Jak se vám venčí?

Ali, velká gratulace!

I k tomu řízení, 2x 350 km pro nevyježděného řidiče je dost!👍

Gratuluji! K ocenění i k tomu ježdění. Není to tak dávno, kdy jste z řízení auta byla zoufalá, a teď jedete 350 km tam a zpět a ještě k tomu do ciziny. Klobouk dolů!

balu:

Gratuluji! K ocenění i k tomu ježdění. Není to tak dávno, kdy jste z řízení auta byla zoufalá, a teď jedete 350 km tam a zpět a ještě k tomu do ciziny. Klobouk dolů!

Děkuju, popravdě včera při návratu už jsem měla dost, musela jsem udělat 3 zastávky a věčně jsem překračovala rychlost. Tak doufám, že mně nepřijde nějaká pokuta. 😄

Fikovnice:

Ali, velká gratulace!

I k tomu řízení, 2x 350 km pro nevyježděného řidiče je dost!👍

Jani, tak aktuálně mám najeto 7 tisíc. Syn mně řekl, že 10 tis. a můžu si říkat řidič. 😂

Myslím, že jeleni už nějaký ten den až týden řvou 😉

Sarah01:

My jsme o víkendu úspěšně ukončili výstavní sezónu ve Wroclawi, oba dva dny Cherry získala ve třídě otevřené V1, CWC (čekatel šampiona krásy PL). Pro mě i obrovský úspěch, co se týká řízení, ujela jsem celkem 2x cca 350 km, s blouděním ve Wroclavi určitě i víc a to proto, že jsem stůj co stůj chtěla vidět historické centrum města, když nevím, kdy a jestli vůbec se tam ještě někdy dostanu. 😀Právě tam probíhala vojenská přísaha. 

Velká gratulace, CHerynka je krásná, barvu má krásnou, zlatou, ne bílou,  K tomu řízení, já bych si sama netroufla jste dobrá,klobouk dolů 🌷

Sarah01:

My jsme o víkendu úspěšně ukončili výstavní sezónu ve Wroclawi, oba dva dny Cherry získala ve třídě otevřené V1, CWC (čekatel šampiona krásy PL). Pro mě i obrovský úspěch, co se týká řízení, ujela jsem celkem 2x cca 350 km, s blouděním ve Wroclavi určitě i víc a to proto, že jsem stůj co stůj chtěla vidět historické centrum města, když nevím, kdy a jestli vůbec se tam ještě někdy dostanu. 😀Právě tam probíhala vojenská přísaha. 

Takže za prvé…velká gratulace Cherrynce a samo domo vám.🌷

Za druhé to řízení…buďte v klidu, vy se rozjezdíte. Vemte si mě, řídím už 32 let, za volantem sedím takřka denně, ale jezdím defakto jen kolem komína a po známých trasách, jinak jsem se svým orientačním smyslem v zadeli a hlavně pak hrozí, že bych mohla začít zmatkovat. Jako v dobách navigací je to jednodušší, prostě když nevím, zastavím zapnu navigaci a jedu, ale dřív?? Nedejbože, že někde na mojí naučené trase byla objížďka…jednou mi zavřeli v Praze tunely, kterými jezdím k příbuzné “na Sázavu” a motala jsem se tam jak nudle v bandě. Nakonec jsem viděla autobus s brněnskou značkou, tak jsem se ho chytla, protože byl předpoklad, že bude někde najíždět na D1, kam jsem taky potřebovala a vyšlo to. Akorát cestu, co běžně jedu tak hoďku půl, max hoďku třičtvrtě dle provozu jsem jela skorem 3 hodiny😴.

No a snad ještě jednu veselou historku z natáčení, abyste viděla, že asi nejde úplně o to, jak dlouho jste řidič a kolik máte nalítáno…

V dobách, kdy ještě SPZ nebyly dle krajů, ale dle okresů…odjížděla jsem ze sousedního města, kam jsem jezdila pracovně 2x týdně…takže to možná vypadá na první pohled na pohodu, ale…přijela jsem jednou cestou a odjížděla druhou cestou…stále stejné trasy a pak jednoho dne na té odjížděcí trase uzavírka a objeď si to kudy chceš (podotýkám, že to bylo náměstí, takže žádná značená objížďka. Tak si říkám…"no to je pěkný, kudy tudy, když to tady vlastně neznám.." a najednou vidím před sebou auto s Chomutovskou SPZ (vůbec mě v tu chvíli nenapadlo, že jsme jeden okres a že auta z Kadaně mají stejnou SPZ)..no tak super, pojedu za ním, určo jede taky do Chomutova…a jedeme a jedeme a už jedeme po takové silničce mezi rodinnými domky…si ještě říkám “no to jsem zvědavá, kde vyjedeme z města”…no nevyjeli jsme nikde, auto zabočilo do jednoho dvoru u domu a šlus ende, už byli doma….no co vám budu povídat…otočit se nebylo kde, tak jsem jela furt pryč a vyjela jsem v dalším městě, které je od mého Chomutova ještě dál.

Připomnělo mi to ten vtip, jak jedno auto dojede v husté mlze druhé a tak jede za ním a pak to první auto zastaví a stojí a stojí..řidiči z druhého auta dojde trpělivost, tak vystoupí a jde k prvnímu autu a ptá se řidiče “vy už nepojedete dál?" …"ne, já už jsem v garáži"😴

Děkuju. 🌹

Já to s tím orientačním smyslem taky nemám moc v pořádku. V té Wroclawi bylo objížděk několik, o kterých navigace nevěděla, tak jsem jela za nosem, až jsem potom zjistila, že jedu vlastně na sever, místo na jih. 😄Naštěstí jsem si nezajela moc a tu cestu směrem k náměstí mně vlastně dost usnadnili řidiči, kteří tam jeli přede mnou. A navíc k tomu jsem měla takový štěstí, že zrovna přede mnou někdo vyjel z parkovacího místa, tak jsem tam hned zahučela, i když podélné parkování na levou stranu mně jde blbě, protože toto jsme se v autoškole neučili. Na zpáteční cestě jsem teda měla problém s navigací, protože mě nechtěla pustit na rychlostní silnici, po které jsme jeli ráno tam a bohužel na ten nájezd jsem sama netrefila, odbočila jsem dřív a už se nedalo vrátit. Takže jsem musela jet přes různé malé vesnice, kde tedy byly strašné silnice, asi tak jak u nás 😄 a cesta mně trvala asi o hodinu dýl. 😀Přišlo mně to nekonečný a Cherry asi taky, ale jak už jsme byly v Prudniku, tak už to bylo v pohodě, vzala jsem tam benzín a jely jsme dál. Mimochodem na plné nádrži jsem v Polsku ušetřila 300, takže jsem si pak na výstavě mohla koupit 3x kafe za stovku. 😂

Já si to o osobě taky myslím, že nemám žádný orientační smysl, ale jednou kámoška vyprávěla mému muži, co jsme se spolu najezdili a že vždy obdivovala, jak se všude zorientuju.  Je fakt, že mám za to, že spolujezdec by měl být vždy v pohodě a tak když si nejsem jistá, nehlásím to nahlas.  Takže v duchu si říkám, to jsem zvědavá kam to jedu, ale spolujezdec kolikrát ani nezjistí, že jsem během hodinové cesty propadla tak 5x panice 😄.

Jinak v sobotu jsme se s mužem krapítek pochlapili a šli 14 km. Když totiž plánuji delší trasu, tak mi to doma brble, jestli to musí být tak dlouhé, ale muž vybral sám trasu 10 km, ale hned jsem věděla, že to dá víc. Nicméně procházka z Kralup na přívoz a zpět do Kralup byla moc hezká. Hlavně nás zastihl západ slunce a ty barvy teda byly neskutečné.

My jsme dnes potkali rybáře tam, kde nikdy nebývají, a podle Finna vypadali doooost podezřele. Už z dálky začal vrčet, a kdybych ho nedržela, šel by si to s nima vyřešit osobně. Nějak se mi s tímhle vybarvuje, v poslední době je to druhý případ, kdy na divného člověka vrčel. Jinak bych těch případů doteď spočítala na prstech jedné ruky, on je jinak zcela neagresivní.

Tak jsem si řekla, že to vrčení přestanu považovat za roztomilé (on je i s tím tak roztomilej…) a budu vyhlížet vhodné situace na to, abysme si to vysvětlili. Dnes to bylo teda překvápko, ti rybáři pro něj byli fakt moc. 

Obecně mi přijde, že se až v posledním třeba měsíci trochu “rozbaluje” s některými věcmi, které zpočátku moc nedělal, jako veselé pobíhání, hraní si. Tak se možná přestává držet zpátky i ve věcech, ve kterých se ještě hlídal.

my dnes byli na Tolštejně a přes lesní Jedlovské rybníky (mám ráda lesní rybníky) jsme skončili na vrcholku Malého Stožce. Cestou zpátky jsme ještě hledali reliéf dívčí tváře - vlašské znamení hledačů vzácných kovů a kamenů. Celá výprava v pohodě - krásný slunečný podzim, ale na konci mě Yoda taky překvapil, vadil mu štěkající jezevčík (a to je velikost psa, kterou běžně zcela ignoruje). Dokonce nechtěl vnímat… a to byl na vodítku.

A ještě jednou mě překvapil. Na konci suťového pole při sestupu ze Stožce byl větší kamenný schod ve strmé stráni plné kamenů (nahoru vůbec nezaváhal) a tam pravil, že to nedá - a tak byl bez dlouhého přesvědčování popostrčen… oklepal se ze stresu, nadšeně nás poskákal - že to zvládnul a hnal se sestupovat dál…

I tak je to pěkné stádečko koz a Chloupě takhle dobrý, směje se a furt lepší v záběru hlava a hřbet než nohy, bříško a…😃 tak mně se tenhle podzim líbí, páč mi teče pitná voda z kohotku 😉 jooo máte pravdu, už by pršet mělo aspoň pár dní….

My dnes potkali na prochajdě fenku čívku a hned 2x. 

Necítil z Vás to překvapení, že tam ti rybáři byli? Prostě nějaká ta emoce z Vás byla třeba na moment cítit, tak měl potřebu o sobě dát vědět…tohle mi někdy na mužský večer dělá bělouš taky, že vrkne, ale už to teď dělá fakt vyjímečně…taky si právě říkám, že je to asi mnou, že jsem potmě, tedy při slabém pouličním osvětlení, opatrná, lehce v tenzi?….a naštvaná jsem na frčící kolaře a koloběžkaře na chodníku bez světla! To teda pěním, ale to už jen na okraj. Sama používám večer baterku, primárně na hovíše a pak i abych byla vidět.

zítra i v sobotu mám dálkaře, tak delší výlet musel být už svatováclavský… Yoda si to užíval - ať už na volno, nebo na vodítku… a prokazuje, že i naše pátá doga je vlastně kamzík 😉

ráno bylo ještě úžasné světlo - na Tolštejně i na stráních kolem… Vodu mám ráda já (Velký Jedlový rybník), výhledy Pepa (Malý Stožec). I tu dívčí tvář v opuštěném lomu jsme našli…