Jak se vám venčí?

Taháky se od dob chytrých telefonů už nepíšou. Aspoň na u nás na střední škole ne.

Kelišek, jako vždy na výbornou s několika mnoha stovkami hvjézdiček 😀

👍 . Jste opravdu oba výborní.

S předchozí psicí jsme žily v Praze a měla jsem neuvěřitelně vycvičené oko na různé odhozené kosti od kuřete, zbytky pizzy, dětské svačiny… Neuvěřitelné, kolik zbytků jídla se venku válí. Ještě dlouho po smrti té feny jsem automaticky zaznamenávala jedlé odpadky u košů, v křoví. Po 5 letech to už vymizelo, tenhle reflex se ztratil 😀

Labradorová byla na tohle expert profesionál. Jednu dobu prostě nosila košík, než se naučila poslouchat…

Taliprtce bohužel nepomohl ani koš ☹️ naopak ve snaze si ho servat a vomatlat si držku v nějakým humusu si do kůže tehdy  zavláčela nějakej sajrajt.

a to jsem nácvikem a učení nežraní u ní strávila tolik času a marnýho snažení se.

Přesně! A nejen oko na to, kde se co válí, ale na chování psa, kterej to taky vždycky prozradí. Díky tomu se mi většinu případů podaří vyřešit včasným povelem. A pak si nadávám, když zaspím a nechám ho něco sežrat 😀 Nejhorší jsou všelijaké bagety, to do něj strašně rychle zahučí a mně se ta rozplizlá hmota nechce dolovat z psího krku. Kdežto čtvrtku pizzy nestačil vdechnout, a tak ji na povel pustil (a sám z toho pak byl překvapen, proč to pustil, a jestli je vůbec někde ve vesmíru možný, že to je správně a že se to skutečně nemá sežrat).

Jeden čas Malina slyšela na pusť, ale teď máme “nežer to” a "vyplivni to".  Nekdy na nežer to nepustí tu věc a nese to v tlamě, tak pak musím připojit ten druhý povel. V Praze na sídlišti toho pokušení je fakt moc. Tam to někdy vypadá, že ty zbytky snad házejí z ona.  

“Nejhorší jsou všelijaké bagety, to do něj strašně rychle zahučí a mně se ta rozplizlá hmota nechce dolovat z psího krku.”

nene, bagety zcela jistě nejsou nejhorší, na dolování z psí tlamy…..😎💩💣

My řešili omatlaný košík v jednotkách případů, pak stačilo, že ho milostivá měla nasazený, a k ňamkám už jen čuchla a šla dál, bylo jí to jasné, že se jí nic nepovede… Měli jsme výborný kovový košík, který seděl a nedal se tak snadno sundat (visací uši pomáhaly). A než se labradorová rozmyslela, že by začala košík sundavat, byli jsme u ní a řešili to. Tak daleko, abychom nezasáhli, se nikdy neocitla. To hůř se vychytával “ramenní skluz” po různých voňavkách. Nám pes najednou padnul ramenem na zem a blaženě se odrážel zadními a rozjížděl tu chutnou chcíplotinu plecí po louce do plochy. Blé.

Přemýšlela jsem pouze v množině věcí, které jsem ochotná z tlamy dolovat…. 😄

Od “lidskouše” mi nedávno pes předvedl přivolání. To jsem dost zírala. On je v některých věcech fakt překvapující, jak je nastavenej na poslouchání. 

Tak oba předešlý psi v nanášení channelu číslo 5 velmi libovali. Malina to nedělá. Udělala to 2x, když byla štěně. Jako dáma, to neudělala ani jednou. Ale ona je celkově dost nóbl, čeká i u pootevřených dveří, až je milostpaní otevřeme tak, aby mohla projít😁 

tak dneska se venčilo podle Yody opravdu blbě. Vyrazili jsme na krátkou volně běhací do lesa. Psík nadšen. Při jednom letu terénem najednou vystřelil pryč dolů ze stráně - ve mně se krve nedořezal, protože už dost dlouho je vzorný… ale on se ihned obloukem vracel k nám, já ho chválila… ale najednou poslední kroky se spíš připlazil, koukal vyděšeně, klepal se… Vlastně se mi ulevilo, když jsem viděla, že je mezi prsty “kouslá” lesní včela, a cestou zpátky k autu na něm vyskákala jedna boule vedle druhé. Na čumáku, na uchu, na krku dvě, na boku čtyři, v tlapce jistě taky - tu jsem vyndala já…

Leží nešťastný na pelíšku, ale kus studeného masa sežral (tudíž stres není tak velký a trubky jsou průchozí)

Posíláme dlouhé něžné pohlazení. 😟 Pupínkovi.

Hnědá jednou jako štěně zaryla tlamou do zemního vosího hnízda. Běžela pak přes silnici, přes velkou silnici mezi tramvajemi a auty. Zastavila až doma před vchodovými dveřmi a v kudrnách jí bzučelo ještě několik zamotaných kusů.

Tak žádné zahálení a pěkně Yodu obkládejte chladivými polštářky ze všech stran. 

My byli nedávno na společné vyjížďce v Bedřichově a potkali jsme asi 4 místa, kde se na nás vrhlo něco bodavého - včely/vosy, nikdo neví…  Naštěstí pro koně to bodnutí není tak zásadní, ale zrovna můj hošíček byl pobodaný dvakrát nebo třikrát ze čtyř, já pak byla úplně paranoidní, no samozřejmě když to začalo štípat, tak začal skákat a vyhazovat, zážitek hrůzný, hlavně že jsem mu nemohla nijak pomoct..

No a odvolavejte psa, když se pod kerem válí celé jelito…

Pořízeno před 3 minutami na vycházce…