Jak se vám venčí?

Já už umím koukat každým okem jinam 🤣

Já mám s Boe kliku, že většinu lidského jídla považuje za nepoživatelnou. nežere hranolky, chipsy, suché pečivo jen někdy výjimečně… Vlastně klidně odvrátí hlavu i od nabízeného párku 😀 To se nám stalo na nějakém jarmarku, paní od stánku se s radostí vrhla na Boe, jestli jí může dát párek, že ji spadl na zem. Pokrčila jsem rameny, že klidně, Boe k němu sotva čichla a odvrátila hlavu. Nepůsobilo to jako dobrá reklama, z dlouhé fronty čekajících na párek v rohlíku a grilované klobásy hned začaly padat hlášky jako “ani pes to nežere!”. Já se nakonec paní omlouvala, že Boe je prostě přehlcená vjemy, lidi, psi, koně s povozem, hluk, hudba… 

Tak u nás je zase výhoda - včera jsem odčervovala, tak to jen vybalím tabletky, podám psovi, a on si je jen tak zbaští. Nechápu 😄

Jako Boe je dokonalá psice, jasně že jo! Ale… Neříkejte jí to, ale někdy působí jako trochu…Eeeee, jak to říct. Tupoun. Spadne na zem kus šunky. Ona to nezpozoruje, i když leží metr za mnou, po upozornění nehledá, když ji dovedu až ke kousku šunky tak ho A) obejde, B) nedůvěřivě očichá C) olízne a nechá být. Teprve po menším přemlouvání šunku sebere a sní. Když po ní při vaření hodím kus masa, první reakce je vždy úhyb stranou. Nevím, co se jí dělo v předchozím životě, ale její reakce jsou velmi nepsí. Je pravda, že v prvních dnech, kdy jsem ji přivezla z útulku, tak jednou si z linky stáhla hrnec od něčeho, tak ji vyděsila velká rána, že na linku už nikdy nezkusila vyskočit. A pár dní na to si stáhla z mého talíže pečené stehno, já zařvala, ona stehno pustila a od té doby nikdy nic nesežrala ze stolu. Mohu na nízkém televizním stolku nechat zbytek pizzy klidně týden (nedělám to 😀) a nic.

O víkendu jsme se psem pocvičili pózování na fotky a teď se tu u nich rozplývám a nevím, kterou sem nahrát.  Na pózování je rozhodně větší talent, než můj první pes, obecně odložení je pro něj přirozenej cvik a dokáže ho dokonce už i ve stoje. 

Ale přidávám i záběr, když se zrovna “lovila zvěř” a nějaké focení psa hrozně zdržovalo. Tak to ten postoj nebyl nic moc 😀 

A dostane pod stromeček zastřihovač vousů? 😀

Ale teď vážně. Jak mu voní tlamka? Já totiž, pokud holkám nechám na tlamě poporůst srst, během několika dnů pak ty záhyby pysků voní jako dva týdny nemáchaný kuchyňský hadr… 🤮

Vousy stříhám jen v případě zanesení bodlákem a jiným marastem, co z toho nejde vyndat. Třeba moukou. Když si jednou rozdělal pytlík mouky 😀

Jinak mi to nepřijde nějak hrozný, smrdí tak nějak akorát jako pes. Máme teď kníračí kámošky a ty mají vousy mnohem hustší a delší. Tohle je decentní. Ovšem při příštím trimování to nechám zarovnat odborně spolu s ostatní srstí 🙂 

Krásný fotky, krásnej pesan! 🥰

No tak já mám dva zážitky s procházkování v parku…

1.  někdy minulý týden procházkujeme a potkali jsme dvě maminy, měly sebou kočárek a “na volno” dvě holčičky, dle mého odhadu tak 3 a 5 let. No a ta starší po nás furt pokukovala a pořád kolem nás tak nějak okouněla…evidentně si chtěla pejsky pohladit. No tak jsme se tedy domluvily s maminkou, že může…

Gina je v tomhle ohledu neuvěřitelná, její bezmezná láska k malým dětem, přestože s žádným dítětem nevyrostla a ani na ně není zvyklá, je neuvěřitelná…jako určitě by byla výborná psí chůva….holčička tedy přišla k nám…Gina stojí jak socha, nechává se pohladit, pomuchlat a jak tak stojí naproti sobě, tak Gina natáhne k holčičce krk jako žirafa a dala jí něžňoučkou pusinku a trošinku jí olízla tvář….vážené a vážení, co vám budu povídat…z úst maminky se ozvalo dojímavé “jéééé…” málem i dojetím uronila slzu, jak je ta Ginuška něžňoučká…🤗🤗🤗😇

Musím říct, že v tomto je opravdu super mít psa, který miluje děti a nemuset cizí díťata držet od psa v bezpečné vzdálenosti.

2.  procházka včera….

můj syn už se mnou na procházky nechodí, ze zdravotních důvodů nemůže…zúčastní se jednou za dlouhý čas a je to tak max na 20 minut…no a včera byl ten den, kdy měl jeden z těch lepších dnů a že půjdeme obejít park a pesany, byť na tu chvilku…vezmeme sebou.

Předesílám, že moje nyní již zlatá a vychovaná pyrenejská psice je v přítomnosti syna jak …ani proto nemám slovo…jako musím korigovat tahání a teda její reakce na psy nechápu…jestli se snaží bránit syna??…v létě, když s námi byl syn, tak měla reakci na jednoho výmara a to jsme se s ním přímo nemíjeli…to se mi bohužel přiškrtila na stahovacím obojku (ten nosí, protože je to Houdini a z každého jiného obojku je schopná se vyvlíknout, i když je dotaženej tak, že tam ani ty pověstné 2 prsty nestrčím. Takže, aby se to neopakovalo, tak nosí obojky dva…řetízkový stahovák a látkový polostahovák. Naivně jsem se domnívala, že tím zabráním případnému přiškrcení feny a že naopak škrťák znemožní případné vyvléknutí z obojku…navíc to mám vyzkoušený, u jiných obojků už 1x se mi to stalo a fungovalo to. Čuba se zbavila “pohodlného obojku”, ale zůstala na stahováku.

Až do včerejška jsem si myslela, že jí mám dobře zabezpečenou. Včera už si pěkně potancovala, když jsme potkali samojeda…no dobrý, tak jsme ho obešli a jde se dál. Pak šel po souběžné cestě s tou naší pes…cesty několik metrů od sebe, pes šl směrem k nám. Jako opravdu jsem nečekala nějaký problém, protože s Ginou už žádné nejsou. Jediné psy, které v parku obcházím obloukem jsou dvě uřvané něcojakočivavy na flexinách a i to je ale v klidu a bez divadla. No..Gina se z těch obojků vyvlíkla…já skok jak z akčního filmu po ní, držela jsem jí za chlupy, kůži, válely jsme se tam po zemi, fakt jsem jí držela zuby nehty, byly jsme kousek od silnice a jí už bych tak jednoduše nechytla…pak jsem jí teda…stále jsme ještě ležely, já jí držela oběma rukama a bála jsem se jednou rukou pustit, aby se mi nevyvlíkla, ale zároveň jsem jí potřebovala přivázat, no nakonec jsem jí navlékla smyčku, co jsem udělala z vodítka a následně se mi podařilo navléknout i stahovák…infarkt rozdejchávám ještě dneska. Ono když by se tohle stalo u Matese, tak prostě zavolám a Mates přijde, ale u Giny je to sci-fi. A vím, že by se u toho psa nezastavila, že by pokračovala dál…nedejbože pod kola nějakého auta.

Syn prohlásil, že na to nemá nervy, že už s námi v životě na prochajdu nejde. A upřímně já jsem ráda. To raději půjdu na špacír se synem bez psů a je vezmu extra. Pro mě už teď, kdy je Gina zlatíčko, jsou procházky relax…konečně si to po jejích bouřlivých divadlech v pubertě užívám…konečně už není každý druhý pes stres z toho, co zase madam předvede…ale prostě se synem to nejde a bohužel jeho zdravotní stav neumožňuje, abychom to s ním a psicí natrénovali. Navíc fakty nechápu její chování…synovi je 30 let, je to chlap jak hora a ze psů nemá strach, takže nějaké obavy z něj cítit nemůže, reaguje takhle na psy, co jsou v klidu…neštěkají na nás a ani nepřijdou do přímého kontaktu s námi, ani my neprojevujeme žádný zájem o ně. Navíc Gina nereaguje agresivně, ale jen jako naprosto nevychovaný fracek, co se snaží za každou cenu dostat k druhému psu. Ani si nemyslím, že by druhému psu ublížila, je přátelská a se psy se normálně zdravíme, očucháme…..

Jako tohle už bych nechtěla nikdy zažít. Jsem poučená z minulosti, kdy Sárině rupnul obojek a u Giny jsem se to snažila eliminovat tím, že máme obojky dva…ale jak je vidno, tak ani to není jistota. Vyřešil by to postroj, ale na tom je hodně špatně ovladatelná, proto jsme ho taky dali k ledu a nenosíme ho.  No teď ho asi zase vytáhnu, když ho hmn nechtěla pro čubinu, jako pojistku, vezmu další stahovák, a spojím oko na postroji s dalším okem u vodítka…a kdyby se stala jakákoliv událost s obojkem, tak čuba zůstane přivázaná za postroj…nebo už nevím….

Jako omlouvám se za ten román, ale musela jsem se z toho vypsat…..

Uff, naštěstí to dopadlo dobře.

Ten polostahovací obojek je takový ten extra široký obojek martingale, který často mívají chrti?

já jsem právě proto zrušila obojek, protože když začne kozit, tak se z něj vyvlíkne v mžiku oka….(a vlastně to tak mám naučeno díky kočkám). Jinak ovladatelnost na tom postroji v pohodě (teď má ten non stop ramble), je krátký, takže i nějaké to otočení jde….a co si budem, zcela zásadní, u nás, pro ovladatelnost, je ten kufrový úchyt 😎😄

sadullah, myslíš, že toho psa, co se k němu vydala, chtěla napadnout?

večerní venčení bylo úspěch (si myslím), neb nesežrala ani jedno 💩…hurá 👏
a odpolední vlastně taky, protože nás na začátku předešli dva koníci (to si rozmýšlela úprk), ale pak se jim pověsila za paty a kmitala za nimi jak profi stopař, takže ŠLA rychlým rovnoměrným tempem delší úsek 😲😲😎
 

hmn:

já jsem právě proto zrušila obojek, protože když začne kozit, tak se z něj vyvlíkne v mžiku oka….(a vlastně to tak mám naučeno díky kočkám). Jinak ovladatelnost na tom postroji v pohodě (teď má ten non stop ramble), je krátký, takže i nějaké to otočení jde….a co si budem, zcela zásadní, u nás, pro ovladatelnost, je ten kufrový úchyt 😎😄

sadullah, myslíš, že toho psa, co se k němu vydala, chtěla napadnout?

večerní venčení bylo úspěch (si myslím), neb nesežrala ani jedno 💩…hurá 👏
a odpolední vlastně taky, protože nás na začátku předešli dva koníci (to si rozmýšlela úprk), ale pak se jim pověsila za paty a kmitala za nimi jak profi stopař, takže ŠLA rychlým rovnoměrným tempem delší úsek 😲😲😎
 

sadullah, myslíš, že toho psa, co se k němu vydala, chtěla napadnout?

Hele to si fakt nemyslím…i když “nikdy neříkej nikdy” přeci jen je to pastevec a do hlavy jí úplně nevidím. Ale přiznám se, že Gina je moje třetí fena a i když opomenu radikální berberku Sáru, tak první Sára ..ovčanda…sice nebyla takovej radikál, ale žádnej sluníčkovej pes to nebyl a s fenama jí to teda neklapalo.

Gina je velmi přátelský pes a to i k psím holkám. I ty její “divadla” v pubertě byla o tom “já chci za tím pejskem a chci a chci a chci”. Teda je fakt, že za celý svůj život nepotkala skutečně agresivního psa. A já jsem jí slyšela jednou jedinkrát vrčet na psy. To bylo Matesovi asi ¾ roku a šli jsme i s dcerou po takové uzoučké pěšince, kde nebylo kde se vyhnout a i to míjení bylo hodně na těsno. Dcera vedla Matěje a šli první…proti nám starej pán, dvě nějaký asi jackraslice nebo něco podobného na volno a jak šel Mates okolo, tak začaly šňafat…ale neútočily na něj, spíš šel kolem nich velkej pes, tak možná preventivní strachovej štěkot, no a my jak jsme pak s Ginou procházely kolem nich, tak na ně Gina zle vrčela. Ale myslím, že to bylo kvůli Matesovi…že si dámy dovolily na něj řvát.

Jako já jsem lenoch, tak se přiznám, že teď už nechodím s každým psem extra…Gina je vychovaná a myslím, že víc už z té výchovy nevymáčknu a Matýsek taky. Ale díky tomu, že teda chodím s oběma najednou, tak pesany, se kterými se jdeme fyzicky pozdravit, pečlivě vybírám. Resp. zdravíme se jen se známými psy. Ona Gina je totiž sice velmi přátelská, ale je strašně hrrr a v tom zdravení intenzivní. A to každý pes nemá rád…paradox je, že tohle nemá ráda ani Gina, když k ní nějaký pes takhle přistupuje. A do toho naše střívko Mates, kterej je zase pohyblivej…takže kolem pobíhá, byť třeba na vodítku a mám prostě strach, že kdyby se na něj nějakej pes obořil, tak by Gina mohla zasáhnout. Takhle, ani tak si nemyslím, pokud by se nejednalo o nějaké regulérní napadení nebo by došlo na rvačku, tak by asi pejsovi fyzicky neublížila, ale sprďunk by asi byl.

 Ale jinak, když už se hlasově projeví, tak to není agresivní štěkot, spíš takové vysoké kňučení a nebo poštěkávání…jakože se chce jít kamarádit.

Je opravdu hodná a přátelská, ale…pořád mám na paměti, co držím na vodítku a už jsem jí 2x zažila jako anděla pomsty…když se snažila bránit cizí malé dítě, které dostalo na zadel a řvalo a když se snažila bránit štěně čivavy, které k nám přiběhlo a páníček přiběhl taky, štěndo odchytil a zvedl do náruče a štěně řvalo jak píchlý tele…to mě teda hodně překvapilo, jak teď hned přepla s hodného pejska do bojového módu. Jasně u pastevce věc normální…u hodného bílého anděla věc překvapivá. Takže vím, že to ta moje hodná potvora umí. A když vezmu v potaz, jak bránila cizí mláďata, tak si neumím představit to čóro, kdyby bránila třeba Matese…kdyby třeba Mates vypískl leknutím, ani by ho cizí pes nemusel kousnout a mohlo by být vymalováno

A jsem hrdá, že jako správnej chlap přiznal, že se porval v hospodě.

😂😂👍

Musím říct, že nové kšíry jsou fajn, tak nějak Malina na nich chodí líp než na vodítku a hlavně se sama do nich šteluje, což je znamení, že jí jsou pohodlné.

Jinak teď je pořád tak krásné a včera byl naprosto neskutečný výhled na naše kopce, Suchý vrch, Buková hora, druhé dvě jsou pak z mužova venčení u rybníka.

To místo u rybníka vypadá jak z reklamního letáku cestovní agentury 🙂 

Středeční vyběhnutí v mrazu. Bylo lehce pod 0, ta zima mi ani tak nevadila, spíš ta mlha. Je to monotónní a moc to neutíká, když člověk vidí jen pár desítek metrů před sebe. Až po doběhu jsem si všimla, že jsem se barevně sladila se psem…

A musím se pochlubit výkonem. Minulý týden jsme si poprvý dali půlmaraton. Trošku neplánovaně, běželo se nějak dobře. Pes se na to tvářil v pohodě.