před chvílí prošel Koudy, dojde na to místo, natáhne do nozder, nadme se jak airbag, napne kšandy a vyfrkne - "teď tu šel ten zpropadený čokl - KDE-JE ?!?!?!
A bylo jasno. Ona ho při tom cvičení NEPOZNALA 😲
To cvičení je na vizuál. Hnědá nemá problém s valnou většinou psů, pokud tito si hledí svého a nepošlou k ní signál strachu. Takže viděla “nějakého” psa a byla v klidu.
S F. Šustou jsem to kdysi rozebírala, že vizuální cvičení nejde narvat na reakce na pachy.
Takže jsem zase na začátku.
Ale že jsou majitelky Koudyho skvělé holky, půjdou na to s námi od lesa. Doslova. Tím nejpřirozenějším způsobem. Kývly na společný výlet za město, do lesů a luk, kde bude dost prostoru. Hnědá bude zprvu běsná, jak ho ucítí, ale když jim oběma dáme dostatečný prostor, třeba po hodině zjistí, že jde voprd a že Koudy je vlastně úplně v pohodě. Koudy jí nikdy nenapadl, je jen bázlivější. Dáme jim oběma takový prostor, aby zůstali v klidu. Stopovačka pojistka samozřejmě.
Teda klobouk dolů a závidím, že máte možnost nejen s těmi lidmi mluvit, ale máte i zpětnou vazbu a snahu z obou stran.
Držím Vám palce a přeju hodně sil do boje.
Teda to zní asi divně.
Na tohle je město asi výhoda. Tady se mi občas poštěstilo, že jsme se s nějakým “průšvihářem” zastavili a tudíž byl čas a navíc snaha a ze psů se buď stali kamarádi, nebo byli schopni vedle sebe existovat.
Běžně jsme ale za socializací museli/chtěli jezdit. Bohužel čas a síly nám to ne vždy (hlavně poslední dobou) dovolí. A včera, když se mi na psa řítil nevycválanej a dvakrát větší dorostonec, mě zamrzelo a naštvalo, že se majitelé ani nezastavili. Mluvila jsem na ně a oni šli dál. Přitom bych jim ráda navrhla (možná bych se spíš nejdřív přemáhala) - protože asi na sebe ještě někdy narazíme - že můžeme zkusit seznámení na vodítku + jít třeba kousek spolu.
To trdlo evidentně není socializovaný, chce prostě za psem, ale neumí to a my tu navíc máme, dost nepřátelskýho psa - takový setkání by se mu nemuselo vyplatit. Všichni asi někam spěcháme, nebo nevím, čím to je.
K Vašemu tréninku, mám podobný problém s jedním konkretním psem, když jsme měli nevenčící léto, snažila jsem se cvičit a měli jsme taky nácvik - jenže právě, vzhled a situace není totéž co konkrétní jedinec…pilovali jsme proto i emergency recall. Psa jsme za celou tu dobu nepotkali a šance na nácvik s ním je víc než nulová.
Aale no jo, to jsou zase stesky…
Thielli, tohle by právě mohl obejít ten povel “pejsek”, tedy naučená reakce na povel (=pro psa návod, jak se má chovat), bez ohledu na toho druhého psa.
Thielli:No a odvolavejte psa, když se pod kerem válí celé jelito…
Pořízeno před 3 minutami na vycházce…
NEDĚLÁTOTENPES!
😀😉👍
Jani…napsala jsem ti SZ, tak když budeš mít čas jukni na to…🙂
Už máš odpověď, vlastně dvě!😀
…..z tréninku..
hmn:Thielli, tohle by právě mohl obejít ten povel “pejsek”, tedy naučená reakce na povel (=pro psa návod, jak se má chovat), bez ohledu na toho druhého psa.
hmn, právě u toho jsme začínali. Na začátku to i fungovalo. Dokud proti hnědé ten “pejsek” nevystřelil na flexině třeba. Pak už “pejsek” pro ni znamenalo problém = startuj. Tak jsme to přestali říkat a šli jen do zastavovacího povelu. Brzy ten samý scénář. Jakékoli moderované navození situace setkání se psem si vyhodnotila: “no, jde pes… a co? já ho vidim. A ty tady šišláš, že jde pejsek, jako bych byla slepá. Proč mám stát? Hergot, že to bude zlej pes! No jasně. Útooook!”
Zato když nedělám vůbec nic, dělám úplně slepou, nedávám najevo, že je rozdíl mezi míjením psa nebo pařezu… je v klidu a jde si po svých.
Musím ale neustále hlídat těch pár jedinců, na které je vysazená, tam to točíme obloukem a musím i na dálku hlídat ty cizí a než k nám dojdou, mít jasno, zda to bude oblouk nebo pařez.
Thielli:hmn, právě u toho jsme začínali. Na začátku to i fungovalo. Dokud proti hnědé ten “pejsek” nevystřelil na flexině třeba. Pak už “pejsek” pro ni znamenalo problém = startuj. Tak jsme to přestali říkat a šli jen do zastavovacího povelu. Brzy ten samý scénář. Jakékoli moderované navození situace setkání se psem si vyhodnotila: “no, jde pes… a co? já ho vidim. A ty tady šišláš, že jde pejsek, jako bych byla slepá. Proč mám stát? Hergot, že to bude zlej pes! No jasně. Útooook!”
Zato když nedělám vůbec nic, dělám úplně slepou, nedávám najevo, že je rozdíl mezi míjením psa nebo pařezu… je v klidu a jde si po svých.
Musím ale neustále hlídat těch pár jedinců, na které je vysazená, tam to točíme obloukem a musím i na dálku hlídat ty cizí a než k nám dojdou, mít jasno, zda to bude oblouk nebo pařez.
Zato když nedělám vůbec nic, dělám úplně slepou, nedávám najevo, že je rozdíl mezi míjením psa nebo pařezu… je v klidu a jde si po svých.
Jo, tak to znám…resp. něco podobnýho. Jakmile na nějakém neobvyklém místě, kde normálně jdeme ve volném režimu, zavelím “k noze”, tak pyrenejka, která si do teď jela v režimu “čmuchám si, takže neslyším, nevidím” okamžitě zbystří a začne se koukol rozhlížet…nebo ani to nemusí být nutně povel “k noze”, ale že třeba přivolávám Matěje, který je na volno v místě, kde to nedělám…v místě, kam jdeme právě proto, že je volná zábava….to je hned ve střehu, jakýže k tomu mám důvod. Takže metoda “pařez” mi teda vůbec nepřijde mimo mísu…naopak.
Měli jsme povel “kamarád” při setkání s kamarády a stejně, když to zrovna kamarád nebyl. S dovětkem “teď ne, dnes ne” a pod. Na malé psy “maličký”, k malým psům byl ohleduplný a oni ho vyhledávali ke hraní. Ale byla to krásná doba, kdy psů bylo tak akorát a vyloženě rvavý pes byl výjimka.
venčení tohoto týdne - krásný podzim máme… nejprve Yoda
bezpsí - jsou ze středečního mrazivého rána a z dnešního výletu na Slovanku a kolem Maxova
Xerxovi, copak po vašich dokonalých fotkách člověk muže vložit svoje šmudly?
🙈
Jsem chtěla dát jednu z večerního myšilovu… no tak ji dávám no. Někdo po vás jít musel… 🤷♀️
Thielli, všimla jste si, jak mi utkvěl Váš povel v mé prázdné palici?😄
Mně se opravdu tak líbí, že jen si to představím, už se chechtám.👍
A kdybych někdy potkala paní s pudlíky, která tento povel použije, s jistotou se na Vás vrhám, že Vás znám, že jste Thielli z CHZ. Mě tam prostě baví to použití 3. osoby.
Stran výchovy/výcviku Vám moc držím pěsti, jinak pomoct neumím.
Díky moc. Myslím, že můj boj je proti tomu vašemu leda tak šermování klacky na pískovišti.
A k tomu povelu. On je v Prahe praktický. Je tu mnoho lidí. A hodně jich na ulici jí. A teď si to představte. Míjí mě muž, který do sebe souká kebab. Já houknu: “Nežer to!” On se zastaví, otočí, prohlédne si mě a řekne “…se podívej na sebe… a mně budeš říkat, ať nežeru?” 🙄
🤣😄👍
Thielli:Díky moc. Myslím, že můj boj je proti tomu vašemu leda tak šermování klacky na pískovišti.
A k tomu povelu. On je v Prahe praktický. Je tu mnoho lidí. A hodně jich na ulici jí. A teď si to představte. Míjí mě muž, který do sebe souká kebab. Já houknu: “Nežer to!” On se zastaví, otočí, prohlédne si mě a řekne “…se podívej na sebe… a mně budeš říkat, ať nežeru?” 🙄
Já jsem měla pro svého samoútočícího ( jen někdy) psa povel “děti”. Když šel mladý muž s dítkem a bylo jasné, že pes by rád pouštěl trochu hrůzy, zarazila jsem ho povelem “ne, děti”. Kolikrát já slyšela “kdo je u tebe dítě?”.
Ovšem “nežer to!” nemá chybu.